Starej člověk vydrží míň. I horka. Uzavřít se mezi stěny bytu pomáhá, ale jen do jisté míry. Nakonec se ukáže, že nejlíp je tam, kde stíní stromy, vítr přece jenom trochu profukuje, proč nevyrazit nahoru nad Příbram.
Nedávno jsem prošel Milín. Jak jsem tak koukal do publikace Příbramsko na starých pohlednicích pánů Ludvíka Brožka, Petra Prášila a Petra Martinovského, vydané v roce 2007 vydavatelstvím Baron v Hostivici, rozhodl jsem pokračovat do vesnic málem neznámých.
Třebsko a Lazsko. Z Milína kousek cesty. Ve vlaku mě napadlo vystoupit až na další až na další zastávce Ostrov U Tochovic. Ani ve starší mapě není, je zde vidět, že zastávku dodělávali po letech. A necelý kilometr z kopce je vesnice Ostrov, dodatek u Tochovic platí jen pro železnici. Ostrovů je po republice hodně, ajznbon nechce mít ani dvě zastávky jednoho jména.
Byl jsem rád, že se mi dvě srovnávačky snad povedly.
Všechny historické pohlednice v tomto článku jsem okopíroval ze zmíněné publikace.
Vesnička, klídek, kromě místních sem jezdí jedině sanitka, případně funebráci. Tady mě popletl popisek v publikaci, zadní dům měl mít čp.13, třináctka na mě čuměla z jiné fasády. Točil jsem knihou nahoru dolů, ale ta radost, kdy na to přijdu. Svou hlavou!
Paní z domu nalevo mě informovala o tom, že stálých obyvatel je méně a méně. Domy před devastací zachraňují chalupáři. To znám, nejen tady.
Paní mě taky nasměrovala sem. Potok je v rourách, dal jsem krátkou řeč s chalupářem, který mluvil, co je to práce, ale znám je tyhle lidi, v očích je radost, že dům před spadnutím se probouzí k životu. Hodně se mi stává, že lidi zajímají staré fotky, chtěli by se aspoň trochu přiblížit původní podobě.
Do Ostrova jsem nechtěl vydávat, dvě srovnávačky, pokoukání, popovídání a zpátky do kopečka kolem zastávky a už jsem v další vesnici. Z publikace jsem okopíroval i toto.
Procházím vesnicí, což je vlastně jedna ulice, směrem k Milínu. Otáčím se, v dáli je vidět hospoda z předchozího záběru a už je napravo další hospoda, tentokrát zrušená. Tenkrát uměli žít. Pardon, pít.
Hospoda U Václava je vidět pořád v dáli. Jeden dům vpravo zmizel, teď je tam košatý strom a u něj postavili v roce 1928 kapli. Však se k ní ještě vrátím.
Pasák žene ovce od Milína. Chtěl jsem tam dostat i jedoucí auto, ale problém byl, že v tomto případě bych autu vadil v jízdě. Někteří řidiči bývají i sprostí.
A slíbená kaple. Jeden tu zasadil strom, druhý zaparkoval, jak má tvořit.
Odcházím do Kamenné.
Táž fronta domů, jen focená směrem od Modřovic do centra Třebska.
Škola tady stojí od roku 1796. Mám víc fotek, ale listí vadí.
Hostinec F.Červenýho píšou na staré pohlednici. Je na obou prvnívh srovnávačkách, tady je čelní pohled. Sem údajně chodíval Antonín Dvořák, jeho sídlo ve Vysoké je za bukem. Když už měl ve Vysoké plný zuby Rusalek u jezera, schoval se sem. Sídlila zde hospodářsko-čtenářská beseda Dvořák a hráli i divadlo.
Odjíždím autobusem do Příbrami, při čekání na spoj jsem se pokusil o toto srovnání. Fakticky jde jen o jeden dům, kterého jsem se mohl chytit. Přes Mlýnský potok vedle jen dřevěná lávka a pro těžké povozy byl brod. Tak njak to bylo, neměl jsem moc času, ale určitě se během zimy dostavím. Silnice směřuje do Narysova a dále do Příbrami.
Tím končím jeden výlet, myslím, že jsem se i pobavil. Sranda k popukání se nekonala, té mají všichni spoustu v televizi.
Nějaké fotky z výletu.
Hodně dalších srovnávacích fotek z různých lokalit je zde.
Nedávno jsem prošel Milín. Jak jsem tak koukal do publikace Příbramsko na starých pohlednicích pánů Ludvíka Brožka, Petra Prášila a Petra Martinovského, vydané v roce 2007 vydavatelstvím Baron v Hostivici, rozhodl jsem pokračovat do vesnic málem neznámých.
Třebsko a Lazsko. Z Milína kousek cesty. Ve vlaku mě napadlo vystoupit až na další až na další zastávce Ostrov U Tochovic. Ani ve starší mapě není, je zde vidět, že zastávku dodělávali po letech. A necelý kilometr z kopce je vesnice Ostrov, dodatek u Tochovic platí jen pro železnici. Ostrovů je po republice hodně, ajznbon nechce mít ani dvě zastávky jednoho jména.
Byl jsem rád, že se mi dvě srovnávačky snad povedly.
Všechny historické pohlednice v tomto článku jsem okopíroval ze zmíněné publikace.
Vesnička, klídek, kromě místních sem jezdí jedině sanitka, případně funebráci. Tady mě popletl popisek v publikaci, zadní dům měl mít čp.13, třináctka na mě čuměla z jiné fasády. Točil jsem knihou nahoru dolů, ale ta radost, kdy na to přijdu. Svou hlavou!
Paní z domu nalevo mě informovala o tom, že stálých obyvatel je méně a méně. Domy před devastací zachraňují chalupáři. To znám, nejen tady.
Paní mě taky nasměrovala sem. Potok je v rourách, dal jsem krátkou řeč s chalupářem, který mluvil, co je to práce, ale znám je tyhle lidi, v očích je radost, že dům před spadnutím se probouzí k životu. Hodně se mi stává, že lidi zajímají staré fotky, chtěli by se aspoň trochu přiblížit původní podobě.
Do Ostrova jsem nechtěl vydávat, dvě srovnávačky, pokoukání, popovídání a zpátky do kopečka kolem zastávky a už jsem v další vesnici. Z publikace jsem okopíroval i toto.
Putuju-li po takových zapadlých vesničkách, tahám si sebou svačinu, vodu proti žízni, ani ve snu nepočítám s možností občerstvení. Tady se v současnosti říká U Václava. A prodali mi pivo. Točený. Pokud by tam někdo zabloudil, otvírají až v pět, aby neobtěžovali. Slyšel jsem hlasy, nevyhodili mě, pána zajímalo, co dělám. Má všelijaké cedule nejen venku, i uvnitř. Pěkný. Tam by se sedělo. Ale fuj nesmím moc chlastat a žrát.
Procházím vesnicí, což je vlastně jedna ulice, směrem k Milínu. Otáčím se, v dáli je vidět hospoda z předchozího záběru a už je napravo další hospoda, tentokrát zrušená. Tenkrát uměli žít. Pardon, pít.
Hospoda U Václava je vidět pořád v dáli. Jeden dům vpravo zmizel, teď je tam košatý strom a u něj postavili v roce 1928 kapli. Však se k ní ještě vrátím.
Pasák žene ovce od Milína. Chtěl jsem tam dostat i jedoucí auto, ale problém byl, že v tomto případě bych autu vadil v jízdě. Někteří řidiči bývají i sprostí.
A slíbená kaple. Jeden tu zasadil strom, druhý zaparkoval, jak má tvořit.
Odcházím do Kamenné.
V Kamenné zrušili rybník, učinili ze zámku ruinu, sklapl jsem knížku a odcházím přes kopec do Třebska.
Vesnice z dálky láká, skvěle umístěný kostel na vršku. Už se vidím, jak by tam byla hospoda atakdále. Na starých fotkách je kostel focený tak, že dnes stíní zeleň, sem se určitě vrátím, ale ne kvůli nákupu. Kulturák, postavený v době socialismu, vypadá zavřeně, ač zatím nepadá, z té doby nákupní středisko ovládá Vietnamec, ale nějak mě uvnitř nenapadlo, jestli mají něco zajímavého. Ani pivo vychlazené, třebaže tito obchodníci jinde na to dbají.
Záběr je z kopce kousek pod kostelem při výjezdu z obce směrem na Modřovice. Na staré fotce lidé stojí před obchodem, předposlední dům je hospoda.
Koloniál a trafiku vlastnil Karel Karas. Kde jste, pane Karasi?
Táž fronta domů, jen focená směrem od Modřovic do centra Třebska.
Škola tady stojí od roku 1796. Mám víc fotek, ale listí vadí.
Hostinec F.Červenýho píšou na staré pohlednici. Je na obou prvnívh srovnávačkách, tady je čelní pohled. Sem údajně chodíval Antonín Dvořák, jeho sídlo ve Vysoké je za bukem. Když už měl ve Vysoké plný zuby Rusalek u jezera, schoval se sem. Sídlila zde hospodářsko-čtenářská beseda Dvořák a hráli i divadlo.
Odjíždím autobusem do Příbrami, při čekání na spoj jsem se pokusil o toto srovnání. Fakticky jde jen o jeden dům, kterého jsem se mohl chytit. Přes Mlýnský potok vedle jen dřevěná lávka a pro těžké povozy byl brod. Tak njak to bylo, neměl jsem moc času, ale určitě se během zimy dostavím. Silnice směřuje do Narysova a dále do Příbrami.
Tím končím jeden výlet, myslím, že jsem se i pobavil. Sranda k popukání se nekonala, té mají všichni spoustu v televizi.
Nějaké fotky z výletu.
Hodně dalších srovnávacích fotek z různých lokalit je zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat