Jsem Pražák, to mi nikdo neodpáře, osobně se s tím ani nechlubím, ani nelituju, tak to je. Se srovnávačkami jsem začal ve svém rodišti a bydlišti. Tulácká krev mě pronásleduje vlastně odjakživa, Praha mi začala být těsná, vydal jsem se po Čechách, na Moravu jsem jenom nakoukl, Brno či Ostrava jsou veliká města, nějak si netroufám, taky je to daleko, stejně člověk nemůže jen tak lítat po Brně a hulákat, že je Pražák.
V Čechách mě odjakživa láká Plzeň, nejen kvůli pivu. Jednou jsem se v Plzni opil s místními a dozvěděl jsem se, že zdržuju pití, musí se na mě čekat, Pražáci prostě neumějí ani chlastat.
Vnitřek mého ocházejícího těla mi zakazuje holdovat příliš alkoholu, tvářím se na oko rozumně a moudře se rozhlížím po městě a zjišťuju, že Plzeň nejsou jen pivovary.
Historických fotek se dá na internetu sehnat dost, tak jsem v květnu Plzeň navštívil. (http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/05/plzen-1.html)
Příliš se mi nedařilo, špatně jsem se ve městě orientoval, ale dal jsem si závazek, že sem jednou za měsíc přijedu, vyšlo mi to až koncem listopadu, předsevzetí jsou k ničemu, nejen novoroční. V neděli ráno déšť vyhrožoval, ale zasekl jsem se a jel.
Nejsem schopný připravit staré fotky z Plzně nějak tematicky a tak jako vždy se budu vymlouvat na tuláctví a chození sem a tam.
Kromě dvou případů, jež uvedu, jsem použil staré fotky z adresy:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Vydávám se do Plzně, která mě vítá poprcháváním, dokonce jsem přemýšlel, že si dám na nádraží sváču a pojedu domů.
Vylezl jsem z nádražní budovy, na které se dlouhá léta skvěl nápis Gottwaldovo nádraží. Nechybí mi. Spíš mě překvapilo, že velká přestavba plzeňského nádraží změní situaci tak, že se na vlak bude chodit jinak, ne tudy, vlastně tutady. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kam všichni ti cestující zmizeli. Asi tu bude brzy všechno vypadat úplně jinak, takže tohle je na památku.
Jdu cestou, kudy my Pražáci do centra Plzně kdysi chodili, Americkou ulicí k mostu přes Radbuzu. Krásnou budovu Západočeského muzea jsem porovnával už v květnu, ale větve stromů bez listí odkryly další pohledy. Muzeum stávalo nad jezem, dnes je nad rušnou křižovatkou, kde nechybí fontána.
Radbuzu jsem přešel, trochu mi zamotala hlavu další voda, která zase je tahle řeka? Nebyla to řeka, Mlýnská strouha, vlastně rameno Radbuzy, místo něhož je zde trávník, po kterém venčí psi svoje pány. Muzeum je trochu odjinud a je na záběru s Františkánským kostelem, jak je jmenován na starých pohlednicích, jinak jsem si přečetl, že jde o kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl kdysi fotografován často a srovnávačky jsou poměrně zajímavé. Snad. Zeď vpravo patří hotelu Continental.
Františkánský kostel z druhé strany. Stojím v Bezručově ulici.
Vracím se k hotelu Continental, kterému za mocnářství říkali Pilsner Hof. S radostí jsem porovnal i rozdíl v podobě plzeňských tramvají. Na starých fotkách vlevo je vidět zábradlí, býval zde most přes Mlýnskou strouhu.
Pokračuju dál podél Mlýnské strouhy, bývalé tedy. Ve větvoví stromů vidím vodárenskou věž, most přes strouhu se nazývá Pražský, my Pražáci se nacpeme všude. Vlevo masné krámy.
Moc hezká stará fotka, jsem rád, že se mi snad povedla i srovnávačka. Teprve za zábradlím na nové fotce, je zbytak Mlýnské strouhy.
Salzmannova pivnice znamená pro pivaře málem tolik jako pro Liberečáky Ještěd. Z rodu Salzmannů se proslavili i někteří jedinci, ale nechme pivu co jeho jest.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Scheuflera Fotografické album Čech 1839-1914 (vydal Odeon 1989)
Pár kroků od minulé fotky se dostávám na konec Pražské ulice, vidím náměstí Republiky s kouskem chrámu svatého Bartoloměje.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Scheuflera Fotografické album Čech 1839-1914 (vydal Odeon 1989)
Z náměstí Republiky mám dost starých fotek, zjara zde byly určité upoutávky na téma Plzeň - město evropské kultury, teď se na polovině placu rozprostírá vánoční trh. Moje pojetí Vánoc je trochu jiné, než bývá právě na vánočních trzích, ale to si nechávám pro sebe, Vánoce jsou podle mě intimní záležitost a svátky klidu, takže náměstí Republiky si nechám až na leden. Málem jsem odjel na vlak, začalo dost pršet, nakonec jsem zalezl do Kopeckého sadů. Už mě poprchávání do konce neopustilo, člověk si zvykne, tolikrát jsem v životě musel v takovém počasí pracovat a tohle je jen zábava.
Měšťanská beseda, před objektivem se mi zjevila socha. Přiznám se, že jsem pyšný, poznal jsem pána na podstavci okamžitě. Ten postoj a jak má ruku připravenou na dirigování. Ano, je to Bedřich Smetana.
Na druhém snímku je vidět, změna kašny.
Na rozhraní Kopeckého a Smetanových sadů stojí hotel Slovan, kdysi se jmenoval Smitka. I sem se dostaly vánoční stánky (vpravo).
Stará fotka uvádí, že jde o Evangelische Kirche. Předpokládám, že jsem na správném místě na rohu ulic Klatovská a Husova, podle plánu Plzně je evangelický kostel někde jinde, mám v hlavě guláš, to mi Plzeňáci dělají naschvál.
Tři záběry Divadla Josef Kajetána Tyla, pokud se nepletu, plzeňští mu říkají taky Velké divadlo. Je pěkné, uvnitř jsem byl, myslím třikrát. Za kulturou, pochopitelně. Nechtělo se mi žádnou ze srovnávaček vyhodit.
Pohled ulicí Alej pětařicátníků, která míří na Klatovy, však od té věžičky v dáli, kde už jsem před chvílí byl, se mění na ulici Klatovskou. Vpravo je kousek synagogy.
Začalo pršet hodně, byl už jsem ušmajdaný a byl jsem kousek od stanice tramvaje. I v Plzni může sedmdesátiletý dědek, málem jsem napsal senior, jezdit zdarma.
Na závěr mě čeká jen návštěva nádražního bufetu, který má celkem úroveň, býval dobrý i dřív, ale mírně zaplivaný, což zmizelo.
Nebudu slibovat modré z nebe, do Plzně se vypravím, snad dřív než za půl roku.
Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit.
V Čechách mě odjakživa láká Plzeň, nejen kvůli pivu. Jednou jsem se v Plzni opil s místními a dozvěděl jsem se, že zdržuju pití, musí se na mě čekat, Pražáci prostě neumějí ani chlastat.
Vnitřek mého ocházejícího těla mi zakazuje holdovat příliš alkoholu, tvářím se na oko rozumně a moudře se rozhlížím po městě a zjišťuju, že Plzeň nejsou jen pivovary.
Historických fotek se dá na internetu sehnat dost, tak jsem v květnu Plzeň navštívil. (http://vencovypindy.blogspot.cz/2015/05/plzen-1.html)
Příliš se mi nedařilo, špatně jsem se ve městě orientoval, ale dal jsem si závazek, že sem jednou za měsíc přijedu, vyšlo mi to až koncem listopadu, předsevzetí jsou k ničemu, nejen novoroční. V neděli ráno déšť vyhrožoval, ale zasekl jsem se a jel.
Nejsem schopný připravit staré fotky z Plzně nějak tematicky a tak jako vždy se budu vymlouvat na tuláctví a chození sem a tam.
Kromě dvou případů, jež uvedu, jsem použil staré fotky z adresy:
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/
Vydávám se do Plzně, která mě vítá poprcháváním, dokonce jsem přemýšlel, že si dám na nádraží sváču a pojedu domů.
Vylezl jsem z nádražní budovy, na které se dlouhá léta skvěl nápis Gottwaldovo nádraží. Nechybí mi. Spíš mě překvapilo, že velká přestavba plzeňského nádraží změní situaci tak, že se na vlak bude chodit jinak, ne tudy, vlastně tutady. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kam všichni ti cestující zmizeli. Asi tu bude brzy všechno vypadat úplně jinak, takže tohle je na památku.
Jdu cestou, kudy my Pražáci do centra Plzně kdysi chodili, Americkou ulicí k mostu přes Radbuzu. Krásnou budovu Západočeského muzea jsem porovnával už v květnu, ale větve stromů bez listí odkryly další pohledy. Muzeum stávalo nad jezem, dnes je nad rušnou křižovatkou, kde nechybí fontána.
