pátek 21. června 2019

Týniště nad Orlicí a okolí




Courám po světě, mimochodem stále pomaleji, při čemž světem rozumím území, pro něž se nečekaně, tedy pro mě, vžil název Česko. Komu se to nelíbí? Nezbývá mu, než se podřídit, tak to v životě bývá. Trochu mě mrzí, že východní část onoho Česka, tedy Moravu a Slezsko opomíjím. Pořád čekám, že se ještě mé končetiny nechají přemluvit k výkonům aspoň viditelným.
Ale i řeku Orlici opomíjím. Divokou, Tichou? Obě. 
První město, ležící na Orlici bez přívlastku je Týniště. Na východ od Hradce Králové jsou lesy, krajina spíše rovinatá, ale lesy. Kdo chce, nemá daleko do Orlických hor. Protože stále cítím jistou sounáležitost s dálkovými pochody, zde se zrodil v hlavě třináctiletého kluka nápad na pochod z Týniště. Přijel jsem tehdy, pro mě, údajně starého veterána, šlo spíše o nostalgické loučení s hříchy mládí. Z pochodu se stala událost, snad se sluší Olafovi popřát hodně úspěchů pořadatelských a nejen pořadatelských. Ať mu šlapou nohy i celý život.
Jsem tulákem, závislým na dráze železné, na níž již nepotkáme, kromě jízd pro děti, stroje, sršící do kraje kouř, rámus, chuchvalce jisker. To je vzpomínka na doby minulé, na které často vzpomínáme jako na dobu krásně klidnou. Vyhnal bych tyto nostalgiky do terénu, většině by se už cestovat postaru nechtělo.
Týniště nad Orlicí je význačná železniční křižovatka, určitě se před 30 lety bálo o železnici, kdy se dostávali ke slovu podivní lidé, kteří chtěli celé Česko vyasfaltovat, koleje vytrhat. Dnešek ukazuje, že extrémní názory se ztrácejí, železnici přibývají pasažéři. 
Všechno by se mělo dít s rozumem? Na to je jen jedna odpověď, kdyby naši rodičové šli na život s rozumem, třeba bychom se ani nenarodili.
Týniště má samozřejmě hlavní náměstí s kostelem, ale kdo zde z vlaku nevystupuje, zná hlavně vodárenskou věž.
Ale popořadě...

Sešlo se mi poměrně dost starých fotek nádraží, povedlo se mi jakž takž do svých zájmů zatáhnout jen jednu. Železnice určitě nezahyne, ale bude jiná.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Od nádraží směrem východním narazím na vodárenskou věž, která ovšem od roku 2008 účel, pro nějž byla postavená, neplní. Je z ní muzeum, hezké muzeum. Stojí v místech, kde železniční trať byla protnuta ulicí Na Stavě, dnes T.G.Masaryka. Upomínkou starého  je dům vpravo s bývalým balkónkem, mírně schovaný.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Táž lokalita, jen jsem se otočil zadkem k věži. Z téhle srovnávačky mám radost. Vůbec nehodnotím přerod větší vesnice v město. To je věc, jež se týká místních obyvatel. Jediná budova, s balkónkem, viz předešlý obrázek, stojící na obou fotkách, směr ulice T.G.Masaryka, to vše se mi, doufám, zdařilo sloučit v pohlednou koláž. Však jsem ji tvořil nadvakrát. Vesnice končí, rodí se město...
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Radky Holendové a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Orlické hory a Podorlicko (Knihy 555 - 2006)



Dělnický dům, kino, dnešní doba přidala i název Kozlova putyka. Stojím v ulici 17.listopadu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/




Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Ještě, než jsem se vrhl na Mírové náměstí, pokusil jsem se o pohled z Lipské ulice kolem školy, dnes mateřské. Severní strana náměstí vypadá, jako by byla z jiného města.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Zorientovat se na Mírovém náměstí, zvláště na severní straně není úplně jednoduché. Podobu změnila historická radnice (věžička), podloubí, a tak jedinou jistotou je kostel svatého Mikuláše, třebaže můžeme léty pozorovat měnící se výšku stavby (hodiny).
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Hodně poškozená pohlednice z přelomu století 19. a 20. Uprostřed záběru je vidět dnešní poliklinika, buďme pyšní, že ji máme.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



 Východní strana Mírového náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



 Západní cíp náměstí ukončený kostelem.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Radky Holendové a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Orlické hory a Podorlicko (Knihy 555 - 2006)



Mariánský sloup.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/



Jihozápadní pohled.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Směr západ.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/




Směr východ.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/




Z jihovýchodního rohu náměstí vychází Lipské ulice, dnes podstatně rozšířená.
Starou fotku jsem okopíroval z publikace Radky Holendové a Pavla D. Vinkláta Album starých pohlednic Orlické hory a Podorlicko (Knihy 555 - 2006)



Na severní straně náměstí stojí hotel, momentálně neposlouží.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/



Severní fronta náměstí.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/

ALBRECHTICE NAD ORLICÍ

1981, to byl rok, kdy ze seznamu Československých obcí zmizely Albrechtice nad Orlicí. Nemá cenu tento vývoj komentovat, my starší víme, že organizace našeho života se mění způsobem, ve kterém se těžko vyznáváme.
Albrechtičtí nebyli rádi, jejich vesnice měla svou historii. Již v roce 1990, kdy tehdejší politické události leccos dovolily, Týništi na rozloučenou zamávali.
Důležitost obce je daná faktem, že tady je místo, kdy se z Orlice Divoké a Tiché stala Orlice jednotná.
Došel jsem si do Albrechtic a fotil.
Kostel svatého Jana Křtitele.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/



Týž kostel v detailu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: 
http://www.ak-ansichtskarten.de/ak/93-Postcards-World/9029-Czech-Republic/




V Albrechticích na návsi fungovala zahradní restaurace. Porovnávat můžu jen podle dispozic stavby, kopírovat atmosféra zatím nejde.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.fotohistorie.cz/


TŘEBECHOVICE POD OREBEM

Mám koníčka, život kolem nás je takový, že i sem se dostane stres. Dávno vím, že rekordy patří sportovcům, nikoho neudivím, budu-li mu vyprávět o tom, kolik obcí jsem objel. V mozku se objeví jakýsi trpaslík, že ty Třebechovice nejsou tak veliké, to by se dalo stihnout. Na světě je stres.
Městečko, vyhlášené svými betlémy. Kdysi jsem sem přivezl naše děti, aby se divily. Jak to tenkrát přesně bylo, si nepamatuju, dnešek zatím ještě ano. Prudké slunce, silný vítr, náměstí plné jarní zelení, v nohách únava sedmdesátníka po výletu do Albrechtic.
Vzdal jsem to, nemůžu být jedním zadkem na několika nočnících. Určitě sem přijedu v zimě, i když v mém věku...
Cestou na vlak jsem neodolal a vyfotil si sokolovnu. Uložit na jindy? Bylo to dnes. Ještě přijedu!
17.listopadu.
Starou fotku jsem okopíroval na adrese: http://www.aukce-pohlednic.com/


Odjíždím z Hradecka s velkým dluhem, zanechám aspoň odkaz na pár fotek, toho dne vytvořených. ZDE















Žádné komentáře: