Zima na krku. Nebylo mi dáno věnovat se zimním sportům z důvodů nedostatku šikovnosti i nedostatku financí. Lyžařské náčiní v chudé době padesátých let bylo pro mnoho rodin finančně nedostupné, přestože tehdejší nádobíčko bylo v porovnání s dneškem primitivní.
Leckdo se diví, že jsem v roce 1959 nejel na školní lyžařský kurz, protože jsme neměli na lyže, bylo nás takových víc, nemá to nic společného s vládnoucím pitomým režimem. Byli lidé chudší i bohatší, přestože nás učili, že budeme všichni stejně bohatí, že zárukou je socialismus, měl jsem naštěstí rodiče, kteří mi leccos vysvětlili.
K psychiatrovi se mnou nechodili, měl jsem dětství hezké, rád vzpomínám. Na hory jsem holt nejezdil. Naučil jsem se nemít co si vzpomenu. Ač jsem se lyžovat nikdy pořádně nenaučil, zimní horská pohádka pro mě nezůstala navždy uzavřená. V současnosti jde o to, že jsem zestárl, zima chce pohyb, který mi dělá potíže.
Asi jsem začal putování v Polabí divně, možná si sám pro sebe chci odůvodnit, proč se v zimě stahuji domů do Prahy a nejbližšího okolí nebo aspoň blízkého. Střídání ročních období je mi geneticky dáno, nedovedu si představit, že by neexistovalo. V zimě jsem stále častěji u kamen.
Cesta do Čelákovic vlakem je tak krátká, než vytáhnu čtení, najdu brejle, málem je nestačím schovat a jsem na místě.
Dovedu si představit, že dávní obyvatelé se zabývali zemědělstvím a rybařením, Labe poskytovalo možnosti pěkných zákoutí, procházek podél vody.
Jenže přišlo 20.století a pohádka zmizela. Blízkost Prahy, vhodné pozemky, splavnost Labe. Průmyslový rozvoj Čelákovic nabral otáčky. Snad je zajímavý osud říčních lázní Grado. V roce 1922 vznikly, jejich součástí byla velká pláž, bohatší Pražané si začali stavět rekreační vily tak jako na Berounce. Jsme však na Labi, jehož regulace lázně, patnáct let mladé, zničila.
Vystoupil jsem z vlaku v době, kdy končila úprava čelakovického nádraží, stavební práce na rozšiřování kolejiště trvaly několik let. Nebudu předstírat, že šlo o jediný výlet, vrátil jsem se ještě třikrát, naposled až v roce 2019. A tak jsem si mohl nádraží porovnat pěkně vcelku. Zjišťuju, že na srovnávačce mám chybu, dolní půlka koláže byla vytvořená 2.ledna 2019. Výškově mi to nevychází ideálně, dřívější koleje byly níž. Prý je nádraží připravené na provoz z Prahy v patnáctiminutových intervalech. Asi proto tu neexistuje hospoda.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Před nádražím vzpomínka na dobu, kdy dnešní Masarykova ulice byla cestou plnou bláta, souběžná kolej vedla do Brandýsa a Neratovic.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Dnes už před nádražím svítí semafor.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Naproti nádraží založil podnikatel František Kučera vilovou čtvrť, malá ukázka z Palackého ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
V šedesátých letech byla ještě vzpomínka na lázně Grado živá, přestože už čtvrtstoletí neexistovaly. Hotel se společenským sálem a kinem nesl jejich jméno, dnes z mapy hotelů zmizel, stejně jako tehdejší jméno ulice Stalinova.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Hostinec Václava Záruby, někdy později U Najmanů, na budově je vidět, že pokusy o obnovu restauračního provozu byly, momentálně je to jen budova na Masarykově ulici.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Postaveno v roce 1930 jako spořitelna.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Pro boty musíme jinam.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Sokolovna v Čelákovicích vyrostla za 4 měsíce, tenkrát v roce 1925 šlo všechno jednodušeji.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Pohled na dolní konec Masarykovy ulice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Kdysi řeznictví, dnes též. Dnešní stav se mi líbí. U řezníka se nacpu nezdravým masem, pak zajdu vedle do Fit shopu udělat něco pro svoje zdraví.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Tady na křižovatce Masyrykova ulice skončila, podívám se zpět. Kdo chce do Sedláčkovy ulice, nemůže se mýlit, vlevo i vpravo Sedláčkova.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Táž lokalita, jiný úhel pohledu, vzadu je vidět bývalá spořitelna.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Zůstávám na stejné křižovatce, jen jsem se pootočil, zároveň vlezl do křižovatky, což není nejbezpečnější. Vlastně nejzajímavější na tom je, kolik dostanu od řidičů někdy jmen. To je naprosto očistná lázeň, kam se hrabe Grado.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Když už mi nadávají, ať mají proč.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
U předešlých srovnávaček jsem se vžil do představy, že znovu stojím na poměrně frekventované ulici a zapomněl jsem dodat, že kráčím Sedláčkovou ulicí směrem k náměstí 5.května.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Stojím na náměstí 5.května a hledím do Sedláčkovy ulice, která měla to štěstí, že je pojmenovaná na počest Josefa Vojtěcha Sedláčka, spisovatele a filosofa, žijícího na přelomu 18. a 19.století, takže se ho netýkala přejmenovávací mánie nacistická, komunistická a další. Mimochodem pan profesor Sedláček vymyslel české slovo čtverec! Rokenrol zpíval úplně jiný Sedláček, který ho nevymyslel.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Náměstí 5.května, které je plné stromů. Tady v létě není vidět nic, mně to nevadí, však budou brzy Vánoce.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Beru to zleva. Radnici a sousední měšťanská školu navrhl architekt Sax, stavěno kolem roku 1910, v roce 1933 si město chtělo pořídit Obecní dům, který byl nakonec využit pro školství a jednoho dne zde vznikla krajská politická škola, dnes manažerská.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Měšťanská škola v detailu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Radnice a škola v čelním pohledu. Vedle sloupku MHD jsou vidět jesličky, které tu v jiné roční době nenajdete.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/
Za náměstím 5.května následuje ulice Stankovského. Josef Jiří Stankovský, český divadelník v 19.století.
Jediná budova v tomto prostoru, která přežila demolice v 70.letech 20.století.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Hodně daleko směrem od náměstí se musí jít Stankovského ulicí, než narazíme na Jubilejní halu továrny na kovoobráběcí stroje Josefa Volmana. Továrna přežila i znárodnění, TOS Čelákovice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Vracím se do města, v Husově ulici stojí Husův sbor.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Těším se na Labe a vydávám se Kostelní ulicí k lokalitě Na Hrádku. Selské baroko vzalo za své, kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí dál, prokukuje mezi větvemi.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
K Labi jsem se dostal, ale ze srovnávání nebylo nic. Příliš se změnilo, pokud by si chtěl místa někdo prohlédnout, doporučuju adresu:
Vydávám se Jiřinou, nemám tady schovanou milou, Jiřina se jmenuje část Čelákovic, kde dokonce staví vlak na hlavní trati, v příjemné hospodě jsem vypil pivo a poseděl v teple.Dělnická ulice.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Jiřina, Ruská ulice, kaple Panny Marie.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Jiřina, Ruská ulice, kaple Panny Marie.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
Jiřina, bývalá restaurace u jiřinského přívozu (Bodlákův)
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Podél Labem proti proudu řeky se dojde do osady Sedlčánky, která patří pod Čelákovice, má však vlastní katastrální území.
Sedlčánky, kaple svatého Jana Křtitele a hospoda, současná je o kousek dál.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Škola z roku 1909, v níž už se neučí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Dokodrcal jsem se do osady Císařská Kuchyně, od Labe jsem odešel na silnici s provozem. Konec klidu.
Čelákovská ulice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Čelákovská ulice a kaple svatého Václava.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Ivana Vaňouska, Davida Eisnera a Jana Hergesella Čelákovice na pohlednicích 19. a 20.století (Městské muzeum v Čelákovicích 2017).
Fotky z pochůzek po městě jsou zde:
a
Žádné komentáře:
Okomentovat