čtvrtek 10. září 2015

Roudnice nad Labem po několikáté


Pokolikáté? Kdo by se s tím počítal. Rok 2011 byl pro mě divný rok. Nebo zajímavý? Zajímavé může být i divné.
V roce 2008 vydalo hostivické nakladatelství Baron publikaci Podřipsko na starých pohlednicích. Skoro padesát let zpět jsem v krajině mezi Řípem a Hazmburkem prožil začátek své zeměměřické kariéry. Přepadla mě nostalgie a listoval jsem v krásné knize.
Naložil jsem kolo do vlaku, s knihou v batohu a foťákem v kapse projížděl od vesnice k vesnici. Bavil jsem se. Roudnice se stala díky své šikovné poloze východiskem. Občas mi zbyl čas a porovnal jsem něco ve městě. Srovnávací fotky ze zajímavého města na Labi vznikaly jen tak mimochodem.
Stalo se pak v srpnu, že si mě podali chirurgové, podívali se do mě a usoudili, že by mě měli trochu uvnitř upravit. Snad měli nabroušené a volné nože.
Putování po kraji mi přerušili. Časem si tělo zvyklo znovu na kolo, zase jsem se potuloval, už jinde, všude je něco zajímavého.
Letos se mi zmíněná publikace připletla do rukou při hledání něčeho jiného a já si uvědomil, že jsem asi Roudnici neprošel podle svých plánů. Objevil jsem mezery.
Během těch 4 let, jak síly docházejí, starší budou vědět, o čem mluvím, jsem na cyklistiku nezanevřel, jezdím po cyklostezkách kolem Vltavy a Berounky jen tak na projížďky, na nákupy, pro pivo.
Srovnávačky objíždím vlakem, jsem fandou železniční dopravy, ať si kdo myslí, co chce.
Následující soubor jsem vytvořil, kromě 4 případů, z koláží historických fotek, okopírovaných z oné publikaci. Kde je jinak, uvádím.


Tak tedy bez bicyklu vystupuju na roudnickém nádraží. Než se vydám do města, musím projít pod mostem, po kterém se jezdí na druhou stranu Labe.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:





Podcházím most do Havlíčkovy ulice. Zde jsem již před lety něco porovnal, ale něco vynechal. V suterénu gymnázia, druhdy národní školy bývala lidová kuchyně.




Bývalé krejčovství Marie Kohoutové jsem hledal hůř, ale myslím, že jsem našel.



Až mě překvapilo, že z minulosti nemám téměř žádné srovnávačky z hlavního roudnického náměstí – Karlova, které je v poměrně prudkém svahu, prochází jím dost frekventovaná ulice. Ani v publikaci nejsou celkové pohledy a tak jsem našel jiný. Náměstí vévodí zámek, který byl vrácen Lobkovicům, v současné době je už přístupný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:


Pohled z jihozápadního rohu náměstí přes dnešní autobusové nádraží. Nad frontou domů vyčnívá věž Hláska.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:



Materialistu na Karlově náměstí vystřídalo knihkupectví Rotunda. Zasadili mi zde strom, abych moc neviděl.




Budova spořitelny byla postavena v roce 1930 a je zde stále spořitelna.




Jihovýchodní roh Karlova náměstí. Vlevo byla a je lékárna, vpravo městské muzeum, městský úřad a další důležité budovy. V podchodu pod městským úřadem je veřejný záchod bez poplatku a sedí tam obsluha, spíš hlídka, asi placená městem. Mě tohle, stejně jako v Chrudimi, fascinuje. Ve spoustě měst jsou radní schopní nechat za veřejné peníze umístit po městech kdejakou hovadinu, ale na obyčejný hajzl peníze nezbývají. V obsahu slova kultura je leccos.



Z jihozápadního rohu Karlova náměstí vychází Nerudova ulice. Zase tolik se od roku 1930 nezměnilo, i papírnictví zůstalo. Srovnávačku jsem mohl pořídit až v neděli, kdy tu není tak velký provoz. Kam ti lidé furt jezd? Vlastně, co je mi do toho.


Husovo náměstí, kdysi Poděbradovo. Socha Mistra Jana Husa stávala u mostu přes Labe, sem byla přemístěna až v roce 1945. Vpravo je rolnická záložna, dnes pošta, vzadu restaurace Říp.
Při první návštěvě mi stálo na místě, které jsem potřeboval, auto, vypadalo, že patří k některému z obchodů. Při další, nedělní procházce na stejném místě stálo úplně jiné auto. Nakonec odjeli.



Restaurace Říp na Husově náměstí v detailu, kromě hospody to byla i hospodářská záložna a sídlo jednoty „Říp“.



Jungmannova ulice, pohled směrem k náměstí.



Stojím na křižovatce Komenského (přímo) a Máchovy ulice (vlevo). Podle staré pohlednice jde o Proboštský úvoz, v pozadí měšťanská škola, na dnešním snímku, bohužel díky momentální stavebním úpravám prostoru málo zřetelná.



Následují dvě srovnávačky z křižovatky ulic Masarykova a Komenského, kde na rohu býval oblíbený hostinec U Křížů, hospoda je zde stále, Na růžku, uvnitř jsem nebyl, nemůžu pořád vysedávat po hospodách.





Ulice Josefa Hory.



Na křižovatce ulice Alej 17.listopadu (vpravo) a Karla Jeřábka (vlevo) je dnes Purkyňovo náměstí a kruhovým objezdem a hezkým výhledem na měšťanské školy.



Na rohu Libušiny a Barákovy ulice stával hotel Libuše, podle zjevu honosný, našel jsem ono místo a odešel, že tohle porovnat nejde. Vrtalo mi to v hlavě, zjistil jsem, že dům zůstal stejný, jen ho moderní doba vyzdobila po svém. Podle zběžného pohledu je zde pivnice.




Minulý snímek mi pomohl i v dalším případě, kdy je pohled na Libuši trochu jiný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese:




Špindlerova, dříve Hálkova ulice.



Pokračuju Špindlerovou ulicí směrem od města. Komíny patřily Bächerově továrně. Vpravo střední hospodářská škola.



Na rohu Špindlerovy a Pracnerově ulice stávala a stojí restaurace U Fausta, tenkrát hotel. Pohybuju se už na předměstí, zvaném Hracholusky.



Špindlerova ulice se změnila na Žižkovu, vlevo je hostinec U chmelového věnce, jediná budova v okolí, která je udržovaná, řekl bych, že je vyfešákovaná. Dědictví po továrníkovi Pracnerovi, který v roce 1880 otevřel dílnu na výrobu pluhů se 6 dělníky, mizí do nenávratna.



Ano, je to tak. Tohle je, jak se píše v publikaci, velmi reprezentativní správní budova Pracnerovy továrny na výrobu secích strojů. Dodávat něco se mi nechce.



Minulé snímky jsou na konci Roudnice, obracím se do města a mířím na další předměstí. Musím projít Riegrovou ulicí, jedná se o pohled na nároží s ulicí Na zastávce.



Pohled Riegrovou ulicí na bývalý Okresní úřad, před rokem 1960 bývala Roudnice okresním městem.



Mírně, ale neustále se svažující silnicí se dostávám do slibovaného dalšího předměstí, do Bezděkova.
Obecná škola na Bezděkově, postavená v roce 1908. Neustále mě udivují školní budovy z doby monarchie. Ty školy ale nestavěl císař pán, stavěly si je obce. Dnes údajně nikdo nemá peníze, asi byly tehdy obce bohatší nebo považovali místní radní vzdělávání za důležité.
Budova se v současnosti opravuje, nahoře je vidět dělník. V neděli. Že by Čech? Spíš bych tipoval na Ukrajince.
V zimě třeba už bude budova v cajku, mám ještě jednu fotku, stromy zahodí listí a do Roudnice je dobré spojení.



V Jeronýmově ulici sídlil a pracoval Jan Krejza, sedlář. Jak se na focení připravili, co?



O kus dál byl pilníkář Karel Danda a ještě se do domečku vešel Občanský klub na Bezděkově.



Poslední dvě srovnávačky se týkají nároží ulice Jeronýmova a Sladkovského, tenkrát náměstí, na druhé straně ulice býval plac a továrna na kočáry. Dva snímky téže budovy z různé doby.





Končím putování po Roudnici, byl strašlivý vítr, nádraží naštěstí kousek. Snad se sem ještě v zimě podívám.


Fotky z Roudnice mimo srovnávačky




2 komentáře:

Jan Franěk řekl(a)...

Hezká a důležitá práce.
Asi nejlepší co jsem o Roudnici vyděl.
Muselo to stát spoustu času.

Marie Koubová řekl(a)...

Děkuji.Vždy mně Vaše snímky potěší.Marie K.