Nekuřáci, nebojte se, to jen zvolal průvodčí informaci cestujícím ve vláčku.
"Mám dobrou zprávu pro kuřáky, vlak bude stát 8 minut, čekáme na protijedoucí soupravu, čas pro cigaretu."
Ač by se tvářit měl vážně, smál se. S ním většina cestujících, i těch, kteří se nezvedali ze sededel a potichu se vysmívali otrokům čvaňháku.
Nebudu jmenovat stanici, kde se událost stala, ani trať.
Sympatický průvodčí by mohl mít problémy, kdyby si úřadu stěžoval člověk, pro kterého je každý kuřák kriminální živel. A propagovat nešvar v 21.století?
Vzpomněl jsem na lokálku z Vraňan do Libochovic, ještě v roce 2006 tudy jezdily vlaky. Každé pondělí jsem cestoval za prací motoráčkem. První vůz by se s přivřenýma očima dal označit za schopný převážet pasažéry. Stejně měl daleko k dnešnímu stavu.
Druhý vůz byl kuřácký. Vstupovalo se do něj prostředkem, topilo se kamny, přikládal kdekdo, vajgly se házely do uhlí. Smrádek, ale teploučko.
Jezdila se mnou kolegyně stejně stará, nekuřačka, která si chtěla povídat, co v neděli zažila, ale já trval na svém právu sedět mezi bafajícími. V 19 letech jsem nemohl být víc jak hodinu bez cigára, to dá rozum, měla spor předem prohraný.
Kouřil jsem 18 let, kvůli průduškám jsem přestal, kašlu dál, myslím, že se dokašlu ke zdárnému konci. Jsem rád, že jsem přestal, kouření škodí zdraví, říkají chytří lékaři, ač mnozí rádi zkoušejí na sobě účinky nikotinu.
Propagovat kouření si netroufám. Nehodlám znovu začít, i když pokud pozoruju některé více agresívní protikuřáky, málem bych měl chuť to znovu zkusit.
Asi už příští rok uslyšíme:
"S cigaretou do hospody nelez!"
Táta byl kuřák, který přestal kouřit v bytě, když se narodil jeho prvorozený syn, můj brácha, abych byl přesnější, kouřil, ale jenom na záchodě. Až do smrti, i když máma neměla nic proti tomu, že jsem si po jídle zapálil, pivo mi víc chutnalo, táta mířil na hajzl.
Že si nemůžu zapálit v práci, kde si to jiní nepřejí, to beru, že se nekouří ve vlacích, obchodech, v biografu, se mi zdá samozřejmé, ale nebudu kazit večírek, kde se pije a kouří. Dá se na něj nejít. Spor jde vlastně jde mimo mě, polepšeného kuřáka. Tolik času jsem strávil v zakouřených knajpách, že to na stará kolena nevytrhnu.
Ve vesnických hospodách jdou místní na pivo či rum. Hygienické předpisy nás chrání tak, že hostinský, jenž nemá potřebné nerez nádobí, nemůže ani nakrájet salám a nabídnout s octem a cibulí. Jedině utopenci z fabriky, nakládaný hermelín, taky z fabriky.
Není komu foukat kouř do ksichtu u jídla.
Je mi přes 70, mám starodávné názory, určitě. Bojovat proti nezdravému způsobu života se má. Ještě bych se rád poučil, co všechno je nezdravé.
Jestli začne někdo bojovat proti tomu, aby děti byly voženy do školy autem, přestože jde o dvě stanice tramvají.
Zvykat děti na nedostatek pohybu a pak si stěžovat, že jsou strašně líné.
Býval jsem běžcem, ani maratónu jsem se nepolekal. Bavilo mě to, skoro mě štvalo, že se říkalo a dnes ještě více říká "Běh pro zdraví". Co je zdravého na maratónu nebo ještě delším běhu? Lidé však běží dobrovolně.
Vidím tisíce účastníků městských maratónů, kteří zaplatí obrovské startovné a pak se plouží v nekonečném štrůdlu. Běh pro zdraví je alibi, jde jen o byznys, běhat můžu v lese, kolik hrdlo ráčí.
Kdybych byl mladý, asi bych též běžel. Teď, když mě navštěvují zdravotní potíže starého člověka, nejvíc zlobí klouby. Z čeho asi? Z běhu pro zdraví. Na to, že jsem býval náruživý kuřák, už zapomínám.
Desítky ironických poznámek bych vymyslel, co všechno moderní doba přináší za nešvary. Všechno se zakáže? Podle toho, kdo bude vysedávat na důležitých postech, kdo bude v parlamentu, kdo bude ministrem zdravotnictví?
Jsem hajzl, využiju jedné módní fráze, že národ je tak vyspělý, jak se chová k menšinám.
Kuřáci jsou v našem státě menšinou...
Omlouvám se za tuto demagogii, nemíním ji zcela vážně.
Poznal jsem spoustu kouřících skvělých lidí, bez kterých by byl můj život chudší.
Rád ironizuji hesla, zvláště ta bojovná, jejichž autorům lítají z očí blesky pravdy.
Na závěr bych zveřejnil pár fotek kuřáků, jež jsem naskenoval z knihy, která vyšla v šedesátých létech, každý určitě najde někoho, koho si váží.
A znovu zdůrazňuju, že tenhle můj canc není propagací kouření...
A ti lidé na následujících fotkách? Prostě dělali věc nezdravou, kouřili, někteří ještě kouří...
Hana Hegerová
Ivan Vyskočil
Jan Werich
Jiří Horčička
Jiří Trnka
Jozef Króner
Ladislav Fialka
Martin Frič
Miloš Forman
Otomar Krejča
Vladimír Holan
Václav Havel
Zuzana Růžičková
"Mám dobrou zprávu pro kuřáky, vlak bude stát 8 minut, čekáme na protijedoucí soupravu, čas pro cigaretu."
Ač by se tvářit měl vážně, smál se. S ním většina cestujících, i těch, kteří se nezvedali ze sededel a potichu se vysmívali otrokům čvaňháku.
Nebudu jmenovat stanici, kde se událost stala, ani trať.
Sympatický průvodčí by mohl mít problémy, kdyby si úřadu stěžoval člověk, pro kterého je každý kuřák kriminální živel. A propagovat nešvar v 21.století?
Vzpomněl jsem na lokálku z Vraňan do Libochovic, ještě v roce 2006 tudy jezdily vlaky. Každé pondělí jsem cestoval za prací motoráčkem. První vůz by se s přivřenýma očima dal označit za schopný převážet pasažéry. Stejně měl daleko k dnešnímu stavu.
Druhý vůz byl kuřácký. Vstupovalo se do něj prostředkem, topilo se kamny, přikládal kdekdo, vajgly se házely do uhlí. Smrádek, ale teploučko.
Jezdila se mnou kolegyně stejně stará, nekuřačka, která si chtěla povídat, co v neděli zažila, ale já trval na svém právu sedět mezi bafajícími. V 19 letech jsem nemohl být víc jak hodinu bez cigára, to dá rozum, měla spor předem prohraný.
Kouřil jsem 18 let, kvůli průduškám jsem přestal, kašlu dál, myslím, že se dokašlu ke zdárnému konci. Jsem rád, že jsem přestal, kouření škodí zdraví, říkají chytří lékaři, ač mnozí rádi zkoušejí na sobě účinky nikotinu.
Propagovat kouření si netroufám. Nehodlám znovu začít, i když pokud pozoruju některé více agresívní protikuřáky, málem bych měl chuť to znovu zkusit.
Asi už příští rok uslyšíme:
"S cigaretou do hospody nelez!"
Táta byl kuřák, který přestal kouřit v bytě, když se narodil jeho prvorozený syn, můj brácha, abych byl přesnější, kouřil, ale jenom na záchodě. Až do smrti, i když máma neměla nic proti tomu, že jsem si po jídle zapálil, pivo mi víc chutnalo, táta mířil na hajzl.
Že si nemůžu zapálit v práci, kde si to jiní nepřejí, to beru, že se nekouří ve vlacích, obchodech, v biografu, se mi zdá samozřejmé, ale nebudu kazit večírek, kde se pije a kouří. Dá se na něj nejít. Spor jde vlastně jde mimo mě, polepšeného kuřáka. Tolik času jsem strávil v zakouřených knajpách, že to na stará kolena nevytrhnu.
Ve vesnických hospodách jdou místní na pivo či rum. Hygienické předpisy nás chrání tak, že hostinský, jenž nemá potřebné nerez nádobí, nemůže ani nakrájet salám a nabídnout s octem a cibulí. Jedině utopenci z fabriky, nakládaný hermelín, taky z fabriky.
Není komu foukat kouř do ksichtu u jídla.
Je mi přes 70, mám starodávné názory, určitě. Bojovat proti nezdravému způsobu života se má. Ještě bych se rád poučil, co všechno je nezdravé.
Jestli začne někdo bojovat proti tomu, aby děti byly voženy do školy autem, přestože jde o dvě stanice tramvají.
Zvykat děti na nedostatek pohybu a pak si stěžovat, že jsou strašně líné.
Býval jsem běžcem, ani maratónu jsem se nepolekal. Bavilo mě to, skoro mě štvalo, že se říkalo a dnes ještě více říká "Běh pro zdraví". Co je zdravého na maratónu nebo ještě delším běhu? Lidé však běží dobrovolně.
Vidím tisíce účastníků městských maratónů, kteří zaplatí obrovské startovné a pak se plouží v nekonečném štrůdlu. Běh pro zdraví je alibi, jde jen o byznys, běhat můžu v lese, kolik hrdlo ráčí.
Kdybych byl mladý, asi bych též běžel. Teď, když mě navštěvují zdravotní potíže starého člověka, nejvíc zlobí klouby. Z čeho asi? Z běhu pro zdraví. Na to, že jsem býval náruživý kuřák, už zapomínám.
Desítky ironických poznámek bych vymyslel, co všechno moderní doba přináší za nešvary. Všechno se zakáže? Podle toho, kdo bude vysedávat na důležitých postech, kdo bude v parlamentu, kdo bude ministrem zdravotnictví?
Jsem hajzl, využiju jedné módní fráze, že národ je tak vyspělý, jak se chová k menšinám.
Kuřáci jsou v našem státě menšinou...
Omlouvám se za tuto demagogii, nemíním ji zcela vážně.
Poznal jsem spoustu kouřících skvělých lidí, bez kterých by byl můj život chudší.
Rád ironizuji hesla, zvláště ta bojovná, jejichž autorům lítají z očí blesky pravdy.
Na závěr bych zveřejnil pár fotek kuřáků, jež jsem naskenoval z knihy, která vyšla v šedesátých létech, každý určitě najde někoho, koho si váží.
A znovu zdůrazňuju, že tenhle můj canc není propagací kouření...
A ti lidé na následujících fotkách? Prostě dělali věc nezdravou, kouřili, někteří ještě kouří...
František Hrubín
Hana Hegerová
Ivan Vyskočil
Jan Werich
Jiří Horčička
Jiří Trnka
Jozef Króner
Ladislav Fialka
Martin Frič
Miloš Forman
Otomar Krejča
Vladimír Holan
Václav Havel
Zuzana Růžičková
9 komentářů:
At si kazdy kouri jak chce, paklize tim neobtezuje okoli. Nechce se mi komentovat ta komedie v CR, ale v Irsku to u pred lety vyresili elegantne. Tady proste zakazali koureni na pracovisti. Nic vic, nic min. A jelikoz v hospode krome chlastani i nekdo musi ten chlast nalevat, tak se tam proste nekouri. Kourit se chodi ven a nikomu to nevadi, lide si rychle zvyknou.
Otas: "Kdybych já kráva věděla, co podporuju," napsala mi má irská kamarádka poté, co dostala výpověď, neboť čerstvě znekuřáčtěná hospoda, ve které pracovala, zkrachovala, stejně jako několik tisíc dalších hospod po celém Irsku. A stejně nakrklí byli i nekuřáčtí hosté, kteří byli na tu hospodu zvyklí. Přes den se v ní nekouřilo, až večer v sedm se začalo. Jenže když po zákazu kouření hospoda krachla, měli po zábavě i nekuřáci, kteří tam pobývali do těch sedmi. Najednou se ta radost "to jsme to těm hajzlům kuřáckejm nandali" úplně vytratila.
A co kuřáci? Nu, někteří si založili vlastní soukromé kluby, kde se pije, kouří, griluje, nekuřáci tam nepáchnou a stát na tom dost tratí na daních. A někteří chodí do nekuřáckých hospod a poctivě vybíhají s cigárkem na ulici. Takže zatímco dříve byli kuřáci pěkně odklizeni v místnosti a kdo měl rozum a rád své plíce, ten tam nezašel, tak dnes stojí na ulicích, hezky dětem na očích pro inspiraci, a vyfukovaným kouřem obtěžují všechny kolemjdoucí, kteří mají tu smůlu, že chodník vede kolem hospody. Bravo, antikuřáci vyhráli, ale vojsko vedl do boje pan Pyrrhos.
P.S. Jo, a vyprávějte nám dýmkařům a doutníkářům, že si máme vyběhnout zakouřit před podnik - vykouření jedné dýmky mi trvá zhruba od padesáti po devadesát minut, doutník taky většinou pod 40 minut nedávám.
Super článek :-))
MSH: Problem v Irsku je, ze tu je hospoda na kazdem druhem rohu. Nebudu se hadat, ze par hospod kvuli koureni nezkrachovalo, ale jsou rozhodne dva vetsi faktory. 1) Trochu to tu slo do kytek a tak si lide rozmysli, jesli si koupi pivo v obchodaku za €1.50 a nebo zajdou do hospody na pivo za €4.00. 2)Konecne tu zacali policajti namatkove kontrolovat alkohol u ridicu (to se donedavna jeste nesmelo) a tak i pri docela vysokych povolenych limitech si to lidi uz proste nelajsnou. Je to problem hlavne venkova, je tu hodne roztrousena vystavba a tak ze spousta mist se bez auta nedostanes.
Ohledne tvych fajecek a doutnicku, kur si je klidne cely den, ale ne mne pod nos. Ja svou pritomnosti hospodu vetsinou nezasmradim, ty jo, coz povazuji za docela sobecke...
Otas: Mezi "pár hospod" a "pár tisíc hospod" vidím nezanedbatelný rozdíl. A je potřeba si uvědomit, že na každé hospodě se živí kvanta lidí. Nejen hostinský a servis, ale i uklízečky, provozáci, kuchaři a pak samozřejmě kvanta dodavatelů. Zákaz kouření tak ovlivní i životy těch, kteří vůbec nekouřili.
To podstatné ale je, že když existují hospody kuřácké i nekuřácké, tak existuje možnost volby. Každý si může vybrat, kam zajde či nezajde. Po plošném zákazu se z toho stávají volby za komančů. Výběr z jedné možnosti. Tomu fakt neříkám svoboda (a svoboda je pro mě esenciální).
Další věc - kde se budou realizovat kuřáci, kterým se sebere pajzl, v němž byli dosud izolováni od zbytku společnosti? Nu, tam, kde jim to zakázat nelze: doma. Další gratulace antikuřákům - plošným zákazem se jim podaří ve větší míře přesunout kouření z hospod do domácností (plných žen a dětí). A nedělejme si iluze, že když Pepovi z Kolbenky seberete možnost hulit Na Růžku, že řekne "Cigarety již ne, raději sáhnu po dobré knize!". Prd. Bude hulit doma, děcka neděcka.
Ad fajfky a doutníky, ale týká se to veškerého kouření: je potřeba pochopit, že existují ČINNOSTI a MÍSTNOSTI. Některé místnosti jsou určené pro určité činnosti. A může se v nich odehrávat něco, co někoho druhého omezí či dokonce ohrozí na zdraví. Například boxerský ring. Lidé si tam dávají po čuni. Když tam vlezu, jednu slíznu. A vzniká mi tím snad nějaké právo na neudeření? Vždyť přece "svoboda tvoji pěsti končí u mého nosu", tak jakto že mi ji Kličko jebnul? Ó né, boxerský ring je místo, kde si lidi dávají rány do nosu a pokud o nic takového nestojím, mám mít rozum a nemám tam lézt.
