Pardubice potřetí

Ve čtvrtek jsem v hezkém počasí, vůbec ne únorovém, dokončil svoje courání ve městě, o kterém jsem, kromě obecných pravd, nevěděl nic. Ne, že bych po 5 návštěvách byl chytřejší, ale umím si zhruba představit, jak město vzniklo, jak se vyvíjelo, jak vypadalo, jak vypadá.

Pořád jsem jenom nahodilý návštěvník, kterému se dostala do rukou krásná knížka, jakou by si měli vytvořit v každém městě, protože všude je něco krásného, cosi pomíjivého, rodí se tu lidé, prožívají svoje dětství, první lásky, zklamání, což je život.

Mimochodem publikace, jež mi byla průvodcem, pochází z nakladatelství Hélios z roku 2002 a viděl jsem v kterémsi pardubickém knihkupectví, že je na světě nové vydání (doplněné?) stejných autorů. Kdo se považuje za pardubického patriota, určitě by měl radost, kdyby jí byl obdarován.

Pražský rodák těžko může být pardubickým či jiným patriotem, může se jen dívat, pozorovat a nemá do ničeho kecat, protože je Pražák.

Chodil jsem po městě rád, mnoho starých fotek jsem porovnat nedokázal, Pardubice se hodně změnily, ale zažil jsem mnoho dobrodružství, pokud tak lze nazývat zdánlivě všední věci jako jsou chlebíčky v klasickém mlíčňáku, příjemné prostředí ve vinotéce, skvělé housky v pekařství atd.

Tenhle soubor je třetí v řadě, další nebude, píšu zatím, protože kdoví odkud na mě spadne záplava dalších historických fotek. Nebo se mi bude chtít jen tak cournout po městě. Dostal jsem i pár ohlasů na mé konání, člověka potěší, když se něco líbí i jiným.

Možná jsem měl trochu kliku, od pondělí začíná rekonstrukce třídy Míru, věřím pardubickým, že si centrum města vylepší, ale chodit po rozkopané ulici by nebylo to ono. Slyšel jsem z městského rozhlasu, že i trolejbusy třídou Míru přestanou dočasně jezdit.

Tahle třetí série srovnávaček je trochu od každého něco, jak jsem šel a viděl. Nebo neviděl.

Dnešní Sukova třída, díky kostelu svatého Bartoloměje a Zelené brány jsem se trošku dokázal nasměrovat. Městská řeka měla stejný oblouk jako vozovka, po které drandí stovky automobilů. Někdo řekne, v jakém hezkém prostředí žila naparáděná holčička z doby Rakousko – Uherska. Ale asi neznala splachovací záchod, večerníček ani nemohla jakýmsi ajfůnem probírat důležité věci holčičího života.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Na Pernštýnském náměstí jsem byl už při první návštěvě v listopadu, ale našel jsem ještě tuto fotku a bylo mi líto ji nechat jen tak ulítnout.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Ze severozápadního rohu Pernštýnského náměstí vede tato ulička. Jmenuje se Bartolomějská, ačkoliv autor pohlednice tvrdí něco jiného. Chvíli jsem se motal v Kostelní ulici, ale nedal jsem se. Nadávejte ale někomu, kdo chyboval v roce 1922. Možná ani nemá internet.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Kout, do kterého ústí jak ulička Bartolomějská, tak Kostelní, se jmenuje dnes Wernerovo nábřeží. Je tu klid a hospody.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

A jsem v ulici Kostelní. Následující tři fotky nemám z publikace Heliosu, stáhnul jsem je z internetu, nemůžu posloužit vyčtenými informacemi. Ale ulička je to hezká. Pokud bychom se nacházeli jinde, slintali bychom a říkali „No jo Itálie!“. Na prostřední fotce se mi líbí, že zůstala na svém místě i cedule, označující živnost, byť jinou.

Staré fotky jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Také v Pernštýnské ulici, spojující Pernštýnské náměstí se zámkem, jsem už porovnával. Ale tahle srovnávačka se mi líbí.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Putuji-li z Pernštýnské ulice přes Chrudimku, zastavím se na Bělobranském náměstí. Most přes řeku je v dáli. Výrazná budova vlevo je dnes zbouraný hostinec Hodonín.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Nároží Štrossovy ulice a Husovy. František Plecháček by se divil, jak se dá přebudovat obchodní dům koloniální a železářský…

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Husova ulice, bývalý hostinec U Haldy. Jenom údaje v publikaci mě ujistili, že jde o totožnou lokalitu. U Kohoutků bych Haldu nehledal.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Celá vesnice se vyhrnula k fotografování, trolejbusy ještě nejezdily a náměstíčko U Kostelíčka mělo jiný ráz.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Náměstí U Kostelíčka z jiného úhlu. V dáli je vidět budova školy, dnes je zde sportovní gymnázium mírně zmodernizované. Však se hned podíváme.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Škola U Kostelíčka, postavená v roce 1903, dnes zmíněné sportovní gymnázium. Upravovateli se asi nezamlouvala nemoderní podoba.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Vrátil jsem se přes Chrudimku směrem k divadlu, staré fotky mostů sice mám k dispozici, ale nějak se porovnat nedají a tak stojím na Jahnově třídě. Vpravo reálka.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Nedaleko za divadlem bývala Karlova ulice, též zvaná Karlovina, která se léty proměnila na panelové sídliště běžného střihu. A tak zůstala jen tahle budova, která pochází z roku 1905, kdy vznikla jako Dělnický dům pro potřeby sociální demokracie. Přestavba na fajnfitness asi dala zabrat.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Stojím v ulici Bratranců Veverkových. Vlevo Národní dům, kde býval i městský biograf. Na rohu s ulicí Smilovou stojí dům s věžičkou, ještě dvakrát se na ni podívám.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Pohled do Smilovy ulice přes křižovatku s třídou 17.listopadu, kdysi Alžbětinou.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Jenom pár kroků jsem popošel od křižovatky a nyskýtá se mi tento pohled.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Náměstí Čs.legií, oasa klidu. Díky roční době jsem něco mohl porovnat, v létě bych jenom spočinul na lavičce v parku. Tohle je hotel Imperiál. Nevím, jestli se tu dá bydlet, ale hospoda na rohu je pořád.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Náměstí Čs. Legií, různé pohledy. Na třetím je socha T.G.Masaryka. Řídil jsem se podle ní a chvíli trvalo, než mi došlo, že sochy se dají stěhovat a Masaryk to v době různých okupací našeho státu míval složité.

Starou fotky jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Pohled z náměstí Čs.legií na nároží Havlíčkovy ulice, kde stály jen obchodní domy. A v dáli druhé pardubické nádraží, ke kterému se za chvíli vydám.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Nerudova ulice, secesní domy při ústí do náměstí Čs.legií, dnes už na náměstí moc vidět není.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Druhé pardubické nádraží, při dnešním stavu můžeme říkat předposlední. Dráha si budovy ponechala, posadila tam svoje úředníky, Pardubice jsou důležitou železniční stanicí, proto má i hojně úředníků. Zase jsem při svém stylu zveřejňování ušetřen od rozhodování, kterou z obou srovnávaček je třeba vyhodit. Využívám své osobní svobody a nechám žít obě.

Starou fotky jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Kousek od bývalého nádraží je ulice, vedoucí od Chrudimi (nebo Chrudimě?), zde už je to důležitá městská třída. Jmenuje se 17.listopadu, kdysi Alžbětina.

Starou fotky jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Svou potulku Pardubicemi končím v místech, kde končí třída 17.listopadu, na dnešním Masarykově náměstí. Zde stával kdysi hostinec Veselka, postupně přestavovaný, vylepšovaný až 26.srpna 1972 zbouraný. Měl v sobě společenský sál Odeon a protože se na něj nepamatuju, možná jsem ho na vlastní oči nikdy neviděl, netroufám si soudit, bylo-li třeba ho zbořit. Zbytečné úvahy, není tu. Vpravo je Vlachův dům, který zůstal a svými balkónky mi hodně pomohl při orientaci, kam si mám sednout. Skutečně jsem ve čtvrtek při focení klečel mezi stavebními stroji, které jsou připravené na rekonstrukci třídy Míru. Sednout jsem se bál, možná bych se nezvedl a skončil bych jako opilý pobuda na strážnici.

Vůbec jsem nedoufal, že bych mohl tady se srovnáváním uspět, ale na pravé straně třídy Míru je čeho se chytit, Zelená brána… a tohle je výsledek. Určitě se sem podívám, až se dozvím, že rekonstrukce úspěšně skončila.

Staré fotky jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Pro pořádek uvádím ještě adresy prvních dvou dílů pardubických srovnávaček.

http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/11/pardubice.html

http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/02/pardubice-podruhe.html

A jak je mým zvykem, pár fotek, jak mě napadlo. Jako vždy nejde o žádné reprezentativní album, jde o vedlejší produkt, jak jsem použil foťák, když už jsem ho měl v kapse.

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2014/02/2722014-pardubice.html

Další srovnávací fotkyz různých lokalit.