středa 4. února 2015

Dolní Bousov


Dostal jsem se do Dolního Bousova trochu nahodile.
http://vencovypindy.blogspot.cz/2014/10/sobotecko.html
Ne poprvé, už jsem tudy projížděl jednou na kole. Lehký terén, vhodný na jarní rozjíždění. Člověk nafoukaný se o takových lokalitách vyjadřuje s podtextem, že tam nic není.
Stárnu a leccos přehodnocuju. Nic tam není, řekne světoběžník. Jezdilo se sem na letní byty, Český ráj na dohled, trochu stranou. Letovisko, kde se dala prožít klidná dovolená, když bylo počasí, dalo se jít k rybníku, když pršelo, šlo se na kafe.
Dnešní lidé žijí ve stresu, co všechno nestihli, co ještě stačí stihnout, co nestačí, na to si vezmou prášek. Všichni jsou přesvědčení, že dřou, že to ani jinak nejde, že je zlá doba, všechno je zlé, hledají se viníci, najdou se, ti, co jsou vidět na obrazovkách, často nezajímaví lidé, smutné je, že hodně někdy nevzdělaní.
Oni ti lidé, řekněme z doby první republiky, opravdu pracovali. Šest dnů v týdnu. Žádní pečení holubi do huby nelítali. Pokud měli na levný letní byt, jeli třeba sem. Pokud neměli, zůstali doma, na dovolenou si půjčit? K smíchu.
Kdo zná film Hostinec U kamenného stolu, možná se hrůzou otřese, že by měl strávit dovolenou v takovém zařízení, bez televize, bez internetového připojení.
Moje tři děti mě naučily počítat na co mám a tak jsme v době komunistického blahobytu dlouho hledávali místo, kde by rodina byla pohromadě, když jsme nechtěli čistit kliky v kancelářích ROH, prosit o umístění v rekreačním zařízení.
Tyhle roky hledání považuju za nejšťastnější v mém životě, cítili jsme se pak svobodní, ač svobodu vnímá každý jinak.
Dolní Bousov jsme tehdy nenavštívili, penziony, známé z filmů v té době neexistovaly, poflakovali jsme se po kempech.
Jsem optimista, věřím, že přijde doba, kdy lidé, kteří patří k chudším vrstvám, pochopí, že v takových malých hnízdech lze prožít zajímavější dovolenou, že je blbost se rancovat do Chorvatska, kde popíjím u moře plzeňské pivo, cpu se vepřovou, všude slyším češtinu, když totéž můžu prožít někde u nás. Levněji.
Já vím, moře je moře. Chápu, pokud nejde jen o frázi.
Ale asi jsem uhnul s tématem trochu jinam.
Loni v říjnu jsem v městečku zastavil, prošel, fotil. Zamrzelo mě, že pár srovnávaček mi znemožnily vzrostlé listnáče uprostřed náměstí. Snad příště, jsem si řekl. Doma, při zpracování jsem našel na stránkách města dost zajímavých historických fotek. 
http://www.dolni-bousov.cz/gallery.php?akce=galerie_ukaz&galerie_id=4
Tak jsem se rozjel. V lednu, kdy ani za prezidenta Masaryka tu nebývaly davy turistů.



Nádraží. Už jsem posledně udělal, podle mého názoru, zajímavé srovnání. Přidávám další. Na nic geniálního snad nelze přijít. Bylo to a dnes tu je.


Ajznboňáků bylo, kam se ztratili?


Kdysi restaurace, dnes taky jakási, ale pozor, je na prodej.



Cestou z nádraží přicházím na křižovatku ulic Požárníků a Palackého. 


Při příchodu na Masarykovo náměstí jsem začal tvořit. Trochu překvapený, že sice listí ze stromů opadalo, ale na několika snímcích vadí velký smrk. Že jsem si ho v říjnu nevšiml?
Posléze jsem strom očuchal a objevil, že je tu dočasně, jenom jako vánoční ozdoba. 20.ledna bych to nečekal, ale člověk míní, jiný člověk mění. Srovnávaček z náměstí je tolik, že se někde najde, co jinde vánoční smrk stíní.
Mariánský sloup zůstal.


Tady je vánoční strom skutečně vadící.


No, tady mi smrk schoval celou radnici.



A v dáli kostel svaté Kateřiny.


Radnice bez smrku.










Dalo mi dost práce, než jsem vydedukoval, že hostinec, zřejmě kdysi významný, U Elisů, byl tady. Podle jiných fotek jsem pochopil. Komunisti hospodu zrušili, vytvořili nákupní středisko, které se stalo díky Lidlům, Penny marketům a jiným bezvýznamné. Zůstal pohrobek Jednoty.


Tahle fotka mi pasuje do 50. možná 60.let. Odborníci na módu by odhad upřesnili. Zajímavé kočárky. 


Cizí člověk, který se motá kolem školy je dnes automaticky považován za teroristu. Znám pohled lidí, dbajících o bezpečnost škol, naštěstí moje zchátralost mě z podezření skoro vyřazuje.


V místě, kde se Brodecká ulice dělí na Lhoteckou a Příhonskou, jsem už byl minule. Tahle fotka je trochu jiná, ačkoliv ne příliš.


Ulice směřující z náměstí směrem k východu, se jmenuje Dlouhá. Pohled od náměstí.


 A naopak pohled k náměstí, však je vidět radnice.


Na závěr plácek, který nese jméno Josefské náměstí.


To by bylo všechno, co jsem spáchal v Dolním Bousově. Zasnil jsem se, jestli by nebylo dobré trávit volný čas právě na takových místech. Lid si pravděpodobně myslí něco jiného než starý plesnivý dědek.
No, nic, třeba ano.


Koho zajímají jiné kraje, zde jsou další srovnávací fotky odjinud.


1 komentář:

Lenka Týblová řekl(a)...

Dobrý den,
dnes jsem objevila na internetu Váš blog. Děkuji za krásné srovnávací fotografie. V Dolním Bousově jsem prožila skoro celé dětství až po dospělost a ráda na ta krásná léta vzpomínám. Díky Vám jsem se zase o pár let vrátila zpátky :-). Lenka