Někdy loni na jaře na mě vypadla z knihovny malá knížka fotografií, obálka, kterou ukazuju, svědčí o tom, že s ní nebylo uctivě nakládáno. Koupil jsem ji v antikvariátu za 12 Kčs, tedy doufám, že jsem ji koupil, že jsem ji někomu neukradl. Kdy jsem ji koupil, se nepamatuju, ale 12 korun nebylo tak málo.
Za komunistů se nezdražovalo, jenom se občas upravily ceny. Po maturitě stálo pivo desítka ve 4.cenové skupině, což byla skupina, do které jsem vždycky patřil, 1,20 Kčs, v době, než jsme přešli na tržní ceny, stálo 2,70. Pivní inflace tedy nebyla tak strašně nízká, jak tvrdí znalci. Ale nechám toho. O pivu jsem začal psát, abych ukázal případným čtenářům mého blogu svou skutečnou tvář.
Tehdy jsem někde v antikvariátu vysolil za tuhle knížečku cenu, možná 10, možná 6 piv. Za ohmatanou s obálkou svědčící o tom, že na ní někdo snad spal.
Přísahám, že uvnitř publikace jsou fotky v pořádku v dobré kvalitě, jestli se to někomu nebude zdát, může za malér můj nepříliš drahý skener.
Jednalo se zřejmě o propagační brožurku, vydanou radou hlavního města Prahy v červnu 1937. Autory jsou Alois Žípek a Jan Grmela, popisky fotek jsou v češtině, v řeči balkánské, pravděpodobně se tehdy jednalo o srbochorvačtinu, dnes mají Srbové a Chorvati svoje jazyky, které se prý podobají asi tak, jako řeč Čechů a Moravané. Ale, abych nedostal přes hubu. U fotek je ještě němčina, francouzština a angličtina.
Pěkných fotek je v brožuře kolem 300, jde často o pohledy z výšky, k jejichž porovnání bych potřeboval helikoptéru, kterou mi nikdo nepůjčí. Prolezl jsem všechna místa, k vytvoření srovnávacích fotek se mi hodilo 53 tehdejších snímků. Můj dýchavičný počítač protestuje, když se snažím vytvořit moc velký soubor a tak srovnávačky rozdělím do dvou souborů.
Už jsem tady leccos ukázal, začal jsem v lednu, skončil v červnu, už jsem začal být nervózní, že to letos nestihnu. Možná jsou některé fotky porofláknuté, mě se líbí rozdíl, který ukazuje atmosféru v dobách, jež od sebe dělí 78 let. U některých jsem měl podezření, že jde o fotky starší, ale vydáno bylo v roce 1937.
Seřadil jsem mnou vytvořené srovnávačky v pořadí, jak jsem na ně narazil v knížce.
A myslím, že můj blog sice nese označení pindy, ale měl bych i ukázat něco z fotek.
Publikace ukazuje nejdřív Vltavu a je pro mě osobně milé, že začínám coby podolský rodák pohledem z podolského nábřeží pod Vyšehradem na Císařskou louku, na Hašlerovu řadu topolů v podobě, jak si tyto stromy představuju, topoly jsou tam stále, ale dost se rozkošatily. Jinak dnes lze též vidět lodičky, jenže jsem neměl tentokrát štěstí.
Za komunistů se nezdražovalo, jenom se občas upravily ceny. Po maturitě stálo pivo desítka ve 4.cenové skupině, což byla skupina, do které jsem vždycky patřil, 1,20 Kčs, v době, než jsme přešli na tržní ceny, stálo 2,70. Pivní inflace tedy nebyla tak strašně nízká, jak tvrdí znalci. Ale nechám toho. O pivu jsem začal psát, abych ukázal případným čtenářům mého blogu svou skutečnou tvář.
Tehdy jsem někde v antikvariátu vysolil za tuhle knížečku cenu, možná 10, možná 6 piv. Za ohmatanou s obálkou svědčící o tom, že na ní někdo snad spal.
Přísahám, že uvnitř publikace jsou fotky v pořádku v dobré kvalitě, jestli se to někomu nebude zdát, může za malér můj nepříliš drahý skener.
Jednalo se zřejmě o propagační brožurku, vydanou radou hlavního města Prahy v červnu 1937. Autory jsou Alois Žípek a Jan Grmela, popisky fotek jsou v češtině, v řeči balkánské, pravděpodobně se tehdy jednalo o srbochorvačtinu, dnes mají Srbové a Chorvati svoje jazyky, které se prý podobají asi tak, jako řeč Čechů a Moravané. Ale, abych nedostal přes hubu. U fotek je ještě němčina, francouzština a angličtina.
Pěkných fotek je v brožuře kolem 300, jde často o pohledy z výšky, k jejichž porovnání bych potřeboval helikoptéru, kterou mi nikdo nepůjčí. Prolezl jsem všechna místa, k vytvoření srovnávacích fotek se mi hodilo 53 tehdejších snímků. Můj dýchavičný počítač protestuje, když se snažím vytvořit moc velký soubor a tak srovnávačky rozdělím do dvou souborů.
Už jsem tady leccos ukázal, začal jsem v lednu, skončil v červnu, už jsem začal být nervózní, že to letos nestihnu. Možná jsou některé fotky porofláknuté, mě se líbí rozdíl, který ukazuje atmosféru v dobách, jež od sebe dělí 78 let. U některých jsem měl podezření, že jde o fotky starší, ale vydáno bylo v roce 1937.
Seřadil jsem mnou vytvořené srovnávačky v pořadí, jak jsem na ně narazil v knížce.
A myslím, že můj blog sice nese označení pindy, ale měl bych i ukázat něco z fotek.
Publikace ukazuje nejdřív Vltavu a je pro mě osobně milé, že začínám coby podolský rodák pohledem z podolského nábřeží pod Vyšehradem na Císařskou louku, na Hašlerovu řadu topolů v podobě, jak si tyto stromy představuju, topoly jsou tam stále, ale dost se rozkošatily. Jinak dnes lze též vidět lodičky, jenže jsem neměl tentokrát štěstí.
Moje rodné Podolí z vyšehradských hradeb, dole je přístav, česky háfn s budovou yacht klubu. Tenhle pohled už jsem fotil víckrát, ale rád sem občas zajdu, dá se velice přesně najít místo dávného focení, hradby jsou stále na svém místě.
Přístav parníků se též nepřestěhoval, za ním Petřín, Hradčany, Jiráskův most. Parník Palacký u Palackého mostu.
Nábřeží u Národního divadla, pod mostem Legií.
Pohled na staroměstské věže u Karlova mostu z malostranského nábřeží.
Jsem na Hradčanech. Tuto fotky jsem předem vzdával, pak jsem objevil, že lze vylézt do restaurace a dělat, jakoby nic, že nic pít nebudu. Nikdo mě nevyhodil a myslím, že se povedlo.
Hradčanské náměstí, také tady jsem si udělal radost, hlavně mi udělali radost, že je vše jako za první republiky, která už měla namále.
Arcibiskupský palác z hradního nádvoří.
Valdštejnský palác, který tenkrát nazývali Valdštýnský.
Nové zámecké schody. Tyhle stále větší dodávky, ve kterých se už stěhuje jedna basa piv, mě ničí. Postaví-li se mi před objektiv, někdy bych střílel. Myslím přeneseně, abych nebyl zatknutý pro terorismus.
Chrám svatého Mikuláše v pohledu z Mostecké ulice.
Maltézské náměstí. Na rohu vinárna U Malířů, kam jsem chodíval do té doby, než se z ní stal podnik mimo schopnosti mé peněženky.
Vracím se na Hradčany, protože i publikace tak činí, hledím na Toskánský palác.
Pohled z Karlova mostu směrem na Malou Stranu. Dnešní frmol není třeba komentovat.
Píšou Salla Terrena ve Valdštýnském paláci, my jsme prozaičtí a říkáme Valdštejnská zahrada.
Staroměstská radnice, srbochorvatsky Starogradska opština.
Na Staroměstské radnici, kde každou hodinu pochodují apoštolové, slyšel jsem i výraz poštolkové. Ta stará fotka mě fascinuje, myslím, že už jsem ji zneužil na facebooku.
Karolinum. Tady jsme kdysi s budoucí manželkou hledali koncertní síň.
Spletli jsme se, koncert se konal tady, v Klementinu, bez nás. Nastrojení jsme skončili ve vinárně, já v saku a kravatě, předložili mi tak ostré jídlo, že jsem se zpotil jako kůň. Od té doby jsem si už nikdy nespletl Karolinum a Klementinum.
Naproti Staroměstské radnici stojí Kynzlovy domy. Pak že je dnes plno aut, sem se dnes kvůli turistům auta nevejdou.
Ještě takový pohled z prostoru Staroměstské radnice chyběl.
Jakoby kouzelník mávnul proutkem, jsem u Anežského kláštera.
Jen chviličku a jsem zpátky v blízkosti Staroměstského náměstí. Melantrichova ulice, nahoře vykukuje věž Staroměstské radnice.
Úžasný pohled na pražský Hrad z Karlova mostu, opět bez komentáře.
Stará židovská radnice.
Od Karlova mostu jdu Karlovou ulicí. Zase důkaz, že tehdy bylo aut víc.
Konec první části, počítač skřípe, musel jsem ho jednou restartovat, měl bych na nový, ale jsem strašný nostalgik. Mám vyhodit po 13 letech mého elektronického miláčka. Ne ne, pohladím ho a pohrozím mu "Dělej nebo tě vyhodím."
A on dělá.
Až budu mít hotovou druhou část, hodím sem odkaz, ale dneska to bude těžko, musím si vyžehlit trička, což se mi odpoledne nechtělo. Teď už přece jenom klesá teplota k milosrdným 30°C.
Netrvalo ani den a vkládám odkaz na 2.část.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/praha-1937-2015-2cast.html
Žádné komentáře:
Okomentovat