Letní pindy z Facebooku

7.7. Sedmýho sedmý
Sedum a sedum je čtrnáct, je rok 2014, sečtu-li čísla v letopočtu, dostanu další sedmičku.
Zkušený numerolog jistě jásá. Určitě by mi vypočítal, jak velkou nohu měla moje třicet let mrtvá teta.
V Lovosicích na nádraží mám oblíbený bufet, chlebíček za 14, jedno točený. Navrch úsměv paní prodavačky.

Ve vlaku se na mě usmála průvodčí. Prohlížím se, kde jsem neupravený.

Vyprahlý vcházím nejistě do restaurace. Pivo a úsměv dokonce dvou mladých servírek.
Podíval jsem se do zrcadla, vypadám jako po sedmi pivech.

Sedmýho sedmý se na mě smějou holky.

12.7.
Usnul jsem ve vlaku z Kolína.
Bývával jsem po vínu rozveselený, dnes usnu.
Skoro z dálky slyším hovořit mladou dvojici. Oba září stejně jako podvečerní nebe, které konečně odehnalo mraky jinam.
Vystupuju, všude samý mladý.
U vlaku se loučí kluk s dívkou jako obrázek. Třikrát se vrací.
Vole, nastup k ní, kam bys pospíchal. Vlaky pojedou pořád.
Všechno se daří, tramvaj přijíždí přesně, když přicházím.
Sedím a vidím spoustu radosti kolem sebe.
Nedivím se.

Mládež jsme přece vychovali my, nemůže být špatná.

21.7.
Nějaká sympatická rodina

28.7.
Úštěk
Když je štěstí unavený, sedne i na vola, se říká. 111 let dělí ty dvě fotky a mašinfýra od toho žlutýho se mi postavil přesně, kde jsem potřeboval, aniž bych ho přemlouval nebo dokonce, fuj, podplácel! To je Úštěk.

14.8.
Srovnávací fotka trochu nevšední. Upozorňuju, že nejde o radost z povedeného boje s mandelinkou bramborovou. Smějí se jedenáctileté děti a určitě se smějí kecům některého z třídních syčáků. Jsem dole první zprava vedle Karla s vyplazeným jazykem. Nedávno jsem ho potkal, šmaťchavého dědka, ale chechtá se pořád, přestože se nepropracoval k žádné vile s bazénem. Pionýrský šátek jsem na fotce neměl, ale aby bylo jasno, byl jsem ošátkovaný později, protože...
Můj táta byl sice asi tři roky členem KSČ, pak komunisti i on zjistili, že k sobě nepatří. Nebyl žádné velké zvíře, proletářský původ, nezavřeli ho, nevěděli, kam ho zařadit, tak jsem se stal synem reakcionáře. Na to, že komunisti jsou stranou gaunerů, přišel v roce 1951, nepotřeboval sovětské tanky v roce 1968, docela jsem pyšný na skutečnost, že můj otec bez vzdělání pochopil daleko dřív, o co jde, než pluky študovaných marxistů. Pokud se někdo diví mým názorům, zde je jejich počátek.
Tenhle člověk nechtěl, abych se stal pionýrem, nakonec ho někdo přesvědčil, je to dávno, ale vím, že jsem si před ním rudý šátek nikdy neuvázal. Já ho stejně nenosil, nikdo mi za to nenadával, protože moje školní lotroviny bylo lepší provádět jako obyčejný žák. Ke všemu druh mé tety tvrdil, že mě tím rudým hadrem jednou uškrtí. Já mu nevěřil, jenom ze srandy vyhrožoval, ale co kdyby...
Na fotce je vchod do školy, do které jsem chodil 5 let. Byl to pavilónek, postavený po 2.světové válce, protože Češi z radosti, že nacistická říše jde do hajzlu, nadělali kopec dětí, které se do stávajících škol nevešly. Chátrající objekt je v Podolí na Pekařce, blízko bylo k rasovně, výletní hospoda Na Pekařce, kousek odtud, je dnes poměrně drahou restaurací, kam chodí kravaťáci z České televize. Nostalgie mi zabraňuje, abych do této, možná dobré hospody, vlezl, pamatuju pivo, rum, salám s cibulí a mariáš.

Končím nebo se rozpláču.

26.8.
Večer jsem si všechno připravil, málokdy mám tak naplánovaný výlet, šel jsem brzy spát, v pět jsem se probudil, protáhl jen málo, všechno bylo rychlejší než jindy, jestli se dá v souvislosti s mou osobou mluvit o rychlosti. Posnídal jsem, dokonce uklidil po sobě hrnek od čaje, oblečený, sbalený, měl jsem ze sebe radost, jenom boty obout, to se budu dneska mít. Pár vteřin před vypnutím počítače jsem bliknul na radar, žil jsem v domnění, že pršet má až k večeru...

Meteorologové z Komořan se činili, kde honem sebrali všechny mraky? Protřu oči, ejhle venku prší. Stačilo se podívat z okna a moh jsem chrnět dál, ale venku byla tma, proč čumět do tmy, když mám počítač. Zalézt zpátky, už by to nebylo ono, nezbývá mi, než prudit.

30.8.

2.9.
Písmena "n" a "m" jsou na klávesnici vedle sebe. Jak snadné se překouknout. Protože jsem psal něco o Semilech a někde jsem se překlepl, omlouvám se Semilským, není to hloupý humor, jde o mou vlastní senilitu.

14.9.
Dopravní podnik města Prahy nasadil námořníky

17.9.
Taky jsem to chtěl zkusit.
Chtěli mě odvést na psychiatrii.

Že blbnu s deštníkem, když neprší.

20.9.
Ranní informace z rádia, že o práh se může zakopnout a zvláště senioři by si měli dát pozor, má cenu zlata. Škoda, že už se nemůžu zeptat svého dědy, jak on to řešil. Bez odborníků, bez televize, jen tak s fajfkou. To musel bejt těžkej život.
V zámeckém parku v Lánech by se mohlo vytvořit centrum odborníků. Pan prezident odborníky miluje, tam by si povídali, popíjeli, dobrou vůli spolu měli a byl by od nich pokoj.

Práh bych dal pryč a pustil si místo keců muziku.

27.9.
Dneska by bylo 90 Josefu Škvoreckému.
Zítra bude slavit 80 Brigitte Bardot, 70 let bude Miloši Zemanovi.
Má to nějakou souvislost?
Těžko, ale určitě je hodně vykuků, kteří by souvislost našli, vypočítali.
Třeba číselnou metodou. Povídal jsem si onehdy ve vinárně s vědmou, která si psala na účtenku čísla mého narození, sčítala je, strašně dlouho, až mě přepadla další žízeň.
Tropil jsem si z ní šoufky.

Urazila se a předpověděla mi něco moc ošklivého, naštěstí jsem už zapomněl co.