Pindy z Facebooku listopad 2015

1.11.

Kočičí trafika

2.11.

Konečně!

3.11.

Vzal jsem do ruky šroubovák!

Stane se, že mi nic jiného nezbyde.

Sotva zhruba pochopím, na co ten nástroj je, zvoní telefon.

Nějaká Lucie z centra zdraví.

Ujistil jsem ji, že jsem zdravej jako řípa a utnul hovor.

Lucie má upíjet noci a to až někdy v prosinci.

Jsem nasranej, ani cigáro si nemůžu zapálit, dávno už nekouřím.

Kam jsem ten blbej šroubovák položil?

4.11.

Méééé....
Diskutuju, tudíž jsem.

Méééé...


Na dlažbě.

Ruce líbá Bohouš

Jó, za monarchie...
Někdo si postavil hotel.
Musel mít peníze, pravda, protože žádné dotace ve Vídni nevyškemral, Franz Josef byl známý skrblík.
Vlastnit takový hotel, to bylo něco! Taky práce.
Lidé nebyli zatěžováni stresem, protože nevěděli, že existuje.
Mnoho toho neexistovalo.
A tak jako hlupáci pracovali.
Majitel si pravděpodobně dovolil dále bohatnout.
Přišel Vítězný Únor!
Koukněte se na vykořisťovatele, to přece nejde, žít z práce chudých.
My mu ukážeme, ceny v restauraci padaly dolů, aby si každý mohl vypít svoje pivo.
A když začaly padat i ozdoby... ZBYTEČNÉ ozdoby. kdo by se s nimi opravoval?
Uděláme restauraci moderní, lidovou, socialistickou.
Bylo to tak? Já nevím.
Na svých toulkách po české zemi jsem viděl mnoho podobných případů.
Měla by se na úpravu budovy vysomrovat dotace v Bruselu.

6.11.
Předvečer výročí, smráká se.

Čas nasadit beranici, zapálit lampión a vyrazit.

9.11.

11.11.
Ulicemi města jede chlap na bílém koní.
Volá "Jsem Martin, jsem Martin"
Odvezli ho na záchytku.

Jmenoval se Franta.

12.11.
To bylo keců, že sousedům chcípla koza!

Byl jsem dneska na houbách.
Jednu jsem našel, hezkou a voňavou.
Taky jsem si koupil jitrnici.
Hezkou a voňavou.
Koupil jsem si víno, k tomu jsem nečuchal, to jsem vypil.
A život běží jakoby se nic nestalo.

18.11.
Nesnáším zevšeobecňování, nálepkování, zařazování do šuplíčků.
Je tedy jasné, že nemůžu být příznivcem Miloše Zemana, který s oblibou dělí lidi podle toho, jak se mu to zrovna hodí, případně, jak mu oni lezou do zadku.
Tu hodí někoho do žumpy (novinářské), asi protože toho do novin dost napsal, tu zas někoho posadí do kavárny, kam kdysi tak rád chodil popít, pokouřit, požvanit.
Aby bylo jasný, já mu nevěřím.
Jsem prakticky jeho vrstevník, vyrůstali jsme ve stejné době, třeba jsme se někdy i v hospodě, jejíž prostředí dobře znám, potkali. Vyhýbal jsem se však sebestředným žvanilům
Nepíšu to proto, abych kolem sebe soustředil skupinu souhlasících či nesouhlasících, jde o můj osobní názor.
Když mi někdo napíše, že jsem vůl, beru, nebude první, jde o jeho pohled.
Pokud mě někdo bude přesvědčovat, že můj názor je špatný, těžko něčeho docílí, svoje názory neměním příliš náhle.
Jsem už starý tvrdohlavý dědek.
Na stará kolena si s chutí užívám situace, kdy se nemusím bát, jako tomu bylo po většinu života za vlády sovětských kolaborantů.
Nebyl jsem hrdina, míval jsem často strach. 
Pokud mě někdo zařadí do jakési skupiny, budiž, když mu to udělá radost. 

Ve svém věku už vím, že v životě jsou důležitější věci.


Chodím světem a všude samý kočky.

27.11.

30.11.
Počasí po ránu, že bych ani alkoholika do hospody nevyhnal.