Jsem nachcípanej!
Politicky korektně mám virózu. Slovo viróza nemám rád, nejsem si jistý při jeho psaní.
Já se ještě učil hy chy ky ry dy ty ny, co já vím, všechno kolem nás letí, pravidla taky.
Můj vnuk se jmenuje Cyril, už se těším, jak mu jeho maminka, moje dcera, bude vysvětlovat, co jsou měkké a tvrdé souhlásky.
V noci jsem začal přelejvat rýmu, točil se sem a tam.
Rýmu dnes nikdo nemá, jen virózu.
Jak se v noci přelejvá viróza?
A píše se skutečně s měkkým i?
Všechno mě bolelo, jak ale poznám, jde-li o virózu nebo normálně chátrám?
Frajer ve mně se občas vzbudí, já, že bych měl zůstat v posteli?
Frajer k smíchu.
Český ráj v této době, stromy nabírají barvy, které je napadnou, vymýšlejí si neskutečné kombinace. Radost se dívat, sluníčko by to chtělo.
V Rovensku pod Troskami je mlha, že se chce slovo Trosky z názvu města vymazat.
Ke všemu si zde vylepšují prostředí. Rozkopané ulice, stavební stroje. Připadám si jako na návštěvě, kde mě čekají jindy.
Neměl jsem chuť na nic, ani na pivo.
Milé děvče v informačním středisku mi vysvětluje, kde mám hledat místa, odkud někdo dávno přede mnou fotil.
Fotka v mém tabletu ji rozesměje. Rok 1930, to ještě nebyl na světě dědeček. Ani já ne.
Odkládám návštěvu na jindy, stejně mi začíná být blbě.
Přiznávám bez mučení, že rýmu jsem léčíval rumem, špatně jsem činil?
Nemám pít tvrdej alkohol, říkala paní doktorka. Já na ni dám, nic mi nezakazuje, jen doporučuje, že jsem dospělý a nechává na mně, jak se budu chovat.
Rum, který mi nepřestal vonět, nahrazuji vínem, podle barvy se řadím mezi bělochy.
Ryzlink má být vychlazený, do vlaku spíš červené.
V jičínském Lidlu, kam jsem zamířil, protože tu mívají slušné Bordeaux, mě přepadla nostalgie. Bikavér, maďarské červené víno, jsme pili za komunistů v práci, v dobách, kdy se v pracovní době pilo víno a ani jsme nemuseli sklenici nikam schovávat, někdy se i chlastalo.
Pokud bikavér byl zrovna ke koupi. Někdy ano, někdy ne, jak jsme byli zvyklí na přísně plánovité socialistické hospodářství.
Sedmička stála, myslím, 21 Kčs, nebo 28, možná se pletu, na rozdíl od svíčky, sklepmistrů a jiných skvělých značek, se bikavér přibližoval vínu.
Vidím slevu - 39,90! Každý někdy propadne kouzlu slevy. Je víno levné nebo dřív bývalo drahé? Nepočítejme, pijme.
Přelil jsem si pití do své nádoby, abych ve vlaku neprovokoval. Na mnoha místech je zákaz pití alkoholických nápojů na veřejnosti, třeba k tomu dojdou i České dráhy.
Zamračená krajina zasvítila, přestože slunce zůstalo schované. Nápoj mi přišel k chuti.
Sedmička vína a málem jsem zapomněl, že jsem nachcípanej.
Zítra zůstanu v posteli. Čestný pionýrský.
Politicky korektně mám virózu. Slovo viróza nemám rád, nejsem si jistý při jeho psaní.
Já se ještě učil hy chy ky ry dy ty ny, co já vím, všechno kolem nás letí, pravidla taky.
Můj vnuk se jmenuje Cyril, už se těším, jak mu jeho maminka, moje dcera, bude vysvětlovat, co jsou měkké a tvrdé souhlásky.
V noci jsem začal přelejvat rýmu, točil se sem a tam.
Rýmu dnes nikdo nemá, jen virózu.
Jak se v noci přelejvá viróza?
A píše se skutečně s měkkým i?
Všechno mě bolelo, jak ale poznám, jde-li o virózu nebo normálně chátrám?
Frajer ve mně se občas vzbudí, já, že bych měl zůstat v posteli?
Frajer k smíchu.
Český ráj v této době, stromy nabírají barvy, které je napadnou, vymýšlejí si neskutečné kombinace. Radost se dívat, sluníčko by to chtělo.
V Rovensku pod Troskami je mlha, že se chce slovo Trosky z názvu města vymazat.
Ke všemu si zde vylepšují prostředí. Rozkopané ulice, stavební stroje. Připadám si jako na návštěvě, kde mě čekají jindy.
Milé děvče v informačním středisku mi vysvětluje, kde mám hledat místa, odkud někdo dávno přede mnou fotil.
Fotka v mém tabletu ji rozesměje. Rok 1930, to ještě nebyl na světě dědeček. Ani já ne.
Odkládám návštěvu na jindy, stejně mi začíná být blbě.
Přiznávám bez mučení, že rýmu jsem léčíval rumem, špatně jsem činil?
Nemám pít tvrdej alkohol, říkala paní doktorka. Já na ni dám, nic mi nezakazuje, jen doporučuje, že jsem dospělý a nechává na mně, jak se budu chovat.
Rum, který mi nepřestal vonět, nahrazuji vínem, podle barvy se řadím mezi bělochy.
Ryzlink má být vychlazený, do vlaku spíš červené.
V jičínském Lidlu, kam jsem zamířil, protože tu mívají slušné Bordeaux, mě přepadla nostalgie. Bikavér, maďarské červené víno, jsme pili za komunistů v práci, v dobách, kdy se v pracovní době pilo víno a ani jsme nemuseli sklenici nikam schovávat, někdy se i chlastalo.
Pokud bikavér byl zrovna ke koupi. Někdy ano, někdy ne, jak jsme byli zvyklí na přísně plánovité socialistické hospodářství.
Sedmička stála, myslím, 21 Kčs, nebo 28, možná se pletu, na rozdíl od svíčky, sklepmistrů a jiných skvělých značek, se bikavér přibližoval vínu.
Vidím slevu - 39,90! Každý někdy propadne kouzlu slevy. Je víno levné nebo dřív bývalo drahé? Nepočítejme, pijme.
Přelil jsem si pití do své nádoby, abych ve vlaku neprovokoval. Na mnoha místech je zákaz pití alkoholických nápojů na veřejnosti, třeba k tomu dojdou i České dráhy.
Zamračená krajina zasvítila, přestože slunce zůstalo schované. Nápoj mi přišel k chuti.
Sedmička vína a málem jsem zapomněl, že jsem nachcípanej.
Zítra zůstanu v posteli. Čestný pionýrský.
Žádné komentáře:
Okomentovat