neděle 26. května 2019

Hrochův Týnec





Jak asi vypadal Jan Hroch, první z Hrochů, o kterém záznamy povídají? Nebudu předstírat, že se mi nevybavuje otevřená tlama, do níž spadne všecičko. V povídce Šimka a Grossmanna o výletu do ZOO říká neukázněný žák, že bude krmit hrocha, líbí se mu, že je špinavej. Když jsem byl dítětem, bál jsem se té tlamy.
Skutečnost asi bude úplně jiná, třebaže je mi podezřelé, že Hrochové poměrně brzy z dějin města na Chrudimsku zmizeli. I když nikdo neví, jestli se někdo toho jména nevynoří v nějakých volbách. Proti přistěhovalcům s Hrochem...
Pokud záznamy v mém mozku fungují, procházel jsem tudy jen jednou, tehdy, když pardubičtí horolezci pořádali svůj stokilometrový pochod na hrad Bouzov. U výčepu jsme si s kamarádem dávali pivo.
O pivovaře jsem se nic nedočetl, ale proč stavět pivovar, když se potok, jenž těmi místy protéká, jmenuje Ležák. V roce 2013 se zde konala povodeň, Ležák se rozvodnil.
Narazil jsem náhodně na internetu na pár fotek z historie Hrochova Týnce, tak jsem se vydal projet železniční trať z Holic do Chrudimi přes Moravany. Nejsem si jistý, jak dlouho bude ještě existovat. Viděl jsem na vlastní oči, že nás cestujících nejsou fronty, jestli se dožiju zrušení této železničky, bude mi jako fandovi železničních kolejí trochu smutněji.
Z nádraží do města asi kilometr pěšky a jsem v místech, kde řádí doprava automobilová. Snad se hlavní tepna jmenuje Smetanova, protože skladatel Bedřich byl ke konci života hluchý, rámus by neslyšel. Dobře vím, že místní občané bydlí v tichých vedlejších uličkách, kde se stavějí i nákupní střediska.
Když se postavím na Smetanovu ulici, vidím téměř rychlostní komunikaci, jež je zároveň Náměstím, není mi úplně fajn. Staré fotky jsou právě odtud, protože kdysi tu nic jiného nebylo.

Začnu tím, čím obvykle končívám. Zámkem. Říká se, že už před rokem 1700 se o objekt starali Zellerové z Rosenthalu. V roce 1945 zámek dostal do správy stát, jenž tu zřídil dětský domov, od roku 2010 je majitelem obec Hrochův Týnec. 
Zámek je přístupný jen někdy, do zahrady se smí, je v ní klid.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Smetanova ulice byla hlavní tepnou již dříve, ovšem teprve doba moderní, automobilová z ní vytvořila místo pro kamióny. Zboží, zboží... Proto i zmizela budova na obzoru - škola. Vlevo je budova, v ní restaurace Měšťanka, za níž skromně vykukuje věž kostela svatého Martina.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Stejným směrem se dívám i podle fotky z doby monarchie. Tady snad je možné vidět, co bývalo hrochovotýneckým náměstím, zakončeným školou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Příčný pohled přes Ležák od jihu k severu. Parádní, dnes opravená Měšťanky bývala spořitelnou, kostel je za budovou, jež nese nápis Česká beseda. Tak tomu bývalo za první republiky.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Další pohled na Náměstí, všechno se změnilo, most je moderní a je trochu vedle. Auta? Ta tu prostě jsou.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Měšťanka, za ní Občanská beseda, třeba i na její opravu dojde, což jistě nečeká nádhernou školu vzadu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Opačný pohled na Měšťanku a Besedu. Tuhle starou fotku jsem hodně zvětšoval, je rozmazaná, snad něco ukazuje.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Poklidné venkovské náměstí je minulostí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Kostel svatého Martina.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Dva záběry, které docela slušně ukazují, co se tady změnilo, před kostelem stojí fara, silnice se propadla do hlubin. Byl jsem rád, že se mi obě srovnávačky jakž takž zdařily.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Dočetl jsem se, že ve stejné době, kdy se vytvořilo místo pro automobilovou dopravu, nedaleko se postavil obrovský cukrovar Československo-polského přátelství. Bývali jsme cukrovarnická velmoc, Proč tomu tak není, rád diskuzi přenechám povolanějším. Faktem je, že poptávka po řepném cukru všobecně hodně poklesla, jestli natolik, aby se zbořilo všechno...
I místní železničky z cukrovarnictví žily, třeba ta do Chrasti, kde jsem porovnával nedávno:
https://vencovypindy.blogspot.com/2018/12/chrast-u-chrudimi.html
A na něco jsem zapomněl, když už jsem tady, napravuji:


CHRAST
Dostálova restaurace u nádraží, dnes pizzerie, jejíž kvalitu nemůžu posoudit, byla zrovna zavřená.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


Navrch pár mých fotek z Hrochova Týnce ZDE




























Žádné komentáře: