To, co se dnes obecně považuje za území, zvané Český ráj, by mělo být jasné. Ponoříte-li se však do historie, můžete i zblbnout, hlavně, pokud se chcete dosíci pravdy. Jsou celky, třeba státy, které mají jasně vytýčenou hranici, nutno ji respektovat, ale jsem-li ptákem, můžu se na strážce hranic z velšky třeba.
Český ráj je území bez hranic, dokonce zasahuje do třech krajů, jak je úředníci vytvořili. Hledám počátek a vyskočí na mě němčina, však mluvím o 19.století. Böhmisches Paradies říkali obyvatelé Litoměřicka území, kde žili.
Dějiny šly po svém a Český ráj se přestěhoval na Turnovsko, Jičínsko, Semilsko atd., kde Češi měli většinu. Dobré je se v těchto záležitostech nehrabat, stejně se najde vzdělanec, který vás přesvědčí, že jste volové. Dobré je do Českého ráje jezdit. Je tu nádherně.
V tak členité krajině, plné skal, lze nalézt spoustu pramenů, dobrý obchodník je s trochou fantazie označí za léčivé. Vždycky se ukáže, že nejen popíjení zázračné vody, nýbrž i prostředí, kde ji pijeme, je důležité. Sedíme pod skalami, na něž probůh nelezeme, abychom nespadli, na ty se díváme. Jako třeba Jan Neruda, Eliška Krásnohorská a další velikáni. Napadá mě, že sem třeba nejezdili jen pro inspiraci. Vidím hypochondry, flamendry, sexuální maniaky, schované do krabičky pacient. Dokonce bych si představil návštěvníky, chlastající lázních nejen vodu.
Nechám toho, každý jsme nějak cáklý. Budu se držet faktů, turnovský lékař Antonín Vincenc Šlechta v letech 1839-1841 začal provozovat vodoléčebné lázně v Sedmihorkách. Studená voda, pobyt na čerstvém vzduchu, cvičení, diety, kdo na to má, rád zaplatí. Myslím si, že myšlenka lázeňského pobytu je dobrá, nikdo nikoho z ničeho nevyléčí, ale klid je lepší než se hrabat v brožurách o správném způsobu života a přispívat výrobcům léčiv.
Jen se bojím, že si dnes kdekdo přiveze notebook a po procedurách pracuje do vyčerpání.
Léty se lázně v Sedmihorkách měnily, lékaři zmizeli, budovy obsadili letní hosté. Revoluce vznikají, aby přerušily zavedený způsob života, nahradily jej něčím lepším, z čehož se časem vyvine to samé jinak nabarvené. A tak po druhé světové válce obsadili objekty odboráři, některé budovy zmizely, po roce 1990 vznikla obchodní společnost, kongresové centrum. Dnes je všechno prázdné.
Trochu optimismu by bylo zapotřebí, že? Budovy nejsou zdevastované, vypadá to, že se o ně někdo stará. V době mé návštěvy jsem viděl na střechách horolezce, kteří opravovali střechy a tak snad po revolucích přijde čas, který nebude jen bourat, ale i zachraňovat a udržovat.
Přijel jsem vlakem od Turnova, vyšel na místo pod Hruboskalskem a dokonce i ve stánku si koupil točený.
Prostředí je zde jiné než na starých fotkách, otázku o budoucnosti vyřeší mladší. V okolí je významný kemp, dá se tu koupat, u Pilského rybníka sedí v restauraci a kolem ní, rodiny s dětmi.
A já si porovnávám.
Dámy se rozplynuly jako víly, kočár zmizel v muzeu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Datum historické fotky neznám, ale řekl bych, že právě probíhá socialismus.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/
Kvůli téhle srovnávačce jsem se musel prodírat křovím, snad ostružiním, na konci března to nepoznám. Strom není, ale pařaz po něm ještě ano, lavička pryč, kdo by sedával u pařezu, červenou čáru přetínající človíčka před budovou, načmáral někdo na starou pohlednici.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Pomník zakladatele lázní A.V.Šlechty. Bustu vytvořil slavný J.V.Myslbek, že by sem jezdil pařit?
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Kočáry zmizely, stejně jako dost budov.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
I psa to tu přestalo bavit.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Odešel jsem z areálu se smíšenými pocity. Hodně se zbouralo, něco možná zbytečně, podle mě vidím ideální prostor pro jakési turistické centrum, kde by našli střechu turisté, tuláci, horolezci, prostě lidé, jimž se nechce dále zalidňovat pláže u všech moří. A vykoupat se můžou u Pilského rybníka. Kousek od něj stojí bývalý Pitrův hostinec, dnes hotel, hosté přijedou až o dovolené.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Cestou zpět jsem poobědval, celý den naprosto klidný. Z Prahy jsem jel nabitým vlakem, sobota, vylezlo sluníčko, Český ráj. Zpáteční cesta měla být poklidná. Podle mě. Ze Sedmihorek jedu narvaným vlakem, už jsem zapomněl, že takové existovaly. Všechno jelo z výletu, rodiny s kočárky, děti, psi, mezi nimi já, starý kmet, stojící na jedné noze, jež nebyla jeho.
I nepříjemný zážitek je cosi, na co se vzpomíná. Přežil jsem a proto sedím u počítače a těším se na kuřátko, které začíná z trouby vonět.
Další srovnávací z různých lokalit jsou ZDE.
Žádné komentáře:
Okomentovat