Pardubice potřetí

Ve čtvrtek jsem v hezkém počasí, vůbec ne únorovém, dokončil svoje courání ve městě, o kterém jsem, kromě obecných pravd, nevěděl nic. Ne, že bych po 5 návštěvách byl chytřejší, ale umím si zhruba představit, jak město vzniklo, jak se vyvíjelo, jak vypadalo, jak vypadá.

Pořád jsem jenom nahodilý návštěvník, kterému se dostala do rukou krásná knížka, jakou by si měli vytvořit v každém městě, protože všude je něco krásného, cosi pomíjivého, rodí se tu lidé, prožívají svoje dětství, první lásky, zklamání, což je život.

Mimochodem publikace, jež mi byla průvodcem, pochází z nakladatelství Hélios z roku 2002 a viděl jsem v kterémsi pardubickém knihkupectví, že je na světě nové vydání (doplněné?) stejných autorů. Kdo se považuje za pardubického patriota, určitě by měl radost, kdyby jí byl obdarován.

Pražský rodák těžko může být pardubickým či jiným patriotem, může se jen dívat, pozorovat a nemá do ničeho kecat, protože je Pražák.

Chodil jsem po městě rád, mnoho starých fotek jsem porovnat nedokázal, Pardubice se hodně změnily, ale zažil jsem mnoho dobrodružství, pokud tak lze nazývat zdánlivě všední věci jako jsou chlebíčky v klasickém mlíčňáku, příjemné prostředí ve vinotéce, skvělé housky v pekařství atd.

Tenhle soubor je třetí v řadě, další nebude, píšu zatím, protože kdoví odkud na mě spadne záplava dalších historických fotek. Nebo se mi bude chtít jen tak cournout po městě. Dostal jsem i pár ohlasů na mé konání, člověka potěší, když se něco líbí i jiným.

Možná jsem měl trochu kliku, od pondělí začíná rekonstrukce třídy Míru, věřím pardubickým, že si centrum města vylepší, ale chodit po rozkopané ulici by nebylo to ono. Slyšel jsem z městského rozhlasu, že i trolejbusy třídou Míru přestanou dočasně jezdit.

Tahle třetí série srovnávaček je trochu od každého něco, jak jsem šel a viděl. Nebo neviděl.

Dnešní Sukova třída, díky kostelu svatého Bartoloměje a Zelené brány jsem se trošku dokázal nasměrovat. Městská řeka měla stejný oblouk jako vozovka, po které drandí stovky automobilů. Někdo řekne, v jakém hezkém prostředí žila naparáděná holčička z doby Rakousko – Uherska. Ale asi neznala splachovací záchod, večerníček ani nemohla jakýmsi ajfůnem probírat důležité věci holčičího života.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Na Pernštýnském náměstí jsem byl už při první návštěvě v listopadu, ale našel jsem ještě tuto fotku a bylo mi líto ji nechat jen tak ulítnout.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Ze severozápadního rohu Pernštýnského náměstí vede tato ulička. Jmenuje se Bartolomějská, ačkoliv autor pohlednice tvrdí něco jiného. Chvíli jsem se motal v Kostelní ulici, ale nedal jsem se. Nadávejte ale někomu, kdo chyboval v roce 1922. Možná ani nemá internet.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Kout, do kterého ústí jak ulička Bartolomějská, tak Kostelní, se jmenuje dnes Wernerovo nábřeží. Je tu klid a hospody.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

A jsem v ulici Kostelní. Následující tři fotky nemám z publikace Heliosu, stáhnul jsem je z internetu, nemůžu posloužit vyčtenými informacemi. Ale ulička je to hezká. Pokud bychom se nacházeli jinde, slintali bychom a říkali „No jo Itálie!“. Na prostřední fotce se mi líbí, že zůstala na svém místě i cedule, označující živnost, byť jinou.

Staré fotky jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Také v Pernštýnské ulici, spojující Pernštýnské náměstí se zámkem, jsem už porovnával. Ale tahle srovnávačka se mi líbí.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Putuji-li z Pernštýnské ulice přes Chrudimku, zastavím se na Bělobranském náměstí. Most přes řeku je v dáli. Výrazná budova vlevo je dnes zbouraný hostinec Hodonín.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Nároží Štrossovy ulice a Husovy. František Plecháček by se divil, jak se dá přebudovat obchodní dům koloniální a železářský…

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Husova ulice, bývalý hostinec U Haldy. Jenom údaje v publikaci mě ujistili, že jde o totožnou lokalitu. U Kohoutků bych Haldu nehledal.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Celá vesnice se vyhrnula k fotografování, trolejbusy ještě nejezdily a náměstíčko U Kostelíčka mělo jiný ráz.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Náměstí U Kostelíčka z jiného úhlu. V dáli je vidět budova školy, dnes je zde sportovní gymnázium mírně zmodernizované. Však se hned podíváme.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Škola U Kostelíčka, postavená v roce 1903, dnes zmíněné sportovní gymnázium. Upravovateli se asi nezamlouvala nemoderní podoba.

Starou fotku jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Vrátil jsem se přes Chrudimku směrem k divadlu, staré fotky mostů sice mám k dispozici, ale nějak se porovnat nedají a tak stojím na Jahnově třídě. Vpravo reálka.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Nedaleko za divadlem bývala Karlova ulice, též zvaná Karlovina, která se léty proměnila na panelové sídliště běžného střihu. A tak zůstala jen tahle budova, která pochází z roku 1905, kdy vznikla jako Dělnický dům pro potřeby sociální demokracie. Přestavba na fajnfitness asi dala zabrat.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Stojím v ulici Bratranců Veverkových. Vlevo Národní dům, kde býval i městský biograf. Na rohu s ulicí Smilovou stojí dům s věžičkou, ještě dvakrát se na ni podívám.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Pohled do Smilovy ulice přes křižovatku s třídou 17.listopadu, kdysi Alžbětinou.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Jenom pár kroků jsem popošel od křižovatky a nyskýtá se mi tento pohled.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Náměstí Čs.legií, oasa klidu. Díky roční době jsem něco mohl porovnat, v létě bych jenom spočinul na lavičce v parku. Tohle je hotel Imperiál. Nevím, jestli se tu dá bydlet, ale hospoda na rohu je pořád.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Náměstí Čs. Legií, různé pohledy. Na třetím je socha T.G.Masaryka. Řídil jsem se podle ní a chvíli trvalo, než mi došlo, že sochy se dají stěhovat a Masaryk to v době různých okupací našeho státu míval složité.

Starou fotky jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Pohled z náměstí Čs.legií na nároží Havlíčkovy ulice, kde stály jen obchodní domy. A v dáli druhé pardubické nádraží, ke kterému se za chvíli vydám.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Nerudova ulice, secesní domy při ústí do náměstí Čs.legií, dnes už na náměstí moc vidět není.

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Druhé pardubické nádraží, při dnešním stavu můžeme říkat předposlední. Dráha si budovy ponechala, posadila tam svoje úředníky, Pardubice jsou důležitou železniční stanicí, proto má i hojně úředníků. Zase jsem při svém stylu zveřejňování ušetřen od rozhodování, kterou z obou srovnávaček je třeba vyhodit. Využívám své osobní svobody a nechám žít obě.

Starou fotky jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Starou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Kousek od bývalého nádraží je ulice, vedoucí od Chrudimi (nebo Chrudimě?), zde už je to důležitá městská třída. Jmenuje se 17.listopadu, kdysi Alžbětina.

Starou fotky jsem okopíroval na adrese:  http://www.fotohistorie.cz/

Svou potulku Pardubicemi končím v místech, kde končí třída 17.listopadu, na dnešním Masarykově náměstí. Zde stával kdysi hostinec Veselka, postupně přestavovaný, vylepšovaný až 26.srpna 1972 zbouraný. Měl v sobě společenský sál Odeon a protože se na něj nepamatuju, možná jsem ho na vlastní oči nikdy neviděl, netroufám si soudit, bylo-li třeba ho zbořit. Zbytečné úvahy, není tu. Vpravo je Vlachův dům, který zůstal a svými balkónky mi hodně pomohl při orientaci, kam si mám sednout. Skutečně jsem ve čtvrtek při focení klečel mezi stavebními stroji, které jsou připravené na rekonstrukci třídy Míru. Sednout jsem se bál, možná bych se nezvedl a skončil bych jako opilý pobuda na strážnici.

Vůbec jsem nedoufal, že bych mohl tady se srovnáváním uspět, ale na pravé straně třídy Míru je čeho se chytit, Zelená brána… a tohle je výsledek. Určitě se sem podívám, až se dozvím, že rekonstrukce úspěšně skončila.

Staré fotky jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios z roku 2002.

Pro pořádek uvádím ještě adresy prvních dvou dílů pardubických srovnávaček.

http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/11/pardubice.html

http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/02/pardubice-podruhe.html

A jak je mým zvykem, pár fotek, jak mě napadlo. Jako vždy nejde o žádné reprezentativní album, jde o vedlejší produkt, jak jsem použil foťák, když už jsem ho měl v kapse.

http://vencovyfotky.blogspot.cz/2014/02/2722014-pardubice.html

Další srovnávací fotkyz různých lokalit.

Pindy z Facebooku - únor 2014

6.2.

Město perníku

Pozdrav z města perníku. Pravý pardubický perník jsem koupil na nádraží. Pečou ho ve Voticích. Rum je možná z likérky Drak.

7.2.

Sen

Ve snu jsem někomu půjčil stovku, nepamatuju se komu...

8.2.

Přání sklerotika

Dal jsem si dnes záležet, abych brzy po ránu blahopřál spolužákovi, že se dožil dalších narozenin. Je rybář a celý život brzy vstával. Trochu jsem ho zaskočil, má narozeniny až devátýho, což je zítra. Jeho narozeniny jsme slavívali bouřlivě, legendární byly dvacetiny, kdy mě vyvedli z Lucerna baru s doporučením, abych k nich už nikdy nelez. Ne, že bych měl takový strach, ale život nějak chtěl, že jsem se znovu do prostor, kde tehdy ještě hrávala klasická barová kapela s housličkama, u baru stál gin fizz osum korun, dostal až ve svých padesáti. Už do Lucerna Music baru, který obsadila jiná generace, Honza Hrubý sice hrál na housličky, vůbec ale ne do ouška. Lez jsem tenkrát po schodech dolů a vzpomněl si na vyhazovače, nezahlédl jsem ho, asi měl volno.

Po ránu je prý dobré se zasmát. Tak jsme se vychechtali a nevyprávěli si o tom, jak na nás lékaři zkoušejí výdobytky moderní medicíny. Spletl jsem se jenom o den, horší, až mu budu přát třeba v půlce července.

9.2.

Žádost

Uklízel jsem v mailové schránce...

10.2.

U Novotného lávky

Čekal jsem na sedmnáctku u Novotného lávky. Bohužel ne dlouho, protože intervaly mé domovské tramvaje se po posledních úpravách zkrátily natolik, že  člověk nemůže ani vychutnat nejkrásnější (podle mě) pohled na pražský hrad s Karlovým mostem. Všechno osvětleno, prostě kýč. Sedím pak v tramvaji, kromě opilců vypadají všichni nasraně, snad jim utekl nějaký blábol v televizi, přjedu domů, internet plný nadávek, na každýho blbce, kterého jsme si zvolili, se něco najde. Vypnu, ráno zapnu a od málokoho uslyším, že je rád za nové ráno. Když už nenajdou objekt k nenávisti, aspoň je nasere, že tahle baba se namazala hnusným parfemem, lepší by bylo, kdyby byla ožralá, taky je nesympatická, blbě kouká, trafikant čumí jak vejr, vlak jede o tři minuty později, tramvaj je špinavější než moje boty. Z práce pospíchají, aby mohli nadávat u televizních zpráv, poslouchat novinky, které během dne už slyšeli sedmkrát a pak sdělovat světu, že takhle zle ještě nikdy nebylo.

I proto mám rád Divadlo Na zábradlí, dvě minuty od něj stojím u kovového zábradlí nad řekou, blízko Novotného lávky. Odcházím do říše snů.

12.2.

Zapíjení kamaráda

Zapíjeli jsme včera kamaráda, který odešel ze světa hnusně brzy (64) a nešťastnou shodou okoloností. Určitě z nás měl radost. Bývalí kolegové jsou na mě hodní, taxíkem mě odvezli málem až do pelechu. Mám žízeň.

18.2.

V Podolí U Horů

Utíká to. Už to budou 4 roky, kdy jsem se začal vytahovat se srovnávacími fotkami, netuše budoucího. Všechno mám už na svém soukromém veřejně přístupném blogu, je mi jasné, že lidi zajímají hlavně lokality jim známé. Dostávám reakce, někdy i nesouhlasné, opravující a to je fajn. V září 2010 jsem spáchal toto:

http://vencovypindy.blogspot.cz/2010/09/podoli-u-horu.html

Dostal jsem mail od syna pana "Bandasky". Byl radostný, sice otec už spí věčný sen, ale dozvěděl jsem se, že hospodu, kterou rodina vlastní, léta pronajímala, až se rozhodla ji provozovat sama. Všiml jsem se už před časem, že objekt změnil tvář, jídelníček mě lákal, ale návštěvu odkládám jako moje teta, která v 80 letech říkala, že si svoje úspory šetří na stáří...

Zajdu na oběd, prý vaří stejně výborně jako kdysi na Těšnově.

Cesta od pekaře

Zavírám za sebou dveře pekařství.

Schůdek.

Zavrávorám, zchátralé zábradlíčko mě zachytilo, trochu jsem vrazil do starší paní, věk není důležitý.

