neděle 11. května 2014

Hořovice



Hořovice s nádherným zámkem jsou stranou turistických cest. Nespravedlivě. Patřily kdysi do Podbrdského kraje, později Berounského, v roce 1850 vznikl okres Hořovice, od roku 1868 byly sídlem politického okresu, do kterého patřil i Beroun, který ovšem zvlášť po druhé světové válce Hořovice „převálcoval“. Určitá řevnivost jistě existovala, ale v roce 1960 bylo město začleněno do okresu Beroun a přestože okresy byly po roce 1990 zrušeny, do Berounska patří.
Z Prahy do Plzně se silnice léta Hořovicům vyhýbala, po otevření dálnice cesty vedou jinudy. Můžeme jen z dáli vidět město na vršku. Proč tak málo poutníků do Hořovic zavítá? Protože dnes se jezdí přímo za cílem, není čas na zajížďky.
Jedině turistu, bažícího po krásách, může zaujmout nádherný zámek.
Dostaly se mi do rukou staré pohlednice s velikým náměstím a těšil jsem se, že poznám jedno město, přes které jsem párkrát putoval, ale jen prošel, svým dětem jsem chtěl ukázat zámek, ale byl tehdy zavřený, z výletu se povedla jen zmrzlina.

Chci zde představit srovnávací fotky z města Hořovice. Nedá mi, abych nedal na začátek historickou pohlednici z roku 1901.

 Těšil jsem se, že se postavím někam nahoru na náměstí a budu hledat místo, kde stál tehdejší fotograf. Nebyl jsem připravený na to, že na náměstí stojí budova, která zabraňuje většinu efektních starých fotografií porovnávat. Tehdejší fotograf stál na místě, kde je dnes betonová stavba.
Fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Začínám tedy na Palackého náměstí porovnání snímku budovy, která byla postavena v letech 1930-32 jako Okresní úřad. Již v době svého vzniku byla kontroverzní stavbou, mnoha činitelům i běžným občanům se nelíbila. Zvítězila touha udržet v Hořovicích sídlo okresního úřadu. Až do roku 1960 se zdařilo, pak se sídlo okresu stěhovalo do Berouna a v budově byla v letech 1961 – 2004 vyšší hospodářská škola. Dnes je tu sídlo městského úřadu. Osobně si myslím, že hořovické náměstí stavbou utrpělo, jestli jsem si názor neutvořil díky rozčilení ze skutečnosti, že mi barák všude stíní.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Radnice z roku 1905 postavená na místě staré radnice. Dům vzhled nezměnil, jen tenkrát měli v oknech více květin, dnes mají kolem budovy více automobilů.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Radnice v čelném pohledu, přes ulici – vyústění Pražské ulice, je roh restaurace Zelený strom. Datum staré fotky neznám.
Historickou fotografii jsem okopíroval na adrese: http://mojepohledy.cz


Restaurace a hotel Zelený strom.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Pohled od městského úřadu na kostel Nejsvětější Trojice, vlevo od něj měšťanská škola, dnes nějaká škola odborná.
Historickou fotografii jsem okopíroval na adrese: http://mojepohledy.cz


Dívám se kolem radnice (vpravo) směrem k severu. Vlevo je již zmíněné budova dnešního městského úřadu.
Historickou fotografii jsem okopíroval na adrese: http://mojepohledy.cz


Postavením budovy dnešního městského úřadu bylo prakticky rozděleno Palackého náměstí. Na horním – jižním konci vzniklo menší náměstí, jehož východní straně vévodí kdysi záložna, dnes hezky omítnutá prodejna všeho možného.
Historickou fotografii jsem okopíroval na adrese: http://mojepohledy.cz


Záložna z odstupu. Co tam bývalo za sochu? Fakt nevím.
Historickou fotografii jsem okopíroval na adrese: http://mojepohledy.cz


Na západní straně Palackého náměstí stojí měšťanská škola, dnes škola odborná. Také dnešní studenti byli v době mého focení vyparádění, vypadali na maturanty. S fasádou se osud nijak nepatlal.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Měšťanská škola z jiného pohledu.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


C. a K, okresní hejtmanství z roku 1964 slouží jako dům Jednoty.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Tentýž objekt od východu.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Pražská ulice se hodně změnila, některá srovnání jsem musel po druhé návštěvě vyhodit. Jedině dva domy zde na pravé straně uprostřed záběru mě nasměrovaly snad na správné místo.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Teď následují tři záběry Pražské ulice od východu směrem k náměstí.
Historické fotografie jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.




Na Pražské ulici pohled na dům U Laštovků.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Pražská ulice, kdysi Riegrova opět od východu k náměstí.
Historickou fotografii jsem okopíroval na adrese: http://mojepohledy.cz


Budova státních úředů na Pražské ulici, dnes pošta.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Stojím na Pražské ulici téměř u zámku, tentokrát mám poštu vpravo.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Velká Víska byla kdysi samostatnou vesnicí, na jejím katastru stojí i hořovický zámek. Léty s městem Hořovice splynula. Tohle je kostel svatého Jiljí.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Pohled z náměstí ve Velké Vísce směrem severním, k zámku.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Tyhle dva pohledy dělí 29 let, jsou focené téměř ze stejného místa. Na druhém snímku je dokresleno jakési letící těleso.
Historické fotografie jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.



Pohled na zámek z pěkně udržovaného parku.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Ještě jednou pohled z parku. Vypadá to, že tady býval rybník. Vlevo je věž kostela svatého Jiljí ve Velké Vísce.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Záběr od starého zámku na nový zámek a kostel svatého Jiljí.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Starý zámek sám. Je v něm galerie, vlevo, což tu není vidět, sídlí policie.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Ulice 9.května, tenkrát Dr.Švehly, vzadu je vidět věž radnice na Palackého náměstí.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Nerudova ulice (dříve Školní) z náměstí k severu. Pod dopravní značkou, označující jednosměrnou ulici je vidět kopeček a na něm hrad Točník.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Nerudova ulice směrem k náměstí, mohutná budova je měšťanská škola.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Hořovicemi protéká Červený potok. Dříve lávka, dnes most, nad ním je sokolovna.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Lávka změnila na most, později přestavěný. Jsou zde lépe vidět změny prostoru, místo domu vpravo je kruhový objezd, vlevo zůstává hotel U Valdeku.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


Sokolovna zblízka.
Historickou fotografii jsem okopíroval na adrese: http://mojepohledy.cz


Společenský dům. Léty zmohutněl, hlásá služby z oboru hostinského, ale bylo zavřeno. Dům se změnil, ale přišlo mi laskavé, že sloupky zábradlí zůstaly na svém místě…
Historickou fotografii jsem okopíroval na adrese: http://mojepohledy.cz


Knížecí pivovar a pila na břehu Červeného potoka, spíš zbytky, v orientaci mi pomohl vlevo komín.
Historickou fotografii jsem okopíroval na adrese: http://mojepohledy.cz


Proti nádraží se kdysi stavěly honosné hotely, aby se honorace přijíždějící vlakem nemusela trmácet bůhvíkam. Možná někoho nynější vzhled odpuzuje, ale pro mě bylo radostné, že měli otevřeno a pivo teklo dobré.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.


A jsem na nádraží. Budova doznala změn, drážní pracovníci zmizeli v historii, jízdenku zde prodají, ale výpravčí v této rychlíkové stanici snad ani nevypravuje. S rychlým přestupem v Berouně jsem na pražském Smíchovském nádraží za hodinu osobákem.
Historickou fotografii jsem okopíroval z publikace Jany Gruntové Hořovicko na starých pohlednicích, kterou vydal Petr Prášil v roce 2004.



Jiné fotky z mých návštěv v Hořovicích, možná pro někoho zajímavé:



pátek 2. května 2014

Tábor 1969/2014


Na velké kopce už nevylezu, tak se toulám po historii, další důkaz mého zmoudření. Počet let na mém kontě povážlivě roste, prsty dávno nestačí, přišel čas, kdy se můžu potulovat po stopách svých a je to historie.
Na jaře 1969 jsem si koupil foťák, A pustil se do fotografování s myšlenkou, že ze mě bude brzy slovutný umělec. Člověk míní…
Současná technika a čas důchodce se spojily, objevil jsem v kredenci negativy a hledím na svoje výtvory. Už jsem porovnával fotky samozřejmě z Prahy. Něco málo v Litoměřicích, nedávno ve Voticích, kudy jsem projížděl 15.července 1969 na kole do Tábora.
Pracovali jsme tenkrát na zaměřování podzemních prostor ve starém městě. Snad je promlčené, jak jsme dodržovali pracovní dobu. Oficiálně jsme vyjeli v úterý ráno, skutečně až ve středu a psal se cesťák. Kradli jsme? Ano, přiznávám se.
Jako mladý blázen jsem vyjel z Prahy v úterý ráno na kole, projel krásnou Českou Sibiří, dojel do fotogenického Tábora. Tam jsem fotil. Podle negativů jsem spáchal 55 fotek, na které se kupodivu dobře kouká, možná líp než na dnešní digitální krásu.
Na stará kolena jsem se zase do Tábora vydal, tentokrát vlakem. Loni  jsem porovnával spoustu fotek z archivu firmy Šechtl & Voseček, v hlavě jsem stále nosil myšlenku na svoje staré fotky.
Všechno se nedalo použít, leccos zarostlo, hlavně kolem Lužnice, jiné se nezdařilo z různých důvodů. 34 srovnávaček jsem vytvořil. Největší problém byl najít místa tehdejšího focení, podle negativů jsem věděl, v jakém pořadí jsem místa objížděl, ale stejně po 45 letech to byla makačka na bednu. Určitě zajímavá, když jsem končil, přesně jsem věděl, kudy mě kolo vedlo.
Moje kdysi umělecké ambice jsou dávno v zaprášených krabicích, ale jako dokument tehdejší a dnešní doby jsou porovnání snad k něčemu, jestli ne, ani do kontejneru s nimi nemusím.

Vydávám se po stopách svých ve stejném pořadí, jen něco je vynechané. Jednu výhodu tenhle můj soubor má, nemusím uvádět, od koho jsem staré fotky okopíroval, jsou z mého tehdejšího foťáku.


Přijel jsem od Prahy, musel jsem narazit na Jordán. Rybník. Je v rekonstrukci, ale vypadá to, že je zrovna napouštěn. Stavělo se tady, ale snad se Jordán znovu stane místem rekreace táborských občanů.


Fotím z náměstí F.Křižíka. Asi mě tenkrát zaujal dům s věžičkou, dnes je trochu v závětří rušné křižovatky, nedávno zrekonstruované.


Cestou ulicí Na Parkánech jsem slezl z kola kvůli uličce, která nese jméno Koželužská.


Pohledů na údolí Lužnice jsem udělal tehdy více, ale jen tento se mi jakž takž podařilo porovnat.


Ulicí Čelkovickou vylézám zpět na křižovatku náměstí F.Křižíka.


Pohled z Pražské ulice směrem na Žižkovo náměstí s kostelem Proměnění Páně na hoře Tábor.


Pražská ulice směrem od náměstí.


My měli v blízkosti Střelnice kancelář, kam jsem asi uložil zavazadla, než jsem se vydal na další potulku. Ulice Střelnická, která se dokonce rozvětvuje, mě zřejmě zaujala.


Hodně se změnila Střelnická ulice, málem jsem zabloudil.


Ještě jednou Střelnická, nahože vyčuhuje vršek Střelnice.


Pohled na západní frontu Žižkova náměstí. Pokud by se někdo divil vyrostlému stromu uprostřed náměstí, tak jde o velikonoční výzdobu, strom s barevnými fáborky.


Z náměstí vede ulice Křížková, vlevo je vidět nároží s ulicí Radnická a kouká tam kousek cedule koňského řeznictví U Čadilů. Pochutnal jsem si, dokonce tam pro svačinu zrovna byla městská policie.


Na náměstí Mikuláše z Husi je kostel Narození Panny Marie. Dívám se z ulice Arbeiterovy.


Ulice Zahradnická. Na svém profilu na Facebooku jsem už tohle zveřejnil, nejdřív mě zaujala stará fotka, poté i porovnání, kde jsem se podivoval zmizelému kočárku.


Z Tržního ulice vede ulice Dlouhá, to je ta vpravo, doleva vede Hrnčířská a úplně vlevo Špitálská, kterou na fotce jenom tušíme.


Ulice Hrnčířská směrem k Žižkovu náměstí.


Dlouhá ulice, vlevo Zahradnická, jak hlásají nápisy na obou fotkách.


Stojím v Holečkových sadech a fotím vchod na náměstí Mikuláše z Husi. Opravili schody.


Holečkovy sady.


Opět Holečkovy sady. Fascinuje mě, že stromy ani příliš nevyrostly. Za 45 let jsem ale ani já moc nevyrost, spíš naopak.


Pohled z Holečkových sadů na hrad Kotnov i pivovar. Táborské pivo… určitě jsem ho též pil…


Ulice Filipovská směrem k náměstí Mikuláše z Husi. Vlevo základní škola.


Ulička jménem Křížová.


Tahle ulička se jmenuje Soukenická, je zřejmá křižovatka s Křížovou.


Známý pohled na součást hradu Kotnova.


Hrad Kotnov detail.


Ulice Vodní, směřující k Žižkovu náměstí.


Žižkovo náměstí, kostel Proměnění Páně, vpravo restaurace Beseda, která se tehdy jmenovala U Lichviců. Občas, spíš každý večer jsme tam chodili na pivo. Možná dokonce táborský.


Pohled na část severní fronty Žižkova náměstí. Před restaurací Beseda stojí sám Jan Žižka.


Konec Pražské ulice před náměstím. Stará i nová fotka je pořízená ve všední den, stará ovšem v půlce července, kdy by tu měl klokotat turistický ruch, tenkrát nějak neklokotal.


Pražská ulice od divadla směrem k náměstí.


Záběr z podobného místa jako u předešlého snímku. Vlevo je policie, na obou fotkách se objevila střecha policejního vozu, pardon, tehdy to byl vůz veřejné bezpečnosti.


Z Pražské ulice vede Kožešnická. Trochu jsem tu lítal, než jsem pochopil že je všechno mírně upraveno.


Lucínova ulice. Dům je zajímavý tím, že jsme tu tenkrát měli kancelář, spali jsme tam a hodně hráli maryáš. Neměl jsem tu stálé pracoviště, jenom si mě půjčovali příležitostně, když bylo moc práce. Často proto, že potřebovali třetího do maryáše. Někdy jsme se těžko dostávali kvůli kartám k práci. Moc nám tenkrát neplatili, ale socialismus jsme si užívali jinak. Dnes maryáš pomalu mizí ze světa a je to moc velká škoda. Skvělá hra.



Prošel jsem se po Táboře, zavzpomínal. Loni jsem tady byl několikrát, mám Tábor rád. Šel jsem na vlak, v mém věku, když odněkud odjíždím, vždy se rozhlédnu a přemýšlím, jestli to není naposled. Porovnávat už nemám co, dole uvedu adresy všech mých srovnávaček z Tábora. Ale město je i důležitou železniční křižovatkou, jezdí se odsud leckam, tak snad se po Táboře ještě projdu.



Fotky z Tábora nijak nesouvisející se srovnáváním, jenom, že jsem tu dy procházel.