Mám rád České středohoří, říkám to pořád. Lokalit, které mám rád je mnoho, ale pokud se toulám jinde, přijde na mě jakýsi stesk po dávných sopkách v severních Čechách. Krajina mezi jednotlivými kopečky mi připadá fantastická.
Snad kvůli mně zrovna zde vydávají tak pěkné publikace se starými fotkami. Loni jsem na Třebenicku ještě popojížděl na kole, letos přišla bída, kolu jsem se úplně nezpronevěřil, ale v kopcích to nejde. Starší mi vyhrožují, že lepší už to nebude. Třeba ještě omládnu. Blbost, že?
Jezdím vlakem, bicykl nechávám v takovém případě odpočinout. Už má léta. Publikace Úštěcko je hodně tlustá. Tentokrát jsem přistál v zastávce Dubičná s plánem, že holt něco ujdu pěšky, vždyť jsem býval chodec, hodně bláznivý chodec. Už jsem opatrný, dávám pozor, abych neuklouzl.
Vesnice zde jsou pěkné, ale často smutné. Zasáhly je dějiny národnostní nesnášenlivosti a vůbec podivné události poloviny 20.století. Žili zde Němci, ti byli vystěhováni, přišli čeští osadníci, kteří tu neměli kořeny, mnohým z nich po čase nepřišlo divné jít jinam.
Vesnice kdysi plné života začaly živořit, přišla kolektivizace zemědělství podle vzoru sovětských kolchozníků. Jako dítě jsem zažil na jiném místě Sudet podobný pád bývalé prosperující obce.
Možná jsem poloslepý optimista, ale zdá se mi, že se množí lidé, kteří se snaží nenechat kraj zahynout. Většinou jde o chalupáře, ale i místní se začínají starat.
Moje dnešní srovnávací fotky nejsou příliš veselé. Ještě musím podotknout, že všechny staré fotky jsem okopíroval z publikace Úštěcko na starých pohlednicích, které vydalo nakladatelství Baron v roce 2007.
Od vlaku je to do vsi Dubičná (německy Eicht) málem kilometr. Moc se mi nepodařilo, jen dvě srovnání.
Náves, nejsem si jistý, snad to tak nějak je, silnice se kroutí podobně, památné lípy jsou na svém místě, jen povyrostly. Domy jsou jiné.
Snad kvůli mně zrovna zde vydávají tak pěkné publikace se starými fotkami. Loni jsem na Třebenicku ještě popojížděl na kole, letos přišla bída, kolu jsem se úplně nezpronevěřil, ale v kopcích to nejde. Starší mi vyhrožují, že lepší už to nebude. Třeba ještě omládnu. Blbost, že?
Jezdím vlakem, bicykl nechávám v takovém případě odpočinout. Už má léta. Publikace Úštěcko je hodně tlustá. Tentokrát jsem přistál v zastávce Dubičná s plánem, že holt něco ujdu pěšky, vždyť jsem býval chodec, hodně bláznivý chodec. Už jsem opatrný, dávám pozor, abych neuklouzl.
Vesnice zde jsou pěkné, ale často smutné. Zasáhly je dějiny národnostní nesnášenlivosti a vůbec podivné události poloviny 20.století. Žili zde Němci, ti byli vystěhováni, přišli čeští osadníci, kteří tu neměli kořeny, mnohým z nich po čase nepřišlo divné jít jinam.
Vesnice kdysi plné života začaly živořit, přišla kolektivizace zemědělství podle vzoru sovětských kolchozníků. Jako dítě jsem zažil na jiném místě Sudet podobný pád bývalé prosperující obce.
Možná jsem poloslepý optimista, ale zdá se mi, že se množí lidé, kteří se snaží nenechat kraj zahynout. Většinou jde o chalupáře, ale i místní se začínají starat.