Omluvně jsme se na sebe vzájemně usmáli.

"To stáří stojí za prd, co?"

Souhlasně jsem přikývl.

Ale ona je rychlejší.

Do dneška jsem nevěděl, že v tom pekařství lze posedět při dvojce vína...

25.2.

25.únor

Tak jsem chtěl trochu z rozvernosti vzpomenout na oslavy 25.února, jak se na ně pamatuju, kdo býval na Staroměstském náměstí na shromážděních pracujícího lidu, na jednotky Lidových milicí, ze kterých nešla hrůza, spíš žaludeční potíže, člověk, který mi šéfoval pár let, do nich šikovně přeběhl od Národních socialistů. Tak zvaná dělnická třída byla reprezentována úředníky  z blízkých úřadů, ti se báli nenechat se tam nahnat, určitě všude samý fízl. Dělníky z ČKD, pokud nebyli u milicí, na takové shromáždění nikdo nedostal. Pokud jsem náhodou nebyl pracovně mimo Prahu, už v poledne jsme si drželi místo v hospodách, které ten den měly velkou tržbu.

Pustil jsem si k tomu náhodně televizi a viděl jsem tu komunistickou svini, řádně zvolenou poslankyni, která chodí klást kytičku k hrobu vypitýho sovětskýho kolaboranta Gottwalda, který podepisoval rozsudky smrti svým kamarádům ze strachu z velkého Stálina, hlavně ze strachu o svou kůži.

Prolétl jsem pár "diskuzí", lidé, kteří tehdejší dobu nemůžou pamatovat, porovnávají neporovnatelné.

Usoudil jsem, že na světě jsou i hezčí věci a odcházím k nim. Nechci se poblít, aniž bych byl opilej.

Pardubice podruhé

Koncem listopadu jsem zde prožil krásnou slunečnou sobotu, která nehledě na kalendář vybídla rodiny k procházce po městě. Sluníčko mi vždycky zvedne náladu.

Prošel jsem hlavně náměstí Pernštejnské, zámek a den se chýlil ke konci. Krátké dny se prý mají prožít v hospodách. Pardubice jsou přece jenom od Prahy kousek, Vánoce, a je tu únor. Oprášil jsem to, co jsem před více než dvěma měsíci vytvořil, naštěstí soubory na internetu jsou prachuprosté a zde jsou:

http://vencovypindy.blogspot.cz/2013/11/pardubice.html
A třetí díl:
http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/03/pardubice-potreti.html
Napřed se musím vyjádřit o publikaci, ze které čerpám staré fotky. Mám doma ve skříni plno podobných publikací, ale tahle patří na špičku.

Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios Jiří Razskazov z roku 2002. Dostal jsem ji náhodně, aniž by ji znal, v Praze, kde prodávají regionální literaturu. Autoři jsou Jana Poddaná, Miroslav Klimpr a Lubomír Netušil s podklady od Státního okresního archivu.

I člověk, který velké město nezná, se velice rychle orientuje, spousta fotek, text čtivý pro běžného čtenáře, žádné vědecké pojednání, spousta informací, doplněná několika plány města, jak šla historie. S touto knížkou, která se vejde do větší kapsy, se v Pardubicích nikdo neztratí a mnoho se dozví.

Přijíždím do Pardubic, tentokrát ve všední den, abych viděl, jak město žije v týdnu.

Třída Míru

Posledně jsem myslel, že provoz na této obchodní tepně města je omezený jenom o víkendech. Omyl. Po ulici jezdí trolejbusy, není zákaz vjezdu a zastavení, stání už ano. Je tu třicítka nejen nařízená, jak jsem viděl, auta jezdí i pomaleji, protože chodci se motají v ulici jak je napadne. Moc se mi líbí, že ulice patří lidem, automobily jsou až na druhém místě. I já mohl postávat s foťákem v místech, kde by mě v jiných městech smetli z povrchu zemského.

Kdysi Královská třída na počest císaře Františka Josefa I., od roku 1918 Wilsonova, za německé okupace Na Zeleném, potom, jak jinak, Stalinova, v roce 1962 někoho napadlo jméno třída Míru a to snad nemá nikdo v úmyslu měnit. Spojnice z historického centra kolem nádraží až do Kutné Hory a Prahy.

Začátek třídy Míru, tam, kde stával hotel Veselka, vzal za své a tak začínám tady na křižovatce se ulicí Sladkovského a hledím směrem k nádraží. Dráty od trolejbusů, lidi chodí ve vozovce jako před sto lety, nikde stojící auta. Druhá budova zleva hotel Střebský, později Sochor.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios (2002).

Tady jsem se otočil doleva a dívám se do ulice Sladkovského. Tam už auta stojí

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios (2002).

Ze stejné křižovatky už koukám směrem k Zelené bráně, však také přicházím ze Zeleného předměstí. Zrzka si stojí klidně uprostřed ulice.

Historickou fotku jsem okopíroval  na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Skoro stejný pohled, chvíli jsem přemýšlel, který mám vyhodit, vlastně proč? Sem se toho vejde.

Historickou fotku jsem okopíroval  na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

V roce 1897 zde postavili filiálku c.k.poštovního a telegrafního úřadu. V roce 1935 byl přestavěn. Pošta je v něm pořád.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios (2002).

Před poštou fungují pošťáci.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios (2002).

Pohled směrem od města. Starodávný hostinec Na kopečku patří už jen historii.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios (2002).

Budova šlechtického kasína.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios (2002).

Pohled k Zelené bráně už na začátku německé okupace.

Historickou fotku jsem okopíroval  na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Druhá budova zprava je hostinec Na kopečku z jiného úhlu pohledu.

Historickou fotku jsem okopíroval  na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Skoro stejný pohled jako předešlý, jen je mezi nimi čtvrt století mezera.

Historickou fotku jsem okopíroval  na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Mezi třídou Míru a Zelenou bránou byla takzvaná „Městská řeka“, v podstatě rameno Chrudimky. Historické centrum, které je za bránou, bylo vlastně na jakémsi ostrově. Přecházelo se po parádním mostě. Městská řeka byla zasypána v letech 1910-11. Vlevo mi vadí ve výhledu monstrum, které mi připomíná vchod do pražského metra. Protože v Pardubicích metro není, zřejmě zde byl budován podchod, ve kterém je snad dnes restaurace. Nebyl jsem tam a dovedu si představit, že chodcům se nechtělo podchodem a tak přebíhali přes frekventovanou komunikaci. Asi proto světelný přechod.

Historickou fotku jsem okopíroval  na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Zelená brána v době, kdy už žádná řeka dávno neexistovala. Vpravo od brány je od roku 1917 městská spořitelna.

Historickou fotku jsem okopíroval  na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Na náměstí Republiky, kde už byly pořízeny předchozí dva snímky, stojí kostel svatého Bartoloměje. Řekl bych, že historická fotka byla pořízená z mostu přes městskou řeku, mně to aspoň tak nějak vycházelo.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios (2002).

Městská řeka, na břehu kostel svatého Bartoloměje za stájemi jezdeckého pluku, dnes náměstí Republiky. To je záběr, ze kterého je hodně jasné o vývoji tohoto prostoru. V pozadí věž zámku.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios (2002).

Pohled od Zelené brány do třídy Míru přes most. Hlavní budovou je Krudencův palác z roku 1897, později se jmenoval Hybských. Nízká stavba na pravém okraji záběru je významný hotel Kotel, kde přespal i císař František Josef I. V letech 1927-31 tu vyrostl hotel Grand.

Historickou fotku jsem okopíroval  na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Foceno od kostela svatého Bartoloměje, řeka už je zlikvidována, stojí zánovní městské divadlo, mohutný Krudencův palác. Napravo od něj je v dnešní fotce hotel Grand.

Historickou fotku jsem okopíroval  na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Městské divadlo v plné kráse. Starých fotek divadla jsem měl hodně, ale většinou byly focené z dnešní frekventované ulice, těžko říkat řidičům, že musejí zastavit, protože budu fotit.
Historickou fotku jsem okopíroval  na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Pohled na divadlo z ulice U divadla.

Historickou fotku jsem okopíroval  na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

Krásný záběr na Krudencův palác, vpravo hotel Kotel, městskou řeku a most přes ní. Foceno tenkrát asi z břehu řeky, dnes od divadla, jehož roh mi stíní v záběru.

Historickou fotku jsem okopíroval z publikace Pardubická zastavení z nakladatelství Hélios (2002).

Tím pro dnešek končím, určitě sem ještě přijedu. Kdy? Až se to bude hodit. Žil jsem většinu života v plánovaném hospodářství, teď plánuju podle toho, jak mi fungují moje vnitřnosti.
Jinak jsem u třídy Míru narazil na příjemnou vinotéku, ale to sem asi nepatří.
Píšu tohle předem na Wordu a ten mi svévolně změnil slovo vinotéka na fonotéka. Musím ty opravy vypnout, nemám rád, když mi do psaní kecá jakýsi počítačový program.

Dalších pár fotek z procházky





Další srovnávací fotky z různých lokalit.