Musím začít pátrat hodně hluboko v minulosti. Kolik mi tenkrát bylo? 17? Asi, vlastnil jsem věk, kdy jsem se cítil nejchytřejší na světě, rodiče byli od toho, aby mě živili a ne aby mně kecali do života.
Slovo lázně, pokud nepočítám Žluté a Modré lázně v pražském Podolí, znamenalo pro můj vědomostmi nabitý mozek Karlovy Vary, Mariánské Lázně, možná ještě nějaké.
Přišel jakýsi výlet v rámci vyučování na zeměměřické průmyslovce, fakt nevím, proč se tohle konalo. Snad se nás chtěli ve škole zbavit, nebo ukázat krajinu pod Řípem, měli předepsáno v rámci branné výchovy, už mi to nikdo nesdělí, profesoři, kteří dostali za úkol na nás dávat pozor, už spí věčný sen.
Myslím, že jsme dojeli vlakem do Straškova a pak spořádaně vyrazili po vedlejší silnici. Provoz aut kolem roku 1960 zanedbatelný. Přestože moje kázeň se často blížila nule, tentokrát jsem spolu se dvěma či třemi kamarády hrál celou cestu maryáš. Inteligentní hospodskou hru, bylo nás ve třídě několik, kteří ji provozovali.
Někdo nesl jakousi podložku, na kterou jsme karty plácali, u toho se střídali. Profesoři kroutili hlavou, jeden dokonce kybicoval. Bájný Říp nám byl, víte u čeho, že?
Rovina, najednou přerušená údolím Mšenského potoka, to opisuju z mapy. Kolik jsme ušli? Víc jak 10 určitě, možná 15. Tak jsem poprvé navštívil Lázně Mšené. Konec putování byl v hospodě, profesoři byli lidi, taky žízniví a povolili nám jedno pivo, jistý spolužák se stačil strašně opít, že ho na vlak málem nedotáhli.
Železniční trať Vraňany - Libochovice fungovala ještě nedávno, v roce 2006 určitě, myslím, že koleje zatím nikdo nevytrhal. V roce 1962 jsem pracoval v Libochovicích a okolí. Od pondělí do soboty, šéf nás tehdy hlídal, pouštěl z práce před obědem.
Většina kolegů dojížděla z Ústecka, z Lovosic, já používal trať přes Mšené, Budyni, protože jsem ušetřil asi 2 nebo 3 kačky, za což byla dvě piva. Později se ke mně přidala šetřivá kolegyně.
Jezdíval motoráček o dvou vagónech. První, relativně čistý, pro nekuřáky. Druhý, fantastický vůz, jsem rád, že jsem ho ještě zažil, měl jenom jeden vchod, uprostřed ze strany, tam byla kamna, kde se topilo a kouřili cestující i kamna. Špína, vajgly se házely do uhlí nebo do ohně, jezdili zde zajímaví lidé. Kamarádka mě nedokázala přesvědčit, že máme jezdit s nekuřáky, ale vydržet celou cestu bez cigára nešlo. Bylo mi už 19, kus chlapa.
V dalších letech jsem na Mšené-lázně narazil při svých výletech pěších i cyklistických. Najednou, z ničeho nic, mi vyměřili důchod. Po roce 1989 jsme, pracovali hodně, s nostalgií vzpomínali, jak bylo za socialismu dobře, kdy na nás nadřízení chtěli hlavně, abychom chodili do práce, aby neměli průser. Skutečná práce se dala nějak okecat.
Potřeboval jsem si odpočinout, hledal informace, zaujalo mě, že v lázních Mšené zaplatím polovinu toho, co v nádherné Třeboni za podobné procedury.
Rady typu, vezmi flašku či obálku, doktor, který ti předepíše lázeňský pobyt za peníze daňových poplatníků, jsem ignoroval. Měl jsem na svém lístku v jídelně písmeno S (soukromník), v očích spolupacientů jsem byl spíš B (blbec).
Odpočíval jsem, lázeňský život mě nebavil, švihákem se nestal. Od té doby mě nenapadlo pobyt v lázních opakovat.
Tulák, který má přesnou hodinu na snídani, oběd, večeři, život přesně naplánovaný, totiž není vůbec žádný tulák.
Pěšky toho už moc nenachodím, kolo jsem odložil na dobu, až budu mladší, vlak do Lázní Mšené zrušili, sedl jsem na nádraží v Bohušovicích do autobusu, samozřejmě, že se zásobou historických fotek.
