Slaný 1.část

Královské město Slaný. Vznik města pod horou, dnes nazývanou Slánská, se traduje do doby knížete Nezamysla, což tvrdí Václav Hájek z Libočan, který pokud neměl žádné informace o historických událostech v českých zemích, klidně si je vycucal z prstu.

Lépe se držet díla spisovatele Václava Štecha a jeho syna V.V.Štecha, historika. Nejsem od toho, abych opisoval z děl chytřejších. Vznik města lze datovat na přelomu 13. a 14.století.

Kdysi hodně významné sídlo se slušnou historií bylo v roce 1960 začleněno do okresu Kladno, trochu se dostalo stranou.

Osobně jsem putoval přes Slaný nepočítaně, z Prahy na kole jsem tuto cestu přes Brandýsek jako kluk miloval. Byla kopcovitá, dala cyklistovi zabrat. Služebně jsme tudy projížděli autem, jezdilo se do Loun, do Mostu, ale že bych se nějak významně prošel po městě, na to si nevzpomínám.

Dostal jsem darem publikaci z Paseky Zmizelé Čechy – Slaný a na stará kolena splácím dluh, které je asi nespravedlivě mimo hlavní pozornost.

Sedl jsem do vlaku a s přestupem v Kralupech vystupuju u svého cíle. Přijel jsem sem třikrát během února a března, v neděli i ve všední den. Fotil jsem a dnes vím, kde je ve Slaném co zajímavého. Snad se sem někdy podívám jen tak na potulku.

Skoro mě překvapilo, že jsem dal dohromady tolik srovnání. Počet 62 je pro můj blog příliš vysoké číslo, tak holt budou dva díly.

Nádraží, jak říká nápis na staré fotce.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Kladno/Slany/Default.aspx

Prostor před nádražím. Tato fotka ukazuje, jakou důležitost ve Slaném, stejně jako v jiných místech republiky, měla vlaková stanice. Začaly se stavět honosné domy, před nádražím se procházely nastrojené dámy. Časem se stal důležitějším autobus. Nádraží se stalo okrajovou záležitostí. Tady navíc dostalo ošklivou přístavbu, která mi vadila v porovnávání. Vlevo je Wilsonova třída, přímo Nádražní, vpravo silnice na Studeněves.
Dostal jsem připomínku od slánského patriota J.M., že ulice, o které tvrdím, že se jmenuje Nádražní, je ve skutečnosti Tyršova. Podíval jsem se na plán města a vidím, že připomínka je správná. Napsal jsem nesmysl, za který se omlouvám. Moje pindy jsou jenom moje pindy a můžou v nich být voloviny. Panu J.M. děkuju.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Cestou Wilsonovou třídou do města je vlevo odbočka do ulice Vepřkovy, kde byl v roce 1929 otevřen Husův dům s modlitebnou Evangelické církve metodistické. Efektní srovnávačka to není, ale je vidět změněný charakter místa.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Ve Wilsonově ulici stojí divadlo, jehož stavba byla zahájena v roce 1882.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Wilsonova ulice končí krásným Okresním domem.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Kladno/Slany/Default.aspx

Jen pár kroků jsem udělal blíž Okresnímu domu.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Kladno/Slany/Default.aspx

Došel jsem k Okresnímu domu, otáčím se a dívám se Wilsonovou třídou směrem k nádraží.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Kladno/Slany/Default.aspx

Okresní dům z let 1902-03, dílo architekta Jana Vejrycha.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Ještě Okresní dům, pohled z bývalé ulice U Kříže. Fotil jsem nalepený na paneláku, ulici pohltilo sídliště. Říká se zde U váhy, protože na místě trafostanice stávala váha.
E-mailem upřesnil pan J.M. ze Slaného, váha nebyla na místě trafostanice, ale v domečku jakoby přilepenému. Dále pak, že ulice se nejmenovala U kříže, ale Ve stodolách. Protože svůj komentář jsem opsal z publikace, ze které jsem okopíroval fotku, nevím, jaká je pravda.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011).

Proti Okresnímu domu na rohu Wilsonovy třídy a Šultysovy ulice stojí stavba podle návrhu architekta Rudolfa Štecha z roku 1887, Okresní hospodářská záložna. Zatím bez budoucí sgrafitové výzdoby Mikoláše Alše.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Pohled do ulice Dr.E.Beneše, vpravo Okresní dům.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Kladno/Slany/Default.aspx

Pohled z Palackého ulice do ulice Dr.E.Beneše. Věž patří Okresnímu domu.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Kladno/Slany/Default.aspx

Ulice Dr.E.Beneše. Zde je vidět historická benzinová pumpa, věž je součástí hotelu Grand.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Hostinec U Bílého beránka, středisko společenského a kulturního života, později jej nahradil hotel Grand, který nesl jméno Kořán. Dnes si tam můžete koupit kolo, k němu i dres, cyklista bez dresu je prý k smíchu…

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Třebízského ulice, vlevo Bílý Beránek, ulicí se už tenkrát jezdilo na Louny. Co je rozestavěná budova na pravé straně, nevím.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Opačný pohled. Z Třebízského ulice do Husovy. Vpravo Bílý Beránek, za ním stará spořitelna. Levá strana úplně zanikla, za křižovatkou zužuje ulici dům, patřící Hrdým.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Podobný pohled jako u minulé srovnávačky, o čtvrt století později už byl místo Bílého Beránka Grand, spožitelna dostala nový kabát a Hrdých změnili svou nemovitost. Na dnešním snímku je zásadní přehrazení vozovky za křižovatkou. Husova ulice se stala neprůjezdnou. Právě tudy jsme autem projížděli z Loun do Prahy. Mám radost, když toto někde vidím, myslím, že město je tu pro lidi a ti by měli občas auto odložit a projít se a dát si kafe nebo panáka v některé z kaváren.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Třebízského ulice končí u železničního přejezdu. A před ním si slánští sokolové postavili v roce 1897 sokolovnu. Jsem zvědavý, jestli budou za 100 let funkční dnešní sportovní haly, plné moderních vymožeností. Ale, ale, jsem zvědavý na něco, co už si nebudu moci prohlédnout…

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Kladno/Slany/Default.aspx

Ještě blíže železničním kolejím stával mýtný domek, kde zasedal spolek Trhlina, členové Uměleckého odboru Sokola Slaný. Domeček kupodivu přežil na rozdíl od celé této strany Třebízského ulice.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Od sokolovny (vlevo) vede vzhůru Fügnerova ulice a tam stála a stále stojí restaurace Na Střelnici.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Vrátil jsem se do centra. Pohled z Husovy ulice přes křižovatku do ulice Třebízského.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Kladno/Slany/Default.aspx

Na rohu Husovy a Soukenické stával dům s prodejnou Baťa, nový dům nechala postavit stejná firma, pak nebylo možné jméno firmy léta používat a dnes je tu zase Baťa.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Pohled Husovou ulicí směrem k Masarykovu náměstí. Věž je součástí radnice.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – VI.díl (Libri 2004)

Stojím na konci Husovy ulice, radnice stojí přede mnou, v pozadí kostel svatého Gotharda. Stará fotka je hodně špatná, ale srovnávačka mi připadla tolik zajímavá, že jsem ji nevyhodil do virtuálního koše.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Kladno/Slany/Default.aspx

Vydal jsem se do Palackého ulice. Dívčí obecná a měšťanská škola z roku 1882.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Kladno/Slany/Default.aspx

Palackého ulice, v pozadí Slánská hora, v popředí auto Rybářských potřeb, který mi tu vysloveně cloní. Ale je tu na rozdíl ode  mě doma.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Kladno/Slany/Default.aspx

Stačí se obrátit a naskytne se tento pohled, v pozadí je dívčí a měšťanská škola.

Historickou fotku jsem okopíroval na adrese:

http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Kladno/Slany/Default.aspx

Hlaváčkovo náměstí, dole křižovatka s Palackého ulicí, v pozadí Velvarská brána.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Okresní sirotčinec od roku 1898 na Hlaváčkově náměstí.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Na kopec se škrábu kolem nemocnice do ulice Politických vězňů, abych porovna s minulostí školu na Hájích.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

A vracím se na Hlaváčkovo náměstí, kde už jsem byl, ale nedalo mi porovnat lokalitu ještě jednou. Vzadu opět Velvarská brána.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Ivany Hušákové a Vladimíra Přibyla Zmizelé Čechy – Slaný (Paseka 2011)

Tady svoje putování přeruším, druhou část srovnávaček ze Slaného snad budu schopný dodat velice brzy.

Však už je tu:
http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/03/slany-2cast.html

Fotky, jak mě napadly po šmajdání městem.

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2014/02/922014-slany.html

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2014/03/6-1032014-slany.html

Další srovnávací fotkyz různých lokalit.

Jak jsem nevylezl na Ronov

Vylezu na Ronov!!!

Vykřičníky udělají dojem, jakoby šlo o Matterhorn.

Myslím, že mluvím o nejvýchodnějším kopci Českého středohoří. Z dálky bývá vidět ve dvojici s Vlhoštěm, který má tvar pecnu chleba, Ronov je špičatý, malá Milešovka, pro trpaslíky nebo pro důchodce, kterým se dech krátí, nohy je bolí jako mě.

Myslím, že každý z oněch vrchů patří horopisně do jiného chlívečku, při prvním pohledu je zřejmé, že jim je šumafuk hranice mezi Českým středohořím a Kokořínskem.

Jako ptákům či motýlům, kterým jejich schopnost závidím. Kdo chce hranice, nechť je má. Úředníků, schopných určit hranice čehokoliv, máme dost.

Párkrát jsem nahoře byl, spíš se jednalo o dálkové pochody, vyklusal jsem nahoru, obdržel kontrolní razítko a běžel klusat na jinou homolku.

Je tam zřícenina, mám sebou klobásu a pití, posadím se a budu hledět do dáli. Když budu mít štěstí, i slezu dolů.

Sedím ve vlaku.

Z patrového pantografu vidím přes protihlukové stěny, jejichž účel je dán, ale vrtá mi hlavou, zda je jejich stavba nutná. Koleje jsou pořád na stejném místě, vlaky dělají stále menší kravál… tenkrát nevadilo, dnes vadí…

Vedle pán vysvětluje své partnerce, proč nechodí do lesa. Jsou přemnožená divoká prasata. Taky klíšťata. Řikali to v televizi.

Po příjemném občerstvení na lovosickém nádraží nastupuju do hezkého žlutého vláčku směr Česká Lípa. Průvodčí, který má svou práci rád nebo aspoň ví, že nějak živit se musí a je zbytečné být celou šichtu otrávený. Je vděčný za každou poznámku od cestujících.

Od dětství poslouchám, že všechno je rok od roku horší. Železnice, pošta, zdravotnictví. Před 60 lety mí rodičové nadávali na bordel, jaký dříve nebýval. Každý rok o něco hůř. Dovede si někdo představit, jaká nádhera byla v roce 1954 jít k doktorovi, sednout do vlaku…

Bohužel, pro mou fyzickou kondici chátrání platí a ještě vyhrožují starší, že lepší už to nebude. Stýská se mi po toulání přírodou, nechce se mi věřit, že sezóna mi končí. A to přesto, že jaro se letos hlásí mimořádně brzo.

Trať mezi Litoměřicemi a Českou Lípou se kroutí, je zřejmé, že trať je stavěná v době, kdy nebyly v módě kvůli dopravování z místa na místo obrovské terénní úpravy. Důvodem určitě nebyla láska ke krajině, ale proto, že stavebníci neměli k dispozici dnešní výkonné stroje.

Jedu územím, kde se odjakživa mísil český a německý živel. I názvy sídel jsou zajímavé, připadá mi, že se Němec a soused Čech sešli u piva a vymýšleli.

V třicátých letech 20.století převládala suverénně němčina. Mnichovská dohoda darovala území nacistům s domněnkou, že se Hitler napapá a dá pokoj. Dnes už jsme chytří a víme, že nedal.

Vystupuji v Blíževedlích (německy Bleiswedel), žluté vláčky se tady potkali, náš průvodčí má radost a haleká na kolegyni z protijedoucího motoráčku.

Pohledy z nádraží

RONOV

VLHOŠŤ

Noha bolí. Pravá. Zajímavé je, že když udělám čelem vzad, bolí ta samá. Mělo by se snad střídat? Mám podezření, že kopec si jen vyfotografuju.

Od jisté doby sebou, kamkoliv cestuju, vláčím hrst starých pohlednic. Úštecko, jež mám v batohu, váží snad 2 kila.

Ve 13.století bývaly Blíževedly městečkem, později o status přišly, ale každému příchozímu musí být jasné, že tohle nebývala bezvýznamná obec.

Spousta domů, jejichž velikost naznačuje, že je nenechali stavět chudáci, chybí, spousta je otlučená, čeká na opravu.

Nechci rozebírat odsun obyvatel německé národnosti po druhé světové válce. Osobně si myslím, že takovým způsobem se situace neměla řešit, ale byly mi tři roky a nikdo na mě nedal.

Nechám historikům, kteří se nikdy v ničem neshodnou, nakolik si vyhnání Němci zasloužili, ale je jeden fakt, který Češi málokdy zmiňují. Nemovitý majetek těžko stěhovat, budovy však byly plné majetku, který si Němci sebou do hytláků vzít nesměli. Noví osídlenci dostali přidělený dům, zalehli do peřin, ve chlévech dobytek, jen začít žít. Taky pracovat samozřejmě, o majetek shůry spadlý se starat a zvelebovat ho.

Viděl jsem v dětství vesnice, ve kterých nedávno bohaté domy padaly novým majitelům na hlavy. Vůbec si nevzpomínám, že by mezi obyvateli byli Romové, o kterých se traduje, že právě oni pohraničí vybydleli. Nikoliv cigáni, ale gádžové po roce 1946 rychle proměnili ráz venkova v Sudetech. Vznikla JZD, obyvatelé odcházeli pryč, ještě mnohdy stačili prodat dům, který dostali kdysi od státu zdarma, chalupářům. Teprve potom se objevili Romové.

Nebudu soudit, nebude dlouho trvat a budou mě soudit na věčnosti.

To co spadlo v Blíževedlích, nikdo stavět znovu nebude, je tu mnoho nových domů, často pěkně udržovaných, četl jsem v různých pramenech, že počet obyvatel za posledních dvacet let stoupl o třetinu, dnes tady bydlí přes 600 lidí, průměrný věk je 35 let, tedy občané, kteří nejsou zatíženi národnostními spory.

Nezbývá než doufat, že se vše v dobré obrátí.

Vydal jsem se na kopec. Jelikož jsem vysloužilý zeměměřič, v mapě se perfektně vyznám, kopec bych nemohl přehlédnout ani se slepeckou holí, zabloudil jsem. Snad mě chtěl osud upozornit, že s napůl chromou hnátou nemám nikam lézt.

Vrátil jsem se, prokulhal vesnicí, co se dalo porovnal, vyfotil. Zašel jsem do prodejny, takové, jakými v rámci budování nového venkova zaflákali komunističtí „architekti“ celou republiku.

Prodejní doba 6-20, v neděli jen 8-20. Obchod plný zboží, samozřejmě trochu vyšší ceny, zákazník zase nemusí startovat auto cestou do hypermarketů.

Hodně druhů piva.

„Dobrý den, máte chlazené pivo?“

„Tam máme chlazený“

Ukazuje usměvavá Vietnamka. Beru si Kozla, desítku.

„Sebou nebo tady?“

„Tady si vypiju.“

„Jedenáct.“

„Máte…“

„Mám.“

Podala mi otvírák.

Posadil jsem se na lavičku před obchodem. Po roce 1990 se valem rušily prodejny bývalé Jednoty, soukromníci se snažili, vůbec se prý nevyplatí něco takového provozovat. Z toho se nedá žít. Museli přijít Vietnamci.

I v nich vidím naději.

Vracím láhev a pomalu se šinu na nádražíčko. Na kopec jsem nevylezl.

Utěšuju sám sebe. Stejně je ve vzduchu opar, nebylo by vidět daleko, přijedu jindy, polezu na Ronov od severu z Kravař.

Jen jestli.

V Lovosicích stačím dojít do vinotéky pro půllitr žernoseckého, noha ani moc neprotestovala. Jakoby se těšila. Mrcha.

Další fotky jsem uložil tady:

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2014/03/1332014-blizevedly.html
A srovnávačky:

http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/03/blizevedly.html

Pardubice potřetí

Ve čtvrtek jsem v hezkém počasí, vůbec ne únorovém, dokončil svoje courání ve městě, o kterém jsem, kromě obecných pravd, nevěděl nic. Ne, že bych po 5 návštěvách byl chytřejší, ale umím si zhruba představit, jak město vzniklo, jak se vyvíjelo, jak vypadalo, jak vypadá.

Pořád jsem jenom nahodilý návštěvník, kterému se dostala do rukou krásná knížka, jakou by si měli vytvořit v každém městě, protože všude je něco krásného, cosi pomíjivého, rodí se tu lidé, prožívají svoje dětství, první lásky, zklamání, což je život.

Mimochodem publikace, jež mi byla průvodcem, pochází z nakladatelství Hélios z roku 2002 a viděl jsem v kterémsi pardubickém knihkupectví, že je na světě nové vydání (doplněné?) stejných autorů. Kdo se považuje za pardubického patriota, určitě by měl radost, kdyby jí byl obdarován.

Pražský rodák těžko může být pardubickým či jiným patriotem, může se jen dívat, pozorovat a nemá do ničeho kecat, protože je Pražák.

Chodil jsem po městě rád, mnoho starých fotek jsem porovnat nedokázal, Pardubice se hodně změnily, ale zažil jsem mnoho dobrodružství, pokud tak lze nazývat zdánlivě všední věci jako jsou chlebíčky v klasickém mlíčňáku, příjemné prostředí ve vinotéce, skvělé housky v pekařství atd.

Tenhle soubor je třetí v řadě, další nebude, píšu zatím, protože kdoví odkud na mě spadne záplava dalších historických fotek. Nebo se mi bude chtít jen tak cournout po městě. Dostal jsem i pár ohlasů na mé konání, člověka potěší, když se něco líbí i jiným.

Možná jsem měl trochu kliku, od pondělí začíná rekonstrukce třídy Míru, věřím pardubickým, že si centrum města vylepší, ale chodit po rozkopané ulici by nebylo to ono. Slyšel jsem z městského rozhlasu, že i trolejbusy třídou Míru přestanou dočasně jezdit.

Tahle třetí série srovnávaček je trochu od každého něco, jak jsem šel a viděl. Nebo neviděl.

Dnešní Sukova třída, díky kostelu svatého Bartoloměje a Zelené brány jsem se trošku dokázal nasměrovat. Městská řeka měla stejný oblouk jako vozovka, po které drandí stovky automobilů. Někdo řekne, v jakém hezkém prostředí žila naparáděná holčička z doby Rakousko – Uherska. Ale asi neznala splachovací záchod, večerníček ani nemohla jakýmsi ajfůnem probírat důležité věci holčičího života.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Na Pernštýnském náměstí jsem byl už při první návštěvě v listopadu, ale našel jsem ještě tuto fotku a bylo mi líto ji nechat jen tak ulítnout.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Ze severozápadního rohu Pernštýnského náměstí vede tato ulička. Jmenuje se Bartolomějská, ačkoliv autor pohlednice tvrdí něco jiného. Chvíli jsem se motal v Kostelní ulici, ale nedal jsem se. Nadávejte ale někomu, kdo chyboval v roce 1922. Možná ani nemá internet.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Kout, do kterého ústí jak ulička Bartolomějská, tak Kostelní, se jmenuje dnes Wernerovo nábřeží. Je tu klid a hospody.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

A jsem v ulici Kostelní. Následující tři fotky nemám z publikace Heliosu, stáhnul jsem je z internetu, nemůžu posloužit vyčtenými informacemi. Ale ulička je to hezká. Pokud bychom se nacházeli jinde, slintali bychom a říkali „No jo Itálie!“. Na prostřední fotce se mi líbí, že zůstala na svém místě i cedule, označující živnost, byť jinou.

Staré fotky jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Také v Pernštýnské ulici, spojující Pernštýnské náměstí se zámkem, jsem už porovnával. Ale tahle srovnávačka se mi líbí.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Putuji-li z Pernštýnské ulice přes Chrudimku, zastavím se na Bělobranském náměstí. Most přes řeku je v dáli. Výrazná budova vlevo je dnes zbouraný hostinec Hodonín.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Nároží Štrossovy ulice a Husovy. František Plecháček by se divil, jak se dá přebudovat obchodní dům koloniální a železářský…

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Husova ulice, bývalý hostinec U Haldy. Jenom údaje v publikaci mě ujistili, že jde o totožnou lokalitu. U Kohoutků bych Haldu nehledal.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Celá vesnice se vyhrnula k fotografování, trolejbusy ještě nejezdily a náměstíčko U Kostelíčka mělo jiný ráz.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Náměstí U Kostelíčka z jiného úhlu. V dáli je vidět budova školy, dnes je zde sportovní gymnázium mírně zmodernizované. Však se hned podíváme.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Škola U Kostelíčka, postavená v roce 1903, dnes zmíněné sportovní gymnázium. Upravovateli se asi nezamlouvala nemoderní podoba.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Vrátil jsem se přes Chrudimku směrem k divadlu, staré fotky mostů sice mám k dispozici, ale nějak se porovnat nedají a tak stojím na Jahnově třídě. Vpravo reálka.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Nedaleko za divadlem bývala Karlova ulice, též zvaná Karlovina, která se léty proměnila na panelové sídliště běžného střihu. A tak zůstala jen tahle budova, která pochází z roku 1905, kdy vznikla jako Dělnický dům pro potřeby sociální demokracie. Přestavba na fajnfitness asi dala zabrat.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Stojím v ulici Bratranců Veverkových. Vlevo Národní dům, kde býval i městský biograf. Na rohu s ulicí Smilovou stojí dům s věžičkou, ještě dvakrát se na ni podívám.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Pohled do Smilovy ulice přes křižovatku s třídou 17.listopadu, kdysi Alžbětinou.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Jenom pár kroků jsem popošel od křižovatky a nyskýtá se mi tento pohled.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Náměstí Čs.legií, oasa klidu. Díky roční době jsem něco mohl porovnat, v létě bych jenom spočinul na lavičce v parku. Tohle je hotel Imperiál. Nevím, jestli se tu dá bydlet, ale hospoda na rohu je pořád.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Náměstí Čs. Legií, různé pohledy. Na třetím je socha T.G.Masaryka. Řídil jsem se podle ní a chvíli trvalo, než mi došlo, že sochy se dají stěhovat a Masaryk to v době různých okupací našeho státu míval složité.

Starou fotky jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Pohled z náměstí Čs.legií na nároží Havlíčkovy ulice, kde stály jen obchodní domy. A v dáli druhé pardubické nádraží, ke kterému se za chvíli vydám.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Nerudova ulice, secesní domy při ústí do náměstí Čs.legií, dnes už na náměstí moc vidět není.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Druhé pardubické nádraží, při dnešním stavu můžeme říkat předposlední. Dráha si budovy ponechala, posadila tam svoje úředníky, Pardubice jsou důležitou železniční stanicí, proto má i hojně úředníků. Zase jsem při svém stylu zveřejňování ušetřen od rozhodování, kterou z obou srovnávaček je třeba vyhodit. Využívám své osobní svobody a nechám žít obě.

Starou fotky jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Kousek od bývalého nádraží je ulice, vedoucí od Chrudimi (nebo Chrudimě?), zde už je to důležitá městská třída. Jmenuje se 17.listopadu, kdysi Alžbětina.

Starou fotky jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Svou potulku Pardubicemi končím v místech, kde končí třída 17.listopadu, na dnešním Masarykově náměstí. Zde stával kdysi hostinec Veselka, postupně přestavovaný, vylepšovaný až 26.srpna 1972 zbouraný. Měl v sobě společenský sál Odeon a protože se na něj nepamatuju, možná jsem ho na vlastní oči nikdy neviděl, netroufám si soudit, bylo-li třeba ho zbořit. Zbytečné úvahy, není tu. Vpravo je Vlachův dům, který zůstal a svými balkónky mi hodně pomohl při orientaci, kam si mám sednout. Skutečně jsem ve čtvrtek při focení klečel mezi stavebními stroji, které jsou připravené na rekonstrukci třídy Míru. Sednout jsem se bál, možná bych se nezvedl a skončil bych jako opilý pobuda na strážnici.

Vůbec jsem nedoufal, že bych mohl tady se srovnáváním uspět, ale na pravé straně třídy Míru je čeho se chytit, Zelená brána… a tohle je výsledek. Určitě se sem podívám, až se dozvím, že rekonstrukce úspěšně skončila.

Staré fotky jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Pro pořádek uvádím ještě adresy prvních dvou dílů pardubických srovnávaček.

http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/11/pardubice.html

http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/02/pardubice-podruhe.html

A jak je mým zvykem, pár fotek, jak mě napadlo. Jako vždy nejde o žádné reprezentativní album, jde o vedlejší produkt, jak jsem použil foťák, když už jsem ho měl v kapse.

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2014/02/2722014-pardubice.html

Další srovnávací fotkyz různých lokalit.