Nikdo mi nemusí závidět, nerancoval jsem se do Švýcarska koukat na alpský tunel. Malý český Gothard máme i v Čechách.
Už počtvrté jsem v letošním létě, mírně teplejším, navštívil město Hořice.
Nechával jsem si na závěr výstup na místní městskou horu jako sportovní vrchol mého putování za historií města, které se občas honosí příponou v Podkrkonoší.
Včera, v neděli jsem přijel s jasným plánem. Podívat se na některá místa a využít počasí ani vařícího, ani plačtivého. Ano, takové má být léto, ale říkejte to lidem. Koupající touží po sluníčku, houbaři vzývají déšť, ti ostatní nadávají, protože se to musí.
Těšil jsem se na klidnou neděli.
Cesta z nádraží mě navnadí. Blížím se k náměstí a slyším tlampače, taky je nějak víc motorek než jindy. Parkoviště na náměstí je přeplněné. Pochopil jsem, že se bude závodit. Bohužel v místech, která jsem chtěl navštívit. Pokusil jsem se mezi diváky dostat, ale vstupné 200 korun mě odradilo.
Vypil jsem v hospodě pivo, zašel do cukrárny na větrník a kafe, za poloviční cenu než Pražák platí doma.
Každý má rád něco jiného. Vůbec mi nevadí motocyklové závody, vylezu na kopec. Na úpatí jsou Smetanovy sady, kde je pár soch velikánů české kultury, i husiti zde číhají na hlídce, Krakonoš se tváří jako by chtěl nahánět hrůzu.
Zvuk motocyklů se vzdaluje.
Následuje samotný výstup. Takhle si představuju horskou tůru pro důchodce. Dokonce zdevastovaná troska mého typu nijak netrpí. Však potkávám i starší dámy, ozdobené holemi. Asi je mají na odhánění chlapů.
Svah je zaplněný kamennými plastikami, u kterých se dá zastavit a nevypadám jako dědek, co už nemůže.
Nahoře je kostelík na Gothardě, stojí uprostřed hřbitova, který je zaplněný skvostně vysochanými náhrobky. Starý hřbitov.
Nový, postavený koncem 19.století, je ozdobený překrásnou branou.
Bývala zde podle knížky hospoda, která určitě chybí. Louky na vrcholu, kam se podívám, sochařské výtvory.
Být místním občanem, asi bych sem chodil trávit volné chvíle. Dá se tu sedět, ležet, přemýšlet, mám-li o čem, dívat se kolem sebe, ani výhledy do krajiny nechybí. Motorky jsou slyšet jako zvuky odněkud, hodně zdaleka.
Stromy jsou zde listnaté i jehličnaté, myslím, že až v říjnu začne leccos žloutnout, nádhera.
Pro lidi, kteří netouží ve volných chvílích po hluku, vzruchu, ideální výlet.
Jak jinak, fotil jsem si, třebaže tvrdím, že vyfocená socha je stejně zajímavá jako vyfocená zmrzlina.
Seběhl jsem, kecám, seštrachal jsem se na náměstí, kde mají i v neděli odpoledne v místní samoobsluze dobré pečivo, dobrou šunku, vychlazený lahváč do vlaku.
Vláčky jely tak, jak bych si představoval železniční dopravu.
Kam se hrabou Švýcaři.
Fotky
Snad budou i nějaké srovnávačky, snad budu mít příležitost se pochlubit.
Žádné komentáře:
Okomentovat