Novináři titul používají, že je kratší, politikové si asi myslí, že jsme skoro Velká Británie. I pan prezident mluví o premiérech, možná z nostalgie, protože též byl v oné funkci.
Nechám slovíčkaření.
Prvním československým předsedou vlády se v roce 1918 stal Karel Kramář.
Vysoce vzdělaný člověk se narodil v roce 1860 ve Vysokém nad Jizerou jako syn zedníka.
Jeho tatík byl zřejmě šikovný, rychle se stal uznávaným stavitelem, rodina vlastnila tkalcovnu, cihelnu a mnoho dalšího, dokonce podíl ve fabrice v Estonsku. JUDr. Kramář tudíž nepotřeboval splácet hypotéky z poslaneckých platů.
Stal se politikem, sblížil se s T.G.Masarykem, pak zase trochu ne, o Karlu Kramářovi se lze dočíst v mnoha pramenech, nemá cenu opisovat. Byl politikem rakouským i československým.
Při cestě do Moskvy se v roce 1890 sblížil s vdanou matkou 4 dětí Naděždou Nikolajevnou Abrikosovou, manželkou majitele továrny na cukrovinky. Po mnohých peripetiích se v roce 1900 stali manželi na Krymu.
Tam si vybudovali přepychovou vilu, kde trávili parlamentní prázdniny, než jim ji po roce 1917 bolševici sebrali.
Manželé už stejně měli jinou Kramářovu vilu v Praze na Hradčanech z roku 1911-15.
A v roce 1931 si nechali postavit třetí Kramářovu vilu ve Vysokém nad Jizerou. Paní Kramářová byla bohatá Ruska a bohatí Rusové, jak známo se dokážou rozšoupnout. Vila? Spíš zámeček, když ne rovnou zámek. Na nádherném místě s výhledem na Krkonoše přes údolí Jizery.
Karel Kramář má v životopise i rozsudek trestu smrti v době první světové války, po nástupu posledního habsburského císaře Karla I. dostal amnestii.
V roce 1918 se stal prvním ministerským předsedou ve vzniklém Československu, jenom do voleb v červnu 1919, ale prvním byl. Poslancoval až do své smrti v roce 1937.
Díky Naděždě Kramářové, která ač bohatá stále více toužila po majetku až chorobným způsobem.
Kramářova vila Větrov je dílem Naděždy, která si sem, do předhůří Krkonoš, nechala přivést kus Ruska náhradou za vilu na Krymu. Zemřela o půl roku dřív než manžel.
Kramářovi zde zanechali, společné děti neměli, mnoho obrazů a šperků, co po nich zbylo, se postupně dostalo do majetku Československa.
Za nacistické okupace vilu zabrala NSDAP a po válce, hádejte kdo?
Komunisti, kteří hubou pořád něco budovali, sebrali podobné velké objekty Němcům, boháčům, továrníkům, kdekomu, komu bylo co sebrat. Tito pokrokoví myslitelé s mozkem plným Leninových pouček se z nich nedozvěděli, že když mám majetek, musím se o něj starat. Baráky tu jsou pro rekreaci pracujících a basta! Zvolna začaly chátrat.
Sám jsem jako dítě byl v horském hotelu v Beskydech, kde jsme spali zadarmo a naše rodina se bavila ve stylu "Anděl na horách". Jednou a hned naposledy. Proč posílat na rekreaci rodinu s nesprávným pohledem na socialismus? Nikdy mě to nemrzelo.
Časem i bolševici pochopili, že údržba hotelů stojí peníze a pak, ty lepší rekreace dávali hlavně sami sobě.
Jak se tak toulám internetem, narazil jsem na pohlednici z roku 1953.
Je u ní popisek "Zotavovna ROH - Dům zdraví Zdeňka Fierlingera".
Dostal jsem se k druhému prvnímu předsedovi vlády, tentokrát po světové válce druhé. Stejně jako Kramář v roce 1918, byl do funkce dosazen, na volby v roce 1945 nebyl honem čas.
Narozený v roce 1891, za 1.světové války byl legionářem, po válce se stal diplomatem a zároveň i blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše, tehdejšího ministra zahraničních věcí. V roce 1924 vstoupil do sociální demokracie, od roku 1937 do 1945 byl vyslancem v SSSR.
Převládá silný názor, že v té době byl agentem NKVD, předchůdce KGB. Pochybuju, že by se tajné archivy za Putina více zpřístupnily, takže my staří se už nedozvíme kousek pravdy, jak to s agentstvím bylo.
V roce 1945 se tvořila nová československá vláda a Fierlinger jako předseda nikomu nevadil, ani komunistům, ani Benešovi, který svému bývalému příteli věřil a určitě ani ne vítězné velmoci, která naši republiku v dohodách se spojenci dostala na starost.
V roce 1946 vyhráli komunisti volby, nastoupil Gottwald, Fierlinger se stal předsedou sociální demokracie,
V roce 1948 byl hlavním strůjcem převedení sociální demokracie do KSČ a tím i likvidací své strany. Byl za to odměněn vysokými stranickými a státními funkcemi až do roku 1966 a i pak se stal předsedou Svazu československo sovětského přátelství.
Můj táta, který býval odborářem a ti vždycky měli blízko k socanům, nemohl slovo Fierlinger vůbec slyšet. Začal hned něco o gaunerech.
Trochu jsem se zatoulal do krásně posazeného městečka Vysoké nad Jizerou. Vyzbrojený starými fotkami Kramářovy vily. Letošní větrný srpen dal za pravdu jménu Větrov, foukalo nemilosrdně. Léty okolí objektu zarostlo, z jedné strany je zástavba, prostě srovnávačka není.
Hotel Větrov je mimo provoz, ale bylo vidět cvrkot, asi se opravuje. Udělal jsem fotku, postál a zavzpomínal na bohatou Rusku Naděždu...
Dostal jsem se k druhému prvnímu předsedovi vlády, tentokrát po světové válce druhé. Stejně jako Kramář v roce 1918, byl do funkce dosazen, na volby v roce 1945 nebyl honem čas.
Narozený v roce 1891, za 1.světové války byl legionářem, po válce se stal diplomatem a zároveň i blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše, tehdejšího ministra zahraničních věcí. V roce 1924 vstoupil do sociální demokracie, od roku 1937 do 1945 byl vyslancem v SSSR.
Převládá silný názor, že v té době byl agentem NKVD, předchůdce KGB. Pochybuju, že by se tajné archivy za Putina více zpřístupnily, takže my staří se už nedozvíme kousek pravdy, jak to s agentstvím bylo.
V roce 1945 se tvořila nová československá vláda a Fierlinger jako předseda nikomu nevadil, ani komunistům, ani Benešovi, který svému bývalému příteli věřil a určitě ani ne vítězné velmoci, která naši republiku v dohodách se spojenci dostala na starost.
V roce 1946 vyhráli komunisti volby, nastoupil Gottwald, Fierlinger se stal předsedou sociální demokracie,
V roce 1948 byl hlavním strůjcem převedení sociální demokracie do KSČ a tím i likvidací své strany. Byl za to odměněn vysokými stranickými a státními funkcemi až do roku 1966 a i pak se stal předsedou Svazu československo sovětského přátelství.
Můj táta, který býval odborářem a ti vždycky měli blízko k socanům, nemohl slovo Fierlinger vůbec slyšet. Začal hned něco o gaunerech.
Trochu jsem se zatoulal do krásně posazeného městečka Vysoké nad Jizerou. Vyzbrojený starými fotkami Kramářovy vily. Letošní větrný srpen dal za pravdu jménu Větrov, foukalo nemilosrdně. Léty okolí objektu zarostlo, z jedné strany je zástavba, prostě srovnávačka není.
Hotel Větrov je mimo provoz, ale bylo vidět cvrkot, asi se opravuje. Udělal jsem fotku, postál a zavzpomínal na bohatou Rusku Naděždu...
Žádné komentáře:
Okomentovat