Kuřácké hospody jsou to samé. Říkej si tomu klidně sobecké, ale sobecké to není. Je to podnik zbudovaný právě pro to, aby se v něm kouřit mohlo a aby v něm kuřáci nebyli otravováni nekuřáky, co chtějí čistý vzduch (vždyť ho mají všude jinde, tak co pruděj?). Kuřácká hospoda je místnost, kde probíhá určitá činnost (spalování tabáku) a kdo nechce "dostat ránu do nosu" dehtem, tak nesmí "lézt do boxerského ringu".
Stejně, jako bych já byl za debila, kdybych si stěžoval na natlučený nos po návštěvě ringu, jsou za debila všichni nekuřáci, co lezou do kuřáckého a pak si stěžují na smrad.
MSH: Docela pekny clanek tady: http://www.independent.ie/life/food-drink/how-irish-pubs-can-manage-to-survive-last-orders-30597070.html
Ani slovo o koureni. Casy se meni, lide taky.
Tvuj pojem kuracka hospoda nechapu. Je hospoda... Kdyz chci jit do hospody, tak nechci aby jsi mi smrdel pod nosem. Kur si doma, klidne detem, kdyz jsi tak ohleduplny...
"Tvuj pojem kuracka hospoda nechapu."
S nechápavostí bohužel pomoci nemůžu. S neznalostí pojmů také ne. Kuřácká hospoda je pojem definovaný i ve vyhláškách, jejich nastudování by mohlo to nechápání napravit.
"Kdyz chci jit do hospody, tak nechci aby jsi mi smrdel pod nosem."
Nu, to je prosté, stačí jít do nekuřácké hospody. Buď tam vůbec nebudu a pokud tam budu, tak mě ani nenapadne tam kouřit, neboť nekuřácká hospoda - na rozdíl od kuřácké - na to není určena ani zařízena.
Kuřácká hospoda je výsledkem dvoustranné ústní dohody mezi provozovatelem hospody a kuřáky. Nekuřáci se mohou na hlavu stavět, ale do té dohody nemají lautr co mluvit, kuřácká hospoda není dělaná pro ně (stejně jako steakhouse není pro vegetariány, nebo krišnovská restaurace není pro toho, kdo chce půlkilový ribeye). Stejně tak se můžou kuřáci vztekat jak chtějí, ale když se majitel hospody rozhodne, že to bude hospoda nekuřácká, tak už si u něj nezabafaj (a na rozdíl od plošného zákazu kouření, proti kterému aktivně bojuju, tyto lokální zákazy v konkrétních podnicích plně podporuju, byť se tím střílím do vlastní nohy).
"Kur si doma, klidne detem, kdyz jsi tak ohleduplny..."
To samozřejmě činím. Děti z toho bohužel nic moc nemají, protože si kouřím ve své uzavřené větrané pracovně, kam ony nechodí. A co antikuřáci, proč si oni neužívají čistého vzduchu doma a chodí vysírat do kuřáckých hospod?
Oťas, co mám dělat, když mi v hospodě smrdí někdo pod nosem smaženým řízkem nebo svíčkovou? Určitě jídla mezdravá. Já už se toho nedočkám, ale ty se možná dožiješ doby, kdy všichni budou muset konzumovat jídlo, které nikomu nesmrdí, jídlo zdravé, což určí odborníci. Svíčkovou si budou lidi muset dělat doma, aby nikomu nesmrděli. V hospodě budou žrát sterilní bagety, které budou mít chuť celofánu, ve kterém jsou zabaleny. Co bych v takové hospodě hledal?
Nechci generalizovat, ale i ve vnucovaném vytěsňování kuřáků z hospod to není zdravý ekonomický proces. Ono se snadno řekne, že zákazník má možnost volby. Úředník nařídí rozdělení na kuřácké a nekuřácké podniky. Jenže co když se v lokalitě neuživí dva podniky o poloviční klientele? Mám dojem, že na co se zaměří úředník a jeho spásné nápady, tam sto roků tráva neroste. Už jsme si vyzkoušeli řízení hospodářství, potom dotační politiku, prospěšné účinky řízené inflace. Nebylo by praktické poslat už tyhle všeumělce a všeználky konečně do prdele? Jsme snad dospělí lidé, kteří nepotřebují vodit za ručičku, ne?
Okomentovat