Polička 1.díl

Město za hradbami.

Těžko můžu soudit, ale čtu, že bylo chybou rekonstruovat hradby v sedmdesátých letech. Památková péče má řadu výhrad, odborné otázky neumím, tím pádem ani nehodlám řešit.

V každém případě jde o město, jakých není v České republice mnoho. Polička sice není administrativně zařazena do Kraje Vysočina, myslím, že se její obyvatelé neurazí, napíšu-li, že jsem přijel na Českomoravskou vysočinu.

V restauraci je v jídelníčku slovo okurek, což hlásí Moravu. Polička patřila do okresu Svitavy, okresy jsme zrušili, v podstatě dále existují, zabývat se tím, proč něco patří tam a jiné tam, je zbytečné, v roce 1960 okres Svitavy připadl do Východočeského kraje, posléze do kraje Pardubického. Složité?

Ne-li, tedy přidám rok 1938, kdy po mnichovské dohodě začalo Německo obsazovat Poličku, která se však domohla svého práva, na rozdíl od Svitav v ní byla většina českého obyvatelstva. Stala se pak součástí protektorátu Čechy Morava, jenž byl stejně řízen z Berlína.

Nechám mudrování, Polička leží v mělkém údolí a už při pohledu z dálky vyniká kostel svatého Jakuba Většího, v jehož věži se narodil roku 1890 světově proslulý hudební skladatel Bohuslav Martinů, syn tehdejšího pověžného.

Který velikán světové hudby se může pochlubit, že se narodil ve věži kostela? Ať zvedne ruku. Nikdo se nehlásí, to jsem si mohl myslet.
Martinů měl vůbec zajímavý osud, vynechám skutečnost, že svou ženu poznal v cirkuse. Žil v cizině, nebyl emigrantem tak jak to slovo s odporem vyslovovali komunisté. Do komunistického Československa se vracet nehodlal a Československo skladatele uznávalo, ale moc o něm raději nepsalo. Trochu mi to připomíná situaci Miloše Formana, který také nikdy neemigroval, o jeho amerických úspěších se moc nemluvilo, než přivezl dolary za natáčení Amadea.
Nechme velikány stranou, zabývejme se sami sebou.
V roce 1982 jsem byl pravděpodobně na vrcholu svých fyzických sil, hodně jsem běhal, trénoval, i v osobním životě se mi dařilo a myslel si, že to bude už pořád. Tomu se říká mimo jiné i nedostatek pokory. Do Poličky jsem přijel na stokilometrový dálkový pochod, hned po start jsem nasadil šílené tempo, pár bláznů se mě snažilo držet, prostě jsem celé pole pochodníků roztrhal a měl z toho radost. Nešlo o závod, nic jsem nevyhrál, šlo o rozmar. Mám z toho dodnes nepříjemný pocit, využil jsem svou sílu, abych ukázal...
Od té doby jsem Poličkou projel jednou na kole a město jinak nenavštívil. Až teď, kdy už se nikdo nemusí bát, že bych mu utekl. V duchu se omlouvám krásnému městu, na jehož prohlídku jsem dosud neměl čas.
Tak jsem tady, Poličko!
V ruce mám knihu, kterou si v nakladatelství ARGO vydalo samo město. Je to podle mého názoru jedna z nejkrásnějších publikací na toto téma, kterou jsem viděl. Pěkná knížka, koupil jsem si ji a nerad bych o ni přišel.

Začal jsem hradbami, které jsou pro město typické. Nebudu se plést do řemesla památkářům, kteří mají k rekonstrukci hradeb výhrady, nechci mluvit do něčeho, čemu nerozumím. Procházka kolem hradeb mi přišla jako příjemné strávení času. Pokusil jsem se porovnávat, výsledkem je těchto 10 srovnávaček. Ve zmíněné publikaci je spousta zasvěceného textu, nebudu se ztrapňovat tím, že budu opisovat. Myslím, že kniha se stále dá koupit a stojí za těch pár stovek. Představuju si, kolik peněz se běžně rozhází v různých prodejních akcích a zdaleka nejde jen o stovky.
U všech následujících koláží jsou staré fotky okopírovány z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Téměř na všech fotkách na nás hledí věž kostela svatého Jakuba Většího. Tam se narodil světoznámý Bohuslav Martinů. Mimochodem, toto příjmení se právě v Poličce hojně vyskytuje i dnes.

Procházím-li se kolem hradeb a nevšimnu se Synského rybníka, tak jsem... ne, to vůbec nejde. Aspoň hospody se musí všimnout. Vodní plocha, po níž jezdí lodičky, je tady hezky, moc srovnání mi nešlo od ruky, všude spousta zeleně, aspoň jednu. Vlevo Masarykova ZŠ, vpravo evangelický kostel.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Podíval jsem se na kostel zblízka.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Pár kroků, nevysoký kopeček a mám krásný výhled na ulici Pod Kopečkem. Co zajímavostí jsem uviděl. Vlevo kostel svatého Michala, uprostřed divadlo, následuje kostel svatého Jakuba.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Ze stejných míst jiný úhel pohledu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Divadlo je fakt parádní kousek, jeho stavba se ve dvacátých letech dost protahovala, ale výsledek je, radost se podívat.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Divadlo se jmenuje Tylův dům, pohled z Vrchlického ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Mezi divadlem a hřbitovem s kostelem svatého Michala vede na Dolní předměstí Heydukova ulice. Pohled zpět do centra.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Divadlo se dá fotografovat ze všech stran, výsledek nenudí nikdy. Tady se dívám od Synského rybníka přes Vrchlického ulici.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Pohled na kostel svatého Michala a na vchod do Michalského hřbitova. Domek hrobníka se právě rekonstruuje.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Hodně zajímavé srovnání, pohled dolů kdysi Vinařskou, dnes Vrchlického ulicí. Dům vlevo býval nemocnicí, záložnou, stravovnou, sídlem okresního výboru, úřadovnou ústavu práce. Alej jsme vykáceli a dole se nám vylouplo divadlo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

V ulici Svépomoc stojí domek, do kterého se v roce 1923 přestěhovali rodiče Bohuslava Martinů, fasádu vyzdobil jiný šikovný syn František. Autora dnešního vzhledu neznám.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

A jsem zpět u divadla, ovšem obracím se k němu zády a dívám se do Riegrovy ulice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Riegrova ulice trochu detailněji, vlevo bývalá četnická stanice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Z Riegrovy ulice se dostaneme na náměstí Bohuslava Martinů, jehož součástí je i kostel svatého Jakuba. Vlevo děkanství, vpravo dívčí škola, dnes odborné učiliště.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Vracím se do Riegrovy ulice a kráčím směrem k náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Tentokrát se v Riegrově ulici otáčím a hledím směrem od náměstí. Pod věží kostela je dům, ve kterém měl obchod Josef Náhlík.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

A tady ho mám v detailu, Náhlíka.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Postupuju Riegrovou ulicí, kdysi Kameneckou k náměstí, fotka je opět směrem od náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Poslední záběr Riegrovy ulice, to už jsem prakticky na náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Stačí se otočit a jsem na Palackého náměstí. Mariánský sloup z první poloviny 18.století je fešák a bude ještě větší, až památkáři dokončí úpravy. Nevím, jak dlouho budou opravy trvat, jde o práci, která se nedá uspěchat.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Pohled na jižní stranu náměstí. Úplně vlevo hotel, tehdy se zrovna jmenoval Klan, dnes THT. Vpravo je vidět kousek radnice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Severozápadní roh náměstí. Odtud vychází k západu Šaffova ulice, kterou jsem zastihl rozkopanou, v Poličce toho mám hodně, co bych chtěl dodělat. Třeba v zimě.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Západní fronta náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pozdrav z Poličky (ARGO 2008).

Dostal jsem se na náměstí, tímto článek končím. Mám toho ještě hodně hotového, zhruba asi ještě jednou tolik. Mám v plánu dále pokračovat, snad to nebude trvat věčnost.
Odkaz na druhý díl sem vložím.
Už je tady: http://vencovypindy.blogspot.com/2018/08/policka-2dil.html


Fotky z poličských procházek jsou zde:
https://vencovyfotky.blogspot.com/2018/07/272018-policka.html

http://vencovyfotky.blogspot.com/2018/07/872018-policka.html


Další srovnávací fotky z různých lokalit.

Chomutov - náměstí 1.máje

Kdyby mi někdo řekl v srpnu 1966, kdy jsem skončil s pracovním poměrem na Chomutovsku, že sem jako omšelý penzista po víc jak padesáti letech přijedu na výlet, dokonce opakovaně, zaťukal bych si na čelo a poslal ho někam.
Doba byla taková jaká byla, osud mě, rodilého Pražáka zavál budovat socialismus do severních Čech. Nestěžuji si, nenaříkám, leckdo dopadl hůř. město Chomutov a okolí potřebovalo nahradit německy mluvící občany, kteří byli nucení odejít.
Přicházeli jiní lidé, někteří si stačili nakrást a zmizet. Kraj vypadal, že nechápe, co se vlastně stalo. Mně též nebylo všechno jasné, informace ze školy byly zkreslovány podle potřeby současných vládců.
Ještě jsem zažil Chomutovsko s pěknou přírodou na jižních svazích Krušných hor, vyjížděl kopce na svém favoritu, chodil na houby. Průmysl zde byl už dávno, ale příchodem lidí, kterým na žádné krajině nezáleželo, vypuklo pravé šílenství. 
Vzpomínám na rychlíky plné dělníků, montérů. Na cestu z Prahy v pondělí jsem vstával o hodinu dřív, abych si ve vlaku sedl, nebo se dalo přežít cestu v uličce bufetového vozu, mnozí z nás v Chomutově vypadli z vlaku pro budování ten den nepotřební.
Putování po ubytovnách, v nichž by dnes nikdo přespávat nechtěl. Chomutov bylo počátkem šedesátých let otlučené neudržované město, však jsem se dočetl, že mělo skončit podobně jako královské město Most nedaleko odtud.
Teprve později, když stará zástavba začala padat k zemi únavou, začala se stavět sídliště. Okolní vesnice vypadaly podobně. Snad je dobře, že jsem si k té době osobně přičichl.
Ale, byl jsem mlád, většina mých tehdejších kolegů na tom byla stejně. Poznal jsem spoustu dobrých lidí, i zlých, na ty rád zapomínám. Zato vzpomínám na život, kdy jsme měli výplaty... no přežili jsme. Přátelství, lásky, flámy, maléry, co by kdo chtěl od bandy mládeže věkově kolem dvaceti.
V práci jsme se nepřetrhli, leccos od starších naučili. Mě povolání zeměměřiče neopustilo až do důchodu ani jsem neměl v plánu od něj utéci, líbilo se mi.
Do roku 1966 nebylo jen tak možné dát výpověď a zaměstnavateli zamávat. Když nechtěl, nepustil. Jak to pak vypadalo s pracovní morálkou, je asi každému jasné.
Koncem srpna mě kamarádi doprovázeli na vlak v Kralupech u Chomutova, které jsou už minulostí a mně se málem chtělo brečet. Těšil jsem se na změnu, na dvě stovky navíc ve výplatě, ale opouštěl svoje mládí, což dnes chápu líp než tehdy. S kamarády jsem se loučil snad týden, samozřejmě, že ne limonádou.
O kraji jsem se spíš dočetl, slyšel, nějak mě to do Podkrušnohoří netáhlo.
V červnu letošního roku jsem vystoupil z vlaku na zastávce Chomutov město a snažil se upamatovat na tehdejší tvář města.
Nalákala mě sem publikace z nakladatelství Paseka Zmizelé Čechy a pak spousta starých fotek na internetu. Je zajímavé, že z oblastí, kde měla většinu německá národnost, se zachovalo mnoho pohlednic. Snad za to může nostalgie vystěhovaných Němců.
Byl jsem rád, že mám sebou v telefonu aplikaci Mapy.cz, jinak bych v městě, kde jsem před víc jak padesáti lety strávil nějaký čas, zabloudil. Změnilo se hodně, celé čtvrti zmizely, vyrostla sídliště, pokusy napravit stav úspěšné i méně úspěšné.
Bavím se tím, že porovnávám minulost a přítomnost, nechám filozofování co by bylo, kdyby...
Náměstí 1.máje se dnes jmenuje prostor, který si zachoval dost starého, hodně budov dostalo nové fasády, nikde na nás nečučí jakýsi okresní výbor KSČ jako v jiných městech. Kdysi Tržní náměstí.
Místo mírně upatlaného náměstí, kde některé domy stály jen silou vůle, vidím docela pohledný plac, leckde sedí lidé na chodnících v hospůdkách a kavárničkách. V duchu přeju Chomutovu, aby se dožil bývalé slávy. 
Komentářů u srovnávaček bude asi méně než obvykle, vybral jsem jenom ty z náměstí 1.máje, to znamená, že mám v plánu pokračovat i na dalších místech, ovšem byly zbourány celé ulice, takže to bude těžké.

Nezbývá než poděkovat těm, kteří se snažili a snaží, aby město nezaniklo.

Jezuitský kostel svatého Ignáce, po zrušení jezuitského řádu roku 1773 se stal součástí kasáren, po roce 1945 chátral, teprve od roku 1990 opravován, slouží dnes hlavně kultuře. Vlevo od kostela je galerie Špejchar.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Na snímku z roku 1900 je zřejmé, že se nacházíme v bohatém městě, hotel Adler toho je důkazem.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Pohled k východu, na severní frontu náměstí. Sloup Nejsvětější Trojice postavený v roce 1697,přemístěný 1962. Od roku 1958 je památkově chráněný, to znamená, že v té blbé době se našli lidé, kteří si uvědomovali význam kulturního dědictví. Díky.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Pohled k východu

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Severu náměstí vévodí Městská věž. Za poplatek se dá na ni vylézt, bohužel stále častěji tyto turistické možnosti vynechávám ne proto, že bych neměl na vstupné, ale výstupy mi dělají potíže fyzické, přesto si myslím, že každý návštěvník by měl nahoru jít po svých, jsem nepřítel výtahů.
Marně přemýšlím, tady někde byla pivnice s Prazdrojem, jak pamětníci vědí, nebylo příliš hospod, kde čepovali vyhlášenou Plzeň. Chodili jsme sem v den výplaty, protože pivo stálo dvě koruny deset, zatímco desítka korunu dvacet. Tenkrát začátkem šedesátých let. Pak už se jen pivo zdražovalo. Naše návštěva dopadala všelijak, takže další dny se šetřilo.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Jiný záběr na svatého Ignáce.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Pohled k východu kolem svatého Ignáce a Špejcharu, mezi nímž a bývalým hotelem Adler je ulice Ruská. Nevím přesně, ale myslím, že před 50 lety se jmenovala Dukelská, už to vidím, trochu dál už nese toto jméno. Tam bývala ubytovna, ve které jsem též pobýval, dál se jelo na Údlice, kde jsem také měřil a chodil na pivo.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Pohled k západu, vlevo je vidět kousek kostela svaté Kateřiny, za ním chomutovský zámek.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Kromě toho, že se motivy opakují, vidím, že staré pohlednice jsou s německým popisem.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Rohový dům před Městskou věží je bývalá radnice.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Jiný záběr na svatého Ignáce.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Marktplatz a pěkný pohled na kostel svaté Kateřiny, právě jsem se dočetl, že se v 60.letech rozhodovalo, strhnout či nestrhnout. Rozhodující soudruzi byli liknaví spíš se mezi nimi našel někdo s kusem fungujícího mozku.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Jiný záběr na svatého Ignáce.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Mně historické fotky z Chomutova připadají natolik zajímavé, že by mě srdce zabolelo, kdybych je vyřazoval.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Jako vždy mám radost, když se mi podaří srovnávačka z podloubí.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Pěkný záběr na Sloup Svaté Trojice před kostelem svaté Kateřiny jak to bývalo a jak to je.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Pohled kolem bývalé radnice.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Městská věž navazuje na kostel Nanebevzetí Panny Marie, na předešlých srovnávačkách jsem ho neukazoval, takže teď párkrát za sebou.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 

http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 

http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Náměstí 1.máje jsem prochodil křížem krážem, i do hospod jsem nakoukl a nejen to. Vinotéku tady mají velice příjemnou.
Památeční fotky jsou ZDE


Srovnávací fotky z města Chomutov budou mít pokračování.
Další srovnávací fotky z různých lokalit