Dobřichovice

Půlka února, počasí mi dává vzpomenout na mámu, sedím u okna, od něhož se smála na sluníčko, tvrdila, že tenhle byt je ze všech nejlepší. Na jarním slunci si ráda prohřávala staré kosti. Do jara daleko, prý v dubnu tam ještě budem, ale moje kosti pod náporem prudkých slunečních paprsků se rozezpívaly.

Nemám rád zimu, dovolil bych ji jen zpovykaným lyžařům na horách, ještě bych na ni uvalil daň. Pohybuju se pořád pomaleji, z pohybu se nezahřeju, chlastat bych neměl. Paní doktorka říká.

Z okna se dlouho dívat nvydržím, na Smíchov k vlaku to mám kousek, vlak směr Beroun jezdí každou půlhodinu, cesta trvá jen moment, málem jsem Dobřichovice přejel.

Narazil jsem na internetu na staré fotky města na Berounce, pan Ludvík Vaculík, jenž zde trávil ve stáří, pokud se u něj o stáří dalo mluvit, hodně času. Dobřichovickým fandil, rozčilovalo ho, že starodávná řeka Mže ztratila administrativně své jméno. Ve svých fejetonech ho tvrdohlavě používal, Berounku ignoroval.

Pro Pražáka se jedná o město za humny. Na internetu jsem objevil nově vložené historické fotografie a uvědomil si, kolikrát jsem tady byl s dětmi na výletě, bicykl tudy často proháněl, dokonce jsem sem jezdil 20 km na oběd.

Před osmi lety jsem zde zkusil o jakési srovnávací fotky, výsledek byl zanedbatelný. Slibuju, že se polepším.

Město Dobřichovice se mění k nepoznání. Ještě v roce 1993 byl na ulici 5.května dvůr se stodolami na seno. Vytyčoval jsem tehdy zemědělské pozemky lidem, kterým stát vracel, co jim kdysi ukradl. Pán, jehož jméno si pamatuju, nechám si ho pro sebe, s úsměvem říkal, že za komunistů pracoval jako řidič autobusu pro jézédáky. Prý odboráře někam dovezl na mecheche a čekal na ně, třeba celý den. Spal, byl vyválený, tlustý.

"Vrátili mi pozemky, musel jsem začít pracovat, zhubnul jsem, když jedu traktorem na pole, bojím se dát si pivo, aby mi nesebrali papíry."

Zastavil na poli, vyndal lahváč s tím, že tady ho chytat nebudou. Dohnala ho restituce.

Zemědělský dvůr na ulici 5.května už není, Palackého náměstí se úplně změnilo, přesunoval jsem v tabletu jednu fotku za druhou do složky "Ne". Jinak mám z Dobřichovic dobrý pocit, zámek je v pořádku, ani kulturu nezanedbávají, v létě jsem zde byl několikát byl na dixielandové přelídce.

Výsledek mého dnešního, spíš včerejšího snažení, není závratný. Sedm srovnávacích koláží, jejichž historickou půlku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/

Nádraží zvenku. Fotka dost rozmazaná, hodně zvětšovaná. Stávalo u cesty, z níž je silnice s provozem. Zkoušel jsem fotit i uvnitř, všude jsou nová nástupiště, změněný terén, nepovedlo se.

Dost fotek jsem měl sebou od řeky. Třebaže je zimní období, stromy bez listí, ale je jich tolik, že skrz ně stejně není vidět. Přecházím přes silniční most, který si v 90.letech postavily Dobřichovice za svoje peníze, vybíraly na nich mýto, což soudy posoudily jako nezákonné. Mimochodem, v den, kdy mýto skončilo, měli už připravenou čestnou průkazku pro Ludvíka Vaculíka, že o nich hezky píše. Most přecházím a jsem na Palackého ulici, směřující na Palackého náměstí, které se změnilo k nepoznání

Na jihovýchodním rohu Palackého náměstí stojí škola.

Pokračuju stále rovně Palackého ulici, narazím na kruhový objezd a za nám je sokolovna. Stávala v polích ze městem. Leccos se přistavělo, leccos zasadilo, výsledek je tento.

Zámecká kaple nad krátkým ramenem Berounky.

Není toho mnoho, leč Dobřichovice stojí za návštěvu, dokonce zde pořádají vinobraní. Až bude čas vína, pochopitelně.


Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit je k nalezení ZDE

.