Možná, že se někomu bude zdát, že je na čase jít se toulat někam jinam než stále kolem kopce, kde ani Němci, kteří zde bývali doma, nedokázali nahoře postavit hospodu.
Jde o výplod mé fantazie, tohle území, které patřilo pár let po mnichovské dohodě velkoněmecké říši, mi připadá jako prostor, kde by mohlo dojít k česko - německému smíření.
Zde žili většinou obyvatelé mluvící německy, ale člověk tu cítí, že jde o prolínání dvou národností. Názvy vesnic, které budu uvádět opět v obou jazycích, někdy jsou typicky německé, některé ukazují na kdysi český původ, jazykoví znalci by určitě řekli své.
Smíření v dnešní době? Ano, s mírumilovným Německem nemáme problém, ale svět nechce klid, svět nám ukazuje jen nepřátele, v médiích se nedočteme téměř nic jiného než nenávist. Ten je černej, to je Arab, Židák, to je Rusák, to je Cikán, vietnamský zloděj, vždyť nezbyde ani kousíček místa pro nás správné Čechy. A Husa nám upálili.
Stačí zapnout pitomou televizní bedýnku, koupit si noviny, zapnout internet a musíme být hodně trpěliví, abychom našli něco, z čeho by nekapala špína.
Ke všemu naši politici, proboha, kdo je volil?
Politický úvodník mám za sebou, budu procházet krajinou a porovnávat, jak je mým zvykem, představovat si, jaké pivo se v té které kdysi hospodě točilo, jaká tam byla hostinská, jestli svýmu udřenýmu manžílkovi zahejbala. Co se prodávalo v koloniálech lidí, kteří si mohli dovolit materiálně méně než dnešní důchodci?
Jak pracovali tehdejší venkované, kteří na fotkách sto let starých se dokázali pro fotografa vyšňořit. Proč na území, kde obyvatele živil z velké části chmel, se dnes poutník málem poleká, když zavadí o chmelnici.
Moderní doba?
Vyrážím. Udělal jsem si opět z toulek po vesnicích jakousi trasu. Pochopitelně, že ve skutečnosti bylo jinak. Tedy, prošel jsem je všechny, ale záleželo na dopravním spojení, přece jenom už dávno nemám fyzičku, abych došel z Prahy na Litoměřicko za noc pěšky jako Karel Hynek Mácha, který stačil ještě hasit Litoměřice, až na to umřel. V 26 letech, o rok dříve než Janis Joplin.
Vesnice uvádím opět českým názvem, za pomlčkou je výraz německý.
A ještě důležitá informace. Všechny ty krásné staré fotky jsem okopíroval z publikace Petra Prášila, Eduardy M.Doleželové, Bohuslava Košťála a Miroslava Moravce Úštěcko na starých pohlednicích, kterou vydalo vydavatelství Baron v Hostivici (2007)
Kousek z úštěckého nádraží, kde je vstřícný výčep, kdo se rád koupe, má to přes koleje k rybníku Chmelař, což je jediné, co bývalý chmelařský kraj připomíná, vede hlavní silnice k Liběšicím a dále k Litoměřicím. Je dost frekventovaná, protivná, ale snad po kilometru je vesnice
ZIMOŘ - SIMMER
Probíhají letos značná vedra, ale v Zimoři jsem se nezchladil.
Za hostinského Neumanna bych určitě nemusel popíjet zteplalou vodu.
Podle starých fotek nebyla Neumannova hospoda jediná, ale srovnání další nemám. Jen pohled ze západního kraje vesnice směrem k Úštěku. Dnes by se takhle nastrojení vesničané nepostavili doprostřed silnice. Nemám sice na mé fotce žádné auto, ale dlouho jsem na tu chvíli musel čekat. Někteří řidiči jsou poměrně nervózní, když jim leze do cesty dědek s foťákem.
Pak následuje cesta do mírného kopce přímo na Sedlo. Protože jsem při svém výletě šel opačně, můžu si situaci jenom představovat. Silnička takřka bez provozu, kdybych koukal jen na turistickou značku, vylezl bych až nahoru. Němci říkali kopci Geltsch (Jelečský vrch)
Zabrzdila mě obec
TRNOVANY - TRNOBRAND
Krásně položená vesnice, kde jsem byl zoufalý. Původních domů strašně málo.
Roubenka zůstala, je státem chráněná, budovy za ní asi sloužily jako ubytovny pro pracovníky při sklizni chmele. A taky zůstal strom. Mohutné lípy mi znemožnily několik možných srovnávaček, za to poskytují úžasný chládek.
