Výlet do Týnce nad Labem

Kdo jede vlakem z Kolína do Pardubic, pokud není uchvácen Dostojevským nebo některou ze zajímavých knih o Karlu Gottovi, necpe se tlačenkou, neklimbá u nedopitého lahváče, nesepisuje na notebooku stížnost ředitelství drah, že klimatizaci asi nastavoval idiot a ze záchodové mísy se nedá jíst, může vidět vlevo přes Labe pěkný kopeček a na něm domečky. Při cestě z Pardubic do Kolína je město vpravo.

To je Týnec nad Labem, městečko na východním okraji Středočeského kraje. U stanice není hospoda, musí se přes řeku nebo dál do kopce, který vylezu i já.

Turista, který vlastní výpravné publikace 10x nej a podobné, se sem nedostane, protože autoři taková místa ignorují, spíš by řekl, že je neznají. Patřím mezi zoufalce, kteří jsou názoru, že všude je něco zajímavého.

Připadá mi hloupé, když nahodilý poutník shlédne náměstí či náves okem zkušeného znalce a po pěti minutách už ví, co se všechno za bolševika zničilo a jak by to udělal on..

Unáhlené soudy nerad pronáším, nevím, proč se co zbouralo, proč jiné postavilo, jestli místní hlavní komouš měl kamaráda na okrese, který rozhodl, že tady se bude modernizovat, i kdyby se měl vybagrovat kopec, na kterém Týnec stojí. Obchodní dům  toužil nějaký sice bolševik, ale patriot, postavit. Ejhle, je tu. Místo pomníku.

Ulice se rozšiřovaly, protože víme, že moderní člověk nechodí pěšky ani koňmo.

Paneláky se stavěly, protože nebyly byty, levněji se stavět nedalo, ani kámoš na okrese nesehnal, kolik bylo třeba a pak fantazie tehdejších stavitelů sahala jenom k panelákům a kuchyňským linkám jednoho typu.

Jsem na úhledném náměstíčku v Týnci nad Labem, jehož historii si každý dokáže najít.

Otočím se a vyfotím místo, kde jsem předtím stál. Nákupní středisko z let sedmdesátých.

A stav z roku 1922

Stojím s balíčkem starých pohlednic a jsem bezradný. Tohle porovnat nedokážu. Trochu lítosti se mnou cloumá, ale co je mi vlastně do toho, nežiju zde, není nic horšího pro obyvatele malých venkovských měst než přechytralej Pražák. Ale místním obyvatelům snad musí ta podloubí chybět…

Srovnávacích fotek jsem pár vytvořil, ještě všechno zpracovat, moje výkonnost s rostoucím věkem klesá. Nepřímá úměra se to mu snad říká.

Zatím pár fotek z mého výletu, kde jsem zachytil, co mě zaujalo.

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2014/03/1832014-tynec-nad-labem.html

Nákupní středisko, vlastně se pyšní nápisem Obchodní dům, neopustím. Následuje vzpomínka.

Píše se květen 1983. Horolezci z Pardubic pořádají svůj každoroční výlet. Vždycky z Pardubic někam. Třeba na Sněžku, Ještěd, Macochu, Bouzov atd. Místa startů se pro pestrost měnila, tenhle rok byl cíl na kopci, zvaném Devět skal. Nejvyšší hora Českomoravské vysočiny,řekl by žák, který u zeměpisu nespal. Z Týnce nad Labem přes Železné hory, Hlinsko do nejvyšších míst Českomoravské vysočiny, k Velkému Dářku do Polničky. Pěšky v podstatě ptákovina.

Pořadatelé nebyli dálkoplazi, byli to fajn lidi (horolezci), kteří jednou za rok slezli z výšin. Nepřeváželi nikomu zavazadla, nenařizovali nikomu vybavení, vybrali pětku, dali zhruba trasu a běž, blázne. V noci udělali oheň, pekli topinky, kdo zabloudil, byl bez topinek.

V Týnci jsem vystoupil z vlaku, měl jsem ještě do startu čas, čekalo se na vlak od Pardubic, mně neznámé městečko mi mávalo z kopce. Zašel jsem tam, spíš na pivo. Zalezl jsem do nákupního střediska a tam dětská leporela. Moje tři malé děti je stejně jako většina dětí milovaly. Socialistické plánování byl obrovský vynález. A tak se v určitém období třeba dostaly do prodeje tři druhy leporel. Ve všech knihkupectvích. Za rok jiné. Zase všude.

V Týnci jsem vlezl do obchodu a dostal 5 leporel, která jsem do té doby nikde neviděl. Snad nějaké regionální vydavatelství. V sobotu jsem večer přivezl dětem dáreček, leporela, která za sebou měla 100 kilometrů pouti krásnou přírodou. Že to něco vážilo? Bylo mi 40 a myslel jsem si, že budu ještě dlouho skvělý sportovec…

Pochopitelně nevím, o které kousky jde, mám je s ostatními uložené. Pokud by o ně někdo měl zájem, tak mu je nedám, protože se těším, že už brzy je bude ničit loni narozený vnouček, aby dokonal dílo zkázy po své mamince, tetě a strýci, jinak mých dětech.


No, a tady jsou srovnávací fotky. Ani to netrvalo tak dlouho:
http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/03/tynec-nad-labem.html