Praha - Žižkov 2.část

http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/11/praha-zizkov-1cast.html

Tak tohle je adresa 1.dílu putování Žižkovem. Měl bych dodat legendárním, protože jsem se podíval na počet zájemců o srovnávací fotky a z pražských čtvrtí vede Žižkov naprosto suveréně. Nějaká Malá Strana…

Pokud zveřejním porovnání, málokdy dokážu odhadnout, jaký zájem o soubor bude. Ale tohle nejsou závody, to je pro mě příjemná zábava, mám stejnou radost, když se mi podaří srovnávací fotka ve vesnici pod Řípem nebo tady.

Žižkováci jsou ovšem na svůj domov hrdí, okolnosti zabránili komunistickým vládcům dokonat dílo zkázy.

Posledně jsem skončil ulicí Blahníkovou, která vychází z ulice Seifertovy, které se původně říkalo silnice do Olšan, případně Umrlčí cesta vzhledem k Olšanským hřbitovům. Od roku 1875 nesla jméno Karlova po Karlu IV. Otec vlasti se však bolševikům nezdál příliš důstojný a tak pojmenovali důležitou třídu po Michailu Kalininovi, sovětském politikovi, který měl zřejmě k Žižkovu vřelý vztah.

Jaroslav Seifert na Žižkově žil, asi se kvůli jeho jménu nikdo nezlobí.

Všechny historické fotky tohoto souboru jsem okopíroval z publikace Tomáše Dvořáka a kol. Žižkov – svéráz pavlačí a strmých ulic, kterou vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Zde bývala obecní plynárna, v roce 1932–34 tu byla postavená desetipatrová budova Všeobecného penzijního ústavu, první výšková budova v Praze.

Po druhé světové válce zde řádili hlavně odboráři, ještě dodnes. Mám malou vzpomínku, po roce 1990 zde, pravděpodobně částečně i z odborářských peněz, vznikla banka Bohemia, kolem se motal i J.V.Kotas, který chtěl být i prezidentem republiky. Banka to byla čiperná, mně tam tenkrát jako začínajícímu živnostníkovi udělali účet na počkání, což v tý době nebylo běžné. Byl jsem se službami spokojený až do chvíle, kdy se banka Bohemia stala prvním peněžním ústavem, který zkrachoval.

Zažil jsem pár měsíců strachu, protože jsem měl na účtu 18 tisíc, což byla pro mě šílená částka. Nakonec jsem o peníze nepřišel. To bylo mé seznámení s kapitalismem. Myslím, že kdosi z té banky zmizel, nikdy nebylo zjištěno kam, jestli do nějaké exotické země či na dno přehrady

Pohled na mrakodrap téměř ze stejného místa. Na historické fotce je už okolí budovy zbaveno zbytků plynárny.

Pokračuji Seifertovou třídou nahoru. Za zelení vpravo je dnes fotbalové hřiště Viktorky Žižkov.

Tady mi chvíli trvalo, než jsem zjistil, že barák vpravo tu v roce 1915 nestál. Vlevo se jde do ulice Blahníkovy, vpravo do Přibyslavské.

Stojím na Seifertově třídě před křižovatkou. Vlevo je ulice Cimburkova, vpravo Víta Nejedlého.

Teď stojím na oné křižovatce z předešlého snímku. Tady jsem s foťákem čaroval, abych neviděl věž kostela, která se mi do záběru cpala. Kostel ale byl skutečně stavěn až v roce 1900.

Teď už jsem u kostela svatého Prokopa na Sladkovského náměstí, Vpravo je ulice Milíčova, dole v dáli dokonce Pražský hrad.

Trochu jiný pohled ze Sladkovského náměstí na křižovatku Seifertova – Milíčova.

Ještě jeden pohled od Kostela Seifertovou dolů. Hradčany jsou tentokrát vidět i na staré fotce. Na mé fotce je více sluníčka než na předešlých. Taky jsem fotil jiný den, protože mi začalo pršet.

Seifertova ulice směrem ke svému konci, kde se začíná jmenovat Táboritská. Vpravo je vinný šenk U Pádivce, kde jsem právě vyzkoušel kvalitu nápojů. Jenom jednu skleničku…

Reálka na Sladkovského náměstí stávala dříve než kostel.

Od Sladkovského náměstí směrem k západu je ulice Vlkova. Vlevo na nároží s ulicí Víta Nejedlého je vidět hostinec U Tábority.

Hostinec U Tábority v detailu. Taky mu mohli nechat historický název…

Žižkovo náměstí, tehdy Kollárovo. Budova je Střední uměleckoprůmyslová škola. Je vidět vlevo na kraji snímku, jak zde vyrostl panelák, nový Žižkov.

Dům na nároží Bořivojovy ulice a Lucemburské, což už jsou hranice s Vinohrady.