Vystupuju a koukám, přivítá-li mě kdosi. Kdepak.
Náves s kapličkou. Kromě dávno snědených hus chybí nějaké baráky, zaplaťpámbu za Vietnamce, kteří v malých místech udržují prodejny potravin, jež se Čechům provozovat nevyplatí. Vlevo je restaurace U kapličky, kde nabízejí pivo, ale až odpoledne.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Republika byla mladá dva roky, obchody na návsi žily. Za kapličkou hostinec Bendlův (dnes U kapličky), vlevo v dáli Kalova restaurace.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miroslava Moravce Libochovice - Házmburk a okolí na starých pohlednicích (Petr Prášil 2003).
Kaple svatého Jana Nepomuckého opuštěná, okolí jí zbourali. Za ní bývala výrobna obuvi.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Prášila, Vitalije Marka a Josefa Kárníka Podřipsko na starých pohlednicích (Baron 2008)
Kalova restairace a řeznictví, doba nedávná otevřela pakařství, dnes zrušené.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Prášila, Vitalije Marka a Josefa Kárníka Podřipsko na starých pohlednicích (Baron 2008)
Pomník padlých v 1.světové válce
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Prášila, Vitalije Marka a Josefa Kárníka Podřipsko na starých pohlednicích (Baron 2008)
To tedy byla obec Mšené, do lázní je kousek, cestou vidím malebnou zástavbu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Prášila, Vitalije Marka a Josefa Kárníka Podřipsko na starých pohlednicích (Baron 2008)
Lázně malé a příjemné, podle mého amatérského pohledu fungující a snad i prosperující.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Ve všech nabídkách starých pohlednic se lázně vyskytují hodně často. Pacienti měli pocit, že musí světu sdělit "Tady jsem!" Třeba i Růžence a Pepíčkovi.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
A ještě se spolu vyfotíme...dnes máme všichni mašinky, vyfotíme se navzájem a hned si to navzájem pošleme. Nedávno jsem překvapil bývalého mladšího kolegu, že nemám mobil s foťákem. jsem známý tím, že nehledě na věk jsem se nikdy nebál elektronických mašin a mašinek, ale podle ukradené moudrosti jednoho známého tvrdím, že co nemám, nepotřebuju.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Lázeňský dům Dvorana po dokončení. Sem jsem chodil v roce 2006 na jídlo, vzadu byla připojená sympatická hospoda, ze které se daly nápoje nosit k obědu.
Dnes je tam hospoda stále, trochu noblesnější a dražší.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Prášila, Vitalije Marka a Josefa Kárníka Podřipsko na starých pohlednicích (Baron 2008)
Slovanka, tak tady jsem bydlel při své snaze státi se švihákem lázeňským.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Prášila, Vitalije Marka a Josefa Kárníka Podřipsko na starých pohlednicích (Baron 2008)
Tři na jednoho.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Miroslava Moravce Libochovice - Házmburk a okolí na starých pohlednicích (Petr Prášil 2003).
Bývalá restaurace a kanceláře správy lázní, dnes lázeňský dům Praděd, kde ten se tady vzal, z Jeseníků.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Prášila, Vitalije Marka a Josefa Kárníka Podřipsko na starých pohlednicích (Baron 2008)
Stejný objekt ještě starší.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Už jsme doma, lázeňský dům Říp v pohledu přes středový park.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Vpravo na kopečku se schovává lázeňský dům Kyselka. Tam jsem chodil na elektroléčbu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Lázeňský dům Říp.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Členové správní rady lázní před lázeňským domem Říp. Ani jsem se nepokoušel sehnat dnešní vedení lázní, lidi pořád někam pospíchají a tak jsem byl rád, když se objevila dáma s mobilem, symbolem dnešní doby.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Petra Prášila, Vitalije Marka a Josefa Kárníka Podřipsko na starých pohlednicích (Baron 2008)
Končím pohledy na lázeňský dům Kyselka. Vlevo kaple Panny Marie Fatimské.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
BOHUŠOVICE NAD OHŘÍ
Již jsem psal, že přestup na autobus se konal na nádraží v Bohušovicích. Už jsem tady kdysi blbnul.
Tenkrát byla věž kostela pod lešením.
Jak je to dneska?
Dostal se ke mně obrázek nádraží, asi není třeba komentovat.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Na Husově náměstí jsem vzal 2 svoje srovnávačky z roku 2017, porovnal je s dnešním stavem s kostelem bez lešení.
Žádné komentáře:
Okomentovat