Babí léto, když se povede… Snad není krásnější doba. Myslím, že i loni v tuhle dobu se vydařilo.
Navštívil jsem minulou sobotu Děčín, ale vlastně jsem se nedostal z Podmokel. Dokončení procházky po Děčíně se nedalo odkládat. Kdo ví, kdy slunce zaleze, začne mrholit, pršet, déšť nás všechny zažene do hospod.
Sice mě město nepřivítalo modrou oblohou, ale ve vzduchu bylo cítit, že ponuré dopoledne se rychle rozplyne. Cestou k mostu potkávám Sedmé nebe, jak někdo pokřtil night club.
Poloha Děčína je mimořádně skvělá. Perla labského údolí. Druhá polovina 20.století mu příliš nepřála. Přecházím po Tyršově mostě, otáčím se, skála zvaná Pastýřská stěna přímo láká. Měl bych na ni vylézt, zas tak vysoká není. Až odpoledne, slunce bude příznivější pro focení.
Ve městě už jsem pobýval, projížděl, pracoval. Spal jsem v něm pár dnů v kempu, zřízeném v zámeckém parku. K děčínskému zámku se od roku 1934, kdy přešel do vlastnictví státu, nový majitel choval neurvale. Zřídil v něm kasárny. A tak se v něm usídlili vojáci českoslovenští, pak němečtí, znovu českoslovenští a v letech 1969 až 1991 sovětští. Proč si dělat vrásky s údržbou parku. Koupaliště, autokemp. V srpnu 1989 zde převládala mládež z NDR, která se chovala tak, jak doma nesměla. Celou noc bordel.
Do roku 1946 zde žili Němci, kteří museli odejít, přišli Češi. Jaký poměr měli noví osídlenci, lze snadno vidět, mám-li k dispozici staré fotky. Vím dobře, co se zničilo v různých městech a to nejen za komunistů. Sedím na náměstí a mám pocit, že sem sváželi šílence z celého Českoslovanska.
První rány dostalo město už v květnu 1945, kdy sovětské letectvo Děčín bombardovalo. Nehodlám tuto skutečnost napadat, Rudá armáda dobývala německé město Tetschen–Bodenbach, osvobozovali nás od nacistů. Jen se musím usmát, o tom nám ve škole neříkali. To, že americká armáda bombardovala strategické cíle u nás, to nám bylo zdůrazňováno, že se spletli a zbytečně zničili část Prahy, taky. Válka je odporná, ale tady šlo o to, skončit utrpení vojáků a civilů co nejdřív.
Pak se až do konce komunistické vlády jenom bouralo, dokonce i později. Plošné demolice. Co se postavilo? Nemiluju panelová sídliště, ale lidi chtěli bydlet a paneláky byly nejlevnější. Komunisti nemohli veřejně přiznat, že na lepší stavby neměli, ani tenkrát nebylo moc peněz, jen se o tom jakoby nevědělo.
Ale jiné stavby, to je přhlídka hrůzy. Kdyby dal někdo dětem z mateřské školy pár krychliček, aby je rozestavili podle svého, nemohlo to dopadnout hůř. Snad sem přicházeli studenti, které vyhodili ze studia architektury. Tolik arogance se málokde vidí. Dospěla mládež nová, mládež Gottwaldova, lidi, kteří neměli naprosto žádný poměr ke krásnému místu na Labi. Jižní půlka náměstí zůstala jakž takž zachována, teď je naděje, že se ústeckým hejtmanem stane soudruh Bubeníček, takže by se mohl snažit o to, co jeho předchůdci nestihli.
A tak největším zážitkem byl oběd v restauraci U pekaře v jihovýchodním rohu náměstí. Jsem už pomalejší, obsluha byla doslova strhující. Ještě jsem se pořádně neusadil, už stál u mě pingl s kasírtaškou. Ne, to je pokus o vtip. Byl jsem mile překvapený. Jak už se mi stalo na mnoha místech v republice, výborně fungující wifi, přestože ho neinzerují.
Procházel jsem město, odškrtával v publikaci jednu fotku za druhou, nelze porovnávat, nezbylo nic. Vydal jsem se podívat na zámek. Cestou jsem narazil na KOKOS (komunistická kostel).
Komunisti neváhali zbořit několik ulic v centru města, aby si postavili zámek podle svého vkusu. Na Zámeckém náměstí, odtud vede strmá silnice, zvaná Dlouhá jízda. Přímo na zámek, kde sídlila vrchnost našich komunistických kolaborantů, sovětská armáda. Snad, aby vyslanci Kremlu dobře viděli na naše blbečky, jak se jim klaní.
Co s takovým dědictvím? Okupanti zmizeli, kasárny většinou nepotřebujeme, v KOKOSu se usadilo ČVUT. Na opravu kolosu, jakým je děčínský zámek, se prostředky na ulici neválejí, město dělá, co může.
Člověku nezbývá, než být optimista. Snad jednou…
Na Pastýřskou stěnu musím. Dopustil bych se téměř zločinu. Po návštěvě zámku a zdolání kopce, který jsem před lety za velký kopec nepovažoval, dnes nohy a dech statečně pracují, přece jsem vylezl, jsem dostal lepší náladu. Slunce mi pěkně osvětluje město Děčín. Mnoho staveb sem snad nepatří, ale příroda se určitě postará, aby se další generace potěšily tímhle pohledem.
Fotky, které jsem přiložil jsou spolu s dalšími na adresách:
Srovnávací fotky též budou, ale prchám do přírody, než začneme o babím létu říkat, že bylo…
3 komentáře:
Včera jsme se vrátili z Děčína a dávám Vencovi ve všem za pravdu. Děčín je z Pastýřské stěny nádherný (tedy, když si člověk odmyslí ty hrozné paneláky v centru města). Zblízka je to občas krása, občas hrůza. Souhlasím s názorem, že komunističtí idioti si nemohli postavit svůj obludný barák na horším místě! Fakt šílené! Stejně tak je ale třeba zmínit ty vysoké paneláky v blízkosti náměstí - jeden přímo proti kostelu - a je dokonce vyšší, než ten kostel sám. To nejspíš taky bylo přáním nějakého prevíta komunistického tajemníka... Jo a památka, která mě tedy od Děčínských hodně mrzela - starý kamenný most přes Ploučnici se sousoším Brokoffa. Tak ten se skoro nedá najít, jak je ukryt takřka pod předimenzovanou dopravní estakádou... Proboha - dělit města těmito "průtahy" byla taky zhůvěřilost nejvyššího stupně. Města tím ztratila nejen celistvost a logiku, ale hlavně půvab.
Protože ale komunističtí pohlaváři byli povětšinou navybíraní pitomečkové z lidu, kladu já osobně obrovskou vinu za tyto prasárny pánům architektům a dopravákům. Ti komanči si to sami nenakreslili a odvážný architekt mohl lecčemus zabránit...
Zdravím do severních Čech z Moravy, Irena H.
Děkuju. Dostal jsem před časem k tomu tématu příspěvek na mail, byl slušný a upozorňoval mě, že jsem neznal stav budov, které se bouraly, že on ty baráky procházel. Psal jsem mu, jestli můžu jeho psaní dát pod článek, už se neozval. Děčín utrpěl válkou, poválečným odsunem Němců, ale za stav starého města za socialismu mohli komunisti. A že jim to nějaký patlal nakreslil, vždycky se někdo takový najde...
Děkuju. Dostal jsem před časem k tomu tématu příspěvek na mail, byl slušný a upozorňoval mě, že jsem neznal stav budov, které se bouraly, že on ty baráky procházel. Psal jsem mu, jestli můžu jeho psaní dát pod článek, už se neozval. Děčín utrpěl válkou, poválečným odsunem Němců, ale za stav starého města za socialismu mohli komunisti. A že jim to nějaký patlal nakreslil, vždycky se někdo takový najde...
Okomentovat