Jedno z nejstarších českých měst. Významné v době, kdy České Budějovice bylo jenom městečkem. Rožmberkové. Opisovat ze spousty knížek, vydaných kvůli poznání a oslavě města, ale nebudu.
Jsem jen poutník, který byl obdarován publikací o zmizelém Jindřichově Hradci. Mám knih s historickými obrázky, které vydává nakladatelství Paseka, hodně. Tahle mi připadá z těch nejzdařilejších. Možná je to jen dojem, vždycky, když se vydám s publikací v batohu, žiju pár dnů v jiném městě. V současnosti jedna publikace stojí méně než tři stovky. Vydám-li se s ní courat po lokalitě, je pro mě daleko zajímavější než průvodce s lesklými barevnými obálkami, kde jsou všeobecně známá fakta a fotografiemi, které si můžu udělat sám, případně doplněné chytrostmi bůhvíjakých celebrit..
Mám poměrně slušné poznámky o svých toulkách, aspoň co se týče seznamu míst, kudy jsem projížděl, procházel. V roce 1969 jsem tudy projel na kole, aniž jsem si místo vyfotografoval. Pak jsem ještě dvakrát na nádraží v Jindřichově Hradci výlet začínal resp. končil.
Žádný dálkový pochod, žádné prázdninové toulky s rodinou, na jednodenní výlet je cesta vlakem příliš komplikovaná. Auto jsme neměli, protože jsme na něj neměli, jako zaměstnanec drážní firmy jsem s celou rodinou jezdili za pakatel. Takto jsme se krásnému jihočeskému městu vyhnuli.
Škoda? Aspoň mám na stará rozvrzaná kolena poznávat něco nového, třebaže jde o město staré.
V posledních letech se Jindřichův Hradec stal synonymem rekreační cyklistiky. Kdo nejezdil na kole v blízkosti Jindřichova Hradce, v kraji zvaném Česká Kanada, je cyklistou hodným opovržení, myslím tedy v očích určité skupiny lidí, kteří musí být vždycky in. Krásná, poklidná sportovní činnost bez stresu, bývá někdy ta tam. Místo toulání po nádherné krajině, kde se zastavím u rybníka, sním pár třešní přímo ze stromu, neumytých, se stanu jeden z davu řítícího se na drahých bicyklech, v dresech plných reklam na výrobky, které ani neznám a místo, abych dostával odměny za nošení reklam, cpu se za svoje peníze do efektních kombinéz. Zvláště my pupkatí v nich vypadáme dobře.
Existují už srážky cyklistů s cyklisty, vzájemné nadávky jako u řidičů, nakonec kola si sem většina lidí natahala auty. Ale totéž zřejmě mi potvrdí vodáci, kteří se musí hlásit předem, aby mohli plout po horní Vltavě, účastníci vyhlášených dálkových pochodů, prostě dělám-li něco jiného než ostatní, jsem blbec.
Ale přijel jsem do Jindřichova Hradce za poznáním, tak tedy budu poznávat.
Protože jsem podle svých mírně sklerotických vzpomínek poznal jenom nádraží, začínám u něj.
Koně se stali coby dopravní prostředek nemoderní, i tehdy sloužili jenom honoraci, normální lidé sem přicházeli pěšky.
V publikaci, ze které čerpám, je mnoho fotek, pořízených v 19.století, což bývá hlavně u starobylých měst.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Jsem jen poutník, který byl obdarován publikací o zmizelém Jindřichově Hradci. Mám knih s historickými obrázky, které vydává nakladatelství Paseka, hodně. Tahle mi připadá z těch nejzdařilejších. Možná je to jen dojem, vždycky, když se vydám s publikací v batohu, žiju pár dnů v jiném městě. V současnosti jedna publikace stojí méně než tři stovky. Vydám-li se s ní courat po lokalitě, je pro mě daleko zajímavější než průvodce s lesklými barevnými obálkami, kde jsou všeobecně známá fakta a fotografiemi, které si můžu udělat sám, případně doplněné chytrostmi bůhvíjakých celebrit..
