1.1.
Počasí vymyšlené pro alkoholika.
Pár piv mám, šunka už mi nechutná.
Pustit si televizi, tak takový sebemrskač nejsem.
Rozhodl jsem se dokončit předvánoční úklid.
Myslím ten z roku 2013.
4.1.
Jiránek před 20 lety...
7.1.
Vstávám s myšlenkou , že je osmýho ledna, snídám osmýho, když na mě odněkud vyskočí sedmýho, jsem poněkud nedůvěřivej.
Ale jo, je to tak, sedmýho.
To je fajn, zase jeden den navíc.
12.1.
Brakuvzdorné kino Aero.
Představení pro důchodce a jiné zvláštní osoby, které jsou schopné ráno vylézt z pelechu tak, aby v deset dopoledne seděly v biografu.
Za 60 korun.
Film Room.
Trhač lístků není spokojený.
"Máte lístek na jiný film a jiné datum."
"Já jdu dneska."
"Tedy na rům?"
Hezky to řekl.
Paní za mnou začala škytat.
"Však se těším od rána."
Nechci zkousnout představu, že se spletla ta sympatická pokladní.
Počítač! Určitě to byl počítač! Počítače už budou co nevidět moci za vše.
Vysvětlilo se, dovnitř mě pustili, já spokojený, že jsem na film šel.
V českých titulcích se neustále opakovalo slovo Pokoj. S velkým P.
Dokonce i já, který maturoval z ruštiny za dvě, vím, že Room a Pokoj je totéž. Proč se u nás uvádí pod nepřeloženým názvem?
Možná, kdyby do kina přišli Rumuni.
Jsem hrdý, že jsem zakončil svůj příspěvek zdrcující kritikou.
13.1.
Vycházím z budovy v Kateřinské ulici, kam čas od času chodím na vyšetření hovorově zvané cétéčko.
Naproti je pohřební služba, hned vedle piano bar.
Vyber si, paciente.
Piano bar byl ještě zavřený.
15.1.
Předevčírem jsem se jen okrajově zmínil o pohřebním ústavu.
Včera jsem nefejsbukoval, dnes kdykoliv se podívám na obrazovku, bafne na mě reklama na pohřební ústav.
Chtěl jsem navlést cvičební úbor a před onou provozovnou předvést něco ze spartakiádních prostných.
Aby viděli kus zdravého chlapa.a nedělali si naděje.
Mám ale strach, že mě při cvičení trefí šlak.
23.1.
Vinná klobása od Matoušků z Kondrace, kteří prodávají i v Benešově.
Vynikající, to chce ležák.
Slovo ležák přímo vybízí k další činnosti.
Slyšel jsem jednou v rádiu, jak špičkový český a nejen český neurochirug pan profesor Vladimír Beneš říkal, že každý normální živočich, když se nažere, tak si lehne a odpočívá.
Kromě člověka, jemuž trenéři nařizují něco jiného.
Právě se navracím k přírodě.
26.1.
Býval na vesnicích institut blázna, který mohl říkat, co ho napadlo, nikdo ho nebral vážně, blázna.
28.1.
Vysvědčení? To jsou jenom čísla...
Naše rodina vlastnila pár jabloní.
Když se urodilo, bylo jablek pět metráků.
Moje zdravá školní svačina: jablka.
Furt samý jabka, ani spolužáci už je nechtěli, samý jabka, jabka.
V osmé třídě mě navštívila chemie.
Tenkrát jsme měli i čtvrtletní vysvědčení.
První čtrvtletí chemie trojka.
Pak mi předmět začal jít, pámbuví proč, snad jsem chápal chemické vzorce, kdy se něco spojí s něčím a je z toho něco úplně jiného. Asi po tátovi, ten uměl ze švestek slivovici.
Doma jsem se neučil, to ne, neměl jsem čas, musel jsem chroupat jabka.
Chemikář pořád meditoval, jestli mi má zlepšit známku o dva stupně, měl radost, že chemie někoho zajímá.
Laboratorní práce jsem moc nechápal, ale pořád lepší než dřepět na zadku v lavici.
Vyučující mě začal mít rád, ani mu nevadilo, že pojídám při výzkumu jablko.
Dojedl jsem, ohryzek patří hodit po spolužákovi, který jako sketa uhnul, ohryzek se odrazil o zeď a zasáhl učitele.
Malinko, jen trochu se mu zavlnil plášť.
Dostal jsem obrovskou poznámku, ještě jí mám schovanou.
Na vysvědčení z chemie dvojka.
Až do konce roku, pan učitel vždy prohlásil při zkoušení, že na jedničku to není. měl jsem pocit, že i v případě, kdy jsem neuměl nic.
Svět přišel o nadějného chemika, pan učitel taky.
Poučení: Rodiče, nedávajte dětem do školy příliš jablek.
29.1.
30.1.
Věkem prý přichází moudrost.
