Měli jsme někdy v sedmé třídě vyřešit matematický příklad, přesně už si nepamatuju, jak se vlaky potkávají v místech a čase, myslím, že takové úlohy se řeší pořád, většina žáků je nenávidí. Mě bavily.
Náš učitel se jim věnoval hodně často, tvrdil, že podporují logiku. Nebyl ještě příliš starý, netušil, že logika může v životě i vadit. Ne, nedal jsem se na filosofii, nebojte se. Jenom v jednom příkladu se vyskytovaly dvě železniční stanice Poříčany a Pečky. Obě místa jsou od sebe téměř na dohled, kdyby nepřekážel malý hřbítek, oddělující údolí potoka Šembery v Poříčanech a Výrovky v Pečkách.
O pár kiláků dále Výrovka Šemberu pohltí, to jsem dodnes nevěděl, musel jsem proštudovat mapu, ale brzy ji čeká Labe.
Taky zakázku jsme zde měli. V době ranného socialistického budování se otvíraly na mnoha místech šachtičky na železnou rudu, však jsou známé Ejpovice, Mníšek pod Brdy a mnoho dalších. Jakmile se někde objevilo zakopané železo, už se nabírali horníci.
Někdo šachty musel projektovat a vznikl Rudný projekt. Stal jsem se jeho zaměstnancem už v době, kdy sláva oněch "dolů" pomalu skomírala. I můj mateřský podnik se přeorientoval. Projektovala se zemědělská sila. Podnik se přejmenoval na Interprojekt, proč to nevím, protože jsme objížděli kdejaké JZD, kde ještě neměli socialistické silo, do ciziny daleko.
Snad je zajímavé, že jsme stále patřili pod ministerstvo hornictví, někdy v září jsme slavili den horníků, dokonce nám dali i věrnostní. Šlo o nějakou stovku, samozřejmě jsme neměli tak velkou sazbu jako opravdoví horníci. Podle tradic patří věrnostní zanechat v hospodě, což se nám líbilo. Jak dlouho ho brali, nevím, přešel jsem ke stavbám železničním a slavil jsem den železničářů, taky někdy v září.
Vrátím se raději do Peček, tam byl snad velký cukrovar a další podniky. Vím, že to bylo blízko nádraží, nakonec Pečky nejsou veliké, všechno je blízko. Uvnitř areálu jsme něco zaměřovali, bůhvíco. Byla tam dlouhá alej ořešáků, běžný občan dovnitř nesměl, hlídal vrátný.
Byla doba, kdy ořechy opadávají. Nikdo nás, coby pracující, nehlídal a my sbírali a sbírali. Mě už to přestalo bavit, ale kolega, velký šetřílek, málem zapomněl, že sem přijel měřit. Do jeho škodovky se vešlo dost. Ruce špinavé, no jako od ořechů.
Alej asi už neexistuje, vlakový cestovatel mého typu projížděl často přes Pečky. Nekonečné množství bicyklů, stojících na celém nádraží, v rohu směrem na Kolín místo, kde se pijou lahváče.
Přestupuje se zde na místní lokálku, když se chce vandrák podívat na Kouřimsko, do míst, kde v roce 1434 husiti prohráli boj s jinými husity.
Uvnitř v městě jsem nikdy nebyl. Moje procházka je tedy objevující. Našel jsem na internetu pár starých fotek.
Jižně od nádraží je vidět krásná sokolovna, jejíž staré fotky nemám. Našel jsem zde jediný objekt pro můj zájem. Evangelický kostel Mistra Jana Husa z roku 1915. Ten pán na podstavci je právě Mistr.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Náš učitel se jim věnoval hodně často, tvrdil, že podporují logiku. Nebyl ještě příliš starý, netušil, že logika může v životě i vadit. Ne, nedal jsem se na filosofii, nebojte se. Jenom v jednom příkladu se vyskytovaly dvě železniční stanice Poříčany a Pečky. Obě místa jsou od sebe téměř na dohled, kdyby nepřekážel malý hřbítek, oddělující údolí potoka Šembery v Poříčanech a Výrovky v Pečkách.
O pár kiláků dále Výrovka Šemberu pohltí, to jsem dodnes nevěděl, musel jsem proštudovat mapu, ale brzy ji čeká Labe.