Mám poměrně slušné poznámky o svých toulkách, aspoň co se týče seznamu míst, kudy jsem projížděl, procházel. V roce 1969 jsem tudy projel na kole, aniž jsem si místo vyfotografoval. Pak jsem ještě dvakrát na nádraží v Jindřichově Hradci výlet začínal resp. končil.
Žádný dálkový pochod, žádné prázdninové toulky s rodinou, na jednodenní výlet je cesta vlakem příliš komplikovaná. Auto jsme neměli, protože jsme na něj neměli, jako zaměstnanec drážní firmy jsem s celou rodinou jezdili za pakatel. Takto jsme se krásnému jihočeskému městu vyhnuli.
Škoda? Aspoň mám na stará rozvrzaná kolena poznávat něco nového, třebaže jde o město staré.
V posledních letech se Jindřichův Hradec stal synonymem rekreační cyklistiky. Kdo nejezdil na kole v blízkosti Jindřichova Hradce, v kraji zvaném Česká Kanada, je cyklistou hodným opovržení, myslím tedy v očích určité skupiny lidí, kteří musí být vždycky in. Krásná, poklidná sportovní činnost bez stresu, bývá někdy ta tam. Místo toulání po nádherné krajině, kde se zastavím u rybníka, sním pár třešní přímo ze stromu, neumytých, se stanu jeden z davu řítícího se na drahých bicyklech, v dresech plných reklam na výrobky, které ani neznám a místo, abych dostával odměny za nošení reklam, cpu se za svoje peníze do efektních kombinéz. Zvláště my pupkatí v nich vypadáme dobře.
Existují už srážky cyklistů s cyklisty, vzájemné nadávky jako u řidičů, nakonec kola si sem většina lidí natahala auty. Ale totéž zřejmě mi potvrdí vodáci, kteří se musí hlásit předem, aby mohli plout po horní Vltavě, účastníci vyhlášených dálkových pochodů, prostě dělám-li něco jiného než ostatní, jsem blbec.
Ale přijel jsem do Jindřichova Hradce za poznáním, tak tedy budu poznávat.
Protože jsem podle svých mírně sklerotických vzpomínek poznal jenom nádraží, začínám u něj.
Koně se stali coby dopravní prostředek nemoderní, i tehdy sloužili jenom honoraci, normální lidé sem přicházeli pěšky.
V publikaci, ze které čerpám, je mnoho fotek, pořízených v 19.století, což bývá hlavně u starobylých měst.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Po příjemné návštěvě bufetu si prohlédnu nástupiště úzkorozchodné železnice do Nové Bystřice, kterou České dráhy odmítly provozovat a kterou v sezóně zachraňují turisti a stojím na dnešním nástupišti autobusového nádraží.
Na začátku 20.století nikdo netušil, že autobusy se stanou více než rovnocenným dopravním prostředkem jako vlaky. Kde je konec významné cementárny A.Egerera? Naštěstí zůstal stát bývalý hotel U města Vídně a mezi bujným listovím na mě jukaly zdi železničního nádraží.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Nádražní ulicí, kde se mi nezdařilo identifikovat nic, jsem se octl na počátku Klášterské ulice, nazvané podle kláštera, na který koukám. Dům vpravo zmizel právě kvůli propojení s Nádražní ulicí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Na předchozím snímku je vlevo vidět dvojitý průjezd, tam začíná Pražská ulice, kdysi Mostecká.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Jako bych couval směrem od františkánského kláštera.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Docouval jsem k nejstaršímu zájezdnímu hostinci ve městě U Zlatého jelena, který od roku 1772 vlastnila rodina Grossů. Ke svým účelům ho začátkem 21.století změnila banka.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Hned vedle v roce 1907 v místech, kde bývala ulice Na Kopečku postavili poštu. Snad jsem to aspoň trochu trefil, budova vlevo (spořitelna) je jenom jediný styčný bod.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Klášterská ulice, kde klášter už je v pozadí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Už v roce 1919 byla levá strana Klášterské ulice téměř v dnešní podobě, jen pár autíček přibylo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jižní Čechy na starých pohlednicích (Carpio 2003)
Podobný pohled, jan trochu stočený.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Libri 1997)
Už jsem na konci či začátku Klášterské ulice, kde za rohem začíná Janderova ulice, stojím na kraji Husových sadů.
Napsal mi pan Vladimír Jiroušek, místní znalec a slušně mě upozornil, že tohle srovnání je nesmysl. Uznávám svou chybu, ale blog je osobní záležitost, nechávám zde dál, aby bylo vidět, že není třeba věřit všemu, co napíšu. Já jen špatně pochopil text v publikaci. Omlouvám se všem, kteří mi věřili.
Napsal mi pan Vladimír Jiroušek, místní znalec a slušně mě upozornil, že tohle srovnání je nesmysl. Uznávám svou chybu, ale blog je osobní záležitost, nechávám zde dál, aby bylo vidět, že není třeba věřit všemu, co napíšu. Já jen špatně pochopil text v publikaci. Omlouvám se všem, kteří mi věřili.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Z Janderovy ulice vyúsťuje ulice Na Příkopech, kde se změnilo téměř všechno. Kousiček budovy vpravo... no asi zhruba to tak bylo, ale nejsem pamětník, jsem jenom potulný bloger.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Štítného ulice, kdysi Velká Svatojánská, zakončená věží kostela svatého Jana Křtitele.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Detail jednoho z domů ve Štítného ulici.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
V Kostelní ulici mezi kostely svaté Máří Magdalény (vlevo) a Nanebevzetí Panny Marie je takové zákoutí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/
http://www.fotohistorie.cz/
Na rohu Komenského ulice a Balbínova náměstí byla Landfrasova tiskárna. K pronajmutí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Seběhnu pod zrovna opravovanou věží dolů k Nežárce. Ne, nezbláznil jsem se, nově postavený most z roku 1965 skutečně změnil směr. Věž s hodinami je nyní vyšší, chce to sem zajet třeba za rok.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Stejná lokalita, jen jiný záběr. Most je jinde, ale křížek vlevo přežil.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Další úhel pohledu. Chvíli mi trvalo, než jsem začal chápat, možná, že jsem to pochopil.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Pohled na hrad ještě ze začátku starého mostu, ta plošinka stále existuje, dokonce i domy vpravo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Jdu-li od mostu Nežáreckou ulicí, je vlevo ulička s názvem Nové stavení. Vpravo, kde se viditelně staví je ještě vidět dům, zbořený až v roce 2006, kdysi dílny Komárkova uzenářství.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Jindřichohradecký je skvostnou dominantou města, starých fotek je dost, ale úpravy uvnitř jsou takové, že jsem se nemohl chytit a srovnávačky téměř nejsou. Fotil jsem dost, na konci článku dávám odkaz na moje fotky, leč nejsou to fotky srovnávací.
Tady čumím z první zámecké brány na Dobrovského náměstí.
Tady čumím z první zámecké brány na Dobrovského náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Pohled z Novomlýnské ulice přes vajgarskou výpusť na Adamovo stavení, které je součástí zámku. Mosty se většinou rozšiřují, tenhle naopak. Žádné ježdění, vážení, ani na kole.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Každý fotograf si nezapomene v Jindřichově Hradci vyfotit tenhle pohled z míst, kudy vede most, oddělující Malý Vajgar od velkého Vajgaru.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Luďka Jiráska Zmizelé Čechy - Jindřichův Hradec, kterou vydala Paseka v roce 2007.
Ten pohled je tak krásný, že neškodí se malinko opakovat.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
A potřetí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Jsem v polovině, nezbývá mi nic jiného, než procházku přerušit a pokračovat v druhém díle. Můj počítač je skoro stejně dýchavičný jako já a když začnu blbnout a vytvářet velké soubory, funí, skřípe, prostě jako já.
Snad nebude pokračování příliš dlouho trvat, všechno je hotové, ale já jsem unavený, přestože nevím z čeho.
Už jsem se probudil. Pokračování je zde:
http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/06/jindrichuv-hradec-2dil.html
Už jsem se probudil. Pokračování je zde:
http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/06/jindrichuv-hradec-2dil.html
Ještě jsem slíbil odkaz na fotky, které jsem za 4 dny pobytu v krásném městě vytvořil jen tak pro radost.
Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit je zde
Žádné komentáře:
Okomentovat