Další dva záběry znázorňují stejnou lokalitu. Zůstaly dva domy vlevo, vpředu pravděpodobná hospoda, chalupáři si asi rvou vlasy, co jsme dokázali zlikvidovat vpravo. Vyrostlo zde dost domů malých, prostředí nijak neničících a lidé v nich bydlí. Když už to tak dopadlo. Na obou dnešních fotkách se mi díky zbouraným objektům odkrylo Sedlo.
Na Sedlo nelezu, scházím dolů na křižovatku, kde též bývala pěkná hospoda, barák je v pořádku, je zde soukromý klub U kozy. jak jsem očumoval, pravděpodobně by nebylo těžké získat členství. Možná se takových klubů objeví po definitivním zákazu kouření v restauracích hodně. A zarytí nekuřáci budou spokojení. Nebudou hospody, kde by se kouřilo, nebudou žádné.
Slezl jsem k nádraží
LIBĚŠICE - LIEBESCHITZ,
které jsem již srovnával, ale fotku z nádraží jsem nějak loni přehlédl. Je zde příjemné posezení, ale bez občerstvení.
Deformace srovnávačky je zřejmá, tehdejší fotograf byl trochu výše a tam je dnes neprostupné roští.
Směrem k západu slabý kilometr je železniční přejezd a za ním už je vesnice
DOLNÍ CHOBOLICE - NIEDER-KOBLITZ
Záběr směrem na Sedlo, typický pro tuto lokalitu, některé baráky jsou udržované, některé už nejsou a některé vypadají, že chtějí spadnout. Místo jsem nemohl najít, nakonec mi poradil místní občan, kterému jsem byl podezřelý, co tropím.
Uprostřed snímku je zřejmá kaplička.
Kaplička více zblízka.
Co bych měl hledat nad Dolními Chobolicemi než
HORNÍ CHOBOLICE - OBER-KOBLITZ
Trochu podivný pohled, ale dal jsem si práci a mezi stromy jsem se snad trefil. Rybníček je pryč.
Lezl jsem do kopce opět směrem k Sedlu a hledal kapličku. Někomu se nehodila.
Další zastávkou je obec
MLADÉ - MLADEI
Na kapličky si v tomhle kraji zřejmě nepotrpěli. Dlouho jsem hledal věžičku, než jsem pochopil...
Fotím zhruba z místa, kde bývala právě kaplička, rybník zůstal a je u něj příjemně. Hrají si zde děti.
Další vesnicí jsou
SOBĚNICE - SOBENITZ
Jediná obec, která zdraví pocestného věží kostela. Tady by přece mohla být hospoda, aspoň obchod, z autobusu jsem předtím viděl sedící pány u lahváčů.
Kostel mají, trochu zdevastovaný, z tohoto pohledu ani ne.
Domy prořídly.
Kostel lze tušit za stromem, vpravo zmizel velký dům, zůstala budovy hospody U Kalicha, jež je památkově chráněná. Nemá nic společného se Švejkovým Kalichem, blízko odtud je kopec Kalich se zříceninou, který kdysi ukořistil Jan Žižka. Jeden čas se psal Jan Žižka z Trocnova a Kalicha. Pro mě bylo nejdůležitější, že pivo nebylo.
Tady vlevo býval hostinec, v budově je i obchod, právě tady jsem z autobusu viděl pijící chlapy, ale Vietnamec přes poledne zavřel a tak jsem se jenom posadil.
Tady je hospoda už trochu dále.
Voda nějak došla.
HORNÍ NEZLY - OBER-NÖSEL
Záběry v pěkné vesnice, odkud jsou pěkněé výhledy do údolí, jemuž dominují dva kopce Panna a Kalich. Oba jsem kdysi zdolal pěkně za sebou. České středohoří je fantastické pro člověka, který nestojí o rovinu. Takové prasárny, jaké se dají tady chodit, Krkonoše neumožní.
Domů ubylo, některé zůstaly, třebaže předělané.
Hostinec Eduarda Stracha je právě upravován, pochybuju, že by v něm ještě někdy čepovali.
DOLNÍ NEZLY - NIEDER-NÖSEL
Glaserův obchod už není, ale dům je udržován v pěkném stavu.
Zde zůstala slušně vypadající náves s kapličkou.
Ještě jeden pohled na obchod a velkou ruinu za ním. Husy už dávno nejsou. Ještě v mém dětství bylo samozřejmé, že po vesnicích se vyskytovalo několik husích hejn.
Myslím, že tady procházku ukončím. Mám hotová další srovnání, ale je to kus cesty, pohodlné dolů, už nejde o úpatí Sedla. Jsou stejně zajímavá, ale soubor by byl moc dlouhý.
Jestli mě nepřepadne lenost, bude všechno hnedle.
Fotky mimo srovnávačky jsem nějaké vytvořil, krajina k nim provokuje, už jsem je zveřejnil.
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2015/07/1772015-z-dolnich-nezlu-do-libesic.html
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2015/07/2272015-z-libesic-do-usteka.html
Dalších mnoho srovnávaček z různých lokalit je zde.
Jde o výplod mé fantazie, tohle území, které patřilo pár let po mnichovské dohodě velkoněmecké říši, mi připadá jako prostor, kde by mohlo dojít k česko - německému smíření.
Zde žili většinou obyvatelé mluvící německy, ale člověk tu cítí, že jde o prolínání dvou národností. Názvy vesnic, které budu uvádět opět v obou jazycích, někdy jsou typicky německé, některé ukazují na kdysi český původ, jazykoví znalci by určitě řekli své.
Smíření v dnešní době? Ano, s mírumilovným Německem nemáme problém, ale svět nechce klid, svět nám ukazuje jen nepřátele, v médiích se nedočteme téměř nic jiného než nenávist. Ten je černej, to je Arab, Židák, to je Rusák, to je Cikán, vietnamský zloděj, vždyť nezbyde ani kousíček místa pro nás správné Čechy. A Husa nám upálili.
Stačí zapnout pitomou televizní bedýnku, koupit si noviny, zapnout internet a musíme být hodně trpěliví, abychom našli něco, z čeho by nekapala špína.
Ke všemu naši politici, proboha, kdo je volil?
Politický úvodník mám za sebou, budu procházet krajinou a porovnávat, jak je mým zvykem, představovat si, jaké pivo se v té které kdysi hospodě točilo, jaká tam byla hostinská, jestli svýmu udřenýmu manžílkovi zahejbala. Co se prodávalo v koloniálech lidí, kteří si mohli dovolit materiálně méně než dnešní důchodci?
Jak pracovali tehdejší venkované, kteří na fotkách sto let starých se dokázali pro fotografa vyšňořit. Proč na území, kde obyvatele živil z velké části chmel, se dnes poutník málem poleká, když zavadí o chmelnici.
Moderní doba?
Vyrážím. Udělal jsem si opět z toulek po vesnicích jakousi trasu. Pochopitelně, že ve skutečnosti bylo jinak. Tedy, prošel jsem je všechny, ale záleželo na dopravním spojení, přece jenom už dávno nemám fyzičku, abych došel z Prahy na Litoměřicko za noc pěšky jako Karel Hynek Mácha, který stačil ještě hasit Litoměřice, až na to umřel. V 26 letech, o rok dříve než Janis Joplin.
Vesnice uvádím opět českým názvem, za pomlčkou je výraz německý.
A ještě důležitá informace. Všechny ty krásné staré fotky jsem okopíroval z publikace Petra Prášila, Eduardy M.Doleželové, Bohuslava Košťála a Miroslava Moravce Úštěcko na starých pohlednicích, kterou vydalo vydavatelství Baron v Hostivici (2007)
Kousek z úštěckého nádraží, kde je vstřícný výčep, kdo se rád koupe, má to přes koleje k rybníku Chmelař, což je jediné, co bývalý chmelařský kraj připomíná, vede hlavní silnice k Liběšicím a dále k Litoměřicím. Je dost frekventovaná, protivná, ale snad po kilometru je vesnice
ZIMOŘ - SIMMER
Probíhají letos značná vedra, ale v Zimoři jsem se nezchladil.
Za hostinského Neumanna bych určitě nemusel popíjet zteplalou vodu.
Podle starých fotek nebyla Neumannova hospoda jediná, ale srovnání další nemám. Jen pohled ze západního kraje vesnice směrem k Úštěku. Dnes by se takhle nastrojení vesničané nepostavili doprostřed silnice. Nemám sice na mé fotce žádné auto, ale dlouho jsem na tu chvíli musel čekat. Někteří řidiči jsou poměrně nervózní, když jim leze do cesty dědek s foťákem.
Pak následuje cesta do mírného kopce přímo na Sedlo. Protože jsem při svém výletě šel opačně, můžu si situaci jenom představovat. Silnička takřka bez provozu, kdybych koukal jen na turistickou značku, vylezl bych až nahoru. Němci říkali kopci Geltsch (Jelečský vrch)
Zabrzdila mě obec
TRNOVANY - TRNOBRAND
Krásně položená vesnice, kde jsem byl zoufalý. Původních domů strašně málo.
Roubenka zůstala, je státem chráněná, budovy za ní asi sloužily jako ubytovny pro pracovníky při sklizni chmele. A taky zůstal strom. Mohutné lípy mi znemožnily několik možných srovnávaček, za to poskytují úžasný chládek.
Další dva záběry znázorňují stejnou lokalitu. Zůstaly dva domy vlevo, vpředu pravděpodobná hospoda, chalupáři si asi rvou vlasy, co jsme dokázali zlikvidovat vpravo. Vyrostlo zde dost domů malých, prostředí nijak neničících a lidé v nich bydlí. Když už to tak dopadlo. Na obou dnešních fotkách se mi díky zbouraným objektům odkrylo Sedlo.
Na Sedlo nelezu, scházím dolů na křižovatku, kde též bývala pěkná hospoda, barák je v pořádku, je zde soukromý klub U kozy. jak jsem očumoval, pravděpodobně by nebylo těžké získat členství. Možná se takových klubů objeví po definitivním zákazu kouření v restauracích hodně. A zarytí nekuřáci budou spokojení. Nebudou hospody, kde by se kouřilo, nebudou žádné.
Slezl jsem k nádraží
LIBĚŠICE - LIEBESCHITZ,
které jsem již srovnával, ale fotku z nádraží jsem nějak loni přehlédl. Je zde příjemné posezení, ale bez občerstvení.
Deformace srovnávačky je zřejmá, tehdejší fotograf byl trochu výše a tam je dnes neprostupné roští.
Směrem k západu slabý kilometr je železniční přejezd a za ním už je vesnice
DOLNÍ CHOBOLICE - NIEDER-KOBLITZ
Záběr směrem na Sedlo, typický pro tuto lokalitu, některé baráky jsou udržované, některé už nejsou a některé vypadají, že chtějí spadnout. Místo jsem nemohl najít, nakonec mi poradil místní občan, kterému jsem byl podezřelý, co tropím.
Uprostřed snímku je zřejmá kaplička.
Kaplička více zblízka.
Co bych měl hledat nad Dolními Chobolicemi než
HORNÍ CHOBOLICE - OBER-KOBLITZ
Trochu podivný pohled, ale dal jsem si práci a mezi stromy jsem se snad trefil. Rybníček je pryč.
Lezl jsem do kopce opět směrem k Sedlu a hledal kapličku. Někomu se nehodila.
Další zastávkou je obec
MLADÉ - MLADEI
Na kapličky si v tomhle kraji zřejmě nepotrpěli. Dlouho jsem hledal věžičku, než jsem pochopil...
Fotím zhruba z místa, kde bývala právě kaplička, rybník zůstal a je u něj příjemně. Hrají si zde děti.
Další vesnicí jsou
SOBĚNICE - SOBENITZ
Jediná obec, která zdraví pocestného věží kostela. Tady by přece mohla být hospoda, aspoň obchod, z autobusu jsem předtím viděl sedící pány u lahváčů.
Kostel mají, trochu zdevastovaný, z tohoto pohledu ani ne.
Domy prořídly.
Kostel lze tušit za stromem, vpravo zmizel velký dům, zůstala budovy hospody U Kalicha, jež je památkově chráněná. Nemá nic společného se Švejkovým Kalichem, blízko odtud je kopec Kalich se zříceninou, který kdysi ukořistil Jan Žižka. Jeden čas se psal Jan Žižka z Trocnova a Kalicha. Pro mě bylo nejdůležitější, že pivo nebylo.
Tady vlevo býval hostinec, v budově je i obchod, právě tady jsem z autobusu viděl pijící chlapy, ale Vietnamec přes poledne zavřel a tak jsem se jenom posadil.
Tady je hospoda už trochu dále.
Voda nějak došla.
HORNÍ NEZLY - OBER-NÖSEL
Záběry v pěkné vesnice, odkud jsou pěkněé výhledy do údolí, jemuž dominují dva kopce Panna a Kalich. Oba jsem kdysi zdolal pěkně za sebou. České středohoří je fantastické pro člověka, který nestojí o rovinu. Takové prasárny, jaké se dají tady chodit, Krkonoše neumožní.
Domů ubylo, některé zůstaly, třebaže předělané.
Hostinec Eduarda Stracha je právě upravován, pochybuju, že by v něm ještě někdy čepovali.
DOLNÍ NEZLY - NIEDER-NÖSEL
Glaserův obchod už není, ale dům je udržován v pěkném stavu.
Zde zůstala slušně vypadající náves s kapličkou.
Ještě jeden pohled na obchod a velkou ruinu za ním. Husy už dávno nejsou. Ještě v mém dětství bylo samozřejmé, že po vesnicích se vyskytovalo několik husích hejn.
Myslím, že tady procházku ukončím. Mám hotová další srovnání, ale je to kus cesty, pohodlné dolů, už nejde o úpatí Sedla. Jsou stejně zajímavá, ale soubor by byl moc dlouhý.
Jestli mě nepřepadne lenost, bude všechno hnedle.
Fotky mimo srovnávačky jsem nějaké vytvořil, krajina k nim provokuje, už jsem je zveřejnil.
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2015/07/1772015-z-dolnich-nezlu-do-libesic.html
http://vencovyfotky.blogspot.cz/2015/07/2272015-z-libesic-do-usteka.html
Dalších mnoho srovnávaček z různých lokalit je zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat