neděle 13. září 2015

Radnice



 Kde všude zanechali Rožmberkové svoji růži? Z Radnic sice odešli v roce 1431, rožmberský znak zde přežil v městském znaku skoro 6 století. Fakt jsem myslel, že jde o omyl, čuchal jsem různě po internetu, šlo o mou neznalost.
A hned další problém, do dnešních dnů jsem byl přesvědčený, že je správné Ta Radnice, ale ne, jedná se o TY Radnice. V tomto ohledu si z nás čeština tropí šoufky, mnohdy kroutíme hlavou (aspoň já), že cestujeme do Sušice, do Kaplice, chodíme do Prčice, přestože mě moje maminka v dětství posílala do Prčic, byla slušná a nechtěla použít před dítětem slovo, začínající stejnými písmeny, ač si to myslela.
Tak tedy jsem přijel do Radnic lokálkou z Chrástu u Plzně, kdy po cestě mašinfýra dvakrát musí přecházet, aby vedl stroj opačným směrem.
Teď mi word opravil slovo mašinfýra na mašinfíra, možná, že má pravdu, ale já mám taky pravdu. Podle mě slovo vzniklo zkomoleninou z němčiny, ke slovu führer patří tvrdý y.
Pokud se někomu tento úvod zdá připitomělý, aspoň ví, s kým má tu čest.
Ale vím, tedy přečetl jsem si, že se v okolí 400 let těžilo černé uhlí, poslední důl byl zavřený v roce 1950. Šachty Matylda, Ferdinand, Barbora a jiné se nedočkaly pokrokových jmen tzpu Zápotocký III, Prezident Gottwald atd. Stupno, Břasy, Chomle jsou místa, kde uhlí je minulostí.
Přes Radnice jsem v minulosti určitě cestoval pěšky, na kole, služebně?. Můj život je plný rozličných míst, možná bych mohl prohlásit, že jsem všude byl, ale nejsem si jistý, ničím si nejsem jistý. A bude prý hůř, říkají starší.
Tento týden jsem zde byl dvakrát, potkával jsem lidi s mírným náznakem řeči občanů z Plzeňska. Během půl hodiny se na mě v obchodech smály tři mladé dívky, z toho mám vždycky mindrák, prohlížím pak svůj oděv, kde jsem se nezapnul.

01
Pokusil jsem se vzniklé srovnávačky logicky seřadit, nezačal jsem u nádraží, ale na místě, odkud je asi nejhezčí pohled na město. A budu mít hezký obrázek na začátek. U poutní kaple Navštívení Panny Marie na Kalvárii. Kapli, která pravděpodobně vznikla podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Je tam opravdu pěkně, stojí za to nahoru vylézt, protože jsem vylezl nahoru já, musí tam vylézt každý.
Vlevo je vidět poustevna, která je v soukromém vlastnictví. A bourák opodál.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Pod kopcem, u začátku křížové cesty stojí dům, postavený v roce 1929 pro staré chudé příslušníky obce.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



Ulice se jmenuje Zámostí, míří na Skomelno a Přívětice. Výkopy a stavební úpravy probíhají v současnosti v Radnicích všude.



Zámostí, pohled z opačného směru než předchozí záběr. Zde je zřetelně vidět kaple i poustevna. Stavby na kopcích byly tenkrát viditelné, dotvářely krajinu, proč by někdo na svoje náklady nechal postavit kostel v lese, aby ho nikdo neviděl. To je věc, která mě trápí, ovšem my ctíme les. Lesů v naší republice přibývá každým rokem, snad aby Wabi Daněk měl co ukázat svým dětem.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



Stojím u mostu přes Radnický potok, to je on, po kterém se jmenuje ulice, ve které jsem byl, Zámostí. Ulice přes něj se jmenuje Pražská, kostel je svatého Václava, most je přestavovaný, pletlo se mi to, na první pohled strašně jednoduchá srovnávačka. Před kostelem je vidět na staré fotce kašna, tu později přestěhovali na náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)




Kostel zblízka.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



U kostela stojí fara, jak to má být. Tato je význačná skutečností, že v letech 1806-1820 na ní působil jako farář básník Antonín Jaroslav Puchmajer. Oválná deska patří jemu. Vpravo od budovy je vidět kaple, na dnešní fotce ne, ale já ji přes listí viděl a sloužila mi k orientaci.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



Dědická ulice vede od kostela na Svatou Barboru a Kamenec, ovšem já se dívám touto ulicí ke kostelu. Budova na staré fotce je hospoda Na Trucovně. Bohužel, někdo mi zaparkoval v záběru. Hospoda je výborná, doporučuju, ochotná obsluha, skoro se mi chtělo tam zůstat trucovat.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



V Dědické ulici stojí zdánlivě bezvýznamný domeček. Před přestěhováním k zámku zde sídlilo muzeum.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



A konečně jsem na náměstí, které nese jméno náměstí Kašpara Šternberka. Zde stojí dům U Růže, v němž je dnes kulturní dům, vpravo od něj bývalá radnice.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



Pohled na dolní část náměstí s kostelem, nahoře kaple, místo jednoho chodce s dítětem vidíme auta.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:




Takhle vypadalo náměstí začátkem 50.let.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Čtyřicátá léta.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Další dva záběry z náměstí bez datového údaje.
Staré fotky jsem okopíroval na adrese:





Jižní strana náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



Předchozí záběr detailněji. Vpravo hrad.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Padesátá léta, nad kašnou je vidět štít s firmou Jas, což z počátku komunistické vldy znamenalo prodejnu obuvi.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:




Pohled na severní frontu náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)




Zámecká budova, vlastně jen jedno křídlo, je vidět, že zde byl i hotel, jmenoval se Hvězda.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



Jakšovský či Falkův dům sloužil jako úřední budova panství, od 80.let muzeum, v něm informační středisko.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



Škola, kde se učilo až do roku 1999. Tyhle záběry jdou mizerně, ale nějak jsem to nakroutil.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



Škola na Plzeňské ulici v jiném úhlu.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



Záběr z Plzeňské ulice směrem k náměstí. I zde je trochu vidět škola, bleděmodrá budova před ní je pošta.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



Na závěr sokolovna, postavená v roce 1926 za několik měsíců, do roku 1962 promítalo kino. Teď to vypadá na hospodu, venku seděly děti, jeden kluk vyběhl, ptal se mě, kolik je Euro. Říkám 27, kluk odcházel a slyšel jsem „...každej řiká něco jinýho…“
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Rokycansko na starých pohlednicích z vydavatelství Baron v Hostivici (2007)



Koupil jsem si do vlaku půl litru vína, podaného mi s úsměvem, že jsem se styděl, že jsem nekoupil dva litry. V příjemném počasí jsem opouštěl město, o němž jsem více méně nevěděl nic.



Udělal jsem i pár fotek jen tak a jsou zde.



Další srovnávací fotky z různých lokalit jsou zde.
Vystavil v
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)