Žebrák

Tak trochu omylem jsem přicestoval do tohoto města. Začátkem listopadu nás přepadlo babí léto (léto?) s inverzemi dole v nížinách, duše tuláka nevydržela sedět u skvělých televizních seriálů.
Tam v kopcích, kde končí střední Čechy, bude krásně.
Taky bych mohl vtipkovat o tom, kam jinam by mohl žebrák cestovat. Naštěstí nejsem na žebrotě, naopak po tom, co nám vláda zvedne důchody, se budu topit v penězích.
I Shebrak se město jmenovalo, ale ve 14.století.
Byl jsem v okolí města mnohokrát, dálkové pochody, rodinné výlety, Žebrák je relativně blízko od hlavního města, vzduch voní jako na horách. 
V roce 1982, to mi bylo 39, proboha, je to možný(?) jsem zde běžel první ročník Žebrácké pětadvacítky, pořadatel, místní běžec pan Bednář, nás ujišťoval, že to je krásná trasa a ne moc těžká. Běhat nádhernými lesy Křivoklátska je potěšení, pokud tedy člověk může, myslím běžet. Kopcovitá trať, při doběhu do cíle po silnici z Točníku, otáčel jsem se zpět, jestli jsem někde nevytrousil nohy.
Přestože jsem nedokázal závod doběhnout pod dvě hodiny, seděl jsem pak osprchovaný v cíli se závodníky, myslím se skutečnými sportovci a cítil se málem jako mistr.
To jsem ještě nevěřil kecům o tom, že čtyřicítka je věk, kde se fyzické schopnosti člověka lámou a pak už následuje jenom sešup. Říkejte to ale čtyřicetiletým playbojům, urazí se.
Vlak sem sice nejezdí, ale z Praskoles stačí ujít 3 kiláky. Ráno jinovatka, ale už vyhrožovalo slunce. Klidná, tichá cesta.


Náměstí v Žebráku se jmenuje Náměstí. Správný název, v nouzi připravený na doplnění jména někoho, koho si vážíme nebo jsme donuceni si vážit. Ač fotky dělí přes 100 let, na obou klid a mír. Tudy vedla před postavením dálnice hlavní silnice Praha - Plzeň. Žádné semafory, na přechodu řidiči nemuseli dávat přednost. Když jsme tudy jezdili služebně, býval na Náměstí jakýsi svačinový bufet, přejít do něj silnici byl problém, a babičky s holí...?
Dálnice Žebrák míjí, zkrachovalo prý pár hospod. Uprostřed fotky je hostinec U českého lva, který žije a kde mi předložili k obědu bramborové knedlíky plněné uzeným masem, se zelím, moc jsem si pochutnal, i s pivem za 90 korun. Chválím!
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doleželovou v Hostivici roku 2004.

Pohled do jihozápadního rohu náměstí, které tenkrát mělo přídavek Velké.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doleželovou v Hostivici roku 2004.

To je pro mě typické, jak s jmenuje hospoda, kde jsem se nadlábl, na to jsem si vzpomněl, jak se jmenuje kostel, který náměstí vévodí, je pro mě vedlejší. Napravuji, kostel se jmenuje svatého Vavřince. Pohled od jihu. Vysázeli zde křoví, postavili auto,, mnoho toho nevidím.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doleželovou v Hostivici roku 2004.

Jižní fronta Náměstí. Provoz na silnici je mnohonásobně nižší, než jak ho pamatuju z doby, kdy dálnice neexistovala, ale stejně jsem potkával poměrně dost kamiónů, které jsou sice důležité, protože převážejí zboží po Evropě sem a tam, ale mám jakýsi vnitřní pocit, že do měst nepatří.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doleželovou v Hostivici roku 2004.

No, tahle fotka vystihuje lépe náměstí, když přijíždíme nebo přicházíme jako já od východu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Podobný pohled, jen z jiné doby.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Severozápadní roh náměstí už s pomníkem Jana Husa, který mi vzdáleně připomínal Komenského, pletou se mi velikáni. Co která budova je, už někdo na pohlednici napsal.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Najít bývalý hotel U jelena a sousední sokolovnu bylo menší dobrodružství. Nakonec jsem oslovil starší paní, která mi připadala, že je ve městě doma. Za pár minut jsem byl doveden na místo, paní tudy stejně chtěla jít. Popovídali jsme si, jak něco nového je dobré, něco ne, to jsou chvilky, kdy se člověk dozví víc než v různých publikacích.
Když jsem doma srovnávačku tvořil, nevydržel jsem a dal ji na svůj Facebook, což nedělám. Změna mě fascinovala. Mám pocit, že by tvůrci nového vzhledu udělali líp, kdyby ji zbořili a postavili něco úplně jiného, takhle se změny děsím.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doleželovou v Hostivici roku 2004.

A ještě sokolovna jen tak sama. Aspoň ona přežila do dnešních dnů. Asi tady byl tehdy v roce 1982 start atletického vytrvalostního závodu, jak jsem psal v úvodu článku.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doleželovou v Hostivici roku 2004.

K Žebráku patří Točník. Pohled na oba hrady je všeobecně známý, až profláknutý. Nemohl jsem odjet domů, aniž bych se pokusil vytvořit srovnávačku podle některého starého pohledu. Za léta se mnoho postavilo, vysázelo a tak jsem byl neúspěšný. Stará fotka se najde na internetu bez větších problémů, tu sem dávat nebudu. Jinak, komu se to plete, nahoře je Točník, dole Žebrák.
Aspoň s jedním úlovkem odcházím z obce Točník, hostinec U krále Václava IV. si přibližně ponechal vzhled.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil s Eduardou Doleželovou v Hostivici roku 2004.

Končím a každému doporučuju návštěvu Žebráka a Točníka. Je tu fakt krásně a mimo turistickou sezónu klid.


Fotky z výletu.


Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit.