Malešov

Vzpomněl jsem si na horké letní odpoledne minulého roku, kdy jsem končil putování podél Úštěckého potoka v obci Drahobuz.

http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/podel-usteckeho-potoka.html
Zbývalo mi dost času, nechtělo se mi odjet ze zajímavého kraje. Publikace sice končila, měl jsem však sebou i další. Štětí a okolí na starých pohlednicích od Vitalije Marka a Petra Prášila z vydavatelství Baron v Hostivici (2014).
Ani kopec, na kterém se nachází obec Malešov, mě neodradil. Měl jsem žízeň, hospoda nebyla, obchod otvíral až k večeru. Kdysi nádherné návsi vévodí kostel, který je na spadnutí, obklopený pěknými stromy, které ovšem vůbec neumožňují, abych něco porovnával.
Až v zimě, to si říkám na mnoha místech, jde o sliby sám sobě, které jen zřídka plním. Málem mě přepadla pýcha, protože jsem do Malešova přijel ještě před tím, než se stromy opět obalí listovím. Malešov, německy Molschen, zde žili hlavně Němci.
V roce 1921 měla obec 514 obyvatel, v roce 2013 už jenom 156. Něco spadlo, něco drží silou vůle, něco se opravuje. Podobná situace jako na jiných místech, kde se díky politickým událostem vyměnilo obyvatelstvo. Jen bych sám od sebe opisoval.
Je mi smutno v místech, kde kdysi pulzoval život. Nádherné výhledy na České středohoří a Polabí. V poslední době jsme vytáhli křesťanské hodnoty a češství, málem jsme zapomněli na rádoby vtipný komentář jednoho našeho významného politika, že peníze jsou důležité až v první řadě. Nechci být přílišný pesimista, ale myslím, že není daleko doba, kdy se k němu pokorně vrátíme a dnes opěvované křesťanské hodnoty vyměníme za studium slevových letáků.
Každého, kdo je pyšný na své češství, přestože se o svůj původ nijak nezasloužil, bych odvezl sem. Do krásné krajiny, do vesnice, kterou jsme zplundrovali. Omlouvám se těm několika, kteří svoje domy udržují v dobrém stavu.
Vesnice už není samostatná, patří k městu Hoštka, ležícím dole pod kopcem. I tam jsem začal tvořit srovnávací fotky, časem je snad dokončím.
Jsem v Malešově, sem mě vyvezl autobus, který sem zajíždí zřejmě kvůli školákům.
Všechny historické fotky jsem okopíroval z uvedené publikace.

Kostel svatého Jiří. Věž díky české péči spadla. Jestlipak někdy bude kostel vypadat jako dřív? Jestli ano, je pravděpodobné, že se toho nedožiju.

 I domů je trochu méně.

Severozápadní roh návsi.

Býval tady rybníček před školou. Při focení se kolem mě motal kluk a tvrdil, že si ho pamatuje. Nevím, kdy rybníček zasypali, ale myslím, že o tom spíš jenom slyšel. Na místě se něco kutá, třeba se začíná budovat. Škola bývala vpravo.

Znovu náves. Až milé je, jak přežila století pumpa (vlevo).

Znovu kostel, pohled přes rybníček.

Tři hrdé budovy, zleva obchod, škola, hostinec. Bejvávalo.

Pohled na náves směrem k východu. Po schodech vlevo se chodívalo ke kostelu.

Mraky máme dnes úžasné, to před 90 lety nebývalo.

Další podobné pohledy, jen z jiné doby.

Málem lázeňská úprava okolí kostela. 

Opravdu si dovedu představit, že bych ve vesnici, jak ji vidíme na starých fotkách, prožíval důchod. Stačila by mi hospoda, obchod, pár dobrých sousedů, telefon a autobusové spojení k lékaři.
Daleko od blázince, jemuž se říká civilizace, daleko od TV Šlágr, která vůbec nevysílá kvůli penězům, ale pro staré lidi, snad senioři bychom nám měli dnes říkat.
Jsem Pražák jako poleno, takže...
Párkrát jsem cvaknul na svém kapesním foťáku: zde
Srovnávačky z Hoštky jsou na spadnutí, jestli neupadnu...


Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit