středa 22. srpna 2012

Račice

škola
Tedy kdysi. Z roku 1887, uzavřená 1979 pro úbytek žáků, potom ještě mateřská škola, dnes má objekt nastartováno na ruinu. Podle staré fotky bylo tehdy žáků dost.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2008.


náves
Silnice směřuje k Roudnici. Když vidím řadu obyvatel, kteří se mermomocí snaží dostat na fotografii, vybavím si mávající sportovní fanoušky, kteří chtějí být vidět na obrazovce. Tak mě napadlo, že fotka zůstává, v krabičce, albu, šuplíku, obrazovka zhasne a je po ptákách.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2008.


škola
Tato fotka je ze stejné pohlednice jako předešlá, i ti občané budou asi titíž. Okna zvětšená, aby bylo lépe vidět (?)
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2008.


 statek čp.14
Silnice vede do Hněvic a dále do Štětí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2008.


náves

I zde je vidět statek čp.14, jenom trochu z povzdálí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2008.


náves
Část se zvoničkou, kterou si čas vzal sebou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2008.


náves
Pohled směrem západním. Silnice vlevo za zeleným domem vede k vodáckému areálu, známému díky závodům domácím i mezinárodním. Zajel jsem tam, po asi 300 metrech jsem byl z poměrně chcíplé návsi v místech, kde kvůli lidem nebylo kam šlápnout. Raději jsem jel zpět, kde sice byla zavřená hospoda, ale nápojová prodejna s chlazenými nápoji fungovala. Koupil jsem si potřebné a vypil v chládku, sedíc na okraji pumpy jsem si opět připomněl, že hlad je převlečená žízeň.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2008.


náves
Malebné zákoutí s dřevěnou zvoničkou. Časy se mění.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2008.



Facebook - Srovnávací fotky


Další srovnávací fotky z různých lokalit






Předonín

Před časem jsem projížděl vesnice severně od Roudnice nad Labem, dnes jsem se vydal proti toku Labe, spíš jsem putoval k Roudnici.


Vystoupil jsem z vlaku v Hněvicích, naštěstí měli Na Koreji ještě zavřeno, bylo vedro, nebezpečí, že bych cyklistiku odložil, tu bylo.


Vyjíždím do Předonína.

 
škola
Na jméno obce jsem narazil při hledání fotek z Bechlína, pod nějž Předonín patří.
Koncem 13.století vladyka bechelský provdal nejstarší ze svých dcer za pana Bycena z Cítova a k věnu patřil i Prezdnin. To jsem opsal z publikace.
Školu postavili v roce 1893, zrušili ji 1986 pro nedostatek dětí. Dnešní podobě lze těžko něco vytýkat. Čistá, upravená, genius loci zmizel včetně tehdejších cyklistů.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2008.


škola
Jiný pohled. Snad potěšení, že ani úprava silnice pro současný provoz nezlikvidovala stromy před budovou. A že vyrostly.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2008.


Pomník padlým v první světové válce stojí hned vedle školy.


čp.26
Datum staré fotky neznám, podle vývěsního štítu tu Jednota provozovala hospodu. Tedy za komunistů.


 „Léčivé lázně“
Podle publikace je název nadnesený. Prostě tam někoho vykoupali a trochu oškubali. Povaha lidí se technickým pokrokem tolik nezměnila.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2008.


  Facebook - Srovnávací fotky


Další srovnávací fotky z různých lokalit


úterý 21. srpna 2012

Vzpomínkové setkání v Dubici


Dostal jsem od Standy Muchy pozvánku na říjnové setkání u příležitosti nedožitých osmdesátin Rudy Kotvy, které by oslavil 12.12.2012. Kluci zorganizovali setkání, pokud mi zdraví dovolí, určitě přijedu.
Zavzpomínat, podívat se na vrstevníky, jestli jsou více nebo méně šmajdaví než já.
Franta Málek už mi posílal esemesku, abych pozvánku zveřejnil rozumně. Asi má strach, že bych mohl znevážit Rudovu památku. Ze smrti kamaráda si utahovat nehodlám, ale na Rudu budu vzpomínat s úsměvem. A všem bych doporučoval, pokud by je napadlo být patetičtí, aby si vzpomněli, kam by je asi Ruda poslal, kdyby jakési uplakané kydy slyšel.
Osobně na něj vzpomínám jako na dobrého kumpána, trochu střeleného tak jako jsme my všichni, posedlí dálkovými pochody. Odešel tam, kam i my jednou půjdeme.





V příloze jídelníček z restaurace U Becků. Je možné objednat minutková jídla, v tom případě budete muset nějakou tu hodinku počkat.

























pondělí 13. srpna 2012

Podskalí

Zaniklá pražská čtvrť, kterou hojně obývalí plavci, tedy ne závodníci, ale lidé, kteří se starali o dopravu dřeva po Vltavě z jižních Čech. Chlapi, živící se těžkou prací.

Podskalí je hojně zdokumentováno literárně, zachovalo se i dost fotek, má svoje muzeum v bývalé celnici (a hospodě) na Výtoni.

Zaniklý svět. O životě našich předků v jeskyních známe jen to, co jsme si v hlavách, myslících podle dnešních vědomostí. O Podskalácích víme dost. Proč zmizelo Podskalí? Lidé chtějí žít jinak než předkové. Brzy budeme ohrnovat nad byty neklimatizovanými a chtěli bychom, aby se zachovaly domky, uličky, kam bychom se nestěhovali.

Pokud ano, přitáhli bychom si sebou všechny vymoženosti moderní domácnosti, bez kterých se nedá žít. Už vidím střechy ozdobené satelity, uličky zaplněné plechovými miláčky. Staré, rázovité čtvrti by byl stejně konec.

Dát tomu všemu nové omítky, vytvořit skanzen pro turisty? V bývalých hokynářstvím prodávat kraviny? Aby se prostoru normální člověk vyhýbal stejně jako krásné Malé Straně, plné turistů?

Asi se mnou nebude mnoho lidí souhlasit, snad raději vezmu staré fotky, Ignáta Herrmanna a budu snít o starém Podskalí. Čas se vrátit nedá, to my staří dobře známe. Ale proč nebýt nostalgický?

Bydlím v Podolí, které je odděleno od Podskalí vyšehradskou skálou. Začátkem dvacátého století naši předkové skálu provrtali. Od dětství jsem tudy jezdil tramvají, takzvaně do Prahy, do biografů, divadel, na flámy, nějak jsem si v mládí neuvědomoval, co vlastně stávalo mezi Výtoní a Morání. Trochu splácím dluh, když už v hospodách jsem dávno odkvetlý frajer.

Všechny historické fotografie jsem okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/index.php


Pražské typy
Když už jsem se vyplakal, ještě přidávám fotku starých Podskaláků, podle vzhledu vysloužilých plavců. Ale vystrojili se, že? Srovnávací fotku jsem pochopitelně nedokázal, v dáli, spíš v mlze lze tušit Palackého most a to je málo. Myslím, že ti týpci sedí na kládách někde v místech, kde víc než sto let je věž s hodinami.
Kdysi sedával u železničního mostu strašně starej dědek, pletl tam sítě a kecal a kecal. Bylo mu snad skoro sto let, kdo chtěl, poslouchal, my pospíchali za holkama. Holky jsou fuč a dědek plete sítě někde na obláčku.


Podskalí ze železničního mostu
Podle minulé fotky je možné identifikovat dům, který je na obou fotkách. Už tady mám snad dvě srovnání, tyhle jsou trochu podobné, ale jiné. Mně se pohledy ze železničního mostu tolik líbí, že se třeba i opakuju. A taky se dobře fotí. Mám jistotu, že chlap s foťákem s cylindrem (určitě ho měl) stál na lávce železničního mostu. Je třeba jen najít vzdálenost od břehu řeky a to není problém. Prostě udělám fotku, popojdu krok, dva, udělám další, vybírám už doma, před sebou otevřené pivo.


Podskalí ze železničního mostu
Za sedm let je nábřeží téměř v podobě, jakou známe dnes. Věž s hodinami už tenkrát stála.


Rašínovo nábřeží
Další čtyři roky, na nábřeží stojí domy, zůstaly dodnes, tramvajové koleje natažené, dokonce víme, že tu stavěla jednička. Zajímavé je, že tehdejšímu fotografovi svítilo do ksichtu sluníčko, mně taky.


Pohled z Palackého mostu
Po mostě pochodují vojáci. Emauzy změnily podobu, aspoň, že jsem se trefil do zhruba stejných míst. To zelené uprostřed záběru je zabalený pomník Františka Palackého, stojící na Palackého náměstí. Opravuje se, buditel snad už brzy bude pěkně vymydlený.


Palackého náměstí
Pohled též z Palackého mostu. Zkuste přitáhnout do těchto míst žebřiňák, policajt začne určitě skákat metr dvacet. Neuřiznul jsem ze staré fotky text. Pěkně jsem si procvičil azbuku, vždyť jsem maturoval z ruštiny za dvě.


Podskalská třída
Fotky ze staré ulice existují, ale tohle je už nová výstavba. Podle ostrých hran na těchto budovách se dobře hledá místo focení.


Neklanova
Ulice, která je už za viaduktem železnice, ale Podskaláci o ní určitě věděli, přestože dnes mluvíme o Vyšehradu. A tak jsem zařadil dvě srovnání, protože další pokusy z Vyšehradu mi nevyšly. Osobně mě překvapilo, jak rušná ulice Neklanova byla. Fotil jsem sice v neděli dopoledne, ale ulicí občas projíždím, je zde trasa pro cyklisty a je v jakékoli době téměř liduprázdná. Napravo býval antikvariát, kde se daly za hodně nízký peníz koupit zajímavá elpíčka, rolety už jsou nastálo stažená. Nalevo je vidět upoutávka na hostinec U Karla IV, dobrá hospoda. Vzadu mrakodrap z Pankráce, vedle je při troše fantazie vidět Nuselský most.


Neklanova
Pohled z druhé strany, tedy směrem od Nuslí. Na rohu bývala velkopopovická pivnice, dnes opět čepují Kozla. Po osmdesáti letech.



Facebook - Srovnávací fotky













úterý 7. srpna 2012

Nedělní toulky po Praze

Už jsem párkrát vyznal, že vyrážím na kole po Praze v neděli dopoledne. Ideální je vstát v šest a pak můžu projíždět ulice města skoro křížem krážem. Ale v neděli vstávat v šest? Jenom jednou jsem letos v půl sedmé měl všechno připravené, jen vyrazit, začalo pršet, déšť vydržel celé dopoledne.

Na policajty musím dávat bacha. V ulicích je klid a policie je od toho, aby dávala pozor na pořádek. Jsou málem rádi, když uvidí podezřelého dědka, který se potuluje v místech, kam by ho nenapadlo ve všední den vlézt.

Nebudu předstírat, že jsem všechno projel za jediný den, srovnání jsou z různých nedělí.


Krč, Ryšánka
Tuhle fotku jsem dostal pod ruku před rokem, hned jsem vyrazil, protože to mám kousek, Ve všední den může do současné křižovatky vlézt jenom sebevrah. Jedině v neděli brzy ráno, jsem si umínil. Pak jsem omarodil, pak byla zima a do osmi tma, nakonec jsem se sem dostal. Konečná třináctky, dobře se pamatuju. A na správné konečné hospoda. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, že v bývalé zahradní restauraci přistavěli kus baráku, můžeme si dát panáka balakrylu.
Právě tady mě odchytli policajti. Respektoval jsem světla, zelená, červená, přestože skoro nic nejezdilo. Pak jsem odcházel s dobrým pocitem hotové práce, nvšiml jsem si, že ke kolu kráčím po za svitu červené.
Zastavilo auto, pomáhat a chránit, a hubovali mě. Musím přiznat, že byli slušní a opravdu jen prstíčkem hrozili.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Michle, Michelská
Tady zůstal hotel Michle a zatáčka. Celá nepříjemná křižovatka, kde se za mého mládí říkalo U esenbáků, se velkolepě přestavuje. Policie je tu stále, v budově, kde kdysi býval hotel Avion.. Díky stavbě je tu provoz hodně omezený, přesto na mě řidi jednoho z projíždějících aut, křičel. Moc ošklivým slovem mě tituloval.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Nusle, Táborská
Vlevo škola, vpravo radnice. V hranicích dnešní Prahy bylo hodně Palackého ulic, jenže Nusle nemůžou mít stejný název ulice, jaký už v Praze je. Přitom Palacký má ve vnitřní Praze krátkou mrňavou uličku. No, bydlíval v ní.
Na první pohled nijak velká změna. Koleje!
Nevím, kde jsem tuhle fotku splašil.


Vyšehrad, tunel
Na staré fotce dům převozníka. Už jsem se tunelem loni či předloni zabýval, ale nedalo mi nezkusit porovnat tak krásnou fotku. Výčnělky na skále zůstaly. Jestlipak by dali u převozníků něco dobrého napít?
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/index.php


O 6 let později už byla skála provrtaná. Úzký chodník za zábradlím je zároveň cyklostezkou, často diskutovanou. Cyklista má kolo vést, nařízení se má respektovat, mám ale dojem, že cyklista kolo vedoucí zabere více místa než na kole sedící, ovšem, když zase vidím šílence, kteří by chtěli tudy projíždět třicítkou…
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/index.php


Nové Město, Šítkovská vodárna
Zároveň pohled na starou Vojtěšskou čtvrť. Též by se v mých srovnáních našla tahle zajímavá lokalita ze všech stran. Jsem si jistý, že stojím na témž místě, co fotograf před více než 100 lety? Jistý si můžu být jen tím, že novou fotku jsem fotil já. Pomohla mi i další fotka, kterou se zabývám hned vzápětí. Něco mi našeptává, že mám pravdu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/index.php


Pět let rozdílu proti minulé fotografii a už je jinak. Tady mi to ladí. Je tam výklenek, kde končí zábradlí, ten člověk tenkrát jinde nemohl stát. Taky si možná vymýšlím, ale vypadá to hezky.
Zlatý vršek Národního divadla je vidět za modrým proužkem nad kavárnou Mánes. Stavba se opravuje a je obalená.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/index.php


Šítkovské mlýny vystřídal Mánes.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/index.php


Nové Město, Myslíkova

Ulice se změnila, pořád jsem se cpal tak, abych viděl Šítkovskou vodárnu, pak jsem pochopil, že mi zde postavili další dům. Mile mě překvapila dnešní úprava ulice, vysázené stromořadí, jež tu nikdy předtím nebylo, až budou moje děti v důchodu, bude to hezké. Třeba se bude v křižovatce promenovat dáma v dlouhé sukni.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/index.php


Nové Město, Masarykovo nábřeží

Nejsem si jistý, všechno pasuje, jen zábradlí je jiné. Možná jsem měl jít s foťákem trochu dolů. Na druhou stranu je možné, že se zábradlí měnilo, vždyť i dnešní most na Žofín je jinde, než byl tenkrát. Jestli jsem záběr zkazil, je zajímavý aspoň tím, že jsou vidět vlevo bývalé Žofínské lázně. Stejně mi nedá, abych to ještě jednou nezkusil.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/index.php


Nové Město, kostel svatého Vojtěcha,
po kterém je nazvaná tahla čtvrť.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/index.php


Nové Město, Vojtěšská ulice

Tichá ulice asi nejen v neděli. Měl jsem štěstí, zrovna na 5.srpna byl naplánovaný úklid, který provázel mírný randál.
Přemýšlím, jestli byl pravý barák trochu opilý v roce 1907 nebo letos. Já byl střízlivý. Asi jsem s foťákem podivně kroutil, jinak to celkem sedí. Taky se sem možná vrátím.
Pak mi došly nečekaně baterky ve foťáku, což mi ani moc nevadilo, bylo už vedro.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.starapraha.cz/index.php


Hlubočepy,
Nakonec pohled přes Vltavu na Braník. Tak tohle nemá s neděli nic společného. Srovnání se mi povaluje v počátači už od jara, jak ukazuje strom bez listí. Těžko se v takovém případě odhaduje místo focení, udělal jsem postupně fotky z několika míst, doma si vybral. Bylo mi líto nezveřejnit Vltavu ještě bez proslulého Mostu Inteligence. Stál jsem na stavbě, však je vidět vytyčovací kolík. Budovala se zde nová cyklostezka, po které už se v současnosti prohánějí davy cyklistů, takže jezdím dále po staré trase pod barrandovskou skalou, kde je od cyklistů klid a auta tam taky nesmějí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:

      Facebook - Srovnávací fotky


Další srovnávací fotky z různých lokalit












sobota 4. srpna 2012

Ctiněves, Krabčice

Pokračuju v cestě kolem Řípu, který jsem zdaleka neobjel. Fotky, které nic nesrovnávají jsou opět na adrese:
Historické fotky jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2008.
 
 
Ctiněves
Náves, v pozadí obchod Alžběty Čvrtečkové


Obchod paní Čtvrtečkové trochu zblízka, ulice vlevo vede do Černoučku. Starou fotku bych okomentoval „Seběhla se celá ves…“


Obyvatelé obce se přestěhovali před hostinec U Kejřů, dnes U praotce Čecha. Ten je tu podle Václava Hájka z Libočan pohřben. Kde? Prostě je a basta.


Změny nepatrné, vždyť historická fotka je mladší než já.


Krabčice
evangelický kostel z roku 1885.


dům čp.64
Dnes důkladně rekostruovaný.
Ani všechny fotky z Krabčic jsem nestihl, vedro mě zahnalo do hospody, potom už jsem jenom sjel dolů k Labi, do Dobříně a odjel vlakem domů. Určitě se budu snažit se sem vrátit, ale kopec nahoru je plnotučný.


Facebook - Srovnávací fotky







Černouček

Z Beřkovic do Černoučku je to do kopce. Tady je pravé okolí Řípu. Roztomilý název vesnice, na některých starých pohlednicích je uváděn název Černoušek. S názvoslovím si tehdy příliš hlavu nezatěžovali.
Historické fotky jsem okopíroval z publikace Podřipsko na starých pohlednicích, kterou vydalo nakladatelství Baron v roce 2008.


Přijíždím ulicí ke kostelu, krásná lípa svobody vzala za své.Pro další generace určitě vyroste jiná.


Pohled od kostela na náves. Nalevo zůstal kdysi obchodní dům pana Votrubce. Vpravo se situace změnila úplně, vzadu vykukuje špička štítu hostince.


Foceno z návsi směrem ke kostelu. Vlevo nahoře škola, kde také učil J.V.Pleva. Jako dítě jsem četl malého Bobše a byl jsem rád, že jsme chudí.


Samozřejmě, že vesnice mění svou tvář, lidé chtějí bydlet pohodlněji, proč ne. Rybníček by návsi určitě slušel. Husy už nejsou, kde by se koupaly?


Úplně mě píchlo u srdce. Rybníček byl zavezen v roce 1959. Je tu upravená křižovatka, děvčata čekají na autobus. Lavička mohla být opačně, dívali bychom se na vodu. Ale co je mi do toho, nebydlím tu.


Před hospodou vydlážděno, dá se sedět venku, kytky a přesto jakoby mi něco chybělo. Asi mládí. Na barvách na hospodě mám svůj názor, ale jsem už starej…
Na kraji Černoučku směrek ke Ctiněvsi je pěkný pohled na Řípa a v dáli na České středohoří s výraznou Milešovkou. V den mé návštěvy byl opar, v jiných dnech to musí být paráda. Zastavil jsem kolo a díval se, za mnou stál moderní dům, na terase paní.
„Je to krása, co? Já to mám každý den.“


Okolo Řípu jsem nazval tenhle soubor, ale Říp nikde. Ta krajina je ovšem kouzelná, už se těším na další návštěvu. Ale fotky jsem si udělal i jiné.




Facebook - Srovnávací fotky