Sedím a čekám.
Čekám.
Dny ubíhají.
Čekám.
Nenápadně se poptávám.
Na věku nezáleží, chce to funkci.
Kde honem splašit funkci?
Nejsem z toho moudrej.
A došlo mi pivo.
12.1.
Brakuvzdorné kino Aero.
Představení pro důchodce a jiné zvláštní osoby, které jsou schopné ráno vylézt z pelechu tak, aby v deset dopoledne seděly v biografu.
Za 60 korun.
Film Room.
Trhač lístků není spokojený.
"Máte lístek na jiný film a jiné datum."
"Já jdu dneska."
"Tedy na rům?"
Hezky to řekl.
Paní za mnou začala škytat.
"Však se těším od rána."
Nechci zkousnout představu, že se spletla ta sympatická pokladní.
Počítač! Určitě to byl počítač! Počítače už budou co nevidět moci za vše.
Vysvětlilo se, dovnitř mě pustili, já spokojený, že jsem na film šel.
V českých titulcích se neustále opakovalo slovo Pokoj. S velkým P.
Dokonce i já, který maturoval z ruštiny za dvě, vím, že Room a Pokoj je totéž. Proč se u nás uvádí pod nepřeloženým názvem?
Možná, kdyby do kina přišli Rumuni.
Jsem hrdý, že jsem zakončil svůj příspěvek zdrcující kritikou.
13.1.
Vycházím z budovy v Kateřinské ulici, kam čas od času chodím na vyšetření hovorově zvané cétéčko.
Naproti je pohřební služba, hned vedle piano bar.
Vyber si, paciente.
Piano bar byl ještě zavřený.
15.1.
Předevčírem jsem se jen okrajově zmínil o pohřebním ústavu.
Včera jsem nefejsbukoval, dnes kdykoliv se podívám na obrazovku, bafne na mě reklama na pohřební ústav.
Chtěl jsem navlést cvičební úbor a před onou provozovnou předvést něco ze spartakiádních prostných.
Aby viděli kus zdravého chlapa.a nedělali si naděje.
Mám ale strach, že mě při cvičení trefí šlak.
23.1.
Vinná klobása od Matoušků z Kondrace, kteří prodávají i v Benešově.
Vynikající, to chce ležák.
Slovo ležák přímo vybízí k další činnosti.
Slyšel jsem jednou v rádiu, jak špičkový český a nejen český neurochirug pan profesor Vladimír Beneš říkal, že každý normální živočich, když se nažere, tak si lehne a odpočívá.
Kromě člověka, jemuž trenéři nařizují něco jiného.
Právě se navracím k přírodě.
26.1.
Býval na vesnicích institut blázna, který mohl říkat, co ho napadlo, nikdo ho nebral vážně, blázna.
28.1.
Vysvědčení? To jsou jenom čísla...
Naše rodina vlastnila pár jabloní.
Když se urodilo, bylo jablek pět metráků.
Moje zdravá školní svačina: jablka.
Furt samý jabka, ani spolužáci už je nechtěli, samý jabka, jabka.
V osmé třídě mě navštívila chemie.
Tenkrát jsme měli i čtvrtletní vysvědčení.
První čtrvtletí chemie trojka.
Pak mi předmět začal jít, pámbuví proč, snad jsem chápal chemické vzorce, kdy se něco spojí s něčím a je z toho něco úplně jiného. Asi po tátovi, ten uměl ze švestek slivovici.
Doma jsem se neučil, to ne, neměl jsem čas, musel jsem chroupat jabka.
Chemikář pořád meditoval, jestli mi má zlepšit známku o dva stupně, měl radost, že chemie někoho zajímá.
Laboratorní práce jsem moc nechápal, ale pořád lepší než dřepět na zadku v lavici.
Vyučující mě začal mít rád, ani mu nevadilo, že pojídám při výzkumu jablko.
Dojedl jsem, ohryzek patří hodit po spolužákovi, který jako sketa uhnul, ohryzek se odrazil o zeď a zasáhl učitele.
Malinko, jen trochu se mu zavlnil plášť.
Dostal jsem obrovskou poznámku, ještě jí mám schovanou.
Na vysvědčení z chemie dvojka.
Až do konce roku, pan učitel vždy prohlásil při zkoušení, že na jedničku to není. měl jsem pocit, že i v případě, kdy jsem neuměl nic.
Svět přišel o nadějného chemika, pan učitel taky.
Poučení: Rodiče, nedávajte dětem do školy příliš jablek.
29.1.
30.1.
Věkem prý přichází moudrost.
Sedím a čekám.
Čekám.
Dny ubíhají.
Čekám.
Nenápadně se poptávám.
Na věku nezáleží, chce to funkci.
Kde honem splašit funkci?
Nejsem z toho moudrej.
A došlo mi pivo.
Žádné komentáře:
Okomentovat