úterý 2. února 2010

Vzdělávací program

V Praze 4 máme Tučňáka. Vydává radnice, je v něm hodně dobrých informací. Kulturní pořady, kdy budou přistavené velké kontejnery na odpad, co ve školách, co pro důchodce. To slovo píšu schválně, protože důchodce jsem a programově se pošklebuju výrazu senior.
Užitečný časopis, dokonce jsem si ho vzal do tramvaje, abych měl co číst. Začíná sloupkem odpovědí starosty na otázky redakce. Kdo by měl jiný odpovídat.
"Co vám udělalo v poslední době radost?"
"Myslíte pracovní? Náš úřad na konci roku 2009 vzdělávacím programem v rámci předcházení korupci Ministerstva vnitra. Mám radost, že všichni zaměstnanci úspěšně absolvovali a úřad získá známku Úřad bez korupce. atd..."
Chci věřit tomu, že na Nuselské radnici nebudou podplatitelní úředníci. Člověk placený z veřejných peněz, který přijme úplatek, je zloděj stejný jako kapsář, který mi v autobusu vytáhne z kapsy portmonku. A co se zlodějem? To snad je jasné.
Zasmál jsem se, smích je prý zdravý. Vzdělávací program? Co je to za lidi, kteří úředníky školí? Jako bych ta školení viděl? Všichni absolvují a úřad dostane certifikát kvality. Úřad bez korupce! Bylo by to fajn, kdyby moje pousmání bylo zbytečné. A je třeba někde začít. Školení.
Byl jsem spolumajitelem malé firmy (5 lidí bez zaměstnanců). Pokud jsme chtěli pracovat pro větší firmy, museli jsme podstoupit školení na získání certifikátu kvality. ISO, ani nevím, co iniciály znamenaly. Školili nás lidé, kteří neměli o naší odbornosti ani páru, "vtipně" jsme jim říkali isáci.
Prvně jsem byl na školení před pár lety hned druhého ledna. Silvestra jsem trochu natáh a vůbec jsem nevěděl, co ten člověk povídá. Nadával jsem sám sobě. Když jsem po čase absolvoval školení druhé úplně střízlivý, litoval jsem, že jsem se nenapil, bylo to ještě horší.
Pamatuju se jen, že kolegyně polepovala i drobné pomůcky, které jsme při práci na stavbách nosili v kapse. Všechno muselo mít štítek. Bleskla mi hlavou vzpomínka na vojnu. Důležité blbiny.
Certifikát jsme obdrželi, specializovaná firma, která nám jej udělila, si naúčtovala peníze v řádu statisíců, nešli jsme na žebrotu, ale pro 5 lidí to nejsou zanedbatelné částky. Prý za to může Evropská unie. Mám pocit, že naši ouřadové se pořád vymlouvají na Unii i ve věcech, ve kterých Brusel nejede. Asi jako když nám jedna z mnoha ministryň zdravotnictví, paní doktorka Součková, začala balit koblihy.
Moje přání je, aby to s protikorupčním školením úředníků v Praze 4 bylo jinak.
K tomu nám i jim dopomáhej Bůh.

Žádné komentáře: