V roce 2011 jsem napsal článek o dálkovém pochodu Orlické kilometry plný nadšení, jak krásně popíšu dobu, kdy dálkové pochody se staly významnou součástí mého žití, bez přehánění ovlivnily můj další soukromý život.
Článek zde na blogu je pod adresou:
Plán dále existuje, jen mi nějak docházejí síly, začal jsem se věnovat hodně srovnávacím fotkám. To je můj celoživotní problém, chtěl bych toho víc, než je v mých silách.
Na Facebooku se mi ozval Honza Šimůnek z České Třebové, byli jsme spolu v roce 1975 na 14 ti denním zájezd, jinak se nepamatuju, že bych ho ještě někdy viděl. 40 let je hrozně moc. Už jsem zapomněl, že takový člověk existuje a prásk! Z paměti se mi všechno vynořilo poměrně rychle.
Jak jsem se díval na jeho stránky, byl sportovcem a sportovcem zůstal.
Hlavně je důležité v této chvíli, že mi poslal fotku. Start stovky Orlická stovka v Mladkově ve východních Čechách. Koho zajímají podrobnosti o této skvělé akce, píšu o ní v avizovaném článku.
Přestože to tradiční turisté tehdy neviděli rádi, v Mladkově pořádali dálkový pochod jako závod, ovšem s limitem 24 hodin, tedy i pro turisty. Podle mě by to tak mělo být, ale nebudu se zbytečně vykecávat. Stejně jde o poslední ročník, neboli derniéru.
Pokud někomu připadá oblečení legrační, neměli jsme možnost výběru, každý byl rád, že se nějak oblékl, nějak obul.
I já se zúčastnil, ale možná v tuto chvíli ještě někde dopíjím pivo, neměl jsem ambice něco vyhrát, necpal jsem se mezi závodníky, připravenými k terénnímu běhu po Orlických horách.
Kdyby mi někdo pomohl, snad bych pár běžců poznal. Sice jsem v té době neběhal, ale se závodníky jsem se znal, hodně jsme se i hecovali. Měli jsme každý jiné pojetí, jiný názor na pochody, ale vzájemně jsme se nechali žít, až na výjimky tedy.
Poznal jsem tři obličeje, do vlasů jsem jim dal trochu barvy. Modrou jsem označil Iva Domanského, téměř uprostřed, černá hlava mírně skloněná, téměř vypadá, že medituje, hned vedle něho jsem požlutil vlasy Ostravákovi Břeťovi Molatovi, o kterém bych řekl, že snad má lístky do kina, dívá se na hodinky, aby to stihl. Nevím, jak tenhle závod dopadl, ale dobře se pamatuju, že Břeťa už nikdy potom s Ivem neprohrál. Na první pohled žádný atlet, má na sobě jakési dlouhé kalhoty, které pokud se pamatuju oblékal stále. Běžec vytrvalec to byl báječný. Co s ním je, nevím, ale žjevně přes svůj talent nepovažoval závodění jako životní cíl. Myslím inženýr chemie.
A třetí je kamarád z Olomouce Vláďa Lerch, který chtěl moc závodit, vyhrávat, ale měl smůlu, že se vždycky našel někdo, kdo byl lepší. V době, kdy jsem o dálkových pochodech spíš jen četl a slýchal, běžel Vláďa stovku těsně nad 7 hodin, minutu, dvě, někdo to bude snad přesně vědět. Jenže tenkrát už řádil na stovkách Vašek Kameník, který byl chvíli i světovým lídrem.
Vláďovi jsem nastříkal do vlasů červenou. Viděl jsem ho naposledy na pohřbu Iva Domanského...
Když jsem byl v roce 2010 v Mladkově, nemohl jsem si vzpomenout, kde se to tenkrát odehrávalo. Protože mám fotku 5 let starou, porovnávám, ty domy, které jsou vidět za závodníky, jsou na ní téměř zničené...
Ještě mám pocit, že ten pán, co stojí před závodníky, je pan Mareček, hlavní pořadatel.
To je vše ode mě. Pokud někdo bude schopný kohokoliv identifikovat, budu rád. Vím, že to je 43 let.
A Honzovi Šimůnkovi děkuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat