Nespavost je prý problém.
Mívám opačné starosti, ale jsem pyšný, že ani při maturitě, ani při vlastní svatbě jsem neusnul.
Když už nemůžu večer, kdy slušnější část lidstva zaléhá, zabrat, proč se rozčilovat? Nebo polykat prášky? Podle mé nátury to chce panáka, případně druhého... Nebo televizi. Seriály jsou výborné.
Nevymetávám čekárny u psychiatrů, psychologů, kartářek. Mimochodem v současnosti je tolik odborníků na kdejakou blbost, že nejvíc věřím vědmám, mávajícím kartami.
Léčím se sám. Lehnu, zhasnu, začnu přemýšlet. Začnu vymýšlet.
O chlup větší voloviny než v běžném života běhu.
Perpetuum mobile nikdo nevyřeší, to je dokázaný.
Kdybych měl prachy, tak bych...
Nechápu lidi, kteří v zájmu o svou tělesnou schránku tutéž ničí ve fitcentrech, která někdo postavil, tudíž chce, aby mu stavbu někdo zaplatil.
Chápat nemusím, což se mi stává často, ale vydělat, co by ne? Peníze prý nesmrdí.
Postavím dům, naplním ho moderními mučícími nástroji, klienti zaplatí přiměřené vstupné, vyšší podle počtu vyznavačů zdravého běhání pod střechou.
Platící návštěvník se zdravě unaví, beru vše podle sebe, musí dostat hlad. A žízeň.
Druhá část budovy, kterou zaplatím z... drobnosti zatím nechám stranou, bude restaurace, označená velkou vepřovou hlavou. Jitrnice, tlačenka, bůček s knedlíkem, zelí, abych nevynechal vitaminy. A vůně, málem nezdravá. Orosená Plzeň.
Vymýšlím drobnosti. Povinné vážení při vstupu i odchodu. Cinknuté váhy, u vchodu by ukazovala o kilo víc, u východu o kilo míň. Šťastný vymučený, že za tu svou stovku nebo kolik, něco shodil, podlehne vůni zabijačkových lahůdek.
Příště přijde zas.
Perpetuum mobile.
Vymýšlím detaily, dlouhé měsíce, nestává se příliš často, že bych nemohl usnout.
Usínám v nepravidelně různých fázích plánování svého projektu. Zatím nejdál jsem se dostal na živnostenský úřad, už nevím, jestli jsem obdržel příšlušný štempl, přemohl mě spánek.
Jednoho dne mě přepadla divná touha, začal jsem se cítit méněcenný, že nevím, co běží v televizi. Asi na šesti kanálech vařili. Dokonce i celebrity, které se proslavily jinou činností, vypadají, že vybavení kuchyně je pro ně věc samozřejmá.
Spousta do té doby neznámého koření, pomůcek, hrst ještě před chvílí neznámých pojmů. Výsledek vám profesionálně popíší, někteří vystudovali i DAMU. Kdo chce, uvěří, zapisovat něco nemá cenu, stejně totéž vyjde knižně s krásnými barevnými obrázky.
Knihu dáte do knihovny a těšíte se, jak uděláte specialitu, když zatím umíte jen opečenou sekanou. Babiččinu, ovšem, z Davle.
Vím, že všechno od zítřka bude jinak. Budu jiný. Usínám a těším se na ráno.
Ráno zapínám televizi. Na obrazovce poskakuje děvče, na můj vkus by mohla přibrat, přesvědčuje všechny, že nejlepší je bejt hubenej.
Perpetuum mobile.
Všechny dostupné kanály, i veřejnoprávní, mi ukradly můj plán.
Už snad dokážou vykrádat myšlenky?
Mám v lednici kousek tlustýho vod šunky, rozmyslím, jestli ho spolknu jen tak nebo na něj hodím vajíčko.
Mívám opačné starosti, ale jsem pyšný, že ani při maturitě, ani při vlastní svatbě jsem neusnul.
Když už nemůžu večer, kdy slušnější část lidstva zaléhá, zabrat, proč se rozčilovat? Nebo polykat prášky? Podle mé nátury to chce panáka, případně druhého... Nebo televizi. Seriály jsou výborné.
Nevymetávám čekárny u psychiatrů, psychologů, kartářek. Mimochodem v současnosti je tolik odborníků na kdejakou blbost, že nejvíc věřím vědmám, mávajícím kartami.
Léčím se sám. Lehnu, zhasnu, začnu přemýšlet. Začnu vymýšlet.
O chlup větší voloviny než v běžném života běhu.
Perpetuum mobile nikdo nevyřeší, to je dokázaný.
Kdybych měl prachy, tak bych...
Nechápu lidi, kteří v zájmu o svou tělesnou schránku tutéž ničí ve fitcentrech, která někdo postavil, tudíž chce, aby mu stavbu někdo zaplatil.
Chápat nemusím, což se mi stává často, ale vydělat, co by ne? Peníze prý nesmrdí.
Postavím dům, naplním ho moderními mučícími nástroji, klienti zaplatí přiměřené vstupné, vyšší podle počtu vyznavačů zdravého běhání pod střechou.
Platící návštěvník se zdravě unaví, beru vše podle sebe, musí dostat hlad. A žízeň.
Druhá část budovy, kterou zaplatím z... drobnosti zatím nechám stranou, bude restaurace, označená velkou vepřovou hlavou. Jitrnice, tlačenka, bůček s knedlíkem, zelí, abych nevynechal vitaminy. A vůně, málem nezdravá. Orosená Plzeň.
Vymýšlím drobnosti. Povinné vážení při vstupu i odchodu. Cinknuté váhy, u vchodu by ukazovala o kilo víc, u východu o kilo míň. Šťastný vymučený, že za tu svou stovku nebo kolik, něco shodil, podlehne vůni zabijačkových lahůdek.
Příště přijde zas.
Perpetuum mobile.
Vymýšlím detaily, dlouhé měsíce, nestává se příliš často, že bych nemohl usnout.
Usínám v nepravidelně různých fázích plánování svého projektu. Zatím nejdál jsem se dostal na živnostenský úřad, už nevím, jestli jsem obdržel příšlušný štempl, přemohl mě spánek.
Jednoho dne mě přepadla divná touha, začal jsem se cítit méněcenný, že nevím, co běží v televizi. Asi na šesti kanálech vařili. Dokonce i celebrity, které se proslavily jinou činností, vypadají, že vybavení kuchyně je pro ně věc samozřejmá.
Spousta do té doby neznámého koření, pomůcek, hrst ještě před chvílí neznámých pojmů. Výsledek vám profesionálně popíší, někteří vystudovali i DAMU. Kdo chce, uvěří, zapisovat něco nemá cenu, stejně totéž vyjde knižně s krásnými barevnými obrázky.
Knihu dáte do knihovny a těšíte se, jak uděláte specialitu, když zatím umíte jen opečenou sekanou. Babiččinu, ovšem, z Davle.
Vím, že všechno od zítřka bude jinak. Budu jiný. Usínám a těším se na ráno.
Ráno zapínám televizi. Na obrazovce poskakuje děvče, na můj vkus by mohla přibrat, přesvědčuje všechny, že nejlepší je bejt hubenej.
Perpetuum mobile.
Všechny dostupné kanály, i veřejnoprávní, mi ukradly můj plán.
Už snad dokážou vykrádat myšlenky?
Mám v lednici kousek tlustýho vod šunky, rozmyslím, jestli ho spolknu jen tak nebo na něj hodím vajíčko.
Žádné komentáře:
Okomentovat