Ve sdělení "jedu do lázní" si můžeme představit nekonečnou škálu možností. Bývala to záležitost vyšších vrstev, vidím kočár, olivrejovaného kočího v cylindru, hotelové sluhy, prohýbající se pod těžkými kufry a doufající ve slušného tuzéra.
Ve svých myšlenkách jsem se dostal až do monarchie, republika lidem kromě prezidenta a politických stran, toužících aspoň po kousku moci i automobily, prostě moderní dobu.
Přišel socialismus, který si lid údajně vybojoval. Lázně změnily majitele, proč má bohatnout z majetku všech pár jedinců, že? Lázeňské budovy zde stály, stačilo do nich jen nastěhovat pracující. Nic proti tomu, jen se nějak zapomnělo na údržbu.
Lázeňský pobyt byl levný, málem zadarmo jako celé zdravotnictví. Kdo pojede do lázní, určovali lékaři, všechno platil stát, ano socialismus je spravedlivý systém. Měl by být, zapomnělo se na maličkost, se kterou nepočítal ani otec pokroku Karel Marx, že lidi jsou lidi.
Vedle skutečně nemocných se stále více objevovali v lázních ti, kteří věděli, že jim to zařídí kdosi mocnější. Dokáže si někdo představit lepší podhoubí pro korupci? Moje generace v takovém světě prožila velkou část života a dožaduje se pokračování.
Velké, vyhlášené lázně, dál kvetly, menší mizely. Najednou se nám vrátil kapitalismus, nejdřive jsme se ovšem museli poprat, kdo kolik si urve ze státního majetku. Osud lázní je různý, těžko paušalizovat.
Když jsem se rozhodl být důchodcem, zaplatil jsem si pobyt v lázních, s touhou si jednou v životě pořádně odpočinout bez jakýchkoli starostí. Povedlo se, ale taky jsem se díval kolem sebe. Soukromník, který přijel do lázní s batohem vypadal jako návštěva z Marsu. Slyšel jsem povídání o tom, jak kdo získal poukaz na léčení, kolik flašek koňaku na to prasklo. Socialismus z nás nezmizel.
Tuláka takový život neláká, tulák sice dostane pravidelnou stravu a další péči jako jiní, ale nebaví ho to. V lázeňské restauraci se nudí, stýská se mu po hospodě, kde čundráci třeba neuměle mlátí do kytar a hostinský ho občas poleje pivem.
Společnost bohatne, velká část mých vrstevníků mě označí sice za vola, ale je to tak. Rostou vrstvy, které jsou si ochotny zaplatit lázeňský pobyt, dnes zabalený do slov wellness, relaxace, jde jen o moderní slovník. Jako člověk pro lázeňský pobyt nestvořený, jsem rád, když vidím, jak se leckde z chátrajících objetků stávají opět lázně.
Napadlo mě vydat se do lázní blízko mého domova. Kousek od Prahy, u Labe existují Lázně Toušeň. Doprava pro lidi, kteří si nestačili v důsledku svého způsobu života za celý život pořídit automobil, je jednoduchá, jezdí tam pražská PID. Nebo vlak, cesta do Čelákovic je protivně krátká, ani pomeranč se nestihne oloupat, myslím šikulu mého typu. Tam čeká vláček, pendlující na trati Čelákovice - Brandýs nad Labem - Neratovice. Šílenci, kteří v devadesátých letech plánovali zrušení všech železničních kolejí kromě trati Praha - Ostrava, naštěstí nestačili tuto dráhu zlikvidovat. Vím, že provozovat trať, kterou jezdí zadarmo dvě babičky, je nesmysl, lepší najmout taxíka. Ale co je lepší, jestli vlak nebo autobus, který jezdí souběžně, bych nechal těm, kteří zde žijou, od toho máme kraje a v nich obce.
S batůžkem, menším než dnešní školní zavazadla vystupuju, kočár na mě nečeká, přestože místa je zde dost.. Spíš vypadám jako podezřelá osoba, protože, kdo zde může vystupovat v zastávce na znamení ve všední den dopoledne.
Čekat na dobu, kdy budou stromy holé, se mi nechtělo, z porovnání je všechno jasné. Jenom zemskou komisi nahradily byty.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Ve svých myšlenkách jsem se dostal až do monarchie, republika lidem kromě prezidenta a politických stran, toužících aspoň po kousku moci i automobily, prostě moderní dobu.
Přišel socialismus, který si lid údajně vybojoval. Lázně změnily majitele, proč má bohatnout z majetku všech pár jedinců, že? Lázeňské budovy zde stály, stačilo do nich jen nastěhovat pracující. Nic proti tomu, jen se nějak zapomnělo na údržbu.
Lázeňský pobyt byl levný, málem zadarmo jako celé zdravotnictví. Kdo pojede do lázní, určovali lékaři, všechno platil stát, ano socialismus je spravedlivý systém. Měl by být, zapomnělo se na maličkost, se kterou nepočítal ani otec pokroku Karel Marx, že lidi jsou lidi.