Taky zakázku jsme zde měli. V době ranného socialistického budování se otvíraly na mnoha místech šachtičky na železnou rudu, však jsou známé Ejpovice, Mníšek pod Brdy a mnoho dalších. Jakmile se někde objevilo zakopané železo, už se nabírali horníci.
Někdo šachty musel projektovat a vznikl Rudný projekt. Stal jsem se jeho zaměstnancem už v době, kdy sláva oněch "dolů" pomalu skomírala. I můj mateřský podnik se přeorientoval. Projektovala se zemědělská sila. Podnik se přejmenoval na Interprojekt, proč to nevím, protože jsme objížděli kdejaké JZD, kde ještě neměli socialistické silo, do ciziny daleko.
Snad je zajímavé, že jsme stále patřili pod ministerstvo hornictví, někdy v září jsme slavili den horníků, dokonce nám dali i věrnostní. Šlo o nějakou stovku, samozřejmě jsme neměli tak velkou sazbu jako opravdoví horníci. Podle tradic patří věrnostní zanechat v hospodě, což se nám líbilo. Jak dlouho ho brali, nevím, přešel jsem ke stavbám železničním a slavil jsem den železničářů, taky někdy v září.
Vrátím se raději do Peček, tam byl snad velký cukrovar a další podniky. Vím, že to bylo blízko nádraží, nakonec Pečky nejsou veliké, všechno je blízko. Uvnitř areálu jsme něco zaměřovali, bůhvíco. Byla tam dlouhá alej ořešáků, běžný občan dovnitř nesměl, hlídal vrátný.
Byla doba, kdy ořechy opadávají. Nikdo nás, coby pracující, nehlídal a my sbírali a sbírali. Mě už to přestalo bavit, ale kolega, velký šetřílek, málem zapomněl, že sem přijel měřit. Do jeho škodovky se vešlo dost. Ruce špinavé, no jako od ořechů.
Alej asi už neexistuje, vlakový cestovatel mého typu projížděl často přes Pečky. Nekonečné množství bicyklů, stojících na celém nádraží, v rohu směrem na Kolín místo, kde se pijou lahváče.
Přestupuje se zde na místní lokálku, když se chce vandrák podívat na Kouřimsko, do míst, kde v roce 1434 husiti prohráli boj s jinými husity.
Uvnitř v městě jsem nikdy nebyl. Moje procházka je tedy objevující. Našel jsem na internetu pár starých fotek.
Jižně od nádraží je vidět krásná sokolovna, jejíž staré fotky nemám. Našel jsem zde jediný objekt pro můj zájem. Evangelický kostel Mistra Jana Husa z roku 1915. Ten pán na podstavci je právě Mistr.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Přešel jsem severně od železnice. Ani na webových stránkách města Pečky nijak nezakrývají, že v historii byli jen běžnou vesnicí, nelze tu najít příliš památek, ale něco přece ano. Tady stojí jiný kostel a to svatého Václava. Měl jsem si při všech cestách zapisovat, kde všude ctí Václava, osobně spíš sháním knížku vodník Venca, která mi učarovala v dětství.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Masarykovo náměstí před Masarykem a dnes. Nemají v Pečkách na náměstí příliš mnoho stromů, ale ty jehličnaté v zimě ne a ne opadat.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pečky na dráze, zajímavý název. Vlevo je radnice, vpravo dům, který už je jenom zbourán, nikoliv čímkoli nahrazen. Úplně vlevo je kaplička, která na hodně starých fotkách je a dnes není.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Podle všeho, ten pán vpravo je Mistr Jan Hus, který byl poté přemístěn na Husovo náměstí před evangelický kostel, před chvílí jsme se na něj dívali.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Dva záběry na Masarykovo náměstí s kostelem svatého Václava a kašnou.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese:
Na závěr jsem si nechal radnici, která stále jako radnice slouží.
Obě staré fotky jsem okopíroval na adrese:
Nepoužil jsem moc historických fotek. Z uvedených dvou webových adres jsem stáhnul ještě několik a je mi líto je vyhodit. Komíny z Peček zmizely, hodně se změnilo, na samostatný blogový článek je toho málo, takže přidávám několik starých fotek bez porovnání
Žádné komentáře:
Okomentovat