Pošťák po sedmdesátce přímo rozkvetl

Smekám uctivě klobouk, který nenosím, před člověkem, jenž patří k mým začátkům působení na dálkových pochodech jako skoro nikdo.
Uctivě proto, že je o 5 týdnů starší.
Už jsem ho na tomto blogu několikrát pomluvil, jeho fotky zveřejnil, aniž jsem se ho dovolil.
Kamarád, blázen, sportovec, hypochondr, tulák.
Není hajzl.
Nikdy nebyl tuctový, proto je zajímavý. 
Díky mému nesourodému blogování se ozval Vláďa Štěrba, také dálkoplaz. Nebudu předstírat, že se na něj pamatuju, ale to vlastně nevadí. Vyměnili jsme si pozdravy, i kvůli tomu nedám na internet dopustit.
Poslal mi pár fotek z poslední doby, na kterých je Tonda Musil, což je jeho občanské jméno. Je to Pošťák.
Co se týče jeho oblečení, v žádném případě nebýval špindíra, ale zjevně si potrpěl na mírnou neupravenost, což jsem přičítal jeho schopnosti dělat si sám ze sebe srandu. I proto mi byl sympatický.
Za posledních 20 let jsme se viděli jednou, náhodou, jen si píšeme, k Vánocům, narozeninám.
Těm, kteří Tondu, vlastně Pošťáka, znali dříve, předkládám s dovolením autora, fotky fešáka, který téměř změnil svou podobu. Upravené vlasy, upravený vous. Nemůžu se na něj vynadívat, asi mu závidím.
Pokud by ho někdo nepoznal, je to ten štíhlý frajer ve světlých kalhotech a košili.
Dovolím si malou poznámku, jako kamarád určitě můžu, jestli jeho novou vizáž má na svědomí ženská, tak mu to fakt upřímně přeju.
Nemá telefon, má jen adresu, číst tohle asi nebude.