Radbuzu jsem přešel, trochu mi zamotala hlavu další voda, která zase je tahle řeka? Nebyla to řeka, Mlýnská strouha, vlastně rameno Radbuzy, místo něhož je zde trávník, po kterém venčí psi svoje pány. Muzeum je trochu odjinud a je na záběru s Františkánským kostelem, jak je jmenován na starých pohlednicích, jinak jsem si přečetl, že jde o kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl kdysi fotografován často a srovnávačky jsou poměrně zajímavé. Snad. Zeď vpravo patří hotelu Continental.
Františkánský kostel z druhé strany. Stojím v Bezručově ulici.
Vracím se k hotelu Continental, kterému za mocnářství říkali Pilsner Hof. S radostí jsem porovnal i rozdíl v podobě plzeňských tramvají. Na starých fotkách vlevo je vidět zábradlí, býval zde most přes Mlýnskou strouhu.
Pokračuju dál podél Mlýnské strouhy, bývalé tedy. Ve větvoví stromů vidím vodárenskou věž, most přes strouhu se nazývá Pražský, my Pražáci se nacpeme všude. Vlevo masné krámy.
Moc hezká stará fotka, jsem rád, že se mi snad povedla i srovnávačka. Teprve za zábradlím na nové fotce, je zbytak Mlýnské strouhy.
Salzmannova pivnice znamená pro pivaře málem tolik jako pro Liberečáky Ještěd. Z rodu Salzmannů se proslavili i někteří jedinci, ale nechme pivu co jeho jest.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Scheuflera Fotografické album Čech 1839-1914 (vydal Odeon 1989)
Pár kroků od minulé fotky se dostávám na konec Pražské ulice, vidím náměstí Republiky s kouskem chrámu svatého Bartoloměje.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pavla Scheuflera Fotografické album Čech 1839-1914 (vydal Odeon 1989)
Z náměstí Republiky mám dost starých fotek, zjara zde byly určité upoutávky na téma Plzeň - město evropské kultury, teď se na polovině placu rozprostírá vánoční trh. Moje pojetí Vánoc je trochu jiné, než bývá právě na vánočních trzích, ale to si nechávám pro sebe, Vánoce jsou podle mě intimní záležitost a svátky klidu, takže náměstí Republiky si nechám až na leden. Málem jsem odjel na vlak, začalo dost pršet, nakonec jsem zalezl do Kopeckého sadů. Už mě poprchávání do konce neopustilo, člověk si zvykne, tolikrát jsem v životě musel v takovém počasí pracovat a tohle je jen zábava.
Měšťanská beseda, před objektivem se mi zjevila socha. Přiznám se, že jsem pyšný, poznal jsem pána na podstavci okamžitě. Ten postoj a jak má ruku připravenou na dirigování. Ano, je to Bedřich Smetana.
Na druhém snímku je vidět, změna kašny.
Na rozhraní Kopeckého a Smetanových sadů stojí hotel Slovan, kdysi se jmenoval Smitka. I sem se dostaly vánoční stánky (vpravo).
Stará fotka uvádí, že jde o Evangelische Kirche. Předpokládám, že jsem na správném místě na rohu ulic Klatovská a Husova, podle plánu Plzně je evangelický kostel někde jinde, mám v hlavě guláš, to mi Plzeňáci dělají naschvál.
Tři záběry Divadla Josef Kajetána Tyla, pokud se nepletu, plzeňští mu říkají taky Velké divadlo. Je pěkné, uvnitř jsem byl, myslím třikrát. Za kulturou, pochopitelně. Nechtělo se mi žádnou ze srovnávaček vyhodit.
Pohled ulicí Alej pětařicátníků, která míří na Klatovy, však od té věžičky v dáli, kde už jsem před chvílí byl, se mění na ulici Klatovskou. Vpravo je kousek synagogy.
Začalo pršet hodně, byl už jsem ušmajdaný a byl jsem kousek od stanice tramvaje. I v Plzni může sedmdesátiletý dědek, málem jsem napsal senior, jezdit zdarma.
Na závěr mě čeká jen návštěva nádražního bufetu, který má celkem úroveň, býval dobrý i dřív, ale mírně zaplivaný, což zmizelo.
Nebudu slibovat modré z nebe, do Plzně se vypravím, snad dřív než za půl roku.
Mnoho dalších srovnávacích fotek z různých lokalit.
Žádné komentáře:
Okomentovat