Hořice - náměstí

Původně jsem chtěl nazvat článek Hořice v Podkrkonoší - náměstí Jiřího z Poděbrad. Název má být stručný, úderný, případný čtenář může při čtení dlouhého titulu usnout.
Dodatek "v Podkrkonoší" z názvu města zmizel, přestože dráhy se ho dál drží. Hořic je v české republice několik, v Podkrkonoší jsou ty nejdůležitější, ať se ostatní hned neurážejí.
Proč jsem přijel? V knihovně mám publikaci z nakladatelství Paseka Zmizelé Čechy - Hořice, sestavenou Oldřiškou Tomíčkovou a Václavem Bukačem, vydanou v roce 2011.
Město neznám, co bych předstíral, znám přízvisko "Město kamenné krásy", málokde je možné narazit na tolik sochařských výtvorů jako zde. I domů, které mají sochařskou výzdobu, je hodně, některé jsou pěkně udržované, jiné určitě dají hořičtí dohromady.
Tohle všechno jsem viděl cestou z nádraží v nedělním ránu, kdy kromě mě se potloukali po městě jenom pejskaři. Neděle je příznivá, z Prahy je sem dobré spojení a nazpět též.
Jak jsem nahlédl do svých záznamů, několikrát jsem přes město šel při dálkových pochodech z Lomnice nad Popelkou, pardubičtí horolezci mě sem vláčeli cestou z Bohdanče na Horní Mísečky a jednou, ano, málem bych zapomněl, zde pardubická parta kolem Jirky Přidala jednu ze svých kouzelných horolezeckých stovek odstartovala. To jsme šli přes Ještěd do Černé Louže, což už je v Lužických horách. Jestli si někdo myslí, že kecám, jsem ochotný se prát. Psal se rok1984.
Pak jsem našel fotku z roku 1969, kde mám psáno Hořice. Pomník, vypadá to na Komenskýho, takhle se znázorňuje s hlavou akorát sklopenou. Asi jsem chtěl ukázat, že foťáky nejsou jenom proto, aby se s nimi fotily holky. Místo jsem nenašel, oni mají v Hořicích tolik soch a pomníků, že nevědí co roupama, tak je někam stěhují, samozřejmě i momentální vládci do věci měli co kafrat.
Schválně, dám fotku sem, kdyby někdo věděl, byl bych mu vděčný. Ale jenom vděčný, prosím.

Lidé, kteří vědí, tak vědí i to, že léta je v Hořicích sochařská škola. Pak se není co divit, že někoho z žáků či profesorů napadlo ozdobit domy svým uměním.
Dostal jsem se s porovnáváním jenom na náměstí, veliké, krásné, kromě publikace jsem si přivezl hodně starých fotek, stažených z internetu. Nestihl jsem více než náměstí Jiřího z Poděbrad. Už se těším na další cestu, i okolí města by mělo být zajímavé.
Historickými detaily se jako vždy nechci zabývat, na to máme študované historiky. Začal jsem si fotit i sochy jen tak pro sebe, ale vyfotografovaná socha je totéž jako vyfocená zmrzlina.
Dost keců.

Radnici mají v Hořicích na jižní straně náměstí. Jako v každém slušném městě, radnice často hořela, pak byli vymyšlení hasiči. Od třicátých let se mnoho nezměnilo, když zanedbám čachry s Mariánským sloupem a dalšími ozdobami. Zrovna se koná trh.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Oldřišky Tomíčkové a Václava Bukače Zmizelé Čechy - Hořice, vydanou nakladatelství Paseka v roce 2011.

V proluce stával krásný barák, v publikaci je taky, ale srovnávačku se mi vytvořit nezdařilo. Bytový dům z šedesátých let náměstí ozdobil jinak. Někdo by při pohledu na něj, možná střílel, ale v domě bydlí lidé a mnozí mají své balkóny ozdobené květinami. Jak jsem se díval na prodejní dobu, jsou vůči zákazníkům hodně vstřícní.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Oldřišky Tomíčkové a Václava Bukače Zmizelé Čechy - Hořice, vydanou nakladatelství Paseka v roce 2011.

Zavírám na chvíli publikaci. Stará radnice, jak byla k vidění v 19.století.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 2.díl (Libri 1997)

Před radnicí stával Karel Havlíček Borovský. Myslím, že žádnému radnímu v kterémkoli režimu není příjemné, když mu do oken kouká novinář Havlíčkova ražení.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Radnice s vykukujícím kostelem Narození Panny Marie je hořický motiv, který se mi nechce nějak třídit. Každá fotka má svoje.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Pohled na radnici z průchodu do Škroupovy ulice. To mi dalo dost práce a mám ze srovnávačky radost. Za rub cedule nemůžu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/

Dům (myslím ten s balkónkem) nechal vystavět v roce 1876 Václav Tomášek, v roce 1885 jej vydražila Záložna, byla tu i pošta, koupil ji hořický okres a od roku 1942 je zde muzeum.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/

Jihozápadní roh náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/

Jihovýchodní roh náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/

Zase jihozápadní roh náměstí, tentokrát s fešákama.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Radnice nejen s fešákama. Kupte si preclík.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/

Prastará podoba náměstí. Nevím, jde-li o fotku či kresbu, ale pasovalo to.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/

Výjimečně pohled od jihu k severu. Že bych se nechal kvůli téhle srovnávačce upálit, tak to ne.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.fotohistorie.cz/

Vracím se k fotkám z publikace Paseky. Severozápadní roh náměstí, býval tu v domě čp.170 Feldmanův průchod do Sladkovského, kdysi Bělohradské ulice. Už v roce 1908 překážel dopravě.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Oldřišky Tomíčkové a Václava Bukače Zmizelé Čechy - Hořice, vydanou nakladatelství Paseka v roce 2011.

Severovýchodní roh náměstí. Ulice Strozziho, dnes Riegrova byla rozšířena v roce 1901. Komín patřil panskému pivovaru.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Oldřišky Tomíčkové a Václava Bukače Zmizelé Čechy - Hořice, vydanou nakladatelství Paseka v roce 2011.

Navazuju na předchozí srovnávačku. Po zbourání domu byla upravena novému nárožnímu domu fasáda do krásy. Ale ani to nestačilo, doprava sežere všechno, jednou i nás. 
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Oldřišky Tomíčkové a Václava Bukače Zmizelé Čechy - Hořice, vydanou nakladatelství Paseka v roce 2011.

Honosná budova hotelu Záložna stojí dodnes, jen je mírně upravená.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Oldřišky Tomíčkové a Václava Bukače Zmizelé Čechy - Hořice, vydanou nakladatelství Paseka v roce 2011.

O soše Havlíčka před radnicí jsem se už zmínil. Havlíček zepředu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Oldřišky Tomíčkové a Václava Bukače Zmizelé Čechy - Hořice, vydanou nakladatelství Paseka v roce 2011.

Mariánský sloup z roku 1824 byl v roce 1951 a odvezen pod záminkou restaurování do sochařsko-kamenické školy. Náměstí se tenkrát jmenovalo Revoluční, co by to bylo za revoluci, kdybychom měli strpět církevní stavby. Sloup se na náměstí vrátil v roce 2005, jak je vidět z předchozích srovnání, trochu jinam.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Oldřišky Tomíčkové a Václava Bukače Zmizelé Čechy - Hořice, vydanou nakladatelství Paseka v roce 2011.

My dobře věděli, jak vypadá revoluce! Srp a kladivo!
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Oldřišky Tomíčkové a Václava Bukače Zmizelé Čechy - Hořice, vydanou nakladatelství Paseka v roce 2011.

V horní (severní) části náměstí bývala kašna se lvem. Vystavěla ji v roce 1888 c.k. odborná škola. Překážela už před rokem 1927.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Oldřišky Tomíčkové a Václava Bukače Zmizelé Čechy - Hořice, vydanou nakladatelství Paseka v roce 2011.

Tak náměstí Jiřího z Poděbrad jsem prošel, ještě by tu něco bylo, ale park s hustým stromovím v severní části není pro porovnávání příznivý. Možná v zimě.
Ale v žádném případě nehodlám procházku po Hořicích skončit, v nádherné publikaci je ještě hodně zajímavostí z jiných částí města. Hořice to není jen hlavní náměstí. Docela se těším. Kdy? Nejsem přece stavitel tunelu Blanka, abych házel termíny.
Taky mě došla baterka ve foťáku. Zakoupil jsem si totiž nový. Ne proto, že bych chtěl mermomocí lepší, ale starý přestal plnit funkci. Jsem takový spotřebitel, který kupuje novou věc, až je stará úplně k ničemu. Proto nosím v kapse předpotopní mobil a tyhle svoje výplody činím na počítači z roku 2002. Čím je starší, tím je mi víc líto ho vyměnit. Byli-li by všichni lidé takoví, statistici, zabývající se hospodářským růstem, by si rvali vlasy z pleší. Boty kupuju nové, až když mi upadne podrážka.
Jen jsem zapomněl, že náhradní baterie ve foťáku při cestách je dobrá. Nechali mi ji trochu nabít v hospodě, kde jsem poobědval.

Zatím se s Hořicemi loučím a doufám, že ne nadlouho.

Z foťáku mi vypadlo pár fotek, které nemají souvislost s porovnáváním.
zde



Další srovnávací fotky z různých lokalit.