pondělí 14. ledna 2019

Zapomenutý Benešov







Abych se do zapomínání nezamotal úplně, uvedl jsem svůj nový článek dvěma odkazy na jiné mé články, týkající se Benešova.
Současné počasí sice odpovídá lednu, ale mě zastrčilo do křesla. Zimy se tolik nebojím, žádné velké mrazy, aspoň v Praze, zatím nebyly, ale déšť a sníh mému koníčku nesvědčí. Lyžovat neumím ani teoreticky, alkoholické dýchánky mizí v zapomnění a tak jsem se dal na přemýšlení, při kterém pravidelně usínám.
Náhle se vzbudím a z monitoru na mě čumí srovnávací fotky, vytvořené koncem roku 2017. Kdo je takhle schoval, bůhví, a proč?
V osadě, patřící ke Konopišti, se narodil můj táta, někde tu mám kousek svých kořenů. Tady, po Benešově vodil můj děda, kovář, jenž zemřel v mých třech letech, svou budoucí snachu, tedy mou maminku. Líbila se mu a chlubil se s ní v městě, vzal ji do vinárny, máma si to pamatovala celý život. Lidé se tenkrát uměli radovat z maličkostí, tedy maličkostí podle našich dnešních přihlouplých nároků.
Při shánění starých fotek jsem zde neměl štěstí, kniha Zmizelý Benešov vyšla už v roce 2005, marně jsem ji sháněl. V roce 2017 jsem ji získal, jestli to byl dotisk, nevím, ale z vlastnictví mám radost. Pro pořádek jde o publikaci Evy Procházkové Zmizelé Čechy - Benešov z nakladatelství Paseka. Odtud jsem okopíroval 18 historických fotek a kopie použil na sestavení koláží, kterým jsem si zvykl říkat srovnávací fotky. Jiný pramen jsem v tomto článku nepoužil.
Město Benešov hodně změnila moderní doba a jak jsem si všiml, není se změnami konec.Snad zbývá jenom popřát, aby se měnilo k lepšímu. Děda, který se tu procházel, možná i flámoval, by se asi dnešnímu Benešovu divil, táta sem na stáří přestal z Prahy jezdit, protože tu mizelo jeho dětství a mládí.
Fotky, jež jsem použil, jsou dost zvětšované, na jejich kvalitě se tato skutečnost dost podepsala.


Začínám Malým náměstím, pohled od jihu k severu, východní strana vzala za své.



O dvacet let později už stála Okresní hospodářská záložna, dnes sídlo Muzea Podblanicka.



Tentýž pohled z poloviny třicátých let.



Tenhle domeček stál na západní straně Malého náměstí do roku 1934. Mám radost, že jsem našel dost styčných bodů, za předvolební kampaň benešovských nemůžu.




Je-li někde náměstí Malé, je i Velké, dnešní Masarykovo. Pohled od severu k jihu. Vpravo mohutný kostel svaté Anny, vedle něj hotel Pošta, vlevo radnice před přestavbou.



Radnice stará a nová.




Severovýchodní kout Masarykova náměstí. Vpravo býval hostines U Zlatého křížku.




Východní strana Masarykova náměstí, vedle býval hotel Nigrin, ještě dál masné krámy, později spořitelna.




Jihozápadní kout náměstí. Kostel svaté Anny a hotel Pošta. Pomník Jana Husa byl roku 1960 odstěhován na Husovo náměstí.




Na východní straně náměstí bývaly chlebné krámky. Domeček překážel do roku 1962, od té nepřekáží.



Severní strana náměstí s průhledem na Malé náměstí.




Zřícenina chóru minoritského kostela Na Karlově.




Ulice Na Karlově od severovýchodu.



Ulice Na Karlově, velká budova vpravo je škola.




Severní strana ulice Na Karlově.



Jižní strana ulice Na Karlově.



Ulice Na Karlově s dnešní galerií, v pozadí dolní zvonice kostela svatého Mikuláše, který se mi sem bohužel nijak nevešel. .



Ulice Na Karlově od zříceniny minoritského kláštera.





Víc toho nemám a jak tak prohlížím onu publikaci, další těžko budu hledat, autorka přesně naplnila název "Zmizelý".
Třeba ještě něco objevím. Až zase pojedu do Benešova, vozím si odtud od Matouška z Kondrace sádlo a tlačenku, čímž jsem popudil vegetariány a končím.
Pokud se snad trochu opakuju (články z roku 2013), budiž mi prominuto, jsem už stár a my, podle dnešních měřítek aktivní senioři, plácáme stejné blbosti jako v době, kdy jsme byli jen obyčejní dědkové (a báby).

I fotky z výletu jsem našel



Další srovnávací fotky z různých lokalit.

Žádné komentáře: