Osobně mě spíš štve, když se dožiju zakulaceného počtu roků.
Bože, to jsem starej!
Nejhorší je, že si za čas zvyknu na číslovku, začínající sedmičkou.
Už mám nárok strkat se v tramvaji, bojovat o sedačku a nadávat na poměry a drzou mládež.
Přání nejbližších bývají úpřímná, potěší.
Oslava samotná mívá daleko k divokosti padesátých narozenin. Pokud oslavenec na tenhle detail zapomene, následující dny po mnoha lahvích nebývají z nejveselejších.
Myslím pro zchátralý organizmus.
Jo, už je to předloni. Proč o tom píšu dneska?
Z radnice jsem tenkrát dostal obálku, ne s bankovkami, aby mi někdo nezáviděl. Přání podepsané starostou, přání k významnému životnímu jubileu, určitá slušnost k obyvateli Prahy 4, neosobní, ale budiž.
Dočetl jsem se v časopisu Tučňák, vydává radnice Prahy 4, že díky zákonům o osobních údajích, mi takové přání už nikdy nepřijde. Tedy může, když je o to požádám, nebo příbuzní.
Potomci přijdou s flaškou, raději s knížkou, protože chlastat už bych neměl, jak je znám, nenapadne je somrovat na radnici, aby mi poslali přání, podepsané starostou.
Výhoda je, že musím požádat jen jednou, pak už mi budou přát furt, dokonce až mi bude 90 a více, jak píšou. Už budu v databázi.
Když chci pobýt ve vaně déle, beru si sebou čtení, radniční noviny jsou ideální, někdy usnu a tiskovina padá...
Kdyby šlo o výpravnou publikaci za tisícovku...
Mám vanu starého typu, myslím poctivou, ze které nejde jen tak z ničeho nic vypadnout. Z nějakého moderního výmyslu bych určitě vypadl, jak jsem se včera smál žádosti o zařazení do seznamu jubilantů a souhlasu se zpracováním osobních údajů, která je v Tučňáku předtištěna.
Díky zákonodárci a úředníci.
Mám rád srandu.
Bože, to jsem starej!
Nejhorší je, že si za čas zvyknu na číslovku, začínající sedmičkou.
Už mám nárok strkat se v tramvaji, bojovat o sedačku a nadávat na poměry a drzou mládež.
Přání nejbližších bývají úpřímná, potěší.
Oslava samotná mívá daleko k divokosti padesátých narozenin. Pokud oslavenec na tenhle detail zapomene, následující dny po mnoha lahvích nebývají z nejveselejších.
Myslím pro zchátralý organizmus.
Jo, už je to předloni. Proč o tom píšu dneska?
Z radnice jsem tenkrát dostal obálku, ne s bankovkami, aby mi někdo nezáviděl. Přání podepsané starostou, přání k významnému životnímu jubileu, určitá slušnost k obyvateli Prahy 4, neosobní, ale budiž.
Dočetl jsem se v časopisu Tučňák, vydává radnice Prahy 4, že díky zákonům o osobních údajích, mi takové přání už nikdy nepřijde. Tedy může, když je o to požádám, nebo příbuzní.
Potomci přijdou s flaškou, raději s knížkou, protože chlastat už bych neměl, jak je znám, nenapadne je somrovat na radnici, aby mi poslali přání, podepsané starostou.
Výhoda je, že musím požádat jen jednou, pak už mi budou přát furt, dokonce až mi bude 90 a více, jak píšou. Už budu v databázi.
Když chci pobýt ve vaně déle, beru si sebou čtení, radniční noviny jsou ideální, někdy usnu a tiskovina padá...
Kdyby šlo o výpravnou publikaci za tisícovku...
Mám vanu starého typu, myslím poctivou, ze které nejde jen tak z ničeho nic vypadnout. Z nějakého moderního výmyslu bych určitě vypadl, jak jsem se včera smál žádosti o zařazení do seznamu jubilantů a souhlasu se zpracováním osobních údajů, která je v Tučňáku předtištěna.
Díky zákonodárci a úředníci.
Mám rád srandu.
Žádné komentáře:
Okomentovat