Kostel Povýšení svatého kříže. Vystavěna nv letech 1717-20 na morovém hřbitově. Ke kostelíku patřila poustevna, poustevník zde pobýval až do roku 1782. Poté zde byla asi 60 let fara. Postupně se okolí zastavělo, kostelík chátral a sloužil většinou jako skladiště. V 80.letech 20.století došlo k adaptaci na koncertní a výstavní síň Atrium.

Je až neuvěřitelné, že v době, kdy na Žižkově padaly celé bloky domů, zde se vytvářelo tak příjemné místo.

Škroupovo náměstí, kdysi Smetanovo. Žižkovský kulaťák. Pokud si dobře pamatuju, v roce 1988 se zde konalo první povolené shromáždění disidentů.

Budova gymnázia v Libušině, dnes Kubelíkově ulici.

Budova Švehlovy koleje na nároží ulic Grégrova (dnes Slavíkova) a Křížkovského. Vlevo nahoře je vidět televizní vysílač, v prudkém slunci méně zřetelný. Tím končím putování po hranicích Žižkova a Vinohrad.

Vracím se zpět, na vršek ulice U Rajské zahrady (kdysi Přemyslova). Dole je vidět Dům odborových svazů, kde jsem tentokrát začínal. Za první republiky se tu prý hodně sáňkovalo. Musela být paráda sednout na saně… takový kopec jsme i v Podolí těžko hledali.

Samozřejmě, že hodlám v cestě Žižkovem pokračovat.

Další srovnávací fotkyz rúzných lokalit

Listopadový Benešov

Nedávno jsem tady slíbil, že jak nastane listopad, vtrhnu na benešovské náměstí, abych využil pravidelného, rok co rok se opakujícího zázraku, kdy krásné zelené listí krásně zežloutne a ještě pěkněji spadne. Nové vyrazí někdy v dubnu, ale co se slíbí, má se plnit. Nejsem přece politik.

Zde je adresa minulého souboru srovnávacích fotek z Benešova.

http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/09/12-kousku-z-benesova.html

Pěkné počasí, dost sluníčka i mraků, aby fotky nebyly všechny příliš „italské“. Dostavil jsem se na náměstí, listí skutečně pryč, předtím jsem se přesvědčil i doma na webkameře. Před soudem byla dost zakuklených ozbrojených chlapíků. Asi soudili někoho zajímavého. No, vadili mi.

Občas se pokouším být vtipný, tak jsem přemýšlel, co by oni na to, kdybych se mezi strážci začal motat s foťákem. Při pohledu na černokněžníky se samopaly mě myšlenky na srandičky přešly. Oni i na mě koukali téměř nepřátelsky. Přitom já nic neukrad, aspoň mě nikdo nechytil.

Udělal jsem místa, kde jsem fotil bez rizika, došel si na dobrý oběd, nakonec jsem všechno vykonal i víno na cestu domů jsem stihnul koupit.

Začínám na ulici jménem Pražská. Úplně mě fascinuje pohled na parádní budovu zeměbraneckých kasáren. Dnešní podoba je strohá, řekl bych kasárenská, ačkoliv v současnosti jde o obytbý dům. Ujistil jsem se, že pravou stranu ulice bylo třeba zbourat. Kam by si lidé odkládali svá auta?

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Benesov/Benesov/Default.aspx

Zřiceninu minoritského kláštera jsem již předkládal. Zde jsou ještě dvě.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  

http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/dir/Benesov.html

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Benesov/Benesov/Default.aspx

Náměstí se postupně uvolnilo. Následuje 12 porovnání, kde obcházím náměstí kolem dokola. Možná je toho příliš, ale protože staré fotografie jsou z různých dob, přehlídka ukazuje, jak se náměstí vyvíjelo.

Nebudu psát žádné komentáře, už minule jsem se přiznal, že moje soukromé zážitky z benešovského náměstí nejsou příliš četné, prostě cucal bych si všechno z prstu.

Kromě tří jsou staré fotky okopírovány na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Benesov/Benesov/Default.aspx

Ty tři jsem někde stáhnul na internetu (staré fotky nejsou datovány), znakem mé pořádku milovnosti je fakt, že jsem si adresu stahované fotky napsal a nevím kam.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kterou vydalo nakladatelství Libri v roce 1996. 

Cestou jsem fotil i jiná místa:

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2013/11/4112013-benesov.html

Další srovnávací fotkyz rúzných lokalit

Praha - Žižkov 1.část

Po Praze jsem se už nachodil hodně, Žižkov jsem opomíjel, jen tři srovnání jsem učinil. Před rokem jsem si koupil při příležitosti výstavy v Muzeu Hlavního města Prahy publikace o Vinohradech a Žižkovu. V zimě, na jaře jsem prošel Vinohrady a Žižkov odložil, že se tam hned vydám. Hned je určení času jen velice přibližné.

Mám v ruce, nádhernou, jak jinak, publikaci Tomáše Dvořáka Žižkov svéráz pavlačí a strmých ulic. Vydalo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2012.

Žižkov, legendární stará čtvrť, která se tolik znelíbila komunistickému režimu, jenž zde chtěl vybudovat překrásné, jak bylo tehdy zvykem, panelové sídliště. Začalo se, naštěstí nestačily peníze, což je možná pro někoho, kdo neustále tvrdí, že za komunistů bylo na všechno, překvapením.

Stavba sídliště se vlekla naštěstí pomalu, podzim 1989 byl pro dosud nezbourané části vysvobozením.

Sem a na Vinohrady se přestěhovala mládež, navštěvující restaurační podniky. Jako my v mládí chodili na Malou Stranu a Staré Město, oni chodí sem. Přece jenom je tu levněji.

Jsem Pražák, Žižkovu jsem se pochopitelně nedokázal vyhýbat, fakt je, že ho příliš podrobně neznám.

Jsem tady.

Husitská ulice, kdysi Husova. Jezdívala tu tramvaj, nejdřív koňka, pak elektrika, dnes jenom autobusy.

Husitská pod ústím ulice Jeronýmovy.

Roh Husitské a U Božích bojovníků. Kdo hledá hospodu U vystřelenýho voka, je za rohem.

Roh Husitské a Jeronýmovy.

Roh Husitské, Pod Vítkovem a Prokopovy, kam směřovaly tenkrát tramvajové koleje.

Tachovské náměstí, kterému Žižkováci říkali U váhy. To je ten domeček na staré fotce. Jinak vlevo se jde tunelem do Karlína a na rohu je hostinec U Slovanské lípy. Často jsem zde nastupoval v sedmdesátých let na tramvaj číslo 21 do Podolí, vybíhal jsem z Karlína. Někdy jsem dal na cestu i jedno.

Později jsem sem občas tlačil kočárek s malým synkem, z Karlína na Vítkov.

Tachovské náměstí, U Slovanské lípy. Těžko se hodnotí dnešní úprava.

Tachovské náměstí, U Slovanské lípy, ještě jeden záběr.

Koněvova, tržnice z roku 1931. Kout zůstal bez větším změn, jen účel vzal za své.

Koněvova, sokolovna, postavená v letech 1897-98.

Z Husitské ulice zahýbala tramvaj do ulice Prokopovy směrem na Bezovku v letech 1893-1910.

Prokopova ulice, vlevo už je Prokopovo náměstí.

Stojím na Prokopově náměstí a hledím Prokopovou ulicí směrem k Bezovce.

Prokopovo náměstí. Domy povyrostly jako všude v okolí, zde nad nimi se objevil Památník národního osvobození na vrchu Vítkov.

Prokopova ulice zakončená restaurací Bezovka, kdysi zájezdní hospoda, přestavěná se stala kulturním a společenským centrem Žižkova. Viktor Ponrepo tu provozoval i kino (asi 10 dnů). Byla zbořena, protože vadila prodloužení Prokopovy ulice směrem k Olšanům. Aby nebylo všechno na komunisty, restaurace padla v roce 1936.

Od Havlíčkova náměstí hledím zpět Prokopovou ulicí. Tramvaj je dávno minulostí, ale Žižka na kopci přibyl.

Havlíčkovo náměstí, dříve Basilejské, dodnes správní centrum Žižkova. Na Havlíčkovo náměstí patří socha Karla Havlíčka Borovského z roku 1911. Za ní je radnice.

Havlíčkovo náměstí, pohled opačný než předchozí snímek.

Havlíčkovo náměst, pohled k Prokopově ulici, za kterou byl vidět nahoře i Vítkov.

Štítného ulice.Vpravo je bývalé I.žižkovské kinematografické divadlo, před rokem 1912 bylo takto přestavěno divadlo Pokrok. Biograf fungoval do roku 1949.

Štítného ulice. Hospoda zůstala. Chválím.

Milíčova ulice, pohled o ulice Štítného k Prokopovu náměstí, nad nímž je vidět vrch Vítkov.

Kolem Žižkovského divadla Járy Cimrmana přicházím na Kostnické náměstí. Předkládám tři srovnání.

Z Kostnického náměstí vylézám Blahníkovou ulicí (dříve Švihovského) k ulici Seifertově (kdysi Karlova). Otáčím se zpět a zde je výsledek.

A předpokládám, že na Žižkově ještě chvíli zůstanu.
Už jsem tady:

http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/11/praha-zizkov-2cast.html

Další srovnávací fotkyz rúzných lokalit