Brdy - jediné pohoří, ležící celé v Čechách, o kterém jsme se nijak nemuseli handrkovat s Němci. Ke své smůle jsem se narodil tak blbě, že mi Brdy zůstaly tajemstvím. Nejen mně, ale celé mé generaci, pokud tedy někdo v rámci povinné vojenské službě nesloužil v Brdech.
Já vím, máme Mníšek pod Brdy, jenž leží kousek od Prahy, ale to je trochu podvod. Ne, že by nebylo hezky v okolí Dobříše, ale jde o jistý ocásek skutečných Brd, oddělený od nich řekou Litavkou. Tam jsem prožil mnoho krásných chvil.
Na skutečné Brdy jsem se jen díval z povzdálí, nějaká hora Tok, neplést si s ministrem dopravy, ten má nad T háček, byl pro mě jen zeměpisný pojem. Celé Brdy se daly jenom opatrně obejít, člověk tady měl stejný pocit jako před nejvyššími místy Šumavy. Vchod zapovězen, jen tady chyběly šumavské dráty a obránci hranic se samopalem. Chalupáři z Berounska, Příbramska, Rokycanska sice chodili opatrně na houby, ale skutečně opatrně.
Strašice leží na pod severním okrajem pohoří, tedy na Rokycansku. Kraj už ve středověku oplýval železnou rudou a jejím zpracováním. V 19.století měl velké plány na Zbirožsku a tady baron Strousberg, podnikatel v oblasti dobývání železné rudy a uhlí. Zapomněl na jednu moudrost, že žádný strom neroste až do nebe. Z ničeho nic zkrachoval a dodnes jsou v kraji památky v podobě nedokončených staveb.
Dobývání železné rudy na Strašicku skončilo s koncem 19.století, kraj stagnoval, čehož využila nová československá armáda a v roce1927 zde vznikla dělostřelecké střelnice.
V době nacistické okupace Němci vojenský prostor rozšířili neboť ho považovali za svůj. Po válce to vypadalo, že kraj si od armády oddechne, ale víme, jak se vyvíjela situace v době studené války. Brdská krajina mimo krásných lesů bývala osídlená, to se všechno stalo minulostí, dnes už jen staré mapy ukazují, že zde žili lidé, pamětníci odešli tam, kam odejdeme časem všichni.
Armáda potřebovala někde bydlet, vesnice Strašice se zdála vhodnou, vznikla sídliště. Pak zas skončila povinná vojenská služba, kasárny osiřely, vojenský újezd Brdy se stal minulostí.
Současným obyvatelům zdánlivě spadl do klína majetek v podobě značného bytového fondu.
Nikdy jsem ve Strašicích nebyl, zde byla konečná§
Okrajem Strašice vede silnice z Hořovic do Dobříva, tudy vedla v osmdesátých letech trasa stokilometrového dálkového běhu, pořádaného Kovosvitem Holoubkov. Závod se konal na okruhu, který se běžel třikrát. Zúčastnil jsem se v roce 1981 a 1982, okrajem Strašic jsem proběhl tedy šestkrát. Tento úsek měl být odpočinkový, leč byl spíš nudný. Nebyl jsem šampión evropského fomátu, čas těsně pod 11 hodin se může zdát směšný, snad je zajímavé, že dva výsledky v obou letech dělily necelé tři minuty, to je přesnost, co? Přiznávám, že běžeckou vložku jsem zařadil, abych se vychloubal, že jsem nejezdíval jen autobusem jako dnes. Kolik bych v současnosti potřeboval na 100 km? Hrůza pomyslet.
Vojenský újezd Brdy je minulostí, překme si, aby nebylo třeba ho obnovovat.
Autobus z Rokycan jede do Strašic asi půl hodiny.
Vypadl jsem z něj u radnice, která je radnicí i dnes, je na kopečku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)
Já vím, máme Mníšek pod Brdy, jenž leží kousek od Prahy, ale to je trochu podvod. Ne, že by nebylo hezky v okolí Dobříše, ale jde o jistý ocásek skutečných Brd, oddělený od nich řekou Litavkou. Tam jsem prožil mnoho krásných chvil.
Na skutečné Brdy jsem se jen díval z povzdálí, nějaká hora Tok, neplést si s ministrem dopravy, ten má nad T háček, byl pro mě jen zeměpisný pojem. Celé Brdy se daly jenom opatrně obejít, člověk tady měl stejný pocit jako před nejvyššími místy Šumavy. Vchod zapovězen, jen tady chyběly šumavské dráty a obránci hranic se samopalem. Chalupáři z Berounska, Příbramska, Rokycanska sice chodili opatrně na houby, ale skutečně opatrně.
Strašice leží na pod severním okrajem pohoří, tedy na Rokycansku. Kraj už ve středověku oplýval železnou rudou a jejím zpracováním. V 19.století měl velké plány na Zbirožsku a tady baron Strousberg, podnikatel v oblasti dobývání železné rudy a uhlí. Zapomněl na jednu moudrost, že žádný strom neroste až do nebe. Z ničeho nic zkrachoval a dodnes jsou v kraji památky v podobě nedokončených staveb.
Dobývání železné rudy na Strašicku skončilo s koncem 19.století, kraj stagnoval, čehož využila nová československá armáda a v roce1927 zde vznikla dělostřelecké střelnice.
V době nacistické okupace Němci vojenský prostor rozšířili neboť ho považovali za svůj. Po válce to vypadalo, že kraj si od armády oddechne, ale víme, jak se vyvíjela situace v době studené války. Brdská krajina mimo krásných lesů bývala osídlená, to se všechno stalo minulostí, dnes už jen staré mapy ukazují, že zde žili lidé, pamětníci odešli tam, kam odejdeme časem všichni.
Armáda potřebovala někde bydlet, vesnice Strašice se zdála vhodnou, vznikla sídliště. Pak zas skončila povinná vojenská služba, kasárny osiřely, vojenský újezd Brdy se stal minulostí.
Současným obyvatelům zdánlivě spadl do klína majetek v podobě značného bytového fondu.
Nikdy jsem ve Strašicích nebyl, zde byla konečná§
Okrajem Strašice vede silnice z Hořovic do Dobříva, tudy vedla v osmdesátých letech trasa stokilometrového dálkového běhu, pořádaného Kovosvitem Holoubkov. Závod se konal na okruhu, který se běžel třikrát. Zúčastnil jsem se v roce 1981 a 1982, okrajem Strašic jsem proběhl tedy šestkrát. Tento úsek měl být odpočinkový, leč byl spíš nudný. Nebyl jsem šampión evropského fomátu, čas těsně pod 11 hodin se může zdát směšný, snad je zajímavé, že dva výsledky v obou letech dělily necelé tři minuty, to je přesnost, co? Přiznávám, že běžeckou vložku jsem zařadil, abych se vychloubal, že jsem nejezdíval jen autobusem jako dnes. Kolik bych v současnosti potřeboval na 100 km? Hrůza pomyslet.
Vojenský újezd Brdy je minulostí, překme si, aby nebylo třeba ho obnovovat.
Autobus z Rokycan jede do Strašic asi půl hodiny.
Vypadl jsem z něj u radnice, která je radnicí i dnes, je na kopečku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)
Školní budova z roku 1894, stále školou, ač jenom mateřskou.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)
Pohled na zadní trakt mateřské školy.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)
Stojím pod školou. Tam dole v údolí býval střed starých Strašic.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)
Podobný pohled ještě jednou. Na pravé straně se dá jaksi zorientovat, levá díky požárům, které Strašice pronásledovaly, je jiná.
Náves? V plánu bylo určitě náměstí, dnes je strašický život nahoře u školy, u radnice, kde většina obyvatel bydlí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jsem dole, dívám se zpět, na obzoru škola. Úplně vlevo je bývalý oblíbený hostinec U Libuše, zavřený v roce 1974. Jak jsem budovu prohlížel, snad se někdo snažil hospodu otevřít, ale v současnosti zde prodávají vojenský materiál.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)
Podobný pohled vzhůru ke škole.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: https://strasice.eu/historie
Za zády mám podnik U Libuše, zde uvádějí dokonce hotel. Trafika paní Kratochvílové zde stála do roku 1961, pak překážela nové silnici.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)
Trafika z jiného úhlu, U Libuše vlevo.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)
Hotel U Libuše zpředu, v pozadí četnická stanice, do roku 1960 zde byla služebna SNB, momentálně snad dům odepsaný. Vpravo bývala kovárna.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)
Vracím se nahoru. V roce 1936 si proti kasárnám nechal postavit hotel s kavárnou a pivnicí pan Tlustý. V roce 1942 dům vyhořel, v roce 1949 byla na něj uvalena národní zpráva. Dnes fungující restaurace s výbornou obsluhou, kuchyní, pivem, prostě prvotřídní za normální ceny.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)
Bylo hezky, tak jsem vylezl na pole a podíval se na kostel svatého Vavřince. Budova vedle je strašická škola, než byla postavená ta velká, které jsem si všimla na začátku článku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Františka Baťka, Hany Hrachové a Petra Prášila Zbirožsko na starých pohlednicích (Baron Hostivice 2007)
V kasárnách je ubytovna pro turisty, možná právě turistika je to, čím by se měli strašičtí zabývat. Těžko radit a pak, všechno nové, aby nebylo ukvapené, chce čas. Když se něco buduje honem, nemusí to dopadnout nejlépe.
Brdy jsou pěkné, sice vesnice už neexistují, ale třeba jednou...
Fotky z výletu
Další srovnávací fotky z různých lokalit.
Brdy jsou pěkné, sice vesnice už neexistují, ale třeba jednou...
Fotky z výletu
Další srovnávací fotky z různých lokalit.
Žádné komentáře:
Okomentovat