Praha 1937-2015 2.část

http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/07/praha-1937-2015-1cast.html
Začínám odkazem, abych na něj nezapomněl. Tam totiž slibuju, že 1.část bude mít i 2.část. V mým věku už se nad sliby občas roztomile usmějem. Dědek žvanil, nechte ho.
Jsem sice dědek, často žvaním, ale někdy se stane zázrak a sliby plním. Delší úvod není třeba. Vrhám se do Karlovy ulice, kde jsem minulý soubor ukončil.

A hned z ní zmizím. Až v této letité publikaci jsem poprvé slyšel výraz letohrádek Amerika a viděl příslušnou podobu. Jsem hoch zvídavý a našel si na internetových stránkách, že také jde o Michnův letohrádek, že není někde na Hradčanech, ale v ulici Ke Karlovu, nedaleko od stanice metra I.P.Pavlova a je v něm muzeum Antonína Dvořáka. Hodně informací na mou prošedivělou makovici.
Pohled je zevnitř, stromy vyrostly.

Rudolfinum. V popisku ve staré publikace je psáno stroze "Parlament". Moji rodičové říkali stanici tramvaje na dnešním náměstí Jana Palacha, předtím náměstí Krasnoarmějců, předtím bůhvíco, U parlamentu. Proč si poslanci myslí, že musí okupovat na svá jednání takové skvostné budovy? Však ještě pamatujeme, že se našim zákonodárcům nepozdávalo, měli-li by zasedat v budově za komunistů postavené blízko hořejšího konce Václavského náměstí. myslím, že měli zůstat tam, měli zde veškerou techniku, pohodlí. Nebo snad zákony odhlasované na Malé Straně budou kvalitnější? Nechávám koňovi s větší hlavou.

Libeňský zámek.

Faustův dům na Karlově náměstí. Legendy nechávám lepším vypravěčům. Každý nemusí být Goethe.

Jsem na podolské straně vyšehradského tunelu. Už poněkolikáté připomínám, že podle vyprávění mé maminky, která mě vezla v kočárku, jsme zde přežili nálet amerického letectva v únoru 1945.

Nebylo zbytí, vylézám na legendární Vyšehrad, o kterém je mnoho informací, za jejichž pravost by nikdo nedal ruku do ohně. Ale že jsme tu začali pohřbívat české slavné, je fakt.

 A ještě Leopoldova brána, v roce 1937 psali Francouzská, ale je to táž.

Stojím na rampě u Národního muzea a dívám se na Trafouš, jak jsme říkávali Václavskému náměstí.

Elektrické podniky na holešovickém předmostí Hlávkova mostu. V době předstírání touhy po vzdělávání na průmyslové škole jsme tady koncem srpna a začátkem září stávali několikahodinové fronty na zlevněnou tramvajenku. Uvnitř byl i kulturní dům, konaly se koncerty, barák se taky jmenoval po stanici metra Vltavská a teď mám pocit, že tu je prd.

Právnická fakulta.

Knihovna města Prahy píší v knížce. Ani nevím, jaký přesný název barák na Mariánském náměstí nese, ale jde stále o knihovnu, což v dnešní době posedlé změnami je vynikající. Náměstí se za komunistů  jmenovalo Dr.Václava Vacka po poválečném komunistickém primátorovi, stanice metra stejného jména byla tam, kde se nyní nachází stanice Roztyly. Pro mimopražské rebus.

Filosofická fakulta na náměstí Jana Palacha, který zde studoval.

 Národní divadlo, pohled přes most Legií ze Střeleckého ostrova.

Stavovské divadlo, znalci vědí, že mělo něco společného s Mozartem.

Také na Vinohradech mají krásné divadlo. Tohle srovnání možná není příliš zajímavé, ale skutečně to takhle vychází. Strom tam nebyl a je.To je výhoda blogu, kdyby šlo o tvorbu publikace, nikdo by mi takový záběr nedovolil.

I tato budova leží na Vinohradech. Německé divadlo, za komunistů i Smetanovo divadlo, Státní opera. Za divadlem jezdí vlaky, před divadlem je dálnice.

Následují muzea. Na hranicích Nového Města a Karlína se této lokalitě vysmáli stavitelé dálnice přes město. Jinak návštěva Muzea hlavního města Prahy stojí za zastavení.

Náprstkovo muzeum stojí na Betlémském náměstí.

V Kinského sadech stojí letohrádek Kinských, v něm je Národopisné muzeum. Je to týden, co jsem tu procházel. Za budovou byla slavnost Rumunů, akce dokonce pod záštitou prezidenta. Zrovna začal prezentovat svůj program rumunský folklórní soubor. Byl jsem přibit. Nádherná muzika, náhoda mi přála. Skvělý zážitek, aniž byl přítomen Karel Gott.

Pohled na Jungmannovo náměstí, prý paláce "Riunione". Když to říkají...

 Václavské náměstí, palác Luxor. Jako 19 ti letého světáka mě popuzovalo, že zde byla první nealkoholická kavárna. Někdy se tam ale muselo, bývaly zde docela dobré programy, maně vzpomínám na Eduarda Pergnera.

Ve Štěpánské ulici stál a stojí hotel Alcron.

Vodárenská věž u kulturního stánku Mánes.

Zoologická zahrada v Troji, vchod.

Tyršův dům v Karmelitské ulici na Malé Straně.

Nad Kinskou zahradou stojí dřevěný kostelík svatého Michala. Postavený v druhé polovině 17.století v obci Velké Loučky u Mukačeva, v době, kdy místní občané netušili, že budou součástí státu Československo. Dlouho jsme nebyli v jednom státě se Zakarpatskou Ukrajinou, ale v roce 1929 jsme stačil kostelík rozebrat a odvést do Prahy. Objekt využívá Pravoslavná církev.

Tím končím procházku po Praze roku 1937. Další by mohlo být, až mě někdo posadí do vrtulníku a ukáže mi záběry z výšky, ale to je jen věc mojí fantazie.
Onu brožurku nepropaguju neboť je asi dost těžko k sehnání, já ji nedám. Ani neprodám.


Další srovnávací fotky z různých lokalit