Mýto

Není to příliš dlouho, co jsem navštívil Holoubkov a vyhrožoval srovnávacími fotkami z vedlejšího Mýta. Rozjel jsem se tam za pár dnů, taky jsem se svou cestou pochlubil.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/06/potkali-se-v-mejte.html
Použil jsem staré fotky ze stejné publikace jako u Holoubkova:
Zbirožsko na starých pohlednicích z nakladatelství Baron z roku 2007.
Jen v jednom případě jsem kopíroval jinde, uvedu u příslušné fotky.
Jinak se snažím, abych u každého porovnání uvedl pramen, asi bych měl oznámit vydavateli svůj úmysl předem. Pokud jsem to učinil, nikdy mi nepřišla ani odpověď, vybírám si z publikací jen malé procento starých pohlednic, které můžu použít a připadá mi, že jde spíš o propagaci děl, která určitě nejsou bestselery. Jde o okrajovou záležitost, která baví jen pár lidí.
Zmínil jsem se hlavně kvůli informacím z dnešních dnů, že bude zákaz zveřejňovat snímky budov bez povolení autora stavby. V podstatě by šlo, podle mého názoru, o debilní zákon, na druhou stranu člověk neví, co úředníky z Bruselu a europoslance napadne.
Tvorba srovnávacích fotek je můj koníček, nikdo mi nemůže zakázat je vyrábět dál, zákon, podle toho, jaký bude, mi může zakázat zveřejňování. Dávám je na svůj blog, protože jsem ješitný a chci se pochlubit. Pokud nebudu smět, tak se chlubit nebudu, tak jako jsem kdysi fotil a výsledky jsem nedával na žádný internet, jelikož ten nebyl. Faktem je, že mě hlavně baví objíždění lokalit.
Znám počty lidí, kteří můj blog navštěvují a nejde o žádné obrovské zástupy. Profesionální fotografové nechť se se zákonem vyrovnají, oni to určitě učiní. Mně stačí, když příslušné články nebudou určeny veřejnosti. Je mi 72 a přece se nebudu rozčilovat.
Informace je z médií a dobře vím, jaké věci se někdy člověk neznalý dozví. Pokud něco pindám na Facebooku, považuju to za jakousi návštěvu hospody, které jsou k tomu určeny.

Projíždím město Mýto od východu k západu, nic jiného se mi pro srovnávačky nehodilo.
Ulice se jmenuje Pražská, název ukazuje, odkud vítr vane. O náměstí ještě nejde, je to jen pohled na Náměstí ze jmenované ulice. Hezká branka na konci fronty domů vpravo stále eistuje, jen mi před ní kdosi zaparkoval.

Na levé straně Pražské ulice, myšleno směrem k Náměstí stával dům, který si ke své radosti přestavělo Západočeské konzumní družstvo, úplně jinak ho zase přestavěli další majitelé. Ten poslední si před něj postavil auto, abych nemohl fotit.

Rohový dům Náměstí a Pražské ulice. Proč pořád píšu Náměstí s velkým písmenem? Protože se tak plac jmenuje. Možná jde o rozumný název. Nemusí vyměňovat cedule, když se politik znelíbí nebo změní diktáror, jak dobře známe z jiných měst. Kupec, který stojí ve dveřích domu, je kupec František Beran s manželkou.

Severní fronta Náměstí, focená směrem ku Praze.

 Pohled z Náměstí do Pražské ulice, odkud se vrací průvod o svatojánské pouti k soše svatého Jana Nepomuckého, kde čekají muzikanti.

V městské radnici na jižní straně Náměstí býval hostinec. Možná bych měl poznamenat, že pokoje byly určeny pro pány bez spolucestujících dam, ale to by byl nezodpovědný drb.

Pohled na jižní frontu Náměstí.

Jižní fronta Náměstí s radnicí a pohledem na kostel, zasvěcený svatému Janu Křtitelovi. Pokud někomu chybí kostel, nechť se podívá malinko vedle májky (v červnu?), špičička je vidět, však na staré je stejně vysoko.

Severní fronta Náměstí směrem do Plzně. Stromy vlevo patří ke kostelu.

Jižní strana Náměstí po velkém požáru v roce 1908. Dva domy vlevo a fara neshořely.

Průvod o svatojánské pouti vychází od kostela. Vpravo je obchodní dům Hermana Polláka, který shořel v roce 1916. Po dlouhých letech zde bylo postavené jiné obchodní středisko. Můžeme si o červeně zářící budově myslet, co chceme, ale každému poutníkovi doporučuju návštěvu, bufet, samoobsluha, otvírací doba přímo vietnamská.

A tady se opakuju, jenom jde o pohled od Plzně.

Kostel svatého Jana Křtitele od Plzeňské ulice. Tato jediná fotka není z uvedené publikace, našel jsem ji na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/

 Rodina Bělohlávkova trousila po okolí hospody, zatímco v Holoubkově hotel Bělohlávek funguje, tady je k pronajmutí. Pokud bude někdo hledat bistro, bystře pochopí, že hledá na špatném místě.

Další fotka ze svatojánské pouti z roku 1913. V Plzeňské ulici postávají sokolky a ženy DTJ. A nervou si navzájem vlasy.

Rok Plzeňské a Vojtěšské ulice, kde míval obchod Emanuel Kunc.

Totéž nároží s pohledem do Plzeňské ulice, jen léty zarostlo. Vedle obchodu je hostinec U Táborských (taky Na poště i U Sokola). Tam jsem se pokoušel o srovnávací fotku, protože v publikaci je průčelí. Hospoda už to dávno není, ale mluvil jsem s majitelem, který hovořil dobrou češtinou s přízvukem, který ukazoval na slovanský původ. Byl nadšený ze vzhledu domu z doby před sto lety, že by to tak nějak chtěl přestavět a ptal se, kde jsem knížku koupil. Můžu říci, že dnešní podoba se mi též nelíbí. 
Dům s věžičkou býval pošta, stojí pořád, jen mírně zchátralý. Úplně vzadu je stará škola, u které hned zabrzdím.

Bývalá škola.

Místo dětí důchodci v domě s pečovatelskou péčí.

Poslední, co se mi směrem k Holoubkovu povedlo. Rozestavěná sokolovna, dnes luxusní pohled. Nejvíc práce mi dalo naklonění, které mi zanechal prafotograf.

Loučím se s Mejtem, jak říkají místní.


Další srovnávací fotky z různých lokalit.