pondělí 31. srpna 2015

Propocené pindy z Facebooku - léto 2015

První letní dny podle kalendáře vyhrožovaly, chladno, pršelo, možná letos naposledy.
Ta vedra, co letošní léto zatím zdobí jsou podle přání těch, kteří říkají, že v létě má být horko.
Léto budiž pochváleno, ale...
Za rok zapomenu, jak letos bylo, na Facebooku jsem to viděl takto.
Vždycky, když po sobě prohlížím, co jsem kdy považoval za důležité či aspoň zajímavé.

23.6.2015
Už se sichruju. 
Pochybuju, že by debilní zákon, který zakazuje bez povolení autorů zveřejňovat fotografie budov, neprošel. Evropský parlament potřebuje činnost, aby nikdo nepoznal, že je nepotřebný. To je normální, co parlamenty existují. Jestli jde o kraviny, nechme Pánu Bohu.
Předem se zajímám o to, koho se budu ptát u této fotky.

Stavitele Lovoše, tvůrce mraků nad ním, architekta hospody na vrcholu či hospodáře vpravo dole?

24.6.2015
Ráno jsem vstával bez problémů. 
Nic jsem nehledal!!!
Odešel jsem z domova akorát, hned mi jel autobus na nádraží.
Vypadalo to na povedený den.
Na nádraží mi sdělili:
"Jestli nemusíte nutně, nikam nejezděte, spadla trolej."
Nechtěl jsem jet trolejbusem, raději jsem mlčel.
Cestou domů jsem zmokl.
Doma jsem nemohl nastartovat počítač, jenž zřejmě nepočítal s mým návratem.
V lednici poslední pivo.
Odjel jsem do města, několikrát poprchávalo, několikrát vysvitlo slunce.
Skončil jsem v areálu trojského zámku.
Taky jsem objevil, že ve svém věku bych platil do ZOO jednu korunu.
Doma jsem vypil to poslední pivo.
Pro další se mi nechce.

Asi půjdu do pelechu přemýšlet, zda se den podařil či nikoliv.

28.6.2015

Zahradníci

30.6.2015
Je to moje věc, ale nějak se stydím se na internetu prezentovat pod přezdívkami, které mi připadají přiblblé, fotky dávám skutečně svoje, ač bych přesně věděl, jak mám vypadat líp.
A protože zveřejňuju jenom, co chci, nemám problémy s údajnou ochranou osobních údajů.
Pak se mi může stát, že při koupi vína ve vinotéce, se mě prodávající optá, jestli nejsem náhodou její bratranec.
21 let jsme se neviděli, jenom díky fotce na internetu mě poznala.
To bylo prima setkání!

8.7.2015
Zápisky starého sklerotika
Býval jsem horkomilovný, ne kvůli plážím u moří, tam jsem nejezdil.
Býval.
Už několik dnů toužím po bouřce. Všechno ukazovalo, že v noci bude.
Jak kde, u nás v Podolí asi půl hodiny, ani hasiče nebylo slyšet, nepadaly střechy, potkani zůstávali v kanálech.
Tomu říkají bouřka... Za komunistů to bejvaly bouřky.
Je chladnějc, to jo, věci mám připravené na výlet za historií s nebývalou pečlivostí.
Na nádraží kupuju škvarkovou placku, v bufetu dvojku vína do vlaku. 
Těším se. To mají penzisti a děti hodně společné.
60 minut zpoždění, v okrese Kolín si občané neohlídali stromy a nechali je napadat na koleje, snad měli bouřku větší než u nás.
V takové situaci bude jízdní řád stát celý den za prd a prožil bych čas v poskakujícím vlaku.
Jedu zpátky domů, v tramvaji vzpomínám, že mě minulé dny otravovala nabídka vstoupit do skupiny cítím se cítím podvedený Václavem Havlem. Nebo tak nějak.
Václav Havel, myslím, nic neříkal o tom, že nebudou stromy padat na koleje. Aspoň o tom nevím.
Škoda, moh jsem to na něj hodit. Člověk občas potřebuje svůj mindrák hodit na jiného. Slavnějšího.
Udělám si třešňové knedlíky.
Abych k nim měl moučník, vezmu kolo a dojedu k Musilům do Radotína pro tlačenku.
Jak se znám, spolknu ji hned. A na kurtech si dám pivo.

Třešňové knedlíky budou podvečerní moučník.

12.7.2015
Devastace osobnosti
Co já všechno zapomněl v hospodách? Sako, pět kilo projektové dokumentace Pražského okruhu, dálkoměr, přítelkyni, vánoční stromeček...bylo by toho strašně moc.

Dnes jsem zapomněl batoh v CUKRÁRNĚ!

13.7.2015
Od padesátých let, kdy jsem jako puberťák objevil kouzlo biografu, obdivuju filmy Federica Felliniho. Možná jsem jim tehdy nerozuměl tolik jako v dospělosti. Dívat se na díla, jako je třeba Sladký život je pro mě svátkem jako pro sportovního fanouška Wimbledon nebo Tour de France.
Právě jsem si přečetl, že Felliniho dědici prodali autorská práva zrovna Sladkého života do Hollywoodu. Remake prý bude mít stejnou kvalitu jako originál a bude modernější. Ani slovo o tom, že jde hlavně o prachy.

Doufám, že je bude pan Federico chodit strašit.

14.7.2015
Za mého mládí jsme tomu říkali panáky. Dnešním panákům jsme říkali štamprlata.

(3.8.1969 někde mezi Dobříší a Orlíkem)

Earth, Wind & Fire Experience

byl jsem večer na Staromáku, třikrát pršelo, muzika stála za to.

15.7.2015
Nastěnka k pronájmu. Jak tomu mám rozumět? Aby mě nevyškrtli z Facebooku...

16.7.2015
Vstávat a cvičit.


17.7.2015
Sedlo
Kopec, který mě provokuje, neustále se kolem něho motám, dnes už jsem byl vysloveně pod ním.
Upřímně, už bych nahoru nevylez.
Kopec - hajzl.
Poprvé jsem na vrcholu byl v roce 1972, to mi bylo 29, nahoře jsem málem upad.
Hned za mnou vyfuněl Olda Dobiáš z Kolína, tam co je pěkná rovina.
Bylo mu 79, prohlásil:
"Málem sem se zadejchal"
Rád se předváděl, dědek.
79 to je o 7 let víc než mám dnes já.
No, co s tím nadělám.
Olda si koupil v 85 kolo a namlátil si na něm, už se nepamatuju, co si zlámal.

Umřel po devadesátce v domově důchodců, odkud jim pořád utíkal...


19.4.2015
Výborné houskové knedlíky jsem si uvařil!

20.7.2015
Teď se mi ozval dívčí hlas.
Že jsem vyplnil nějaký soutěžní kupón.
Pochybuju, jsem na to línej.
Že jsem vyhrál konvici v hodnotě 1000 korun. Profesionální.
Dala mi dva termíny, kdy si můžu výhru vyzvednout.
Už jsem je zapomněl.
Přemejšlel jsem totiž (!), jak vypadá taková profesionální konvice.
Abych jí nemusel za kafe platit.
Nebo je to něco jako "Hrnečku vař!"?
K tomu bych potřeboval ještě někoho, kdo mi nápoj donese do pelechu.

Než jsem zavěsil, slušně jsem pozdravil.

Na botníku se mi usadil pavouk, včera tam určitě nebyl.
Středně velkej, hezkej, trochu do zrzava, možná imigrant z Irska.
Má smůlu, budu mu muset potrhat pavučinu.

Potřebuju boty.

21.7.2015
Byl jsem u Belvederu dát do pořádku jeden svůj srovnávací nepořádek.
Tam pod stromy s velkými korunami je relativní chládek.
Nemůžu si pomoct. To je jasně předbouřková atmosféra. Tady spadlo asi vosum kapek, velikejch, jako když je vopocenej strop. 
Nebo mi káplo na karbid.
Bože, pošli vodu'
Nebo si budu muset dát další pivo!

22.7.2015
Začínám mít strach, aby nedošla voda pivovarům.

Sedím v Úštěku na nádraží před hospodou U Viléma pod lípou, piju Březňáka za dvacku. Na sklenici je chlap s půllitrem, připomíná trochu Lenina. Ale i plešouna vydržím. Vy nevíte, jak může bejt vedro krásný.
Kdo se ještě pamatuje, jak za horka docházelo v hospodách pivo a lahváč byl podpultový zboží? Jenom Lenin byl všude.

 Lenin je v Ječný.

Ač je to při mém šarmu zvláštní, dáma nepatří ke mně, ke mně patří půllitr.


Má smůlu
Odborníci tvrdí, že starý lidi (politicky korektně - senioři a seňority) mají sedět v horku doma a dodržovat pitný režim.
Vyjdu-li do správné krajiny, na vzduchu je líp. Podívám-li se na tyhle fotky, co je tu krásných stromů, pod nimiž je příjemný chládek.
Kdo hledá, i pitný režim dodrží.

24.7.2015
Čtu si:
"Omládněte bez plastické operace až o 10 let."
Tůdle nůdle, budou chtít, abych platil v tramvaji.

26.7.2015

30.7.2015
Proč mají pobočky pojišťovny Generali podobný vývěsní štít jako některá řeznictví?
Smutně kráčí ulicí chlapík. 
V puse divná pachuť.
Ráno rozespalý v rámci dobrých vztahů s manželkou snědl něco vloček.
Jsou prý zdravé.
Vidí řeznický krám!
Ovárek. Drštková. Aspoň sousto kabanosu! Těší se.
Sahá po klice. Takhle se třese alkoholik, když mu nalévají panáka moc pomalu.
Povedlo se.
Uvnitř sedí pojišťovák.

Hubenej, asi po vločkách.

31.7.2015
Takhle se budete tvářit při placení v zámecké restauraci ve Zbirohu.

1.8.2015
Když lezu po schodech k mému bytu, slyším svou mámu:
"Přeraž se, blboune!"
Tytéž schody jsem brával po dvou, po třech...
Kvůli tomu jsme zvonili klíčema na náměstí?
Chci změnu.
Chci běhat po schodech jako dřív!

Chci běhat líp.

7.8.2015
Nezoufejte!

Za pár dnů je to tady!

8.8.2015
Jo, dřív to bejvaly vedra.
Ty mladý dneska ani nevědí, jaký bejvaly vedra.
V Dobřichovicích prej padly rekordy.
Rekordy, rekordy, dobřichovický....
Jenom se chtěj zviditelnit.
Dixieland v Dobřichovicích, jedu tam, přece nejsem srágora.
Cestou z nádraží k lávce přes Berounku mě napadlo, že bych měl jet domů. Je poměrně teplo.
Louka loni zelená je suchá.
Na pódiu hrajou, dávám si pivo, zasyčelo do mě dřív, než jsem ho objednal.
Dám si víno, dám si druhý. 
Takhle to bývá, po troše alkoholu se stává šereda úžasnou kráskou.
Prostor pod dobřichovickou lávkou je najednou sympatický. 
Když už jsem tady, rozhlídnu se.
V chládku hovoří muzikant.
"Když je vedro, stojí to za hovno, když je zima, stojí to za hovno."
Ztichne, přemýšlí, jak dokončit myšlenku.
Napil se piva.
"Všechno stojí za hovno."
Znám ho, je to dobrý muzikant.
Zvedám se ze stínu, víno zmizelo, snad mi na něj někdo chodí..
Potkávám kamarádku, v Andalusii jsme spolu jezdili na kole. Ve vedru.
Na pódiu se začal hrát fantastický jazz. 
Hotsy totsy z Olomouce? Jsou úžasní.
Krásná muzika, víno chutná snad i víc.
Kdo může za skvělou muziku?
Víno? Z ničeho nic plné hlediště? Nebo se nám omlouvá vedro?
Steamboat Stompers a Eva Emingerová, jazzová formace trumpetisty Masáčka?
Vlastně je to fuk.
Měl bych končit prohlášením, že jsem prožil krásný večer.
Co když se mi všechno jenom zdálo?
Doma ukazuje teploměr skoro 29. Celsia.
Třeba je pokaženej, tyhle moderní digitální křápy prd vydržej.
Dřív bejvaly jiný teploměry a ty vedra...

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2015/08/882015-dixieland-v-dobrichovicich.html


11.8.2015
Je čas se začít chystat na cestu za teplem. Do Afriky.



13.8.2015
Co si má počít omezený majitel mobilního telefonu s neomezeným tarifem?

Pochybuju, že by mi někdo poradil. Stejně jdu spát.

14.8.2015
Dneska ráno řikali, že bude nejteplejší den v týdnu.
Mám pocit, že je to už asi osmej nejteplejší den v týdnu za poslední 3 týdny.
Početně to nevychází? Ale, to je jedno.
Zase jsem strávil odpoledne v klimatizovaném vlaku, zkusmo jsem vystoupil v Mnichovicích, v hospodě měli takový dobroty, že jeden žaludek a půlka tlustýho střeva společně plakaly.
Malá zavařovací sklenice s kachním sádlem a masem, chleba na prkýnku. Jsem promaštěný na celý víkend. 
Tátovi by chutnalo, tvrdil, že co mu chutná, je zdravý, přece nebudu hlásat, že táta žvanil.
Chtělo by to nějaký vitamin? V pivu něco je, písmeno si nepamatuju.

15.8.2015
Vždycky jsem miloval básníci.

17.8.2015
Do včerejška jsem chodil domů propocený, dnes konečně promoklý.
V Albertu mají sedmičku Rulandského šedého za 120 Kč, když koupím dvě, je to taky za 120.
Ne, že bych s oblibou lítal s taškou na kolečkách po slevách, ale tahle sleva byla moc lákavá.
To mi nemaj dělat, zase budu večer chlastat víno. Jestli ne hned. Naštěstí potřebuje vychladit.
Jestli někoho zajímají důležitější zprávy, nechť si přepne na ČT 24.

24.8.2015
Léto 2015 je mimořádně horké a suché.

27.8.2015

29.8.2015


Pomůže ti GPS, bloudící poutníku?

30.8.2015
Občas poslouchám v neděli ráno v rozhlase pana Václava Větvičku. Zrovna dnes. Když před dvěma lety slavil 75.narozeniny, ptali se ho, jestli taky začne jezdit do světa. Odpověděl, že má ještě čas, nezná zatím pořádně naší republiku. Poslouchám-li ho, mám pocit, že byl všude, ale neříká to, má v sobě na rozdíl od lidí, kteří se chovají jakoby byli všude, pokoru.
Vystoupil jsem ve čtvrtek z vlaku na zastávce Ostrov u Tochovic, kde jsem nikdy předtím nebyl. Bylo hezky, v dáli jsem viděl v mlhách i šumavskou Kleť. Vzpomněl jsem si na pana Větvičku. Prošel jsem na Příbramsku pár kilometrů, už je mi v mých letech jasné, že nikdy nemůžu vidět všechno.
S trochou ironie si říkám, že komunisti nás zadrátovali, kdo chtěl poznávat krajinu, nic jiného mu nezbývalo, že mi vlastně tehdejší režim posloužil poznat místa, kam by mě možná za normálních poměrů nenapadlo cestovat. Samozřejmě bych byl hrozně nerad, aby se tytéž poměry vrátily, to bych mladým fakt nepřál.
Že může mít putování po téměř neznámých místech svůj půvab, dobře vím a proto jsem si udělal pár fotek na památku.
Všude je něco hezkého.


Už dlouho mi chodily maily a esemesky, že mi zřídí za 299 měsíčně O2 televizi.
Ani uchem do hlavy se nedostaly a byly smazané.
Jsem jejich zákazníkem, protože po zkušenostech s bankou Bohemia, pojišťovnou Morava a zdravotní pojišťovnou Garant Hospital, které zkrachovaly hned poté, co jsem se stal jejich klientem, jsem rezignoval, nechávám výběr telekomunikačních společností chytřejším.
Někdo má talent, druhý ne, aby první mohli vyniknout.
Ve čtvrtek na mě vypadla ze schránky nádherně vyvedená brožurka, pochopil jsem, že mi tarif změní a basta.
Musím k nim, do telefonu bych blekotal a zapomněl důležité.
V pátek k večeru chodívám na tyto instituce, Pražáci jsou už na cestě za odpočívajícími sekačkami zahrad, úředníci se nudí a mají ze zákazníka málem radost.
Jako ten můj, smál se, posaďte se, co pro vás můžu udělat.
"Dostávám nabídky na vaši televizi."
"Ano, jasný."
"Já ji nechci." 
Úsměv mu strnul jako v pohádce O šípkové Růžence. Naštěstí jsme nemuseli čekat na prince zachránce, který ho vyseká z trní, šok pominul.
"Víte, já už dva týdny nedělám nic jiného, než přijímám žádosti spousty zákazníků a vy na mě takhle... Fotbal nemáte rád, filmy, seriály, co je to 299 korun?" 
"Nejsem televizní divák, některé dny ani bednu nezapnu. Fotbal mám rád, ale že bych na něj musel čumět ve dne v noci... Stejně budete vysílat hlavně to, co vám bude vydělávat."
Zahlédl jsem v očích úředníka jisté pochopení, ovšem je loajálním zaměstnancem, který musí prodávat.
Zavolal mobilem svou nadřízenou, abych jí svůj požadavek řekl osobně, předem ji ujistil, že mě legitimoval, respektovala mé přání bez dlouhých řečí.
Mám u nich telefony, internet, tedy zákazník.
Úředníkovi jsem věnoval brožurku, již mi poslali. 
Seznam programů, které bych mohl sledovat, je v ní nekonečný, to se nedá přečíst bez zdřímnutí.
Poradil mi, jak s mobilem, dokonce usoudil, že jsme si pěkně pokecali.
Šel jsem domů s dobrým pocitem, cestou jsem si dal dvojku vína, když už jsem byl z baráku.

31.8.2015
Člověk jenom zírá, jak roste. I na koníčka si vyskočí.








Žádné komentáře: