Narozená ve Vídni, její život skončil v Praze. Pokud však chcete najít stopy výjimečné spisovatelky, nejvíc jich najdete na Náchodsku, kde strávila pravděpodobně svá nejšťastnější léta.
Vyhrabejte někde Babičku, kterou jste kdysi odložili mezi knížky v dalším životě nepotřebné. Konec rozborů díla, které si snad zařazení do povinné četby ani nezasloužilo. Nechci však popudit pedagogy, ti už ode mě zkusili dost v létech, kdy se ze mě snažili vytvořit kulturního člověka.
Babičku napsala žena výjimečná, je v ní všechno, můžeme ji zařadit mezi romány, mezi literaturu faktu, je to pohádka, je to poezie. Mnoho současných autorek, pochoptelně i autorů, kdyby si Babičku skutečně přečetli, by se zastydělo a nechalo psaní, což se netýká pisálků mého typu, který si leccos napíše pro svou radost na internetu, protože ví, že stačí pokyn "delete" a všechno zmizí.
Mě fascinuje, že tahle kniha je napsaná skvělou češtinou tak dávno, a je o něčem. Pokud se nad ní někdo pousměje, i to k ní patří.
ČESKÁ SKALICE
Vystoupím z vlaku, vylezu kousek do kopečku a pak už dolů do města, za sebou nechávám v dáli údolní nádrž Rozkoš, částečně určenou pro rekreaci, město a voda jsou zde oddělené. Historii rozebírat nebudu, město má pěkné www.stránky, kde je všechno
Božena Němcová tady chodila do školy, nemůžu začít jinak, než pomníkem spisovatelky na Husově náměstí, na němž je hodně vzrostlých stromů. A tak mnoho starých fotek musím uložit na potom, jak bych neuměle řekl. Určitě sem zajedu v zimě. Ale tahle srovnávačka snad vyšla, ač se sluníčko snažilo škodit. Autorem pomníku z roku 1888 je M.Černil.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Husovo náměstí, pohled k východu, náměstí pak pokračuje třídou T.G. Masaryka.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pohled od jihu, zde pomník ještě není opklopen stromovím, to bylo ještě za Rakouska. Vlevo je historická radnice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Pohled od severu z míst, kde je dnes parkoviště.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Zajímavý severozápadní kout Husova náměstí vypadá na dnešním snímku jako přehlídka automobilů různých značek. Odtud začíná ulice Boženy Němcové, kam se hned přesunu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Sem chodila spisovatelka do školy, aniž tušila, že bude mít na domě pamětní desku. Říká se zde Barunčina škola.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Jiný záběr na totéž místo, je zřejmé, že ne všechno zůstalo na svém místě.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Od Barunčiny školy se ulice prudce svažuje k řece Úpě. Vpravo nahoře císař ležící červeně vypracovaný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Spadl jsem ulicí Boženy Němcové, po mostě přešel Úpu a kolem maloskalické tvrze došel ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Tady se Božena Němcová vdávala.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Za kostelem už začíná vilová čtvrť, její hlavní ulice se jmenuje Havlíčkova.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
BABIČČINO ÚDOLÍ
Havlíčkova ulice je dlouhá, přes údolí jsou výhledy na město, na konci začíná údolí, které bývá cílem školních výletů. I já tady byl. Kolik mi bylo? 11, 12? Tak nějak, pamatuju se, že jsme si kupovali sodovku (pro Moraváky sifon) v lahvích s patentním uzávěrem. Sodovka stála dvacetník, záloha na flašku korunu padesát. Před otevřením se muselo s lahví hodně zaverglovat, rychle otevřít a sodovka pak zlila spolužáka nebo spolužačku, ovšem u holek to bylo nebezpečné, některé se cítily ukřivděné a běžely žalovat.
Jak je vidět, bylo nám úplně jedno, že vcházímě do údolí, jež vstoupilo do dějin české literatury.
Ratibořický zámek.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Ratibořický zámek, tentokrát pohled zvenčí, skoro od Úpy. Hezký barevný podzim.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Mlýn.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Panský hostinec.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Staré bělidlo. V říjnu už bývé po dovolených, školní výlety se nekonají, ty se nechávají na jaro, kdy se školáci těší na konec školního roku. Pokud se děti mají něco naučit, pak nastal správný čas na podzim. A potulných penzistů je málo. Jsou dny, kdy je Babiččino údolí přeplněné a člověka napadá starý veršík. Lidé bděte, neblbněte, všichni se sem nevejdete. Divím se, že nikoho nenapadlo posadit umělkyni na Viktorčin splav a nechat ji kvílet, nejlépe za bouřky.
Měl bych k těmto srovnávačkám napsat něco hodnotného, nic mě nenapadá a opisovat z Babičky se mi nezdá být vhodné. Ještě bych se mohl splést a co by si o mně lidé pomysleli.
Tak tedy třikrát Staré bělidlo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Viděl jsem i další notoricky známá místa, srovnávací fotka ze mě nevypadla. Vrátil jsem se k Úpě, přešel Vilémův most, podíval se na pomník Boženy Němcové. A to už je Zlíč, administrativně patřící pod Českou Skalici.
Výlet, inspirovaný českou literaturou jsm zakončil v restauraci Barunka a dal si španělský ptáček, o kterém víme, že se jedná o české jídlo, Španělé ho neznají. Nebyla to tato hospoda, na zobrazenou jsem se díval právě od Barunky přes silnici.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Přijel jsem domů z východních Čech a díval se do zrcadla, jestli je na mně vidět, že jsem kulturní člověk. No, já nevím... už špatně vidím...
Raději předložím www.adresy na fotky z mého toulání.
Žádné komentáře:
Okomentovat