Slovo bájný vypadá pro neznalého jako laciná legrace. Já vím, Říp, Blaník, Radhošť jak se další hory olepené s historií pravdivou spíš vypohádkovanou, jmenují.
Medník má výhodu. Z tohoto záběru vypadá jako větší krtčí hromádka, ale jeho proslulost není vybájena jakýmsi Kosmou nebo jiným psavcem.
Pod Medník jezdili trampové, čundráci, vandráci, jejich bohatší příbuzní, kteří si stloukli ze dřeva sroubek, ve kterém se nesvítilo, zato se tu dobře spalo po návštěvě místní knajpy.
Nechce se mi psát o tehdejší situaci, narvané vlaky, kytary, zpěv, řev.
Ve čtvrtek dopoledne nastupujeme v Braníku asi čtyři, nádražní hospoda ctí tradici, je otevřená už od sedmi.
Žlutý vláček, lezu po schůdkách, ale co to?
"...z oblaků až k tobě doletí, podle nich budeš mít děti tři, ty budou krásné tak jako jsi ty, dobrou noc, má drahá, tak už spi..."
Bože, kde se tu vzaly pampelišky?
Blbý?
Doporučuju poslouchat texty některých módních muzikálů, a to ještě vyklopíme vstupné vosum stovek a za ty prachy chytře pokyvujeme, přece nepřiznáme, že jsme prachy vyhodili.
Důchodci. Kdo jiný by měl čas ve čtvrtek dopoledne. Ti lidé se těší jak děti na školní výlet.
Vystupuju v Pikovicích, parta jede dál.
Pikovice, odkud Medník vypadá málem jako hora.
Medník má výhodu. Z tohoto záběru vypadá jako větší krtčí hromádka, ale jeho proslulost není vybájena jakýmsi Kosmou nebo jiným psavcem.
Pod Medník jezdili trampové, čundráci, vandráci, jejich bohatší příbuzní, kteří si stloukli ze dřeva sroubek, ve kterém se nesvítilo, zato se tu dobře spalo po návštěvě místní knajpy.
Nechce se mi psát o tehdejší situaci, narvané vlaky, kytary, zpěv, řev.
Ve čtvrtek dopoledne nastupujeme v Braníku asi čtyři, nádražní hospoda ctí tradici, je otevřená už od sedmi.
Žlutý vláček, lezu po schůdkách, ale co to?
"...z oblaků až k tobě doletí, podle nich budeš mít děti tři, ty budou krásné tak jako jsi ty, dobrou noc, má drahá, tak už spi..."
Bože, kde se tu vzaly pampelišky?
Blbý?
Doporučuju poslouchat texty některých módních muzikálů, a to ještě vyklopíme vstupné vosum stovek a za ty prachy chytře pokyvujeme, přece nepřiznáme, že jsme prachy vyhodili.
Důchodci. Kdo jiný by měl čas ve čtvrtek dopoledne. Ti lidé se těší jak děti na školní výlet.
Vystupuju v Pikovicích, parta jede dál.
Pikovice, odkud Medník vypadá málem jako hora.
Štrachám se po vesnici, je zima, chvílemi skoro prší, zapomněl jsem doma knížku s fotkami, neudělám všechno, už jsem se smířil se situací, že zapomínám ještě o něco víc než celý život.
Mohl bych do hospody, ale dojedu do Jílového, tam mám vyrobit jedno srovnání, zpáteční vlak pak jede za dvě hodiny, zajdu na oběd, nepospíchám, vždyť jsem v důchodu.
Byl jsem tu už nedávno, slunce svítilo tak ostře v protisměru, že jsem focení zabalil. Dnes ne, je pošmourno, už mám všechno vymyšlené, celá operace trvá pět minut a v klidu stíhám zpáteční vlak do Luk pod Medníkem, s čímž jsem nepočítal. Tam mám ještě jednu starou fotku, která se mi na podzim nepovedla, zájmový objekt byl zarostlý.
Viděl jsem při cestě do Jílového, že v hospodě v Lukách jakoby světýlko svítilo. I Jeníček a Mařenka dali na světýlko. Jdu kolem hospody a slyším zpěv. Bože, oni jsou tady! Ne ježibaba, trampové.
Podklad pro srovnávací fotku mi trval chviličku, už jsem se těšil do hospody, což může posoudit jedině člověk, který je vymrzlý, žíznivý, hladový. Měl jsem sebou jabka, dobře, jsou zdravá...
Hospoda normálně otvírá ve všedni den ve 4 odpoledne, je chvíle po poledni, snad nemají uzavřenou společnost, připravuju si nešťastný ksicht.
Nebylo třeba, sympatický hospodský mi rukou ukazuje volný stůl. Objednávku piva považuje za slušnost.
Přichází paní a nabízí spoustu lahůdek. Málokdy je možné vidět takové lidi, kteří pochopitelně chtějí vydělat, ale zjevně je baví jejich práce. Jakoby je nezajímaly michelinské hvězdičky.
Objednal jsem si špecle, můžu tomu říkat halušky, se zelím a proužky uzeného. Vůbec mi nevadí, že chvíli čekám, dostávám na stůl krásnou keramickou nádobu s pokličkou a pod ní dobrota.
A k tomu trampské odrhovačky, hospoda plná, málem se mi chce řvát s nimi. Sedm kytaristů, Eric Clapton by se ztratil.
Moji vrstevníci, nebudu se označovat za čundráka, byli mi odjakživa sympatičtí, rodiče mi nedovolili tuhle společnost, hnutí mě minulo. Škoda? Co všechno člověk v životě nestihne...
"... umlkly bendža, ztichly kytáry, sbohem buď mé děvče z Montány..."
Další pivo.
"...jen ty má Sázavo, říčko v klínu skal..."
Babča, v obličeji červená, asi si dala panáka, zítra spolkne lék na tlak, má radost, kdy tohle zpívala, před 50 lety? Vždyť to bylo včera.
Nejmladší kytarista se určitě narodil ještě za Stalina.
Sedmero kytar, když se někdo potřebuje vysmrkat, muzika se nezastaví.
Pán, který vypadá, že všechno řídí, na hlavě půlcentimetrový sestřih místo dříve módní přehazovačky typu Jana Přeučila nebo Mariána Čalfy, odkládá kytaru, asi jde čurat, úplný lídr to asi není, ostatní hrajou dál.
Miluju jazz a blues, ale sem se nějak nehodí.
Trochu je mi líto, že jsem jen náhodný divák.
Kdo tyhle lidi svolal? Sami se asi domluvili.
Hospoda, která otevře, připraví jídla, úžasná situace. Jak to je možné, bez marketingu, bez placených píár agentů a jiných budižkničemů.
Hosté neplatí nájem sálu, prostě sedí v hospodě, podobné, do jaké v mládí chodili.
Když náhodně zahlédnu v televizi takzvanou zábavu pro normálního člověka, otvírá se mi kudla v kapse, protože z interpretů jenom teče touha po prachách.
Nejsem člověk, který by se rozhořčoval nad pokleslým vkusem, protože co když ten pokleslý vkus je zrovna ten můj.
Vlastně ať si každý vybere, jestli usne po pár pivech za 23 v hospodě pod Medníkem nebo u televize při předávání slavíků, lvů, či jiných zvířat.
Mohl bych dál přemýšlet o lidové zábavě, ale nechám toho.
Za necelé dvě stovky jsem strávil v příjemné společnosti dvě hodiny.
Ještě mě napadlo, nikde jsem neviděl nápis, že by hospoda byla kuřácká nebo naopak. Jsem nekuřák a občas se zastávám kuřáků, tolik jsem mezi nimi prožil v zakouřených hospodách.
V sále hospody nikdo nekouřil, odcházel jsem na vlak a viděl jsem malou skupinku s čvaňhákem. Možná to nebude tak strašný malér, až kouření z hospod zmizí.
Měl jsem radost z příjemně stráveného dne, o to víc, že nešlo o plán, ani o akci Kudy z nudy, cítil jsem se jako spolutvůrce.
Ale hospodu jsem si musel vyfotit.
Srovnávací fotky? Snad budou.
Mohl bych do hospody, ale dojedu do Jílového, tam mám vyrobit jedno srovnání, zpáteční vlak pak jede za dvě hodiny, zajdu na oběd, nepospíchám, vždyť jsem v důchodu.
Byl jsem tu už nedávno, slunce svítilo tak ostře v protisměru, že jsem focení zabalil. Dnes ne, je pošmourno, už mám všechno vymyšlené, celá operace trvá pět minut a v klidu stíhám zpáteční vlak do Luk pod Medníkem, s čímž jsem nepočítal. Tam mám ještě jednu starou fotku, která se mi na podzim nepovedla, zájmový objekt byl zarostlý.
Viděl jsem při cestě do Jílového, že v hospodě v Lukách jakoby světýlko svítilo. I Jeníček a Mařenka dali na světýlko. Jdu kolem hospody a slyším zpěv. Bože, oni jsou tady! Ne ježibaba, trampové.
Podklad pro srovnávací fotku mi trval chviličku, už jsem se těšil do hospody, což může posoudit jedině člověk, který je vymrzlý, žíznivý, hladový. Měl jsem sebou jabka, dobře, jsou zdravá...
Hospoda normálně otvírá ve všedni den ve 4 odpoledne, je chvíle po poledni, snad nemají uzavřenou společnost, připravuju si nešťastný ksicht.
Nebylo třeba, sympatický hospodský mi rukou ukazuje volný stůl. Objednávku piva považuje za slušnost.
Přichází paní a nabízí spoustu lahůdek. Málokdy je možné vidět takové lidi, kteří pochopitelně chtějí vydělat, ale zjevně je baví jejich práce. Jakoby je nezajímaly michelinské hvězdičky.
Objednal jsem si špecle, můžu tomu říkat halušky, se zelím a proužky uzeného. Vůbec mi nevadí, že chvíli čekám, dostávám na stůl krásnou keramickou nádobu s pokličkou a pod ní dobrota.
A k tomu trampské odrhovačky, hospoda plná, málem se mi chce řvát s nimi. Sedm kytaristů, Eric Clapton by se ztratil.
Moji vrstevníci, nebudu se označovat za čundráka, byli mi odjakživa sympatičtí, rodiče mi nedovolili tuhle společnost, hnutí mě minulo. Škoda? Co všechno člověk v životě nestihne...
"... umlkly bendža, ztichly kytáry, sbohem buď mé děvče z Montány..."
Další pivo.
"...jen ty má Sázavo, říčko v klínu skal..."
Babča, v obličeji červená, asi si dala panáka, zítra spolkne lék na tlak, má radost, kdy tohle zpívala, před 50 lety? Vždyť to bylo včera.
Nejmladší kytarista se určitě narodil ještě za Stalina.
Sedmero kytar, když se někdo potřebuje vysmrkat, muzika se nezastaví.
Pán, který vypadá, že všechno řídí, na hlavě půlcentimetrový sestřih místo dříve módní přehazovačky typu Jana Přeučila nebo Mariána Čalfy, odkládá kytaru, asi jde čurat, úplný lídr to asi není, ostatní hrajou dál.
Miluju jazz a blues, ale sem se nějak nehodí.
Trochu je mi líto, že jsem jen náhodný divák.
Kdo tyhle lidi svolal? Sami se asi domluvili.
Hospoda, která otevře, připraví jídla, úžasná situace. Jak to je možné, bez marketingu, bez placených píár agentů a jiných budižkničemů.
Hosté neplatí nájem sálu, prostě sedí v hospodě, podobné, do jaké v mládí chodili.
Když náhodně zahlédnu v televizi takzvanou zábavu pro normálního člověka, otvírá se mi kudla v kapse, protože z interpretů jenom teče touha po prachách.
Nejsem člověk, který by se rozhořčoval nad pokleslým vkusem, protože co když ten pokleslý vkus je zrovna ten můj.
Vlastně ať si každý vybere, jestli usne po pár pivech za 23 v hospodě pod Medníkem nebo u televize při předávání slavíků, lvů, či jiných zvířat.
Mohl bych dál přemýšlet o lidové zábavě, ale nechám toho.
Za necelé dvě stovky jsem strávil v příjemné společnosti dvě hodiny.
Ještě mě napadlo, nikde jsem neviděl nápis, že by hospoda byla kuřácká nebo naopak. Jsem nekuřák a občas se zastávám kuřáků, tolik jsem mezi nimi prožil v zakouřených hospodách.
V sále hospody nikdo nekouřil, odcházel jsem na vlak a viděl jsem malou skupinku s čvaňhákem. Možná to nebude tak strašný malér, až kouření z hospod zmizí.
Měl jsem radost z příjemně stráveného dne, o to víc, že nešlo o plán, ani o akci Kudy z nudy, cítil jsem se jako spolutvůrce.
Ale hospodu jsem si musel vyfotit.
Srovnávací fotky? Snad budou.
Žádné komentáře:
Okomentovat