Bakov nad Jizerou

Před pár týdny jsem navštívil v rámci setkání spolužáků Sobotecko. Bylo mi líto, když už tady jsem, nenavštívit na zpáteční cestě Bakov, vždyť je to jen kousek.
Ztratil jsem svoji drahou někde mezi Libercem a Prahou, jedna z písní Jaromíra Vomáčky. Napsal melodií hodně, mnoho jich bylo označeno za kýč, zvláště složené pro jeho manželku Yvetu Simonovou. Písničky se zpívají, kritici je kritizují, posluchači poslouchají, nechme každému právo na život.
Jaromír Vomáčka se zapsal do dějin populární hudby skladbou, která se uváděla pod různými názvy, třeba Dobře míněná rada nebo Nezapomeň si tu klobouk, ale většina veřejnosti zná první slova písně "Běž domů, Ivane!"
Pak už byl autor nucen zmizet v historii, pochopitelně.
Ve svých rozhlasových kabaretech uváděl svoje písně, trošku volovinky, však dnes nejsme chytřejší, že. V jedné hledá ztracenou milou, mohlo by to být třeba v Bakově.
Jako dítě jsem jezdíval na prázdniny do Podještědí osobním vlakem, protože na rychlíkový příplatek ve výši 16 Kčs pro jednu osobu jsme neměli. Za 16 bylo kilo bůčku. V Bakově jsme nevystupovali, tudy jsme jen projížděli, stejně jako předtím Mladou Boleslaví. Začouzená nádraží, přestávky na cigaretu a pivo, tátovi jednou vlak kvůli tomu ujel a nechal mámu ve vlaku samotnou, jenom s kufry.
O hospodě na bakovském nádraží si dnes můžete jenom nechat zdát., vlaky ale nečoudí, jezdí o poznání rychleji. Samotná křižovatka dvou důležitých železničních tratí do Turnova a do České Lípy je však mimo samotné město. Nádraží postavené pod skalní stěnou, připomínající, že Český ráj je na dohled. Taky zřicenina hradu Zvířetice je coby dup.
Město, spíš bych ho nazval městečkem, leží u dráhy, ze zastávky Bakov Nad Jizerou město je náměstí pár kroků.
Pro cyklisty, kteří nemilují výstupy do horských sedel, je dolní Pojizeří ideální krajinou. A ošklivě tu není, ostatně všude je něco hezkého. A kdo má rád žízeň, určitě ho naláká hospoda hned u stanice, otevřená od vidim do nevidim. Pět hvězdiček nečekejte, pivo nalejou.
Staré fotky jsem různě posbíral na internetu na adresách:
http://www.fotohistorie.cz/
nebo
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/

Vystoupím z vlaku, do hospody jsem se hned nehrnul, přes koleje vidím budovu, sokolovna.
V tabletu mám hned dvě historické fotky. Opičím se po Jiřím Suchém, který zpíval, že je mu líto vyhazovat knoty a jiné zbytečnosti a říkám si (proboha nezpívám!) "...je mi líto fotky vyhodit...." Stačila by jedna, ale do internetu se vejde...

Jdu směrem k náměstí ulicí Boleslavskou, narazím na bránu, o které jsem se dočetl, že je hřbitovní, za ní skromně vyhlíží hřbitovní kostel svaté Barbory. Motal jsem se kolem a vyslechl, přestože se nemají poslouchat cizí hovory, debatu dvojice místních. Vyrozuměl jsem, že bránu někdo rekonstruoval, jestli to není pravda, tak špatně slyším, protože mám svoje léta.
Podle polohy brány a kostela mi připadá, že je na svém místě jako za Rakouska.

A jsem na Mírovém náměstí. Protože je neděle poledne, je zde mír a klid. Někdo si pochutnává na zdravém obědě s kyselým zelím, knedlem atd., někdo si ničí nervy u žblebtů Václava Moravce.
Točím se na náměstí jako korouhvička a snažím se. Nemám žádnou publikaci o historii, jen jsem si přečetl, že na náměstí je kostel svatého Bartoloměje s farou, uprostřed prostoru výrazný obelisk Nejsvětější Trojice.

Ještě jsem hledal u školních budov, kde jsem pochopil stavební vývoj až tehdy, kdy mi nezbýval čas a musel svou činnost přerušit. Stejně jsem leccos nezvládnul tradičně hlavně kvůli listům na stromech.
V ulici Palackého jsem narazil na zajímavou vilu, kterou sám sobě nechal postavit stavitel školních budov Václav Kyncl, přísežný znalec c. k. okesního soudu, jak se praví v publikaci Karla Čermáka Stoleté příběhy - Český ráj na Sklonku Rakousko-Uherska.

Zařadil jsem tato srovnání do složky, kde schovávám různé, že to jednou dodělám. Jelikož jsem těžký systematik, začínám mít v adresáři stejný guláš, jako mívám v šuplíkách. Začal jsem čistit, což značí zveřejňovat. Bakov snad jednou dodělám.
A Mnichovo Hradiště nechám si na příště, jak se zpívá v písni Jaromíra Vomáčky, zmíněné na počátku těchto pindů.


Jiné fotky z Bakova


Další srovnávací fotky z různých lokalit