Moje dnešní srovnávací fotky nejsou příliš veselé. Ještě musím podotknout, že všechny staré fotky jsem okopíroval z publikace Úštěcko na starých pohlednicích, které vydalo nakladatelství Baron v roce 2007.
Od vlaku je to do vsi Dubičná (německy Eicht) málem kilometr. Moc se mi nepodařilo, jen dvě srovnání.
Náves, nejsem si jistý, snad to tak nějak je, silnice se kroutí podobně, památné lípy jsou na svém místě, jen povyrostly. Domy jsou jiné.
Další srovnávačka je bývalý mlýn Leopolda Diehla. Co dodat? Asi nic.
Dva kilometry do mírného kopce a jsem v Konojedech (něm. Konoged). Býval tady honosný zámek, tedy býval, on tu stále je, ale československá lidová armáda ho přetvořila, ani tudy nemusela projít fronta, netušil jsem, že staré pohlednice zámeckých budov si můžu jenom prohlédnout. Zámek je obklopený pobořenou zdí, plechovou ohradou. A výhrůžkou na vyvěšeném papíře, že kdo tu bude šmejdit, někdo mu urazí palici.
Věnoval jsem se raději bývalému hostinci U města Vídně, v budově býval i obchod, budova téměř honosná, však je kousek pod zámkem. Tři fotky jsem našel, každou z jiného úhlu. O zeleň se staráme, to ano, na střeše se daří břízám.
Naproti objektu stojí domeček hezoučký, radost se podívat, aby si někdo nemyslel, že celé Konojedy jsou takhle otlučené.
Jenom kousek dál bývala škola.
Myslel jsem, že tu pobudu déle, zámek nic, hospoda nic, obchod nic. Ale klika, autobus zrovna odjížděl směrem k Úštěku, nasedl jsem a za 11 korun se svezl do Starého Týna (Alt-Thein).
Stará chmelařská obec, patřící administrativně pod město Úštěk, od něhož se liší skutečností, že má delší historii.
Chmelnice jsem nikde neviděl, na kopci, ves pěkně položená, s výhledem na Úštěk, okolní kopce, Sedlo, Ronov, Vlhošť. I stavební cvrkot lze zahlédnout, nejsem chalupář, prý jsem moc líný, ale pokud by mě taková vášeň postihla, tady by se mi líbilo.
Díky skeneru se mi podařilo vytáhnout z malých foteček v publikaci obrázky, které malinko řeknou.
Od stavení, které prochází rekonstrukcí se dívám na náves přes rybníček, který se zmenšil, ale zůstal. Husy už nikdo nechová, chalupáři si je vozí z hypermarketů, kam je vozí mražené z Vodňan.
Obešel jsem rybníček, tedy požární nádrž a vidím pomník padlým v 1.světové válce, za ním je za rybníčkem vidět dům, který se momentálně dává do pucu.
Z hospody zrovna vycházejí dva poslední polední hosté. Za Rakouska měla budova jiný účel, byla v ní škola. Mluvím s jedním, který právě posvačil a má příjemný dech, plný piva. Že prý, když byl harant (to řek on), chodil sem do školky, teď na pivo. Víceúčelová budova.
Hospoda bývávala jinde, na domě je ještě vidět větrák. Budova vpravo bohužel vypadá dnes jinak, dokonce se i mírně změnila místo.
Loučím se pohledem na náves, asi jsem měl stát trochu vlevo, to mě mrzí, mohl jsem si všimnout, že mám stát na jiném kraji silnice. Lípy zůstaly.
Do Úštěka jsou dva kilometry z kopce, na nádraží U Viléma nalejou Březňáka za 19 korun.
Nevěnoval jsem se při focení jenom porovnání, nedalo mi vyfotit, jak obce vypadají, pěkné i méně pěkné.
Další srovnávací fotky z různých lokalit
Věnoval jsem se raději bývalému hostinci U města Vídně, v budově býval i obchod, budova téměř honosná, však je kousek pod zámkem. Tři fotky jsem našel, každou z jiného úhlu. O zeleň se staráme, to ano, na střeše se daří břízám.
Naproti objektu stojí domeček hezoučký, radost se podívat, aby si někdo nemyslel, že celé Konojedy jsou takhle otlučené.
Jenom kousek dál bývala škola.
Myslel jsem, že tu pobudu déle, zámek nic, hospoda nic, obchod nic. Ale klika, autobus zrovna odjížděl směrem k Úštěku, nasedl jsem a za 11 korun se svezl do Starého Týna (Alt-Thein).
Stará chmelařská obec, patřící administrativně pod město Úštěk, od něhož se liší skutečností, že má delší historii.
Chmelnice jsem nikde neviděl, na kopci, ves pěkně položená, s výhledem na Úštěk, okolní kopce, Sedlo, Ronov, Vlhošť. I stavební cvrkot lze zahlédnout, nejsem chalupář, prý jsem moc líný, ale pokud by mě taková vášeň postihla, tady by se mi líbilo.
Díky skeneru se mi podařilo vytáhnout z malých foteček v publikaci obrázky, které malinko řeknou.
Od stavení, které prochází rekonstrukcí se dívám na náves přes rybníček, který se zmenšil, ale zůstal. Husy už nikdo nechová, chalupáři si je vozí z hypermarketů, kam je vozí mražené z Vodňan.
Obešel jsem rybníček, tedy požární nádrž a vidím pomník padlým v 1.světové válce, za ním je za rybníčkem vidět dům, který se momentálně dává do pucu.
Z hospody zrovna vycházejí dva poslední polední hosté. Za Rakouska měla budova jiný účel, byla v ní škola. Mluvím s jedním, který právě posvačil a má příjemný dech, plný piva. Že prý, když byl harant (to řek on), chodil sem do školky, teď na pivo. Víceúčelová budova.
Hospoda bývávala jinde, na domě je ještě vidět větrák. Budova vpravo bohužel vypadá dnes jinak, dokonce se i mírně změnila místo.
Loučím se pohledem na náves, asi jsem měl stát trochu vlevo, to mě mrzí, mohl jsem si všimnout, že mám stát na jiném kraji silnice. Lípy zůstaly.
Do Úštěka jsou dva kilometry z kopce, na nádraží U Viléma nalejou Březňáka za 19 korun.
Nevěnoval jsem se při focení jenom porovnání, nedalo mi vyfotit, jak obce vypadají, pěkné i méně pěkné.
Další srovnávací fotky z různých lokalit
1 komentář:
Dobrý den.
Při procházení netu jsem se dostal až k vašim fotkám vesniček u úštěka.Na
jedné fotce Starého Týna je i dům kde bydlel můj děda.Je to fotka kde píšete
gasthaus,budova v pravo je roubenka.Do této roubenky se v roce 1945
nastěhoval můj děda s rodinou.Mojí mamkou,tetou a třetí dcera se tam v
listopadu1945 narodila.Jezdil jsem tam od svého narození 1958 s našima a pot
é samozřejmě na prázdniny.V roce 1978,když byli hodně staří, vše prodali,tak
jak to stálo někomu z Prahy jako chalupu.Později,někdy kolem roku 2000
roubenka spadla,přesný datum nevím a místo ní je postavena zděná budova.Když
jsme to probírali se sestřenicí,zlistili jsme,že údajně ve skanzenu v
Zubrnicích je postavená replika,ale ještě jsem tam nebyl.Roubenka z a války
patřila nějakému příslušníkovi SS,rád bych se dopátral o koho šlo,bohužel
nevím na koho se obrátit,nebo kde hledat.Budu vděčný za každou radu.Když
roubenka spadla,v ruinách bylo objeveno údajně velké množství zlata, peněz a
mnoho dalších věcí.Zatím zdravím. šeiner Miloslav,Chyšská 240,Lubenec
43983
Okomentovat