Vedle skutečně nemocných se stále více objevovali v lázních ti, kteří věděli, že jim to zařídí kdosi mocnější. Dokáže si někdo představit lepší podhoubí pro korupci? Moje generace v takovém světě prožila velkou část života a dožaduje se pokračování.
Velké, vyhlášené lázně, dál kvetly, menší mizely. Najednou se nám vrátil kapitalismus, nejdřive jsme se ovšem museli poprat, kdo kolik si urve ze státního majetku. Osud lázní je různý, těžko paušalizovat.
Když jsem se rozhodl být důchodcem, zaplatil jsem si pobyt v lázních, s touhou si jednou v životě pořádně odpočinout bez jakýchkoli starostí. Povedlo se, ale taky jsem se díval kolem sebe. Soukromník, který přijel do lázní s batohem vypadal jako návštěva z Marsu. Slyšel jsem povídání o tom, jak kdo získal poukaz na léčení, kolik flašek koňaku na to prasklo. Socialismus z nás nezmizel.
Tuláka takový život neláká, tulák sice dostane pravidelnou stravu a další péči jako jiní, ale nebaví ho to. V lázeňské restauraci se nudí, stýská se mu po hospodě, kde čundráci třeba neuměle mlátí do kytar a hostinský ho občas poleje pivem.
Společnost bohatne, velká část mých vrstevníků mě označí sice za vola, ale je to tak. Rostou vrstvy, které jsou si ochotny zaplatit lázeňský pobyt, dnes zabalený do slov wellness, relaxace, jde jen o moderní slovník. Jako člověk pro lázeňský pobyt nestvořený, jsem rád, když vidím, jak se leckde z chátrajících objetků stávají opět lázně.
Napadlo mě vydat se do lázní blízko mého domova. Kousek od Prahy, u Labe existují Lázně Toušeň. Doprava pro lidi, kteří si nestačili v důsledku svého způsobu života za celý život pořídit automobil, je jednoduchá, jezdí tam pražská PID. Nebo vlak, cesta do Čelákovic je protivně krátká, ani pomeranč se nestihne oloupat, myslím šikulu mého typu. Tam čeká vláček, pendlující na trati Čelákovice - Brandýs nad Labem - Neratovice. Šílenci, kteří v devadesátých letech plánovali zrušení všech železničních kolejí kromě trati Praha - Ostrava, naštěstí nestačili tuto dráhu zlikvidovat. Vím, že provozovat trať, kterou jezdí zadarmo dvě babičky, je nesmysl, lepší najmout taxíka. Ale co je lepší, jestli vlak nebo autobus, který jezdí souběžně, bych nechal těm, kteří zde žijou, od toho máme kraje a v nich obce.
S batůžkem, menším než dnešní školní zavazadla vystupuju, kočár na mě nečeká, přestože místa je zde dost.. Spíš vypadám jako podezřelá osoba, protože, kdo zde může vystupovat v zastávce na znamení ve všední den dopoledne.
Čekat na dobu, kdy budou stromy holé, se mi nechtělo, z porovnání je všechno jasné. Jenom zemskou komisi nahradily byty.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Svažující se Nádražní ulice zachovává svůj tehdejší charakter, jen břízy si dělají, co chtějí, jsou to břízy.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Pár kroků z kopce a jsem na ulici, pojmenovanou Hlavní. Hlavně je tady šílený provoz včetně těch největších kamiónů. Je úplně jiná doba, ale raději bych se brodil blátem. Pokud se někomu zdá, že na fotkách žádný velký provoz není vidět, tak upozorňuju, že na některé záběry jsem čekal dost dlouho, přes obrovské jezdící skříně by nebylo nic vidět. Kaplička se nejmenuje nijak, možná jo, ale mě se to nedoneslo.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Jiný záběr, stejný směr - na východ.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Blížím se do zatáčky a ke kapličce. Tady jsem se musel vrhat do vozovky, když zrovna pár vteřin nic nejelo. Prý jestli je to zábavné. Jsem dědek popletený, bavím se, jak umím. Levá strava vzala za své, vykoukl na mě kostel svatého Floriána.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Za kapličkou je Úřad městyse. Chvíli jsem přemýšlel, proč jsou městské úřady a nikdo nevymyslel přídavné jméno ze slova městys.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Klasika. Ke kostelu patří škola.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Z ulice Za školou konečně vidím na kapličku pořádně.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Odcházím do míst, která způsobila, že nejsem v nějaké obyčejné Toušeni, ale Lázních Toušeň.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Kdysi sanatorium, dnes byty.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Lázeňská budova. Slatinné lázně jsou státní a hospodaří v nich nemocnice Na Bulovce v Praze - Libni.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Lázně jsou dlouhé.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Přas Hlavní ulici naproti lázním je objekt, zvaný skleněná vila, vlastní ho městys a je využívána pro kulturní účely.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Vetřel jsem se na nádvoří lázní. Takhle se tady kdysi léčili či rekreovali odboráři.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Fotografie z výletu jsou ZDE.
Další srovnávací fotky z různých lokalit.
Žádné komentáře:
Okomentovat