Potlesk ve stoje.
Aplaudující obecenstvo na výraz obdivu se postaví a tleská ve stoje. Znal jsem diváky, kteří se postavili, protože v nastalém frmolu chtěli být první u šatny.
Nebudu hloupě žertovat.
Jsem letitý návštěvník divadel, ale nebyl jsem nikdy svědkem tohoto jevu, přestože jsem zažil i dvacetiminutový potlesk po představení. Ano, v Divadle Za branou na Třech sestrách. V roce 1969.
Viděl jsem na divadelních prknech Karla Högera, Jaroslavu Adamovou, Václava Vosku, Rudolfa Hrušínského a další, nechce se mi psát seznam.
I velké ovace paní Daně Medřické po Kočičí hře probíhaly vsedě.
Vůbec si nemyslím, že by bylo něco špatného, když divák zvedne zadek z pohodlného sedadla a zatleská. Nemusíme mu hned nadávat do snobů.
Myslím, že by se mi nechtělo vstávat po koncertech popových hvězd, které svůj talent vrazily do celoživotní honby za výdělkem, za popularitou, ze které byly zase nejdůležitější prachy. Tam já ale nechodím.
Proč to píšu? Umělci předvádějí své umění, které se divákům líbí, co je mi do toho? Nic. Neživím se kritikou, však ji ani neumím.
Není v těchto záležitostech demokrata nade mě. I televize má svůj knoflík, po kterém nastane nádherné ticho, jaké by mělo být o Vánocích.
Včera jsem v divadle ABC tleskal vestoje.
Léta si už kupuju dárek pro sebe, většinou knížku a pak si ji tajně čtu. Zajdu do knihkupectví, vyberu, dohodnu se s Ježíškem, hlavně ať to nikde nerozkecá, ale co to blábolím, Ježíšek má přece úroveň.
Letos jsem si dal jiný dárek.
Shirley Valentine se jmenuje hra Angličana Willyho Russella. One Woman Show Simony Stašové. Tušil jsem, že si naděluji zážitek. Dvacetiminutová přestávka, všechno trvalo téměř tři hodiny.
Text, který zřejmě plně pochopí divák, jemuž je minimálně 40, možná 50. O životě, který odchází, aniž by se naplnily dávné sny. Hra není plná pesimismu, jen upozorňuje.
Kláda, kterou si Simona Stašová vzala na bedra, je obdivuhodná.
Nedělám si žebříček svých divadelních zážitků, protože to považuju za volovinu. Prostě jsem viděl včera v divadle ABC něco mimořádného.
Tleskal jsem vestoje hlavně herečce, pro kterou představení muselo být fyzicky i psychicky na hranici možností.
Bylo to fakt dobrý.
Žádné komentáře:
Okomentovat